Lidé přeceňují přínos screeningu i některých zákroků. Pomohl by pohovor s lékařem

Lidé přeceňují přínos testů a léčby, navíc podceňují jejich rizika. Tvrdí to nová analýza stávajících studií, kterou publikovali australští vědci v časopise JAMA Internal Medicine.

„Zarazilo nás, že si lidé myslí, že jim léčba přinese mnohem více benefitů, než kolik jich je skutečně dokázáno. Zároveň se domnívají, že škodlivých faktorů je méně,“ upozorňuje výzkumník Chris del Mar z Bond University v australském Queenslandu. Podle něj proto musí lékaři i pacienti dělat rozhodnutí na základě přesnějších informací o kladech a záporech daných zákroků. „Je to jeden z nejdůležitějších způsobů, jak zabránit tomu, aby se systém zdravotní péče nerozpadl,“ říká profesor del Mar.

Del Mar společně se svou kolegyní Tammy Hoffmannovou provedli systematickou analýzu celkem 35 studií na více než 27 tisících pacientech, které se zaměřovaly na pacientovo očekávání od testů a léčby. Zahrnuta byla např. mamografie, testy na specifický prostatický antigen (PSA), angioplastika, transplantace kmenových buněk, léčba statiny, transplantace ledvin, bariatrické zákroky, léky na zánětlivá střevní onemocnění či resuscitace po srdeční zástavě. „Více než polovina lidí, kteří odpovídali na otázky, se domnívala, že zákrok bude mít větší přínos, než jaký byl dokázán. Zajímaly nás přitom přirozené názory neovlivněné něčím, co pacientovi řekl lékař,“ podotýká Tammy Hoffmannová.

Mohlo by vás zajímat

V digitalizaci zdravotnictví zaostáváme i za Slovenskem

Více testů neznamená automaticky lepší léčbu

Podle profesora del Mara se optimistické předsudky pacientů mohou šířit díky častému předpokladu, že více testů a způsobů léčby znamená automaticky lepší zdravotní péči. „Víme, že pro lékaře je velmi těžké nic nedělat,“ říká del Mar, podle něhož jde hlavně o případy, kdy pacient žádá nějaký zákrok v domnění, že bude fungovat. Tuto praxi upevňuje, když se lidé po léčbě cítí lépe – většinou díky placebu. „Podle některých studií až třetina amerických lékařů udělala nějaký zákrok, protože ho chtěl pacient, sami ho ale za nezbytný nepovažovali,“ doplňuje Hoffmannová.

K vůbec největšímu nadhodnocení skutečných přínosů dochází při onkologickém screeningu prsou, děložního čípku, střeva a prostaty, kde byl řádový rozdíl mezi skutečným a domnělým přínosem. Podle del Mara jde o důsledek viditelných kampaní zvyšujících povědomí o problematice a používání relativního spíše než absolutního rizika při odhadu počtu životů, který screening zachrání. „Lidé se domnívají, že při screeningu je odhaleno mnohem více případů, než ve skutečnosti je,“ vysvětluje Hoffmannová. „Faktem je, že je pravděpodobnější, že na rakovinu prsu nezemřete,“ dodává del Mar.

Výzvou ovšem zůstává léčba nemocí, jako je rakovina – pacienti totiž potřebují doufat, že mohou něco udělat. Zároveň je ovšem nutné, aby lidé věděli o známých rizicích i přínosech kterékoliv léčby či testu ještě předtím, než se pro ně rozhodnou. „Záleží na rozhodnutí pacienta. Bez jeho zahrnutí to nejde,“ dodává del Mar.

Strach ze žalob

Někteří lidé ovšem oponují s tím, že více mluvení povede k delším konzultacím. Podle Chrise del Mara je to ale mýtus. „Jde to provést ve stejném časovém rámci. Důkazy naopak hovoří pro to, že delší rozhovor vede k nižšímu počtu zákroků,“ říká del Mar s odkazem na případ PSA testování. „Když si s lidmi před screeningem nejdřív promluvíte a vysvětlíte jim všechny věci, které s vyšetřením souvisejí, hodně mužů se rozhodne, že ho nechtějí.“ Poškození, jako např. zbytečné operace, bývají zdokumentovány mnohem chaběji než benefity. Např. u rakoviny prostaty je pak řada pacientů, kterým díky screeningu diagnostikovali onemocnění, které se ale za jejich života nerozvinulo, takže si všechny starosti s nemocí spojené mohli ušetřit.

Zatímco zbytečné či nechtěné zákroky a testy vedou ke zvyšování nákladů na zdravotnictví, přemíra léčebných procedur může navíc fyzicky a emočně pacienta poškodit. „Více komunikace znamená úsporu peněz, ale to není to hlavní. Nejdůležitější je zlepšení péče,“ dodává Chris del Mar, který zároveň zavrhuje to, že radit pacientům zákrok je nejlepší způsob, jak se vyhnout případné žalobě. Mnohem lepší obranou je naopak poskytnutí přesného obrázku o tom, co je známo, jaká jsou pro a proti a také seznámit pacienta s odlišnými názory. „Domnívám se, že společné rozhodování je pro lékaře nejlepší ochranou,“ uzavírá profesor del Mar.

Zdroj: ABC

-mk-