Chránit se před světem za rouškou poznání věřícím naštěstí vůbec nikdo nebrání. “A nic lepšího než roušku pro vás nemáme”, naříkají vládní experti. Člověka napadne poradit parafrází na žertovnou píseň Fešáků Lojza a Líza : „Zkus mozek, milý Lojzo, milý Lojzo, zkus mozek, milý Lojzo, zkus ho !“ Ale vážně. Nenabízím čtení lehké. Zkusím aspoň nedlouze, ač téma svádí.
Zkušenost a zkoušenost
Experty se nerodíme, nejsme jimi ani po atestacích, nýbrž se jimi stáváme zkušeností. Covidí zkušenost máme teď všichni. Zhruba od března 2020. Zkušenost s jinými viry a jinými infekcemi nepoměrně delší mají ti, co se zajímají a zajímat musejí. I s každoročními virovými epidemiemi, občas intenzivnějšími. I s bojem a opatřeními proti infekcím v nemocnicích a ordinacích. I s pravidelnými stěry a hygienickými kontrolami. Leckteré infekční choroby mýtíme celá desetiletí i století, některé také očkováním. Až dosud jsme se při mýcení chovali jinak. SARS CoV2 je virus nováček, rusky novičok, anglicky novice, čínsky 新手 . I my jsme v životě občas nováčky. Vlna nových virů vzniklých na počátku 21.století je stále překvapivá. I sama kreativní evoluce se diví, jak jí to odsypává. Inu svět se příliš zrychluje. Viry ho zpomalují. Což je asi dobře. Viroinformace, virodetekce, viroprotekce, viroregulace, viroprevence,vironálada, virokracie, virověk. Čeština je kouzelně ohebný jazyk, asi že se nevyvíjel půlrok, ale po staletí.
Potkal netopýr luskouna. Potkal potkan potkana – rovněž Semafor, ale s velkým S. Čím více testování, tím více pozitivit. Pozitivita za pár dní znegativní. Experti na jaře hovořili také o promořování, ale setkali se s odporem vůči termínu, evokujícím vzpomínky na dýmějový mor, na který si však u nás nikdo nevzpomíná. Experti na mor s praxí jsou už asi jen na Středním Východě, experti na covid i jeho syntézu leckde, někteří z nich naštěstí publikují.
Moudrý lid četné rozpory v dění vnímá. Slušní občané však o nich nemluví. Přidávali by si starostí. Adaptují se, což je v plánu. Být pozitivním je negativní. Být negativním je pozitivní. Četná jednání o covidu se ruší z důvodu covidu. Při válečném napadení se asi zruší jednání o válečném napadení z důvodu válečného napadení. Hlava to trochu nebere, ale nebuďme konzervativní ani vyděšení. Válečná tažení nehrozí, stejně by se z důvodu covidu zrušila. Co ostatně počít s případně covid-pozitivním pilotem stíhačky, dělostřelcem či kulometčíkem.
S novým virem se vzájemně učíme soužít. Kapacitně jsme již připraveni včetně roušek a odběrových stanů. Nemocnice jsou připraveny covidí nemocné léčit, pokud se tedy ví jak. Dobře se ví až když selhává dýchání. Ventilátory i mimotělní oběhy jsou připraveny a nezahlceny, neboť fungují opatření. Třeba kdo nosí nařízené holínky, nezlomí si nohu. Proto většina lidí v holínkách nemá polámané nohy. Důkaz přínosu. A kolem běží život. Poněkud nervózní, co za pravidlo přinese další semafor.
Společnost, včetně odborné, je už teď nadlouho rozdělena na věřící a nevěřící. Tak to dlouho zůstane. Zpětně si už obě strany nic nedokáží. Budou soužít. Neměly by se soužit. Umřít se dá za život jen jednou. Nemělo by to být pouhým strachem. Virus byl už činiteli vykopnut z medicíny do psychosociálna, do politiky, do režimu života, do nejisté budoucnosti. Čekat se bude na příchod Spasitele, na Godota, na celoplanetární vakcínu a boj o ni. Takže raději zpět k medicíně a přírodopisu.
Proč netestujeme, když testujeme?
Zkusme několik odborných, někomu odporných, vět, pomohou-li poznání. Natestovali jsme si požehnaných 950 000 případů, odhalili 28 000 covid-pozitivních, aktuálně je 200 hospitalizovaných a za půl roku nahlášeno přes 400 covidně mrtvých. To už je megazkušenost a megasoubor pro megazávěry. Zatím nejsou. Pro zevrubnější analýzu by stačila desetinka případů. Možná i méně, to podle počtu hodnocených parametrů, jak učí statistikové, kteří umějí také navrhnout postačující velikost souboru pro tolik žádané důkazy z evidence.
Co testujeme? Přítomnost aktivního viru, neaktivního viru, kusu RNA? A všude stejně? PCR kvantitativně s hodnocením i nálože viru? Neboť košík jablek a vagón jablek jsou významně různá množství jablek, byť stejných. Centrálním rozhodnutím virus opustí hostitele za deset dní, dříve za dva týdny. Reinfekce už nehrozí? A střádáme viry pro další analýzy, třeba sekvenace? Mnozí sledujeme diverzifikaci covidího genomu na webových stránkách GISAID. Mutačních variant je tam už požehnaně. Vakcíny budou proti kterým z nich? Proti všem? Nebo už tušíme, že půjde o výrobní a obchodní tajemství? Naše pouhé dva viry v majetku ústavu naši experti sekvenovali v promotorové části a už i tam máme vůči vzoru mutaci v pozici 241 z cytosinu na uracil. A co je pravý vzor? Onen únorový čínský? A proč nedělat testy v běžně dostupném PCR multiplexu, tedy spolu s covidem také chřipkový virus A i B a RS virus. Jsou rizikem také a každoročně. A stěry ze vzduchotechniky leckde, třeba i v metru, děláme? Co říkají? Stále spíše jen Legionelly? Ty zápal plic umějí také.
A přirozené anti-covidíprotilátky po infekci jsou, nejsou, někdy, jak dlouho? Po průběhu žádném, lehčím, těžkém? A role protilátek? Jen diagnostická nebo i protektivní? Testy účinné buněčné imunity jsou sice náročnější, ale u pár desítek či stovek poznamenaných nebo výjimečných bychom si je při své deklarované vyspělosti dovolit mohli. Krajské hygienické stanice jistě běží už na doraz, ale máme další mocné laboratoře akademie věd, vysokých škol, výzkumných ústavů. Kdesi jsem zahlédl sympatické heslo “pomáhat a chránit”. Na jaře prošlo stany k testování protilátek 26 000 občanů a byla o ně dokonce tahanice. Půl procenta testovaných se prý tehdy s covidím virem potkalo. Je to nyní už více, když virus rejdí a skáče po okresech sem tam a potkáváme se i na cestách? Rozbalit opět odběrové armádní stany nebo stačí nyní opakovat studii méně viditelně? A s odstupem v zónách dříve semaforicky červených, oranžových nebo i zelených?
A co nemocní? Jak jsou v praxi léčeni? Klidem, slovem, izolací, jinak? A co spoluobčané se zjevně oslabenou imunitou. Třeba ti z letitých registrů vrozených a získaných imunodeficitů. Pacienti imunosuprimovaní po transplantaci či onkologickou léčbou. Nebo žijící na kortikoidech v revmatologii. Všech jsou jich tisíce, desetitisíce. Nejen tedy senioři uzavření v domovech. Britská studie u 800 onkologických pacientů rozdíl v riziku po chemoterapii a radioterapii zatím nenalézá. Samozřejmě nikde nejsou pacienti onkologicky léčeni při právě probíhající infekci. Tak se nečinilo nikdy ani u žádných jiných infekcí.
A co covidem “přehřátá” imunita, chovající se autoagresivně? Bouřka cytokinů. Hodnotíme, nehodnotíme, bádáme, predikujeme? A nemocní pro prodělané covidí infekci? Sledovaní, nesledovaní? Kde a kým? A co naši zemřelí? Pitváni aspoň ti bez jiných těžkých nemocí? Srážení krve v kapilárách, intravaskulární koagulace, jako prý covidí fenomén? Americká studie na sedmi pitvaných říká, že nalezena vždy. Britská studie na devíti pitvaných takový nález naopak neuvádí. A u nás jak? Sedm a devět je šestnáct. Na početné země NATO v krizi to není moc. Antikoagulační léčbu to možná ovlivní, možná ne, možná někdy. Furt je co hodnotit a netutlat. A to známe také metodiku studií No1 (N of one) podle vývoje parametrů v čase na jednotlivcích. A vzděláváme národ covidem kovaný relacemi jak posilovat imunitu? Je totiž základem bytí sama o sobě, ale budou ji potřebovat i očkovaní. Vakcinace je totiž aktivní specifická imunoterapie. Kde není připravená kapacita vlastní imunity, neškrtne si. Je jen pudítkem k cílené akci imunitně zdatných. Nerouškových námětů i otázek je daleko více. Odpovědí vzniklých odpracováním zatím málo. A toto je jenom vzorek problémů k zamyšlení.
Doplňující sebelustrace
Nemohu pominout ještě pár údajů k mojí sporné osobě, které dosud nejsou dost viditelně k dispozici na internetu. Doplněk k jiným, i povinným údajům, třeba z registru příjmů a majetku. Také k mému rentgenovému snímku hrudníku, který jsem veřejně vyvěsil, když se před lety začalo s totální transparencí čili průhledností.
Jsem nyní už jen pracující důchodce, mám i řádně vyměřen důchod. Jakmile mě nejpozději v říjnu 2022 propustí vlast ze služby, dožiji klidně a nevolen na vyvoleném venkově. Já ani nikdo z mojí rodiny nemáme podíl v žádné farmaceutické nebo vakcíny distribuující firmě. Mám stále platnou státní prověrku pro funkcionáře ve státních službách. Jsem negativně lustrován podle zákona i negativně testován stran covidího viru, což obé lze hodnotit pozitivně. Na virus jsem ovšem testován už před pár týdny, stav k dnešku neznám. Z vlastní touhy po sebepoznávání jsem otestován kvantitativní PCR ještě na dalších asi dvacet virů a čtyřicítku bakterií, mykobakterií a plísní, jak technologicky pokročilá doba v PCR multiplexech umožňuje. Jsem pozitivní na adenovirus F, nesu si v hrdle dost vysoký titr Streptococcus pneumoniae, něco Fusibacteria nucleata a Porphyromonas, něco Haemophila, také Candidu albicans, jsme však pospolu bezpříznakově.
Nevím ovšem, co si s těmi informacemi počít. Vyvěsím je rád podrobně, bude-li třeba, případně zopakuji, neboť mikrobiom člověka je proměnný jako ostatně vše v životě. Mohu však jen zčásti souhlasit s mailovou zprávou, kterou jsem nedávno obdržel a v níž stojí: „ty hajzle žaloudíku chcípneš na covid!“ O svém úmrtí jednoho dne nepochybuji, ale že to bude na covid si nemyslím. Pokud mě opustí moje celoživotní ochranitelka imunita, bude to možná na zápal plic, ale spíše mám jako příčinu našlápnuto na onoho pneumokoka, jehož si nosím nemalou nálož 5x10e5. Imunitu si nicméně hýčkám, a to lecčím. Například i večerním plaváním v nedalekém lomu dlouho do podzimu. Ctít a hýčkat vlastní imunitu doporučuji. S útoky bližních a diskreditacemi počítám. Absolvovali je ostatně od jara už někteří veřejně vystoupivší kolegové, že se jejich zkušenosti nehodily. A už před mnoha lety na konferenci v Kostnici také jistý jmenovec Jan, ale pak se mu, už za šest set let, za ono upálení omluvili. Nevnímám to tedy nijak urputně, protože na tolik žádané názorové pluralitě logicky nejvíce vadí jiné než vlastní nebo centrálně stanovené názory.
O čem přemýšlím, když nespím?
Zda už nepřišel čas svižně pracovat na návrhu zákona o systémové ochraně společnosti před zneužíváním mikrobů s kapitolami laboratorní, informační, psychosociální, ekonomickou i bezpečnostní. Koronaviry jsou i vzhledově krása sama, ale nespal bych z možných novičoků příštích, třeba virů integrujících se do genomu, z retrovirů. Případně z komárů jako injekčních ministříkaček darebností, jak známe z malárie odedávna a z laboratoří od nedávna. Už lze leccos. Kdo chce velet, musí vědět, učili nás na vojně.
Náměty pro samostudium
Historie, zkušenost, novinky. Starověk, středověk, novověk. Přichází právě viroregulační virověk? Tož sedlejme, řekl by TGM. Ale na koně potřeba skutečná sedla, na rouškách nepopojedeme. Zklidnit, konat a zpívat si. Třeba opět parafrázi fešácké písně Lojza a Líza : „Virus má v sobě díru, milý Lojzo, milý Lojzo, díru jak hrom. – Ale čím ji mám ucpat, milá Lízo, řekni čím?“ Řekl bych, hlavně péčí o vlastní imunitu vůči kdečemu.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
