Ministerstvo spravedlnosti narazilo s náhradou zaměstnavatelům za exekuční srážky
Ustanovení, které má za cíl kompenzovat náklady zaměstnavatelů spojené se zaměstnáváním osob v exekuci, se nelíbí připomínkovým místům. Návrh předložilo v rámci novely občanského soudního a exekučního řádu Ministerstvo spravedlnosti. Resortům vadí, že náhrada nákladů má přednost i před pohledávkami výživného, že zvýhodňuje zaměstnavatele na úkor skupiny jiných subjektů a že neumožňuje zpětnou kontrolu.
„Je pravda, že současná úprava exekucí srážkami ze mzdy je neefektivní a zatěžující. Zaměstnavatelé čelí jednak značné komplikovanosti a náročnosti výpočtu nezabavitelné částky a současně podléhají povinné součinnosti s exekutorskými úřady,“ konstatuje ve svých připomínkách ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. „Problematické je to zejména u osob s vícečetnými exekucemi, kterých je přes 75 %. Tehdy je nutné komunikovat s mnoha exekutory a správně vypočítávat exekuované částky. Náklady přitom nese zaměstnavatel sám. Takový systém je neefektivní a drahý. Představuje také významnou bariéru zaměstnávání osob v exekuci.“ Ministrovi se nicméně nelíbí, že navrhované opatření dále zvyšuje dluhy povinného, jelikož se tyto navýší o paušální náhradu nákladů, ale i o úroky z prodlení způsobené tím, že zbytek dluhu je uspokojen později.
Přednostní pohledávka není vhodná
[mn_protected]
Navržené řešení podle něj de facto zvýhodňuje jednu skupinu (zaměstnavatele) na úkor skupiny jiné. Prohlubuje tím jednak sociální problém, a zároveň se vystavujeme riziku, že podobné nároky budou poptávat další subjekty, které mají v souvislosti s exekučním procesem zvýšené náklady (banky spravující účty povinných, provozovatelé poštovních služeb atp.). „Domníváme se, že nelze existující nevyhovující situaci řešit tím, že se bude jedné skupině přiznávat finanční kompenzace a zároveň bude její nárok upřednostněn před všemi ostatními pohledávkami, které navíc vznikly dříve. Dokonce i před zapodstatovými pohledávkami – například výživným. Tento postup je již ze své podstaty nesprávný.“ Jak dále ministr uvádí, je nutné řešit primárně příčinu problému. V tomto případě například tím, že se zjednoduší výpočet nezabavitelné částky, nastaví se jasná pravidla komunikace mezi zaměstnavateli a exekutory, zavede se efektivní způsob slučování exekucí, či se přímo uzákoní místní příslušnost soudních exekutorů.
Rovněž Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy požaduje zvážit vhodnost úpravy jednorázové náhrady nákladů plátci mzdy, neboť se nejeví jako vhodné, aby tato pohledávka měla přednost před přednostními pohledávkami podle § 279 odst. Doporučuje však přitom zvážit také motivaci zaměstnavatelů zaměstnávat osoby s nařízenou exekucí jiným způsobem.
Veřejná ochránkyně práv nezpochybňuje mírně zvýšenou zátěž plátců mzdy způsobenou plněním povinností při výkonu rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy a jiných příjmů. Výši navržené paušální náhrady nákladů ale považuje za nepřiměřenou. „Jsem přesvědčena o tom, že by plátce mzdy (jiného příjmu) tyto úkony (až na výjimky) měl provádět při své běžné činnosti. Stát obecně vyžaduje plnění množství povinností, aniž za to poskytuje náhradu. Předkladatel v důvodové zprávě tvrdí, že de lege lata zaměstnavatel nemá nárok na náhradu nákladů spojených s exekučními srážkami ze mzdy. Již dnes však ustanovení § 128 občanského soudního řádu plátcům mzdy s ohledem na ustanovení § 139 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu umožňuje uplatnit nárok na náhradu hotových výdajů. Předkladatel neinformuje o využívání tohoto institutu a standardní výši přiznávané náhrady.“
Mohlo by vás zajímat
Návrh podle ombudsmanky nepamatuje na situace, kdy má povinný více příjmů (resp. plátců mzdy) a nezavádí ani proces kontroly postupů plátců mzdy. Není tak zřejmé, jak se povinný bude domáhat nápravy v případě chybného postupu plátce mzdy. „S předloženým řešením nesouhlasím, navržené body související s paušálně stanovenou náhradou nákladů plátce mzdy proto navrhuji vypustit.“
Jde o nejjednodušší řešení
Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace upřednostňuje zjednodušit provádění srážek ze mzdy než zavádět náhradu nákladů pro zaměstnavatele na úkor práv povinných a oprávněných. Úpravu v navrhovaném znění považuje za asociální, neboť by vedla ke stavu, kdy nejvíce peněžních prostředků při provádění exekuce by neobdržel oprávněný (např. vyživovaná osoba), ale zaměstnavatel. Návrh navíc neumožňuje zpětnou kontrolu, a rovněž není zaveden žádný funkční opravný prostředek, kterým by se mohl povinný domáhat ochrany v případě nesprávně stanovené náhrady nákladů, přičemž zřídit nápravu nemůže ani soud či exekutor, neboť k tomu není vybaven žádnými procesními prostředky. „Dále upozorňujeme, že se v exekuci často nachází méně majetné osoby se špatnou pracovní pozicí, s čímž je spojen i jev časté fluktuace, případně opakované uzavírání krátkých smluv na dobu určitou. Každému novému zaměstnavateli, nebo při každém novém smluvním vztahu, vnikne právo na jednorázovou náhradu ve výši 500 Kč, což při vícečetných exekucích stejně způsobí, že srážky ze mzdy nepůjdou provádět. Domníváme se dále, že náhrada nákladů plátce mzdy má být stanovena přímo v zákoně, a to ve výši 100 Kč,“ uzavírá ministr.
Jak vyplývá ze zamítavého stanoviska MS, navržená právní úprava je založena na vyvážení zájmů plátce mzdy, oprávněného, povinného a případně soudního exekutora; aby náhrada nákladů povinného nadměrně nezatěžovala, bude poskytována jednorázově tak, aby přispěla k náhradě nákladů plátce mzdy, které jsou nejvyšší právě v prvních fázích výkonu rozhodnutí. MS argumentuje rovněž tím, že navržené technické řešení provádění srážek ve prospěch plátce mzdy bylo zvoleno proto, že je administrativně nejjednodušší. Povinný se bude vůči plátci mzdy moci domáhat případné nesprávně sražené náhrady pomocí žaloby z bezdůvodného obohacení, přičemž výše náhrady nákladů vychází z údajů uvedených v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace. „Navržená právní úprava náhrady nákladů plátce mzdy by mohla motivovat plátce mzdy k tomu, aby s povinným, vůči kterému je vedena exekuce, neukončil pracovní poměr, protože mu náklady spojené s touto exekucí budou částečně uhrazeny, a směřuje nejen k tomu, aby byly částečně uhrazeny náklady plátce mzdy, ale také k tomu, aby pro zaměstnavatele bylo výhodnější povinné zaměstnávat,“ odmítá MS další námitky s tím, že navržený způsob uhrazení jednorázové náhrady plátce mzdy byl do návrhu zařazen z technických důvodů: v exekuci by nepřednostní uhrazení znamenalo, že by plátce mzdy musel příslušnou částku zaslat exekutorovi spolu se všemi srážkami, exekutor by mu ji následně zaslal zpátky. Navíc podle MS přednostní uhrazení nákladů spojených s prováděním exekuce není v platné právní úpravě nijak neobvyklé (např. § 320h odst. 2 písm. a) o.s.ř.).
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
