Tvář Anny Boleynové a další malé velké zprávy
Jak se vrací tvář popravené královně. Nesmrtelná ebola. Zbláznit se z půjček. Lékaři ve společenské izolaci. Rajským plynem proti depresi.
Mohlo by vás zajímat
VĚDCI SE SNAŽÍ ZJISTIT, JAK VYPADALA POPRAVENÁ MANŽELKA PROSTOPÁŠNÉHO KRÁLE
“Zjišťovat, jak ve skutečnosti vypadaly osobnosti, které známe z historie, je dost ošidné. Mnohdy zjistíme, že to s jejich krásou nebylo takové, jak jsme si to představovali,” komentuje snahu vědců zjistit, jak vypadala slavná Anna Boleynová komentátor Guardianu.
Anna Boleynová se stala druhou manželkou anglického krále Jindřicha Osmého poté, co zapudil svou první choť. Dopustila se ale té osudové chyby, že králi nedokázala porodit syna. Stala se matkou “pouhého” děvčátka, budoucí velké panovnice Alžběty První. Protože další králův rozvod nepřicházel v úvahu, byla Anna obviněna z cizoložství, velezrady a z krvesmilstva se svým bratrem Georgem Boleynem. Rozhodnutí soudu bylo předem jasné – Annu odsoudili k trestu smrti upálením nebo stětím podle rozhodnutí krále. Jindřich zvolil druhou možnost a dne 19. května 1536 položila hlavu na špalek. Její památka byla prakticky vymazána, její portréty zničeny.
A tady začíná otázka, zda byla Anna opravdu taková krasavice jak bývá líčena. Britští vědci použili nejmodernější paleoantropologické a forenzní metody i rekognoskační software a zjistili, že existuje jeden portrét, který věrně zachycuje podobu sťaté královny. A následovalo velké zklamání. Anna totiž alespoň podle dnešních měřítek opravdu žádná oslňující kráska nebyla.
“Má krásný dlouhý krk,” básnil o ní v dopise zamilovaný král Jindřich. Když ji nechal popravit, dlouhý krk se hodil. Kat ho přesekl jedinou ranou.
VIRUS EBOLA ŽIJE JEŠTĚ TÝDEN POTÉ, CO NOSITEL ZEMŘEL
Poslední vlna epidemie krvácivé horečky ebola zabila podle údajů Světové zdravotnické organizace přes osm tisíc obětí. Lékaři nepřestávají zkoumat co z eboly dělá tak těžko porazitelnou chorobu. V poslední době zjistili mimo jiné to, že virus eboly je schopen přežívat v těle mrtvého člověka ještě týden po jeho smrti.
Vědci v západní Africe nakazili virem ebola pět makaků a když se u nich choroba rozvinula, usmrtili je. Následným zkoumáním zjistili, že virus ebola v jejich těle zůstává životaschopný a tedy vysoce infekční ještě dalších sedm dní. Neznamená to ale, že by ebola měla nějakou supervlastnost. Podle výsledků zkoumání za dlouhé přežívání eboly může mimořádně vlhké prostředí v oblastech, kde krvácivá horečka nejčastěji řádí.
Pro boj s ebolou to znamená jednoduché poučení: Mrtvá těla jejích obětí je třeba urychleně pohřbívat anebo ještě lépe – spalovat. Tady ovšem stojí v cestě jeden problém: kmenová náboženství často spalování mrtvých nedovolují. Pověra se tak stává překážkou v boji proti jedné z nejničivějších chorob, které lidstvo zná.
STUDENTSKÉ PŮJČKY SE MOHOU NEGATIVNĚ ODRAZIT NA DUŠEVNÍM ZDRAVÍ
Velká část amerických studentů získává vzdělání jen díky tomu, že si vezmou studentskou půjčku. Ta pokrývá náklady na vzdělání, může se ale také stát rozbuškou psychické choroby.
Tvrdí to alespoň studie týmu výzkumníků z Department of Health Promotion, Education, and Behavior na jihokarolínské univerzitě. Zkoumaný vzorek zahrnoval více než čtyři a půl tisíce studentů, kteří si v rozmezí let 1998 a 2002 vzali studentskou půjčku. Výsledek byl jednoznačný: autoritativně bylo dokázáno, že čím vyšší studentskou půjčku si vzali, tím křehčí byla jejich duševní rovnováha. Výzkumníci si to vysvětlují tím, že s výší půjčky vzrůstá i tlak na povinnost tuto částku splatit. Lidé si potom hledají co nejvýnosnější zaměstnání, snaží se v něm uspět za každou cenu, děsí se ztráty místa. To všechno výrazně zvyšuje míru stresu, kterému jsou vystaveni.
Průměrná výše studentské půjčky pro studium na vysokých školách se ve Spojených státech za posledních deset let zvýšila z 5500 na skoro čtyřiadvacet tisíc dolarů. Pro duševní zdraví ekonomicky aktivních Američanů to je bídná novinka.
LÉKAŘI, KTEŘÍ BOJUJÍ PROTI EBOLE, SE DOSTÁVAJÍ DO SPOLEČENSKÉ IZOLACE
Autor digestu by se domníval, že lidé, kteří v ohrožených oblastech bojují proti ebole, se budou těšit aspoň nějakému společenskému uznání, ne-li dokonce úctě. Autor digestu se plete.
Jak se ukázalo v Německu, lékaři, kteří se vrátili z Afriky, kde čelili ebole, se naopak dostávají do společenské izolace. Z celkem šestačtyřiceti zdravotníků, kteří v roce 2014 odjeli do Afriky bojovat proti krvácivé horečce, se čtyřicet přiznalo k tomu, že mají pocit, že se jich kolegové i přátelé straní. Někteří z nich kvůli tomu dokonce odešli ze zaměstnání.
Není známo, alespoň proteď, z čeho odtažitá reakce okolí na navrátilce ze západní Afriky vyplývá. Určitou roli může hrát strach z toho, že by tito lidé snad mohli být infekční, i to je ale nedostatečné vysvětlení.
Pozoruhodné je zjištění, že zdravotníci z oblastí postižených ebolou netrpí kvůli svým prožitkům o nic vyšší mírou úzkosti a stresu než ti, kteří neopustili svoje evropské nemocnice. Stres se dostavuje až poté, co jsou vystaveni lépe či hůře tajenému a skrývanému odmítání ze strany kolegů a blízkých osob. A to je smutné zjištění.
ZHLUBOKA SE NADÝCHNĚTE A DEPRESE ZMIZÍ
Oxid dusný neboli rajský plyn způsobuje stavy veselosti a proto se v medicíně dříve používal ve směsi s kyslíkem jako anestetikum ke krátkodobým narkózám. Výzkumníci z Washington University School of Medicine v americkém St. Louis soudí, že by účinky rajského plynu bylo možné využít při léčbě depresí.
Zatímco u obvykle používaných serotoninových antidepresiv se efekt projevuje až po několika týdnech užívání, při pokusech s rajským plynem pacienti hlásili psychickou úlevu už druhý den. Zlepšení psychického stavu pociťovali dokonce i když rajský plyn z jejich těla dávno vyprchal, což je zajímavý efekt.
Aktuálně se řeší jak často a v jakých dávkách plyn aplikovat. Dlouhodobé nebo intenzivní vdechování však může vést k zástavě dýchání, nebo přílišnému útlumu srdeční činnosti, případně až k zástavě srdce, v obou případech s následkem smrti. Proto je velmi nebezpečné jeho případné zneužití jako drogy. O tom by koneckonců mohli vyprávět dlouhé a ošklivé příběhy majitelé nočních klubů v Rusku. Tamní zákaz volného prodeje léků s obsahem kodeinu, které se využívaly pro přípravu desomorfinových drog s účinky podobnými heroinu, způsobil, že mládež hromadně přešla právě na rajský plyn. “Vzduch Ibizy”, jak se rajskému plynu v Rusku také říká, je velmi lukrativním zdrojem příjmů. Za jednu dávku jsou návštěvníci klubu ochotni platit až 500 rublů (asi 300 korun).
Zařízení se jeho prodejem nijak netají a dokonce vydávají účtenky za prodej. Položka je uváděná jako “nafukovací balónek”. Balónky se plní plynem z bomb přímo v klubech nebo na ulici.
Ondřej Fér
Tomáš Cikrt
