Británie změnila na základě nové analýzy přístup, ani strategie potlačení nákazy však není bez úskalí

Jak co nevhodněji bojovat s pandemií koronaviru, aby si vyžádala co nejméně obětí a aby zdravotnický systém zvládl pečovat o pacienty – to je otázka, kterou si dnes pokládají politici, lékaři i další odborníci, mezi něž patří i ti z Imperial College London. Ti dospěli ke třem strategiím, jak je možno pandemii řešit: potlačit ji, zmírnit, anebo nedělat nic. Bohužel se ukazuje, že všechny scénáře mají mnoho úskalí. Podle analýz si totiž i zmírnění pandemie v Británii vyžádá čtvrt milionu životů a zdravotnická zařízení nápor nebudou zvládat. Potlačení, které ztrátu životů minimalizuje, však kromě výrazných omezení běžného života a ekonomiky naráží podle čínských dat na to, že i po opadnutí největší vlny případů zůstává naprostá většina obyvatel vůči viru citlivá.

Měli bychom změnit přístup, jinak může zemřít čtvrt milionu lidí, vzkazují britští odborníci zabývající se tím, jak se bude onemocnění koronavirem šířit, nakolik bude přetížena Národní zdravotní služba a kolik lidí nákaze podlehne. Zásadní důkaz přišel podle BBC od vědců z Imperial College London, kteří jako první odhalili rozměr problému v Číně a jejichž doporučení jsou nyní velmi důležitá pro britskou vládu. Rovnou je ovšem třeba zdůraznit, že analýza je založena na matematických modelech, které nejsou dokonalé a jejichž zjištění nemusí být za každou cenu nakonec správná. COVID-19 je znám od loňského prosince a stále je tu řada faktorů, kterým nerozumíme, jako je rozsah asymptomatických infekcí nebo vliv letního počasí.

Odborníci z Imperial College London přitom přišli se třemi strategiemi. První spočívá v potlačení nákazy přerušením řetězového přenosu, vyhledáváním kontaktů a snižováním počtu případů, jak jen je to možné. Touto cestou se vydala například Čína. Dalším možným přístupem je zmírnění, které akceptuje, že koronavirus nemůžeme zastavit, ale můžeme zpomalit jeho šíření a zabránit masivnímu nárůstu nemocných, který by přetížil zdravotní systém. Poslední možnost je nedělat žádná opatření a nechat virus volně se pohybovat v populaci.

Británie přitom ještě minulý týden volila strategii zmírnění nákazy. „Naší snahou je zkusit zredukovat a rozšířit vrchol, ne ho zcela potlačit. A protože naprostá většina lidí dostane lehké onemocnění, snahou je vybudovat kolektivní imunitu tak, aby více lidí bylo vůči onemocnění imunní,“ řekl minulý pátek pro BBC hlavní vědecký poradce Patrick Vallance.

Mohlo by vás zajímat

V Německu začala debata o zrušení soukromého pilíře zdravotního pojištění

Kdyby strategie zmírnění fungovala, znamenala by vyhnutí se nejpřísnějším opatřením, k nimž přistoupily jiné země, a zároveň by budovala imunitu, která by pomohla šíření viru omezovat. Přístup přitom zahrnuje opatření ohledně společenského odstupu, zatímco potlačení nákazy tyto kroky dále eskaluje až na omezení pohybu a prodloužení doby izolace.

Jednoduchá řešení nemáme

Analýza bohužel přinesla smutná čísla. Modely ukázaly, že kdyby Británie neudělala žádné kroky, bylo by do srpna nakaženo 81 procent lidí a 510 tisíc by jich zemřelo. Strategie zmírnění by pak vedla k 250 tisícům úmrtím a zcela by přetížila veškerou intenzivní péči poskytovanou Národní zdravotní službou (NHS). Zkušenost z Itálie a první případy v samotné Británii pak vedly ke zjištění, že zhruba 30 procent pacientů, kteří skončí v nemocnici, potřebuje intenzivní péči na ventilátorech či ECMO podporách – a to NHS nezvládne. Podle analýzy by byly limity intenzivní péče překročeny minimálně osmkrát, a to i při těch nejoptimističtějších plánech.

„I s tím, jaké výkony byly plánovány a ohlášeny minulý týden, by tu bylo riziko, že budou jednotky intenzivní péče přetíženy,“ varuje profesor Neil Ferguson z Imperial College London.

Zpráva tak ve výsledku dospívá k tomu, že potlačení je v současnosti jedninou přijatelnou strategií. Snad by tak měl být počet úmrtí omezen na tisíce či desítky tisíc. Britská vláda proto v návaznosti na vědecké poznatky změnila přístup a země nyní také přistupuje k zavírání restaurací, klubů či kin, k práci z domova či izolaci domácností, kde někdo onemocněl.

Bohužel, i tento přístup má velká úskalí. Je při něm nezbytné zásadní omezení společenského i pracovního života, má obrovský dopad na ekonomiku a není tu žádná „exit strategy“. Ruku v ruce s tím, že se nakazí méně lidí, také vznikne jen malá imunita v populaci a případů tak znovu přibude ve chvíli, kdy se omezení rozvolní. Právě to je také nyní problém, kterému čelí Čína. Podle výzkumu totiž na konci ledna bylo ve Wuhanu vůči viru citlivých 95 procent lidí.

Zpráva také upozorňuje na to, že můžeme čekat 18 měsíců na vakcínu, a ani to není jisté. Je proto nanejvýš na místě, abychom přemýšleli nejen ve výhledu pár týdnů, ale v podstatně delším časovém horizontu. „Jednoduché řešení nemáme,“ uzavírá Adam Kucharski z Imperial Kollege London.

-mk-