Přibližně devadesát procent německého obyvatelstva je pojištěno v rámci zákonného systému zdravotního pojištění. To funguje na principu solidarity. Vyměnit jej za pojištění soukromé ale nemůže každý.
Systém zdravotního pojištění funguje podobně jako u nás, má ale určité zvláštnosti. Zřejmě tou největší je takzvaný duální systém. To znamená, že zdravotnictví je financováno z prostředků zákonného zdravotního pojištění (GKV – gesetzlichen Krankenversicherung) a soukromého zdravotního pojištění (PKV – private Krankenversicherung).
Zatímco dostupnost zákonného zdravotního pojištění je garantována pro každého, v případě, že někdo chce být zdravotně pojištěn soukromě, musí splňovat určité podmínky. Nicméně platí, že žádný člověk disponující německým občanstvím nebo povolením k dlouhodobému pobytu v Německu nemůže být zdravotně nepojištěn.
Zaměstnanci vs. zaměstnavatelé: sazbu pojistného dělí rovným dílem
V případě zákonného zdravotního pojištění (GKV) závisí výše pojistného na příjmu výdělečně činného pojištěnce. Základem je jeho hrubá výše. Z něho se vybírá jednotná sazba, a to 14,6 procenta, která je rozdělena mezi pojištěnce a jeho zaměstnavatele. Každý tedy odvádí 7,3 procenta z hrubého příjmu. Nad to každá zdravotní pojišťovna vybírá ještě dodatečný příspěvek v různé výši, který ale platí již jenom zaměstnanec. Jestliže vyměřovací základ překročí hranici, která je pro letošní rok stanovena na 4537,50 eur (téměř 117 tisíc korun), příspěvek se již nezvyšuje. Průměrná výše dodatečného příspěvku se pohybuje dlouhodobě kolem jednoho procenta z hrubých příjmů.
Jak již bylo naznačeno, splnit zákonnou povinnost zdravotně se pojistit, ovšem u soukromé pojišťovny, nemůže každý. Zaměstnanci se v systému PKV mohou pojistit až při překročení určité výše hrubého měsíčního příjmu. Pro rok 2019 jde o výdělek 5062,50 eur, tedy přes 130 tisíc korun. Osoby, které tuto podmínku splňují a mají zájem vstoupit do PKV, musí požádat o osvobození od zákonného pojištění v systému GKV.
Soukromého zdravotního pojištění se mohou účastnit i osoby s cizím občanstvím, musí ale prokázat dlouhodobou účast na zdravotním pojištění ve své domácí zemi. Pokud jde o osoby s povolením k trvalému pobytu v Německu, do PKV mohou vstoupit až po uplynutí pojišťovnami stanovené lhůty. Ty také pro tyto skupiny lidí nabízejí zvláštní tarify, jež jsou přizpůsobeny mimo jiné potřebám pojištěnců a době trvání pobytu.
Soukromě a doplňkově
Výše příjmu je nutnou, nikoli postačující podmínkou pro vstup do PKV. Soukromé pojišťovny se totiž ještě svých potenciálních klientů dotazují na zdravotní stav, životní styl, rodinnou anamnézu a podobně. To totiž ovlivňuje výši pojistného. Ale nejen to. Také v systému PKV se suma pravidelně odváděná na zdravotní pojištění odvíjí od hrubého příjmu pojištěnce. Nicméně jde o jeden z parametrů, a tak není divu, že dva lidé s totožným příjmem mohou platit rozdílné pojistné na zdravotní pojištění.
Nabídka pojištění v systému PKV nepodléhá téměř žádným státním regulacím a je několikanásobně širší než v systému GKV. Vedle toho je možné, aby pojištění včetně plnění bylo přizpůsobeno klientovi na míru. Úhrady v rámci PKV pak fungují podobně jako při cestovním pojištění. To znamená, že pojištěnec si ošetření nejprve zaplatí sám a pojišťovna mu náklady uhradí na základě předložené faktury. U nákladnějších zákroků pak úhrada putuje přímo mezi pojišťovnou a poskytovatelem péče.
Vedle zákonného (GKV) a soukromého (PKV) pojištění je možné si v Německu sjednat také doplňkové zdravotní pojištění. To slouží k vyplnění mezer v systému povinného zdravotního pojištění (ať už GKV či PKV). Tento typ pojištění se uzavírá zcela nezávisle na velikosti příjmu pojištěnce. Podobně jako v České republice je možné se takto pojistit pro případ hospitalizace (kompenzace ušlého příjmu či financování nadstandardní péče), sjednat lze rovněž doplňkové stomatologické pojištění a podobně.
Němci vydají o polovinu více
Počet zdravotních pojišťoven se v Německu dlouhodobě snižuje, přičemž jeho pokles se v posledních letech prakticky zastavil. Nejrychleji se ale počet pojišťoven zredukoval mezi lety 1995 a 2000. V polovině 90. let fungovalo v Německu 960 zdravotních pojišťoven, zatímco o pět let později už jen 420. Úbytek tedy představoval 56 procent. Ke konci loňského roku u našich západních sousedů operovalo 110 zdravotních pojišťoven (z toho asi čtyřicet v systému PKV), přičemž v roce 1970 jich bylo 1 815.
V Německu se na zdravotnictví vydává posledních deset let kolem jedenácti procent HDP. Ještě v polovině devadesátých let činil tento podíl 9,5 procenta. V absolutní částce se pak v roce 2017 jednalo o 376 miliard eur (9,7 bilionu korun, tedy téměř dvojnásobek českého HDP), neboli 4544 eur (přes 117 tisíc korun) na osobu. Jen pro srovnání: české výdaje na zdravotnictví činily předloni 387,4 miliardy korun (tedy asi 7,7 procenta HDP), respektive 36,5 tisíce korun na osobu.
Přibližně dvaadvacet procent z výdajů na zdravotnictví si Němci hradí sami, ať už skrze soukromé nebo přímé platby. V České republice tento podíl dosahuje asi čtrnácti procent, tedy 54 miliard korun neboli 5067 korun na osobu a rok. Fakticky to znamená, že jak co do podílu na HDP, tak do spoluúčasti jsou výdaje na zdravotnictví v Německu asi o polovinu vyšší než v České republice.
Petr Musil
