Dary, placené kongresy v exotických destinacích či zásobování léky zdarma – to byly kroky, které v minulosti používaly některé farmaceutické firmy, aby lékaři předepisovali jejich přípravky. Takovým praktikám by už mělo být odzvoněno. Dohlíží na to nejen lékový ústav, ale i samy farmaceutické firmy. Samoregulace by mohla být účinnější, než dohled svrchu.
„Zabýváme se tím, abychom cílenou regulaci danou zákonem, který se mění poměrně obtížně, nahradili něčím, co je flexibilnější, dá se lépe vymáhat a implementovat. Některé evropské země nám ukazují, že to funguje. Nikdo totiž nedokáže lépe dohlédnout na sebe samé než konkurenti,“ přiblížil na kulatém stolu na téma regulace ve zdravotnictví, který se konal minulý týden ve sněmovně, výkonný ředitel Asociace inovativních farmaceutických firem (AIFP) Jakub Dvořáček.
Státní dohled nad vztahy lékařů a farmaceutických firem má na starosti Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), který se řídí zákonem o regulaci reklamy. „Je zakázáno nabízet dary nebo jiný prospěch, leda že jsou nepatrné hodnoty – SÚKL považuje za nepatrnou hodnotu částku 1500 korun. Ta je vztažena na jednoho odborníka, subjekt a kalendářní rok. Reklama také musí mít vztah k vykonávané odborné činnosti. Častý dotaz je, jaký je rozsah toho, co je odborníkům poskytováno – ať už při setkáních organizovaných za účelem podpory předepisování či prodeje léčivých přípravků, nebo vědeckých kongresech. Pohoštění a ubytování by mělo být v přiměřené hodnotě, aktivity by neměly přesáhnout vymezený čas a zahrnovat jiné osoby než odborníky, tedy rodinné příslušníky či střední zdravotnický personál. Porušování pravidel je sankcionováno až do výše dvou milionů, potažmo milionu, na odborníka je to až sto tisíc,“ vysvětluje Irena Storová, zástupkyně ředitele lékového ústavu.
Sankce, které nabyly právní moci v loňském roce, byly ve výši 4000 až 400 tisíc korun, přičemž nižší částky dostali odborníci. Jejich jména jsou také uvedena na internetu, což se nelíbí prezidentovi ČLK Milanu Kubkovi. „Zatímco soukromý lékař se poté, co si nechá zaplatit nějaký kongres, objeví na internetu jmenovitě, nemocniční lékař včetně profesora se schová pod spolupracující nemocnici a figurovat tam nebude. To je nespravedlivé,“ upozorňuje Kubek.
AIFP: Žádné dary
SÚKL – stejně jako ČLK – ale podporuje hlavně autoregulaci, o níž usiluje AIFP. Té už se před půl rokem podařilo podepsat s Českou lékařskou společností memorandum, načež odborná společnost doporučila všem odborným časopisům u autorů článků uvádět tzv. disclaimer, čili deklaraci střetu zájmů. Autoři by měli otevřeně deklarovat své případné smluvní závazky vůči farmaceutickým společnostem.
„Etický kodex AIFP má stanovy přísnější, než je státní regulace. Mluvilo se o limitní hodnotě darů. Po našich zkušenostech jsme došli k tomu, že to není cesta, která se dá kontrolovat a vymáhat. Pro členské společnosti AIFP proto byly dary od 1. ledna 2014 zakázány úplně. Šlo o oblast, která byla dlouhodobě vnímána negativně, takže jediné, co je povoleno, jsou edukativní pomůcky. Vzorky, které byly často používány jako nástroj preskripce, jsme omezili na čtyři vzorky na odborníka za rok. Vnímáme vzorek jako něco, co je určené k tomu, aby se s přípravkem lékař seznámil, ne aby ho podával pacientům,“ vysvětluje Jakub Dvořáček. Podle něj navíc farmaceutičtí reprezentanti už rok a půl procházejí vzděláváním a následným přezkoušením komisí, načež získají certifikát s omezenou platností.
Všechno bude na internetu
Stávajícími opatřeními ovšem usilování o větší transparentnost nekončí. Loni v létě evropská EFPIA schválila kodex, který nařizuje zveřejňování jakýkoliv přenosů hodnoty mezi průmyslem, lékaři, lékárníky a dalšími instituty. Letos by se měla sbírat data, příští rok pak vznikne společná platforma, jejíž členské společnosti budou zveřejňovat, jakými částkami sponzorovali lékaře či nemocnice či jaké finanční prostředky byly použity na prezentace a další typy spolupráce. V ČR už se k aktivitě vedle AIFP přihlásila např. Zentiva.
Cílem celoevropské iniciativy, jejímž vzorem je americký Sunshine Act, je tedy objasnit rozsah i podstatu spolupráce mezi zdravotnickými odborníky či zařízeními a farmaceutickými společnostmi a ozřejmit výši souvisejících plateb. To už v současnosti funguje ve Francii či Holandsku. Informace pak budou umístěny na internetové stránce www.transparentnispoluprace.cz. Ta bude obsahovat jména všech odborníků a zařízení, jež v uplynulém období spolupracovali s inovativními farmaceutickými společnostmi například formou konzultačních služeb či účasti na kongresu.
„Je třeba změnit pravidla spolupráce a také to, aby spolupráce byla vnímána pozitivně – jsou to totiž lidé, kteří se podílejí na výzkumu, vývoji, hodnocení přípravků a dalších krocích pro dobro pacienta i systému. V minulosti jsme se v médiích setkávali s formulacemi jako „bič na farmaceutický průmysl“. To, jak vnímá veřejnost zdravotnictví, je naše společná práce. Měli bychom udělat vše, abychom utvrdili pacienta, že děláme všechno pro jeho správné léčení a bráníme zneužití. Vzorovou zemí je pro mě v tomto Holandsko. Tamní bývalý ministr říkal, že dává příležitost, aby si aktéři systém omezili sami, a pokud to neudělají, omezí se zákonem. Vždycky se partneři ve finále domluvili a vznikl společný systém vytvářející seberegulační normy. Funguje tam komise složená ze zástupců samotných organizací, kteří jsou schopni odhalit i to, co člověk zvenčí nedokáže. Komise je zároveň i komunikačním orgánem, který dbá na to, aby věci byly vysvětlovány, veřejnost je pochopila a obraz zdravotnictví byl jednotný,“ uzavírá Jakub Dvořáček.
Michaela Koubová
