„Nebudeme sbírat nové údaje, všechny už někde jsou,“ říká náměstek a popisuje fungování a bezpečnost lékového záznamu
Lékový záznam, tedy seznam všech léků, které byly pacientovi předepsány, je nástavbou eReceptu. Umožní v první fázi například kontrolu duplicit a později i interakcí. Ministerstvo zdravotnictví předložilo příslušnou novelu zákona o léčivech do poslanecké sněmovny. Tam se rozvířila debata zejména o bezpečnosti uchování dat a souhlasu pacienta. S náměstkem ministerstva zdravotnictví Filipem Vrubelem jsme zevrubně probrali nejbližší i budoucí výhody lékového záznamu, ale také záruky, že se do něj dostanou jen povolané osoby.
Při prvním čtení zákona, jímž se definuje lékový záznam, se poslanci soustředili na tzv. opt-out režim, tedy na návrh ministerstva, že pro nahlížení lékařů a farmaceutů do záznamu bude předpokládán souhlas pacienta. Proč vyvolává právě tento aspekt takovou pozornost a jak se s ní vyrovnáte?
Ve veřejnosti zatím opt-out režim moc nerezonuje. Komunikovali jsme s celou řadou zainteresovaných subjektů, včetně zástupců lékařské odborné veřejnosti i pacientských organizací, a jejich zpětná vazba je buď pozitivní, nebo neutrální. Co organizace, to trochu jiný úhel pohledu. Opt-out režim je tedy tématem spíše pro některé poslance, kteří mají svůj principiální pohled na správu věcí ze strany státu. Někteří poslanci zcela legitimně požadují, aby stát shromažďoval o občanech co nejméně informací, obávají se velkého bratra, přílišného zasahování státu do svobod a práv občanů apod. My se pak snažíme všem vysvětlovat, co nás vedlo k tomu, co navrhujeme, proč je podle nás výhodnější předpoklad souhlasu se sdílením dat, jak jsme zajistili bezpečnost informací a obranu před zneužitím a proč je to všechno přínosné jak pro zdravotnický systém jako celek, tak pro každého jednotlivého pacienta. Vysvětlujeme také, že příprava zákona byl opravdu náročný proces, který na ministerstvu trval půl roku, abychom lékový záznam promysleli do detailu včetně technického nastavení a bezpečnostních záruk. Lékový záznam je připraven a projednán se všemi našimi partnery, všemi stavovskými komorami a asociacemi poskytovatelů počínaje a pacientskými organizacemi konče. Dokonce se nám podařilo vypořádat i všechny rozpory s Úřadem pro ochranu osobních údajů, což považuji za zásadní, neboť je to vizitka toho, že ochrana citlivých dat pacientů byla pro nás prioritou. ÚOOÚ neodmítá princip opt-out a záruky, které jsme zakotvili do návrhu zákona, považuje za dostatečné. Asi u části politického spektra zůstane onen principiální problém se sdílením osobních a citlivých dat, ale věřím, že většina sněmovny bude pro opt-out režim hlasovat.
Výhrady vůči lékovému záznamu jsou zdůvodňovány ochranou osobních zdravotních dat. Zdravotní pojišťovny ale přeci už taková data sbírají a uchovávají. Můžete porovnat, zda se oproti tomu, co už mají zdravotní pojišťovny dnes, nějak rozšíří spektrum těchto informací?
Mohlo by vás zajímat
V lékovém záznamu v zásadě nebude víc informací, než jakými už dnes disponují zdravotní pojišťovny. Nebude tam více dat, než jaké již dnes obsahuje centrální úložiště elektronických receptů provozované Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Nevytváříme nová data. Nebudeme sbírat nic navíc než to, co již dnes někde v datových centrech leží. Novelou zákona o léčivech zavádějící lékový záznam pouze umožňujeme, aby s daty, která jsou v centrálním úložišti elektronických receptů, mohli pracovat zdravotničtí pracovníci, tedy aby je využili ve prospěch pacientů v rámci poskytování zdravotní péče. Odborná úroveň péče se tak může zvýšit nejen co do účinnosti, ale zejména bezpečnosti farmakoterapie, protože lékový záznam lékaři konečně umožní kontroly duplicit nebo interakcí na všech lécích, které si pacient vyzvedl v lékárně na recept. Nové údaje to tedy nejsou a zároveň záruky, které jsme do systému zabudovali, jsou dostatečně robustní.
Můžete hlavní záruky popsat podrobněji?
Jde o škálu preventivních i následných záruk technického i administrativního charakteru zajišťujících, že do lékového záznamu se dostanou jen povolané osoby, a odrazujících i tyto osoby zacházet s daty pacienta neoprávněně. Velice důležité je, že je dovoleno nahlížet do lékového záznamu pouze lékaři, u něhož je možné prokázat, že existuje vztah mezi ním a pacientem, tedy, že mu poskytuje zdravotní služby. A to také je klíčová podmínka pro Úřad pro ochranu osobních údajů. Nehrajeme si na nějaké papírové formuláře, které nikdo neověří a jenom si je založí do dokumentace. Průkaz vazby mezi lékařem a pacientem musí být elektronicky zpracovatelný, musí mít povahu technického zabezpečení – systém by měl do lékového záznamu pustit jen toho lékaře, u kterého ověří, že vztah mezi ním a pacientem existuje. To jsme vyřešili kombinací dvou opatření, která mohou sama o sobě tuto jednoznačnou vazbu mezi lékařem a pacientem prokázat.
Prvním je již dříve vystavený a realizovaný eRecept. Pokud došlo k předepsání elektronického receptu a byl na něj vydán léčivý přípravek, pak máme za prokázané, že předepisující lékař poskytl danému pacientovi zdravotní službu. Lékař je jednoznačně identifikován svými přístupovými údaji do systému eRecept. Pacient je jednoznačně identifikován údaji na eReceptu, které jsou při preskripci v reálném čase ověřeny v registru obyvatel. Tudíž došlo ke ztotožnění lékaře i pacienta a fakt, že lékař danému pacientovi předepsal eRecept a pacient si ho vyzvedl v lékárně, prokazuje vazbu mezi nimi. V takovém případě nevidíme důvod, proč by takový lékař nemohl vědět o léčivých přípravcích, které byly předepsány a vydány stejnému pacientovi. Koneckonců, znalost kompletní farmakoterapie pacienta vedoucí k tomu, že lékař předepíše vhodné léky anebo naopak žádné nepředepíše, pokud by šlo o duplicitu, je součástí poskytování zdravotní péče na náležité odborné úrovni.
Druhé opatření je určeno pro situace, kdy lékař ještě s daným pacientem nekomunikoval, protože se buď jedná o úplně první návštěvu pacienta u lékaře, nebo se pacient registruje u nového poskytovatele, nebo se ocitl v nemocnici, třeba na předoperační přípravě atd. V takovém případě se v podstatě uplatní opt-in režim předpokládající, že pacient musí dát souhlas s nahlédnutím do svého lékového záznamu. A opět tento souhlas musí mít technické řešení, aby systém mohl automatizovaně ověřit vazbu mezi lékařem a pacientem, který dává souhlas s nahlédnutím. Souhlas s nahlížením do lékového záznamu je pak zprostředkován předložením občanského průkazu pacienta. Čísla občanských průkazů nikde ve veřejných registrech nebo na internetu nejsou. Lékařům v zásadě tento údaj není znám jinak než tím, že musí daného pacienta požádat o předložení občanského průkazu a ztotožnit jej. Lékař po zadání jména, příjmení, data narození a čísla průkazu získá přístup do lékového záznamu, pokud systém online ověří v registru obyvatel, že ty údaje jsou správné. Předložení občanského průkazu a ztotožnění pacienta v systému eRecept a registru obyvatel je tedy důkazem toho, že nějaký vztah mezi pacientem a lékařem existuje, protože jak jinak by se dostal do rukou lékaře. Tím pádem máme vztah mezi nimi za prokázaný a lékař má oprávnění do lékového záznamu nahlédnout. Odhlédneme-li od záchranky, která bude mít speciální režim, jiné varianty, jak by se lékař podíval do lékového záznamu, neexistují.
Jak bude do lékového záznamu nahlížet lékárník?
Kromě lékařů a záchranek počítáme s náhledem do lékového záznamu nejen u lékárníků, ale i klinických farmaceutů. Jako ministerstvo podporujeme aktivizaci a větší osamostatnění tohoto oboru, ve kterém vidíme velký přínos pro racionální farmakoterapii. Co se týče vydávajícího lékárníka v lékárně, existují dvě možnosti. Ta standardní je, že když přijde pacient s elektronickým receptem do lékárny a předá jej lékárníkovi, ten načítá identifikátor eReceptu, a vazba mezi lékárníkem a pacientem je tím pádem ověřena skrze systém eRecept automatizovaně. Automaticky se pak otevře časově omezené okno, během kterého se lékárník může podívat do lékového záznamu a v reálném čase zkontrolovat interakce, duplicity atd. Okno je otevřené na dobu výdeje při načtení platného ID eReceptu. Kdyby si tam lékárník ponechal eRecept, který je vydaný, nebo neplatný, už se do záznamu poté znovu nepodívá. Systém ho nepustí. Je to další jištění bezpečnosti. Druhá varianta pro lékárníka je nahlížení do lékového záznamu při poskytování individuální konzultace. Lékárníci tak budou moci nabízet nové služby pro své pacienty, které by spočívaly v lékovém poradenství. Pacient se s lékárníkem domluví individuálně na konzultaci a umožní mu tak nahlížet do lékového záznamu aniž by k tomu byl nutný elektronický recept. Jednalo by se v podstatě opět o opt-in režim a postup by byl stejný jako u lékařů – pacient předloží lékárníkovi občanský průkaz, ten do systému zadá pacientovy údaje jméno, příjmení, datum narození, číslo průkazu a systém ho po ověření správnosti dat pustí do lékového záznamu.
Když se podíváte po světě na podobné projekty, mají předpokládaný souhlas, nebo nesouhlas?
Je to různé. Samozřejmě způsoby, jak jednotlivé státy přistupují k podobným nástrojům, nejsou unifikované. Ale existují i vyspělé zdravotnické systémy, které počítají u sdílení dat s opt-out režimem, třeba rakouský model. V těchto zemích to funguje, žádný problém s tím není a nesouhlas se sdílením se tam pohybuje v řádech nízkých jednotek procent. My se obáváme, při znalosti českého prostředí, že opačný režim, tzn. s nutným aktivním souhlasem na začátku, by znamenal opravdu jen velmi malý úspěch projektu lékového záznamu. A v takovém případě by se zamýšlený cíl vůbec nedostavil. S minimálním zájmem pacientů by to totiž znamenalo, že ani lékaři a lékárnici by s lékovým záznamem nepracovali, a to pravděpodobně paradoxně i v případech, kdy pacient souhlas s nahlížením dal. A o zlepšení farmakoterapie u českých pacientů, zajištění větší bezpečnosti používání léčiv a úspoře systému veřejného zdravotního pojištění by tak nemohla být řeč.
Přesto, pomohli byste nějak lidem v tom, aby byli dostatečně informováni o svém právu vyslovit nesouhlas s přístupem ke svému lékovému záznamu?
Samozřejmě. Pro nás, stejně jako pro Úřad pro ochranu osobních údajů, je důležité, aby projevení nesouhlasu nebyla jenom formalita, která je napsána v zákoně, ale aby o této možnosti pacient aktivně věděl. Plánujeme s blížící se účinností novely zákona spustit také mediální kampaň, týkající se celé elektronické preskripce. Vrátíme se přitom k eReceptu, zejména k tomu, jaké nabízí nástavbové funkce, včetně lékového záznamu. Vysvětlíme k čemu je dobrý, proč ho mít a sdílet se zdravotnickými profesionály a také, že vždycky je rozhodování o sdílení v rukou pacienta. Pacient může kdykoliv zakázat sdílení lékového záznamu, a to nejenom plošně ale může vybrat kterému lékaři nebo lékárníkovi chce nahlížení dovolit a kterému nikoliv. Kampaň potrvá několik měsíců. Předpokládáme, že když půjde legislativní proces rychle a bez dalších komplikací, může zákon platit od dubna příštího roku. Pak je tam ještě půlroční přechodné období, během kterého se žádný lékař a lékárník na lékový záznam nepodívá, pokud k tomu pacient nevydá aktivně svůj souhlas. Tudíž první půl rok bude platit pouze opt-in režim. Tento půlrok slouží k tomu, aby se pacienti s lékovým záznamem seznámili, aby věděli, co jim přináší. Po uplynutí této doby bude teprve spuštěn opt-out režim a do lékového záznamu se lékaři a lékárníci budou moci podívat, pokud pacient do té doby nezakázal sdílení svého lékového záznamu. Ovšem i po této přechodné seznamovací lhůtě bude dána možnost pacientovi kdykoliv a bezplatně sdílení svého lékového záznamu zakázat, nebo omezit na konkrétní osoby. Pacienti svou vůli mohou projevit elektronickou formou, tzn., že si zřídí, nebo už mají zřízený přístup do portálu lékového záznamu na www.epreskripce.cz a tam budou moci jednoduše jedním zakliknutím souhlasy zrušit, obnovit, omezit, napsat je na konkrétní lékaře, či lékárníky. Pro pacienty, kteří nechtějí pracovat s elektronickou verzí, bude vždy k dispozici papírová forma, kdy pošlou dopis na SÚKL a v něm uvedou, že si nepřejí, aby jejich lékový záznam byl s kýmkoliv sdílen, a ústav to zařídí.
Objevila se při projednávání zákona nějaká skupina nemocných, respektive diagnóz, kde by měli lékaři problém s předpokládaným souhlasem?
Nejsme si vědomi, že by lékařská veřejnost takovou skupinu definovala.
Ani třeba psychiatři?
Nevím o tom. V pracovní skupině vytvářející systém a pravidla lékového záznamu byly zastoupeny jak komory, tak i Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. Komory se k lékovým záznamům staví skepticky, ale ne s ohledem na opt-out režim, ale spíš principiálně, protože jim vadí samotný elektronický recept. Když jsme poslali lékový záznam do připomínkového řízení, dostali jsme od lékařské komory zásadní připomínku, ve které říkají, že nechtějí, aby byl eRecept povinný. K lékovému záznamu samotnému nic neposlali. Chápeme to tak, že nemají specificky problém s opt-out režimem. Co se týče ČLS JEP, tak ta opt-out režim aktivně podporuje a skutečně nevím o tom, že by s ním měla nějaká z členských odborných společností problém.
Zmínil jste už zdravotnickou záchrannou službu, jakým způsobem se dostane k lékovému záznamu?
Nejčastěji budou do lékového záznamu vstupovat lékaři a lékárníci, kteří jej budou využívat pravidelně a jsou na něj dnes i softwarově připraveni. U záchranky se počítá se speciálním režimem, kdy posádka bude mít svůj vlastní přístup do lékového záznamu, aniž by museli mít nějaký předepisovací nebo vydávající software. Půjde patrně o přímé technické napojení na systém eRecept. Státní ústav pro kontrolu léčiv nyní na řešení pracuje.
Posádce záchranné služby bude stačit pouze ztotožnění pacienta?
Ano, bude, pacienta dokážou identifikovat jménem, příjmením a datem narození.
A pak budou vědět, jaké léky užívá, protože to může být pro záchranu jeho života zásadní informace?
Přesně tak. Nezakáže-li však pacient plošné sdílení svého lékového záznamu. Právo pacienta udělovat souhlas či nesouhlas se sdílením svých citlivých údajů je totiž absolutní, vztahovat se bude i na záchrannou službu.
Ještě nějaká skupina zdravotníků bude mít přístup lékovému záznamu nějako zvláštní cestou?
Jak už jsem říkal, speciální režim bude nastaven pro klinické farmaceuty, kteří budou vstupovat do lékového záznamu skrze přístupové údaje svého poskytovatele zdravotních služeb. Nejčastěji půjde o zaměstnance zdravotnických zařízení, zejména lůžkových, kde se mimo jiné ve velkém objemu předepisují a poskytují léky.
Jaké poučení ze zavádění eReceptu a jeho dětských nemocí jste si na ministerstvu vzali při přípravě lékového záznamu?
Lékový záznam je úzce spjat se samotným eReceptem, tedy elektronickou preskripcí. A z vývoje tohoto systému si jak ministerstvo, tak i SÚKL vzali mnohá ponaučení. Jedním z nich třeba je, že jsme měli v Česku nepovinnou elektronickou preskripci po dobu téměř deseti let a dopadlo to tak, že se před začátkem letošního roku podíl eReceptů dostal na úroveň necelých dvou procent. Až ve chvíli, kdy zákon zavedl povinnost předepisovat elektronicky, došli jsme po necelých jedenácti měsících k 90 procentnímu podílu eReceptů. Nemáme ohlasy, že by nyní něco systémově nefungovalo. Neustále jsme však otevřeni požadavkům terénu a konkrétním tipům či doporučením ke zlepšení. Podobnou optikou jsme se dívali i na opt-out režim, kde nás někteří nabádají, abychom udělali lékový záznam dobrovolný, protože si prý sám své klienty najde. My oponujeme právě zkušeností s eReceptem, který byl dobrovolný deset let a nenašel si téměř nikoho.
Druhé téma, kde jsme se inspirovali u eReceptu, je odložení sankcí, které paradoxně pomohlo k myšlenkovému odbřemenění, že je něco špatně a že lékaři budou trestáni. Když jsme sankci za neplnění povinnosti odložili o jeden rok, najednou se věci začaly hýbat. Z pohledu expertů ze zahraničí ale i našich legislativců je to docela zvláštní přístup, kterému se poněkud divili. Česká mentalita je v tomto specifická.
Termín pro odložení sankcí za nepoužívání eReceptu se nebude prodlužovat?
Ne. Jediné, co se změní, bude splnění slibu, který dal pan ministr, totiž že snížíme maximální pokutu za nepředepisování elektronických receptů ze stávajících dvou milionů na 300 tisíc korun. Ale za předpokladu, že projde lékový záznam, protože toto snížení je součástí novely zákona o lékovém záznamu.
Zůstávají ale výjimky jako je například návštěvní služba?
Přesně tak.
Co budete ještě v nejbližších dnech vysvětlovat poslancům?
Chceme jim ukázat, že záruky jsou automatizované, že nepředpokládáme žádné papírové formuláře, které stejně nikdo nezkontroluje a také, že je záznam pro lékaře administrativně jednoduchý. Nechceme, aby si lékaři od pacientů standardně pořád brali občanku, nebo nechceme, aby si pokaždé zakládali nějaký záznam. Stejně tak bude pro pacienty poměrně jednoduché učinit informovaný nesouhlas se sdílením. Je důležité také zdůraznit, že jsme zákon připravovali po dobu půl roku se všemi stakeholdery, což dříve nebylo praxí, zejména ne při zavádění elektronické preskripce. Je vždycky lepší, když jsou součástí tvorby zákona. Tento model se nám osvědčil a budeme v něm pokračovat, i když budeme psát další širší novely ostatních právních předpisů.
Jaké další kroky budou navazovat na lékový záznam?
Lékový záznam poskytne množství informací, s nimiž je možné pracovat. Lékař může při předepisování zjistit, jaké léky pacient už užívá. Tím je možné zabránit duplicitám, což má dva pozitivní efekty. Primárně tak ochraňuje zdraví pacienta, protože kumulace dávkování je nebezpečná. Pacient si častokrát neuvědomí, že když užívá léky pod různými obchodními názvy, mohou obsahovat stejné účinné látky. Sekundární pozitivní dopad je, že šetříme prostředky veřejného zdravotního pojištění. Jenom duplicity mají dopady v řádech odhadem až stovek miliónů korun ročně.
Další záležitostí jsou nežádoucí lékové interakce přípravků, které pacient už užívá, což je v případě nemocniční péče pole působnosti především vysoce vzdělaného klinického farmaceuta a součást širšího poradenství. Chceme ale, aby s daty z lékového záznamu uměly pracovat třeba i softwary, které už dnes mají lékaři a lékárníci nainstalované na svých počítačích a které umí vyhodnotit lékové interakce v reálném čase. Dnes lékař může využít software, který má naistalován ve svém počítači a který umožňuje kontrolu lékových interakcí, tak, že pracuje pouze s údaji, které jsou v tom softwaru zadané, což je většinou jeho vlastní preskripce. Tím, že mu nabídneme možnost podívat se na data z lékového záznamu pacienta, vytváříme základ pro větší bezpečí pacienta z hlediska kontroly interakcí.
Na tom všem chceme pracovat tak, aby informační základna a hlavně podpora zdravotnickému pracovníkovi byla systémem nabízena automatizovaně. Ne všechno půjde hned. Třeba lékové interakce umožníme nejprve na úrovni softwarů třetích stran. Když má lékař koupený nějaký software, bude ho moci s lékovým záznamem použít. Do budoucna bychom byli rádi, kdyby si lékové interakce mohl kontrolovat systém centrálního úložiště sám. Alespoň v nějakém omezeném režimu. Třeba jen ty známé, zásadní, život ohrožující interakce léčiv. Spuštění takového projektu ale bude jistě pár let trvat. Kontrola duplicit je naopak něco, co může fungovat ihned. A počítám s tím, že bude v systému implementována hned při spuštění lékového záznamu.
To ale jistě neznamená, že by lékař nemohl rozhodovat třeba o dávkování dle vlastní odborně podložené úvahy?
Jistě, neplánujeme to tak, že by informace o lékové interakci, nebo kontroly duplicit, znamenaly nějaký tvrdý zákaz. Budou to jen doporučení pro lékaře. Odpovědnost vždycky zůstává na něm. Vždycky bude mít právo předepsat léčivý přípravek, i pokud by to z hlediska automatizovaného hodnocení vypadalo jako nestandardní či nebezpečné.
Mohl by mít státní projekt lékových interakcí nějakou verzi určenou veřejnosti?
Ano, ale to už jsou všechno projekty, o nichž se budeme bavit v příštích letech. Momentálně je naší prioritou nasadit lékový záznam s kontrolou duplicit do provozu a vyřešit některá praktická úskalí eReceptu, třeba navázání na vykazování k úhradě nebo schvalování revizních lékařů. Pak začneme řešit další věci.
Očekáváte, že se objeví nějaké pozměňovací návrhy poslanců, měnící tu část novely zákona, která upravuje lékový záznam?
Minimálně do konce roku se bude o návrhu jednat ve výborech a pak je vůbec otázka, kdy se novela zákona dostane na pořad jednání. Na lednové či únorové schůzi sněmovny se mohou ještě objevit jakékoliv pozměňovací návrhy, které by jej upravovaly. O některých víme. Zatím však míří jen do dílčích parametrů. Systém jako celek, základní zásady ani výchozí opt-out režim žádným pozměňovacím návrhem napaden nebyl.
Je reálné stihnout začátek dubna, který jste před chvílí zmiňoval?
Pokud by v lednu prošel návrh druhým a případně i třetím čtením, je dubnový termín reálný To platí za předpokladu, že všechno půjde hladce. Může dojít k odkladům, teoreticky až na červen či červenec, kdyby se proces protáhl. Záleží na tom, co všechno bude mít sněmovna na programu. Vidíme z aktuálního dění, že dostat nějaký zákon na pořad jednání pléna je opravdu těžké.
Z hlediska pokročilosti elektronizace zdravotnictví se ještě nedávno Česká republika pohybovala za zemí s nejhorší zdravotní péčí v Evropě, kterou je Rumunsko. Stal se eRecept průkopníkem, který zlomí toto prokletí?
Elektronická preskripce má výhodu i nevýhodu v tom, že byla na začátku všech aktivit v oblasti elektronizace ve zdravotnictví. Z pohledu celého eHealth, kde jsme dnes teprve ve fázi věcného záměru zákona, pokročila ePreskripce hodně daleko, je výrazný kus cesty dál než eHealth. Elektronický recept už je realitou, děláme nyní nadstavbové projekty. Výhodou je, že si tak některé věci můžeme vyzkoušet v praxi a pak se jimi inspirovat. Nevýhoda spočívá v tom, že jsme u ePreskripce byli brzděni tím, co nefunguje, často jsou to věci, o nichž pacienti ani nevědí, protože se objeví v komunikaci mezi lékařem a zdravotní pojišťovnou, nebo mezi lékárníkem a zdravotní pojišťovnou, případně mezi jednotlivými úřady. Lékaři se ptali, proč trvá lékovému ústavu tak dlouho, aby dostali přístupové oprávnění do centrálního úložiště. Už ale nevěděli, že proces je složitý tím, že ústav musel požádat komoru, aby potvrdila, že dotyčný lékař je jejím členem a tudíž je oprávněn předepisovat léky. Kdyby už fungoval národní registr zdravotnických pracovníků, který by obsahoval opravdu stoprocentní data o všech lékařích a lékárnících, SÚKL by se v reálném čase do tohoto registru podíval a ověřil si, že tam daná osoba je a mohl jí dát oprávnění pro vstup prakticky okamžitě. Podobně lékárníci si velmi stěžovali a oprávněně na to, že vydávají léčivý přípravek a v době výdeje není stoprocentní jistota, k jaké zdravotní pojišťovně pacient náleží. Centrální registr pojištěnců totiž není napojen na základní registry. Sice je tu nějaký předpoklad, že pacient byl pojištěn v době, kdy mu byl předepsán recept, u stejné pojišťovny jako když mu byl vydán. Není to ale úplně stoprocentní a pak se stává, že zdravotní pojišťovna odmítá proplatit lékárně vydaný léčivý přípravek. Tyto mouchy musíme u eReceptu zaplácávat nějakými dočasnými mechanismy. Také lékový záznam je doprovázen paragrafem, kde je uloženo ústavu, že si musí vytvořit svou vlastní interní databázi nesouhlasů, respektive jaký pacient dal jakému lékaři souhlas, nebo nesouhlas se sdílením svého lékového záznamu. Tuto nadstavbu se správou nesouhlasů a souhlasů, ale i celou řadu dalších funkcionalit, bude v budoucnosti centrálně zajišťovat projekt eHealth.
Tomáš Cikrt
Tomáš Cikrt
