Co nepomáhá na Alzheimera, ačkoliv se to říká a další malé velké zprávy
Pět doplňků nanic. Myčky nádobí coby alergen. Sirovodík coby elixír mládí. Aljašská marihuana a alkohol za volantem. Kávová prohibice.
DOPLŇKY STRAVY SLIBUJÍ PREVENCI PROTI ALZHEIMEROVĚ CHOROBĚ. LŽOU.
Mohlo by vás zajímat
Experti z akademické sféry i farmaceutických společností ve spolupráci s odborným webem prozkoumali, jaká je skutečná efektivita doplňků stravy proti projevům Alzheimerovy choroby.
Výzkum se týkal přípravků prodávaných ve velkých amerických řetězcích jako je třeba Walmart nebo Target. Ukázalo se, že prodávané doplňky stravy v devětasedmdesáti procentech případů vůbec neobsahují složky, které slibují. Aby toho nebylo málo, naopak se podařilo objevit velké množství látek, které nebyly v příbalovém letáku vůbec uvedeny. Z látek, které ve složení doplňků stravy uvedeny byly a doplňky je skutečně obsahovaly, například výtažek z gingko biloby, kokosový olej anebo marketingově oblíbený koenzym Q-10 nemají při léčbě problémů souvisejících s Alzheimerovou chorobou žádný empiricky zjistitelný efekt.
Mimochodem – Američané za takto neúčinné „pilulky“ utrácejí měsíčně 68 miliard dolarů. Tomu se říká vyhazovat peníze oknem ve velkém.
V RODINÁCH, KDE SE NÁDOBÍ MYJE RUČNĚ, TRPÍ DĚTI MÉNĚ ČASTO ALERGIEMI
Ve Švédsku provedený výzkum zjistil, že v rodinách, kde se nádobí namísto v myčce myje ručně, trpí děti až o čtyřicet procent menším počtem alergií. Průzkum kupodivu nesponzoroval žádný výrobce mycích houbiček, ale univerzita v Gothenburgu, takže se mu dá i věřit.
Vědci se domnívají, že nízký výskyt alergií u dětí z méně hygienického prostředí souvisí s tím, že přehnaná péče o sterilnost prostředí děti zbavuje schopnosti vyrovnávat se s cizorodými vlivy. Děti by si prostě měly zvykat na to, že okolní svět není ani zdaleka tak sterilní a hygienicky vymydlený jako domov. Mytí nádobí v ruce není tak dokonalé jako v myčce – přesto ale může dětem v tomto smyslu pomoct.
Výzkum byl proveden celkem na devíti stech dětí po celém Švédsku.
SMRDUTÝ SIROVODÍK ZPOMALUJE STÁRNUTÍ. DÝCHEJTE ZHLUBOKA.
Při testech s prasečími vajíčky vědci z Université Sciences et Technologies v Lille společně s týmem pražské České zemědělské univerzity zjistili, že malé množství sirovodíku ochránilo odebraná vajíčka před stárnutím. Kromě toho vystavení účinkům sirovodíku vylepšilo šance vajíček, která dozrála v laboratorních podmínkách, vyvinout se v životaschopný zárodek.
Biotechnologické postupy jako je umělé oplodnění se při chovu hospodářských zvířat používají běžně; stárnutí vajíček je považováno také za jednu z hlavních příčin lidské neplodnosti. Sirovodík patří mezi plynné molekuly, které se v malém množství tvoří v lidském těle a řídí mnoho fyziologických funkcí. Nyní čeká vědce další úkol – zjistit, jakým způsobem by se dalo účinků sirovodíku využít v klinické praxi i u lidských vajíček, které jsou těm prasečím v mnoha ohledech podobná.
ALJAŠKA POVOLILA REKREAČNÍ KOUŘENÍ MARIHUANY A CO Z TOHO TŘEBA VZEJDE
Aljaška se stala třetím státem americké unie, který na svém území povolil rekreační užívání marihuany. Vzhledem k tomu, že se Aljaška státem s jedním z nejvyšších výskytů alkoholismu a alkoholem způsobených nehod či trestných činů, je to možná daleko významnější rozhodnutí, než by se mohlo na první pohled zdát.
Zpřístupnění marihuany pro rekreační využití přichází právě v době, kdy byla zveřejněna studie o tom, jak nebezpečná marihuana je či není například za volantem.
Závěry výzkumu federálního úřadu pro dopravní bezpečnost (National Highway Traffic Safety Administration), který probíhal v letech 2013 a 2014, na reprezentativním vzorku 9 000 řidičů ukazují, že řidiči, kteří před jízdou požili alkohol, bourají v průměru sedmkrát častěji než řidiči s pozitivním testem na THC. Studii nelze interpretovat tak, že užívání marihuany před jízdou je bezpečné. V přímém srovnání řidičů s naměřeným THC a těch střízlivých, způsobují kuřáci marihuany o čtvrtinu více nehod než řidiči střízliví, opilci ale podle NHTSA bourají častěji.
Rozdíl mezi počtem řidičů se zjištěným alkoholem a se zjištěným THC přitom není statisticky příliš významný. Během předchozího monitoringu z roku 2007 byl alkohol zjištěn v průměru u 9,7% řidičů a marihuana u 6,9% řidičů. Aktuální data z let 2013-2014 se příliš neliší, mírně klesl počet řidičů s alkoholem a naopak mírně narostl počet lidí se zjištěným THC.
TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE, DOUFÁ AUTOR DIGESTU…
…a proto do tohoto výběru zajímavostí vybírá taky jednu historickou. Týká se prohibice – a kávy.
Náruživé pití kávy a čaje dnes pokládáme ve srovnání s jinými závislostmi za věc prakticky neškodnou. Od doby zámořských objevů přinesly tyto nápoje Evropě mnohý prospěch – káva i čaj byly převařené a relativně tedy zdravotně nezávadné. Až do té doby každý, kdo si to mohl dovolit, konzumoval z hygienických důvodů především pivo a víno, v českých podmínkách k tomu přibyla ještě medovina.
Paradoxní je, píše v knize Tajemství klášterní kuchyně autor Josef Imbach, že i tyto nápoje podléhaly na počátku prohibičním tendencím. Oproti pivu a vínu byla káva v 17. století obviňována z toho, že šíří “ženskou malátnost a sentimentalitu“.
V 18. století byly zákazy pití kávy v řadě evropských měst a zemí běžné. Protože šlo ještě o období doznívajícího feudalismu, objevila se také tendence pokládat kávu za jakési stavovské privilegium – občas bývala konzumace zakazována jenom poddaným.
Na kávu byly v některých evropských zemích taktéž uvaleny speciální cla. Za vlády vojáckého pruského krále Fridricha II. bylo dokonce třeba k pití kávy v soukromí získat speciální glejt a ten samozřejmě nebyl zadarmo. Posléze se král pokusil regulovat alespoň pražení kávy, které šlo identifikovat po čichu. Pruští vojenští vysloužilci tehdy dokonce chodili městy a vesnicemi v roli čenichajících špehů.
Je logické, že za těchto podmínek začala být káva pašována a šířena mimo legální distribuční kanály. Boj proti kávě byl neúčinný a jako takový posléze opuštěn.
Z hlediska raně novověké církve bylo zajímavou otázkou i to, zda lze kávu pokládat za nápoj postní. Káva, ale také kakao byly podezírány z afrodiziakálních účinků a jako takové by byly s cíli postu neslučitelné, na církevní index se však nakonec nedostaly.
Ondřej Fér
Tomáš Cikrt
