Únava životem v normalizaci

Možná mám špatný pocit, ale ve zdravotnictví se rozlévá malátná ospalost. Poslední vzruch byl okolo akce LOKu Děkujeme odcházíme. Je to vlastně dobře, respektive bylo by to dobře, kdyby… Kdybychom měli dostatek slušně honorovaných lékařů, důstojně placených a motivovaných sester, kdyby všechny naše nemocnice a ordinace vypadaly jako ty v Rakousku, pak by byl ospalý klid nejen pochopitelný, ale i žádoucí. Bohužel věci se změnily jen málo a tak klid je spíš znakem vyčerpání všech zúčastněných stran.

Mládí bez budoucnosti

Lékaři i sestry uvízli v tragickém vzdělávacím systému. Systém atestací výrazně diskriminuje mladé lékaře a vlastně se jim divím, proč vůbec začínají svoji praxi v naší zemi.  Zdravotní sestry jsme degradovali a nutíme je mít bakalářské a magisterské tituly, které z nich lepší a obětavější sestry neudělají.  Místo systému, který by sledoval a porovnával léčebné výsledky nemocnic, tak máme byrokratický akreditační systém, který je dost drahý na to, že nepřináší vůbec nic. Vlastně přináší, nesmyslnou úředničinu, kdy je v tabulkách a grafech vše super…. Ostatně, to je nyní trend, mít na vše papíry a vše v papírech barevně a ok. Skutečnost je nepodstatná. Pacient hladoví a je vyschlý na troud? Nevadí, v dokumentaci dostává najíst i napít naprosto pravidelně.

Ambulance bez růstu

Soukromým lékařům pojišťovny již mnoho let prakticky nezvyšují úhrady a tito jsou překvapivě v klidu. V době, kdy jim úhrady rostly „jen“ 3-5 % ročně, tak zaplňovali náměstí, že je to málo. Teď přijdou o poplatky a jsem zvědav, jak to bude kompenzováno a zda se to alespoň přiblíží skutečným částkám, o které přijdou. Internistům snížil ministr Heger úhrady o 30 % a vládne také klid. Jsou spokojeni, že jim to pojišťovny zatím tak nějak dorovnávají, jak dlouho?

Chaos v lécích

V lékové politice vládne naprostá netransparentnost a chaos co nemá obdoby. Stejné chemické látky jsou hrazeny naprosto odlišně. Vše se neustále mění, často zcela nepředvídatelně a bez jakékoli odborné logiky.  V době, kdy se systém řídil jasnými pravidly, minimálně že za totéž se platí stejná úhrada, tak byla média plná prohlášení, jak je vše netransparentní a poškozuje pacienty. Dnes vládne ticho, asi proto, že tomu nikdo nerozumí a nechce přiznat, že se v naprostém chaosu nevyzná.

Nedostatek vytrvalosti

Sjezdy lékařské komory probíhají prakticky bez zájmu médií. Ty tam jsou doby, kdy to byla hlavní zpráva týdne. Totéž platí o ostatních mnoha a mnoha lékařských organizacích. Že by po letech vypjatých střetů členové došli k závěru, že střet nepřináší výsledky, nebo jsou jen unaveni či zlenivěli? Nedokážu na to odpovědět, jen vidím, že si nechávají líbit mnohem víc, než před pár lety. Tehdy možná do svých akcí vložili příliš mnoho energie, která jim dnes schází. Obecně mi připadá, že nám Čechům schází vytrvalost a důslednost. Nejprve se vzedmeme, tu proti nacistům, tu proti sovětským tankům, abychom následně většinově upadli do klidu a snaživé spolupráce s těmi, proti kterým směřovala smršť emocí, když zjistíme, že bouře emocí nepřinesla okamžitě chtěné výsledky.  To se stane jen zcela výjimečně, naopak výsledky přináší až dlouhodobý a vytrvalý tlak stejným směrem. Toho není v současnosti nikdo zjevně schopen. Bude to však asi problém širší, nejen problém lékařské komunity, ale celé společnosti. Působí čím díl tím více unaveně, nebo spíš apaticky, jako za normalizace.

David Rath