Fyzioterapeuté doplácejí na chyby v indikacích lékařů. Na místě je předefinování kompetencí

Fyzioterapie dnes zahrnuje rozrůstající se škálu metod a přístrojů, které mohou pacientům pomoci. Problém ovšem je, že tuto širokou paletu by měl znát nejen fyzioterapeut, ale také indikující lékař – což už dnes není příliš reálné. Když ovšem doktor v rámci poukazu danou modalitu špatně naspecifikuje, nečeká postih od pojišťovny jeho, nýbrž fyzioterapeutické pracoviště. Mnozí lékaři i fyzioterapeuté proto požadují, aby se jasně nadefinovaly kompetence jednotlivých odborností. Zároveň by se také mělo říct, kteří pacienti potřebují fyzioterapii hrazenou ze zdravotního pojištění a jaké lehčí vady by se měly řešit samoplátecky. Problematikou se minulou středu zabýval sněmovní zdravotnický výbor.

„Rehabilitační medicína prodělala v posledních 15 letech velký rozvoj, a to jak co do výčtu nových metod, nových přístrojů a přístrojových technologií, tak i v systému vzdělávání fyzioterapeutů. Dnes máme kromě rehabilitačních lékařů vysokoškolsky vzdělané fyzioterapeuty. Zůstává tu ale problém, kterým je formulář indikace k fyzikální léčbě a fyzioterapii. Problém se dlouho neřešil, ale teď je ale vnímán v souvislosti s revizemi úhrad fyzioterapeutické péče. Dochází k tomu, že zdravotní pojišťovny podle platné metodiky vyžadují, aby měly indikační poukazy k rehabilitační léčbě veškeré náležitosti, které v tuto chvíli platí. Dochází však k absurdním situacím, kdy některá fyzioterapeutická pracoviště mají v rámci revizí vyškrtnuty dávky ve velkých objemech, a to za péči, kterou vykázaly a byla indikována, nicméně kliničtí lékaři nenaplnili své povinnosti,“ nastiňuje problém poslanec a ortoped Vít Kaňkovský (KDU-ČSL).

„Za to, jak vypadá doporučení pro fyzioterapii ve formuláři FT, nenese odpovědnost odesílající lékař – na rozdíl třeba od toho, když předepíše chybný lék. Jestliže lékař předepíše vadné FT, nese odpovědnost fyzioterapeut a je za to penalizován ze strany zdravotních pojišťoven,“ upozornil poslance fyzioterapeut Václav Krucký, který dostal podle vlastních slov od zdravotních pojišťoven za poslední tři roky penále kvůli vadným poukazům v celkové výši milion korun.

Podle Kaňkovského je přitom dnes způsob, jakým se indikuje rehabilitační péče, obsolentní. „Erudovaný ortoped už nemá takový přehled o rehabilitační medicíně, jaký jsme měli před dvaceti lety, kdy bylo metod mnohem méně. Už jen počet výrobců přístrojů k fyzikální léčbě jde dnes do desítek. Není efektivní, aby se každý ortoped, neurolog a lékař dalších odborností učil desítky programů jednotlivých fyzioterapeutických přístrojů. Je třeba najít nový způsob, jak indikovat fyzioterapii,“ zdůrazňuje Vít Kaňkovský, který přiznává, že i on navzdory dvacetileté praxi narazil na to, že jím vyplněný poukaz vykazoval při kontrole zdravotní pojišťovny vady ve specifikaci modalit. A pokud se fyzioterapeutické pracoviště rozhodne trvat na správném znění a odešle poukaz lékaři zpět k opravě, odnese to ve finále pacient.

Mohlo by vás zajímat

Ministerstvo nesmí podepsat smlouvu na leteckou záchranku v Ústí

Pojišťovny ale problém tak palčivě nevidí. [mn_protected]

„Existuje vzor žádanky k indikaci fyzioterapie. Problém není tak dramatický, jak to vypadá – z praxe vím, že existuje řada pracovišť, kde po proběhnuvší revizi není žádná korekce. Je to tedy o diskuzi a komunikaci. Pro nás jako pro pojišťovnu si z toho beru, že musíme být aktivnější v edukační činnosti prostřednictvím našich revizních lékařů a že se musíme snažit naše partnery – poskytovatele zdravotních služeb lépe informovat o tom, jaký je správný postup. Odmítnutí nejsou motivovány jinak, než že v rámci žádanky je zjevná chyba, kterou by fyzioterapeut měl identifikovat a takovou fyzioterapii odmítnout s upozorněním indikujícího lékaře, že má být sjednána náprava, případně upozornit zdravotní pojišťovnu, že má směrem k lékaři konat,“ reaguje ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek.

Vít Kaňkovský však apeluje na to, aby existovala jednotná metodologie i co do přístupu jednotlivých revizních lékařů a zjednávání nápravy chybných poukazů, o jasném návodu na vyplnění nemluvě. „Metodologie by měla být jednoduchá, jasná a mělo by tam být co nejméně možností udělat chybu,“ dodává Kaňkovský.

Rehabilitaci řeší ministerská pracovní skupina

Potřebu přenastavit indikace a kompetence ovšem potvrzují i tělovýchovní lékaři. „Čerstvě absolvovaný lékař nemůže mít představu z dvou týdnů rehabilitace, kam až obor doběhl. Na mnoha lékařských fakultách se to ani pořádně neučí,“ poukazuje vědecký sekretář České společnosti tělovýchovného lékařství docent Jiří Radvanský s tím, že když fyzioterapeut pět let studoval poruchy posturálních funkcí, není důvod, proč by mu měl lékař říkat, jak má nezávažné pacienty léčit. „Nějaké kompetence má dostat,“ dodává Radvanský.

„Bude nejspíše třeba přihlédnout k tomu, že žádanka pro fyzioterapeuta je rámcová, protože jinak to fyzioterapeuty staví do pozice rehabilitační sestry. Té jsem napsala, co chci, ale ona byla středoškolák a neměla kompetenci, aby mohla sama do fyzioterapeutické léčby vstupovat,“ přidává se předsedkyně zdravotnického výboru Věra Adámková (Ano).

Rehabilitaci vnímá jako téma k diskuzi i samo ministerstvo. Na základě požadavku odborné společnosti proto vznikla pracovní skupina, která za sebou má první zasedání. Zabývat by se přitom měla nejen indikacemi, ale i řadou dílčích problémů. Ohledně indikací přitom ministerstvo plánuje jednat s jednotlivými odbornostmi, jako je fyzioterapie, ergoterapie či rehabilitační lékařství, aby si vyjasnilo jejich postoje k indikacím.

„Zahájili jsme jednání pracovní skupiny, kde jsme projednali řadu problémů v této oblasti. Už nyní jsme na příští zasedání definovali prioritu vyjasnění vzdělávání, které by mělo být, a aby bylo jasně definováno, v kterých oblastech by měla být rehabilitační péče poskytována – od akutní rehabilitace přes včasnou a následnou rehabilitaci po rehabilitaci formou stacionární péče, případně péči na zdravotně-sociálním pomezí. Alfou a omegou je přitom otázka indikační. Ukazuje se, že dosavadní stav, kdy indikuje ošetřující lékař, nemusí být úplně ideální. Ten by měl proces iniciovat, ale ve finále by měl o indikaci rozhodovat rehabilitační odborník,“ konstatuje náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula, který zmíněnou pracovní skupinu vede.

Kdo se postará o Pepíčka s plochou nohou?

Problémem, který zároveň rehabilitační péči trápí, jsou omezené kapacity. „V řadě velkých nemocnic se stává, že člověk absolvuje zákrok, který bezprostředně vyžaduje rehabilitaci, ale je mu řečeno, že kapacita není a ať si ji sežene jinde. Dochází k tomu, že včasná rehabilitace není zahájena a pacient se dostává do fáze, kdy po dvou třech měsících je téměř k ničemu nebo není schopna rehabilitovat svaly do podoby, jak by bylo pro nervový systém nutné. To považuji za jeden z největších problémů,“ uvádí náměstek Prymula.

Na problém nedostatečných kapacit poukazuje také poslanec David Kasal (Ano), podle kterého dnes oproti době před pěti lety není kam posílat například děti se zablokovanou krční páteří, takže se často tyto problémy neřeší – což může vést k eskalaci a dlouhodobějším komplikacím ústícím i ve zvýšené náklady ze zdravotního pojištění.

Velkou otázkou přitom je, kde by měla být udělána čára, co hradit ze zdravotního pojištění. Jak poukazuje Jiří Radvanský, má dnes drobnou poruchu držení těla většina dětí, a je otázka, jak a kdo by měl věc řešit. „Je potřeba vyříkat si to na poli odborných společností. Bude to velmi bolestné téma, protože když se začnu ptát ortopedů, kdo má léčit Pepíčka s plochou nohou, bude z toho srážka. Zdravotní pojišťovny nám budou říkat, že zdravotnictví zkrachuje, když každému, kdo má drobnou poruchu držení těla, napíšeme FT žádanku. Je to i politická otázka,“ podtrhuje docent Radvanský.

„V této místnosti asi nesedí nikdo, kdo by si nějakou formu rehabilitace nezasloužil. Otázka je, jestli má čas a hradí mu to pojišťovna, nebo chodí na masáže a platí si to sám. Na jedné straně je pacient po cévní mozkové příhodě, kterého může včasná a kvalitní rehabilitace vrátit do plnohodnotného života, a na druhé straně je někdo, kdo osm, deset hodin denně sedí u počítače a bolí ho záda,“ shrnuje situaci poslanec Vlastimil Válek (TOP 09).

Podle poslance Kasala by tak bylo na místě zmonitorovat kapacity rehabilitačních pracovišť a v návaznosti na to říci, které diagnózy se budou léčit v rámci zdravotního pojištění.

„Rozsah čerpání rehabilitační péče předběhl všechny brzdné mechanizmy a mnohdy se tomu pojišťovny brání, byť neříkám, že se jim to vždycky daří správně. Pokud je cílem pracovní skupiny stratifikace toho, co kdo může předepisovat a poskytovat či jak upravit smlouvy pojišťoven s poskytovateli, bylo by to velice dobré. Je třeba to rozebrat zeširoka a říct, co je základní rehabilitace nutná po nemocniční či operační péči, a co je specializovaná rehabilitace. Rozsah různých přístrojů a metod nemůže být poskytován všem,“ dodává k tomu Jiří Běhounek (ČSSD).

[/mn_protected]

Michaela Koubová