Vláda a nemocnice, potažmo sociální služby, by se měly soustředit nejen na ochranu klientů a pacientů, ale také na zaměstnance, apelují zdravotnické a lékařské odbory. Pokud totiž onemocní zdravotníci, bude problém se zajištěním péče. Nemocnice by proto měly pro případ potřeby vyhledat kontakty na bývalé zaměstnance a eventuálně zajistit jejich výpomoc. Vedle zajištění ochranných pomůcek je pak na místě také aktualizace pandemických plánů a případně omezení zbytné plánované péče. Opatření, která vláda přijala, aby zabránila šíření viru, přitom odbory kvitují (nebo je alespoň kvitovaly včera dopoledne), bylo by ale podle nich na místě trochu zmírnit mediální masáž umocňující paniku.
„Ochrana lidí je to nejdůležitější, co je v současné chvíli potřeba udělat. Je nutné zabezpečit péči o nemocné, ale také minimalizovat rizika pro zdravotníky a další profese. K tomu je asi nejdůležitější, aby byl dostatek osobních ochranných pomůcek pro zaměstnance a abychom řešili ochranu pacientů,“ uvádí předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková. „Na zajištění akceschopnosti zdravotníků bude záviset výsledek situace. S materiálem je ale veliký problém, zdravotníci mají často prošlé roušky a respirátory, takže nemají adekvátní ochranu. Tam vidím velké rezervy ministerstva, protože pandemie už tu je, ale zdravotníci adekvátně chráněni nejsou,“ upozorňuje šéf lékařských odborů Martin Engel. Dnes jsou přitom ochranné pomůcky obvykle dostupné na akutních příjmech a prvostykových odděleních, ale někdy prošlé.
Odbory podtrhují, že je potřeba, aby se ochranné prostředky distribuovaly rovnoměrně nejen do velkých, ale i do menších nemocnic a sociálních služeb. Ministerstvo totiž nedávno vybídlo své přímo řízené organizace, aby dělaly zásoby ochranných pomůcek, což by ale v současné situaci vedlo k tomu, že v dalších zařízeních budou chybět. Protože už se přitom koronavirus objevil napříč republikou, je stejně tak možné, že se nakažení mohou objevit nejen na pražské Bulovce, ale i v okresní nemocnici.
Pomůcky by se nyní měly distribuovat centrálně přes ministerstvo zdravotnictví a krajské úřady. „Ani první vlna, která bude distribuována možná ještě tento týden, ale dostatek nezajistí. Zásobování bude muset probíhat kontinuálně. První zásobovací vlna problém zlepší, ale nevyřeší,“ konstatuje Martin Engel. Podle kalkulací některých krajů přitom první zásobovací vlna pokryje pomůcky v řádu několika dnů. Dostupnost ochranných pomůcek se přitom liší – lépe je připravena severní Morava, která se nedávno potýkala se spalničkovou epidemií, a díky řešení mimořádné situace jsou tam nyní respirátory dostatečně vybaveni i záchranáři, oproti tomu v jiných oblastech jsou na tom hůře.
V České republice je 48 tisíc akutních lůžek, přičemž podle zahraničních údajů je komplikacemi ohroženo kolem 15 procent případů. Někteří pacienti mohou potřebovat plicní ventilaci, na což bychom měli být dobře připraveni. V tuto chvíli je v českých nemocnicích kolem 3500 ventilátorů, což je na počet obyvatel v porovnání s jinými státy vysoké číslo. Premiér navíc nyní vyjednává o tom, že by se počet mohl ještě preventivně zvýšit.
Zásobení ochrannými pomůckami by se rozhodně nemělo týkat jen nemocnic. „Nejohroženější skupinou jsou senioři. Spolupracujeme i s MPSV, aby bylo dostatečné množství pomůcek pro zaměstnance,“ dodává místopředsedkyně zdravotnických odborů Jana Hnyková. Počítá se s tím, že by každý pracovník v přímé péči měl mít svůj respirátor, k tomu je ovšem třeba zajistit i dostatek filtrů – jeden totiž vydrží osm hodin.
Nemocnice by si měly domluvit personální výpomoc do zálohy
Dalším potřebným opatřením podle odborářů je, aby pacienti při vstupu do nemocnice dostali roušku. „Pacient bez jakýchkoliv pomůcek může šířit virus i směrem k personálu. Je proto potřeba preventivně řešit ochranu lidí,“ podtrhuje Žitníková.
Každá nemocnice také má svůj pandemický plán, který by měl být aktualizován. „Od kolegů z praxe víme, že informace směrem k zaměstnancům, která oddělení by se případně utlumila a jakým způsobem se mají chovat, zatím nedošly. Je také nutné, aby zaměstnanci byli chráněni i po pracovní stránce. Pokud onemocní v souvislosti s výkonem povolání koronavirem, je to nemoc z povolání,“ doplňuje Žitníková.
Důležitým bodem je udržet zaměstnance v práci a vytvořit jim podmínky tak, aby se neprodlužovaly směny a personál se nepřetěžoval. Vedle toho by se nemocnice měly pokusit získat zpátky pracovníky, kteří už u nich zaměstnaní nejsou. Podle Žitníkové by tak bylo vhodné tyto pracovní síly kontaktovat a domluvit se s nimi na případnou výpomoc na dohodu či zkrácený úvazek – a některá zařízení k tomu už nyní přistupují. Podporu odborů má i návrh vlády, že by se do péče mohli zapojit studenti vyšších ročníků lékařských fakult a zdravotnických škol.
„Je potřeba být připraveni na situaci, kdyby onemocněli zdravotníci. Pokud by se dostala do karantény větší oddělení nebo kdyby nákaza probíhala hromadně, je potřeba mít zálohy. Zdravotníků je dost, protože nejsou jen v nemocnicích, kde jsou přetížení. Myslím si, že spousta lidí bude ve vyhrocených situacích ochotna pomoci,“ poukazuje Dagmar Žitníková, která už má z terénu echo, že je připravena pomoci řada zdravotníků v důchodovém věku. Problém ovšem je, že právě oni spadají do nejrizikovější skupiny, takže spoléhat na ně je pro jejich zdravotní stav riskantní.
Pokud by pak nemocnice musely odkládat plánovanou péči, požadují odbory úhradu od zdravotních pojišťoven, a to nejen za nemocné koronavirem, ale i pro případ, že by došlo k nedodržení rozsahu nasmlouvané péče. Vedle toho je po skončení pandemie celou situaci vyhodnotit a přijmout systémová opatření. „Některé věci by měly být nastaveny preventivně dopředu, což je základ zvládnutí situací do budoucna. A měli by na tom spolupracovat všichni,“ dodává Žitníková.
Méně informací by někdy bylo užitečnější, míní odborář
Obecně mají ale opatření činěná vládou, alespoň ta přijatá do včerejšího dopoledne, podporu odborů. „Spolupracujeme s ministerstvem zdravotnictví a podíleli jsme se na některých metodických pokynech. To, co se doposud děje v oblasti zvládání situaci na úrovni ministerstev i vlády, jsou kroky opodstatněné, i když mohou někdy vypadat zvláštně. Nařízení karanténního opatření pro děti ve školách nám paradoxně snižuje počty maminek – zdravotních sester v nemocnicích, na druhou stranu zastavit šíření je primární úkol, který je nejdůležitější. Chceme, aby se odpovědně chovali i lidé – že někdo jezdí z nakažených míst a pak 14 dní chodí a může potenciálně šířit infekci, je špatně. Je třeba, aby si každý uvědomil vlastní odpovědnost,“ apeluje Žitníková. Ta připomíná, že nejnovější výzkumy z Číny poukazují na to, že virus šíří i děti, ačkoliv u nich průběh není tak dramatický. „Bacil je zákeřný v tom, že je dlouhou dobu skrytý, inkubační doba je dlouhá. A v době, kdy jste infekční, aniž byste o tom věděli, můžete nakazit další lidi. Když jsou tedy děti doma, neměli by se s nimi rodiče nikde plošně scházet, ale skutečně omezit kontakty. Je to karanténa, ne prázdniny. Opatření mají vést k tomu, aby byly chráněny nejohroženější skupiny,“ doplňuje odborářka.
Martin Engel pak podtrhuje, že o viru zatím máme málo informací. „Virus je znám dva, tři měsíce. Nevíme, zda se chová podobně jako chřipka, kde máte daleko více promořených než nemocných. Nevíme, jaká je kohorta lidí, kteří to sice dostanou, ale neonemocní. To všechno je v plenkách. Zatím nelze mít všechny epidemiologické znalosti, být na vše adekvátně připraven a předvídat, jak se to bude chovat,“ vysvětluje Engel.
Původní pandemický plán počítal s tím, že by mohly onemocnět tři miliony obyvatel. Vláda nyní pracuje na tom, aby došlo k rozložení v čase, tedy pokud lidé onemocní, aby pandemie nevypukla najednou. Ministerstvo v současnosti pro zvládání nákazy pravidelně komunikuje s Českou lékařskou komorou, která předává informace jednotlivým lékařům. Tímto kanálem získali lékaři informace, co se týče prvních kontaktů, ošetření na dálku, řešení e-neschopenek a dalších věcí. Zároveň byli sezváni zástupci nemocnic, kteří na setkání dostali základní pokyny. „Na epidemiologický vývoj se reaguje rychle, jen z jsme chtěli upozornit, že z hlediska zaměstnanců by měla být ochrana vyšší,“ dodává Žitníková.
Jako problematický ovšem odbory vnímají způsob, jak o koronaviru informují média a v přemrštěné míře i vláda. „Kdyby tiskových zpráv a konferencí bylo méně, tak se rozhodně nic nezanedbá. Informace pro lidi jsou v takovém objemu, že se někdy bojím, že víc informací může spíš škodit než aby byly prospěšné. Speciálně starší lidé, kteří by byli pandemií nejvíce ohroženi, se chovali tak, že skupovali zásoby. Já se jim nedivím, protože když si pustíte média, od rána do večera neslyšíte nic jiného, musíte se nějak zachovat. A chtít po starých lidech, aby si zachovali zdravý rozum a uměli situaci vyhodnotit, je nesmírně složité,“ uzavírá Martin Engel.
Michaela Koubová
