Novela Exekučního řádu: MZ zachránilo zdravotní pojišťovny před zálohami, které by je stály stamiliony

Ministerstvu zdravotnictví (MZ) se podařilo prosadit, že zdravotní pojišťovny nebudou muset povinně platit zálohy na exekuce, paušální náhrady hotových výdajů exekutora a náklady spojené s koncentrací exekučních řízení vedených proti témuž povinnému u jednoho exekutora. Některé další připomínky se mu ale prosadit nepovedlo. S návrhem přišlo Ministerstvo spravedlnosti (MS) v připravované novele Občanského soudního řádu a Exekučního řádu.  Povinné zálohy na náklady exekuce a další předpokládané platby by podle odhadu MZ znamenaly nárůst výdajů jenom u VZP ve výši téměř šest set miliónů korun.

[mn_protected]

Pojišťovny totiž v souvislosti s vymáháním dluhů na pojistném na veřejné zdravotní pojištění a na penále z dlužné částky pojistného v exekučním řízení podávají desítky tisíc návrhů ročně.

Ohrožení zdravotně pojistných plánů

Jak MZ uvádí, například jen u Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, která podává cca 60 až 70 tisíc exekučních návrhů ročně, by náklady na exekuční řízení činily téměř šest set milionů korun. Přitom lze důvodně očekávat, že exekuční náklady budou zdravotní pojišťovně uhrazeny povinným (tj. dlužníkem pojistného) pouze u 1/3 podaných exekučních návrhů. Z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tak budou na exekuční řízení vynaloženy stovky miliónů korun ročně navíc.  „Hrazení povinných záloh na náklady exekuce bude mít rovněž negativní dopady do zdravotně pojistných plánů zdravotních pojišťoven a sníží výtěžnost vymáhání dluhů na pojistném a na penále,“ vypočítalo MZ další negativní důsledky návrhu.

Z jakých výpočtů MZ vycházelo? V případě povinné zálohy na náklady exekuce by v případě VZP:

Mohlo by vás zajímat

Pražská záchranka má díky speciálnímu portálu přehled o lůžkových kapacitách v Praze

• u pohledávek do 20.000 Kč záloha činila 3.900 Kč (včetně DPH) – odměna 1500 Kč + 1750 Kč paušální hotové výdaje + 650 Kč;  u 5 tisíc případů by náklady představovaly částku cca 19,5 mil. Kč,
• u pohledávky ve výši 50.000 Kč by záloha činila 6.600 Kč (včetně DPH); u 45 tisíc případů by náklady představovaly částku cca 297 mil. Kč,
• u pohledávky ve výši 100.000 Kč by záloha činila 11.100 Kč (včetně DPH); u 10 tisíc případů by náklady představovaly částku cca 111 mil. Kč,
• a u pohledávky ve výši 500.000 Kč by záloha činila 47.100  Kč  (včetně DPH); u tří tisíc případů by náklady představovaly částku cca 141, 3 mil. Kč.

Souhrn minimálních nákladů by tak v případě schválení činil 568,8 miliónu za rok.

U náhrad paušálně určených hotových výdajů ve výši 200 Kč (dle § 35 odst. 10 exekučního řádu, které předpokládá § 13 odst. 10 návrhu novely vyhlášky č. 330/2001 Sb.),  by vzhledem k šedesáti tisícům případů náklady představovaly částku 12 miliónů ročně.

Spolu s náhradou za poskytování údajů z rejstříku zahájených exekucí, která činí 50 Kč (dle § 16a návrhu novely vyhlášky č. 330/2001 Sb.) za poskytnutí údajů týkajících se jednoho exekučního titulu, by u 60 tisíc případů náklady představovaly další částku ve výši tří miliónů korun ročně.

Koncentrace exekucí i prodloužená lhůta zůstaly

Ne všem připomínkám nicméně MS vyhovělo. Ministerstvo zdravotnictví požadovalo výjimku pro zdravotní pojišťovny u dalšího navrženého ustanovení, které se týká koncentrace exekucí u jednoho exekutora. MZ chtělo, aby se úprava postoupení exekučního návrhu exekutorovi, jenž vede proti povinnému exekuční řízení, které bylo zahájeno jako první, nevztahovala na případy, kdy oprávněným (tedy tím, do se snaží vymoci dluh) je zdravotní pojišťovna. Návrh totiž zásadním způsobem mění právo oprávněného spolupracovat s jím vybraným exekutorem, pokud v době podání exekučního návrhu již bude proti povinnému vedeno exekuční řízení jiným exekutorem. Jenže VZP již delší dobu spolupracuje s exekutory, s nimiž má uzavřeny rámcové smlouvy; stávající osvědčená součinnost pojišťovny a exekutorů bude v důsledku koncentrace exekučních řízení omezena.

Ministerstvo zdravotnictví nepochodilo ani s další připomínkou vůči návrhu, který zavádí lhůtu dvou let, po jejímž uplynutí bude exekutor povinen rozhodnout i bez návrhu a souhlasu oprávněného o zastavení exekuce.  Resort zdravotnictví požadoval prodloužit tuto lhůtu dvojnásobně, tedy na čtyři roky.  „Lhůta dvou let je příliš krátká, aby bylo možno definitivně konstatovat, že povinný nemá majetek alespoň k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Oprávněný tak bude nucen složit další zálohu na náklady exekuce, bude-li chtít v exekuci pokračovat i po uplynutí této lhůty,“ argumentuje MZ.

Jak ale vyplývá z odmítavého stanoviska MS, zastavování exekučních řízení po uplynutí stanovené lhůty je jedním z koncepčních prvků navrhované právní úpravy, který by měl přispět k řešení problému vícečetných exekucí, a prodloužením lhůty by se řešení daného problému oddálilo.

[/mn_protected]

-duš-