Zákon o eHealth bude minimalistický. Vybuduje základní služby po vzoru eGovernmentu. Praktičtí lékaři jsou rádi, že se zbavili „velkého bratra“

Pandemie covidu-19 naplno odhalila neschopnost českého zdravotnického systému sdílet informace elektronickou formou v reálném čase. Tuto mezeru, kterou se ministerstvo zdravotnictví, resp. Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), postupně snaží „za pochodu“ řešit dílčími kroky, by měl pomoci systémově zalepit návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví. „Jeho hlavní přínos je v tom, že se vybudují základní služby ve zdravotnictví po vzoru eGovernmentu,“ prohlásil náměstek ředitele ÚZIS pro IT Milan Blaha v diskusi u Kulatého stolu Zdravotnického deníku k praktickým otázkám elektronizace českého zdravotnictví.

Návrh dlouho očekávaného zákona o elektronizaci českého zdravotnictví je výrazně hubenější, než byl jeho původní věcný záměr. Nastavuje pouze základní infrastrukturu, na níž má zdravotnictví fungovat, nebuduje žádné centrální úložiště dokumentace ani osobních dat. „Upravuje kmenové registry, správy souhlasů, nastavení komunikace a výměny zdravotnické dokumentace, logování přístupu a další základní služby,“ popsal na Kulatém stole Zdravotnického deníku k praktickým otázkám elektronizace českého zdravotnictví náměstek ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) pro IT Milan Blaha. „Jeho hlavní přínos se ale objeví o něco později, až se vybudují základní služby po vzoru základních registrů státu, které vznikly v rámci eGovernmentu pro celou Českou republiku,“ dodal.

Jádrem „zdravotnického eGovernmentu“ budou tři kmenové zdravotnické registry – poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a pacientů. Ty se napojí na systém čtyř základních registrů (obyvatel, osob, práv a povinností a územní identifikace, adres a nemovitostí) a umožní ztotožnit osobu nebo poskytovatele prostřednictvím bezvýznamových identifikátorů v souladu s pravidly platnými v rámci české veřejné správy. Dále vznikne, místo jedné centrální databáze dokumentů, systém pro bezpečné sdílení kopií zdravotnické dokumentace na základě jednotného datového standardu. „Chceme nabídnout centrální služby elektronického zdravotnictví tak, aby si za to lékaři a nemocnice nemuseli platit jinde. Bude možné dostat se na dálku k dokumentaci nebo k výsledkům z laboratoří,“ vysvětluje Blaha.

Nejlepší na zákoně je jeho minimalismus

„Jsem rád, že jsme se zbavili velkého bratra. Lékaři ho ke své práci nepotřebují,“ myslí si předseda Sdružení praktických lékařů ČR Petr Šonka, podle něhož je největším přínosem návrhu zákona právě jeho minimalismus. „Je to něco, co opravdu potřebujeme, na čem je lékařská veřejnost schopná se dohodnout a co má tedy šanci projít legislativním procesem. Není zapotřebí uchovávat data, ale standardizovat výměnu zdravotnických informací, což dnes v praxi nefunguje. Například to, jak bude nemocnice nebo ambulantní specialista předávat zprávy praktickému lékaři. Teď to v lepším případě přinese fyzicky pacient, často se ale potřebná informace k praktikovi vůbec nedostane. A bude to fungovat i opačně – pokud specialista bude potřebovat zjistit o pacientovi nějakou informaci, může si o ni říct praktikovi,“ vysvětluje Šonka.

Podle něj je klíčové, že všechny softwary poskytovatelů zdravotních služeb budou muset komunikovat směrem ven jedním jazykem. Právě nekompatibilita jednotlivých informačních systémů totiž představuje pro plynulé předávání informací v reálném čase zásadní překážku, což naplno odhalila současná covidová pandemie. To, na druhou stranu, v principu vyhovuje zájmům dodavatelů stávajících zdravotnických IT řešení, což situaci komplikuje. „V této chvíli nejde jinak než si tu kompatibilitu zákonem vynutit. Ministerstvo zdravotnictví k tomu nemá kompetenci. Jasně to bylo vidět v situaci, kdy bylo potřeba, aby laboratoře zasílaly centrálně výsledků testů na covid-19. Byl to problém,“ popisuje Blaha.

„Ale takovou možnost máme my, zdravotní pojišťovny,“ upozornila Renáta Knorová, předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven a ředitelka zdravotního úseku České průmyslové zdravotní pojišťovny, na možné řešení podobných situací. Podle ní by bylo možné podmínit úhradu za provedené testy spoluprací s ÚZIS. „My ty peníze nemusíme laboratořím dát, pokud neplní poptávaná pravidla. Nejsme ale členy žádné z krizových skupin, nikdo to s námi nekonzultoval,“ uvedla.

Podle Knorové by zdravotní pojišťovny také uvítaly, kdyby kmenový registr poskytovatelů přispěl k tomu, aby tito nemuseli hlásit všem pojišťovnám každou změny nositele výkonů. Zvláště ti velcí, kde je větší fluktuace zaměstnanců. „Registr bude přístupný i pojišťovnám,“ ujistil ji Blaha.

Mohlo by vás zajímat

Elektronizace zvýší dostupnost screeningů, zkrátíme čekací doby, rezonovalo konferencí PREVON

Resortní certifikát pro zdravotnického pracovníka nakonec bude

V souvislosti s připravovanou elektronizací zdravotnictví se do popředí dostala také otázka, jak se mají zdravotničtí pracovníci do systému přihlašovat. Návrh zákona předpokládá vydávání systémových certifikátů pouze pro poskytovatele zdravotních služeb, nikoli jednotlivé zdravotnické pracovníky. Jinými slovy, jako autor dokumentace bude označen poskytovatel, nikoli příslušný lékař a předpokládá se, že v případě potřeby si konkrétního pracovníka dohledá jeho zaměstnavatel. „Počítá se s certifikáty, které budou přesnou analogií se systémovými certifikáty Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) pro eRecept. Až se na ně bude postupně přecházet, lékaři nebudou muset nic předělávat,“ popsal Milan Blaha.

Tento přístup ale již dříve vyvolal nesouhlas některých profesních organizací, včetně praktických lékařů. „Chtěli bychom mít originální zdravotnický certifikát, který říká, co jsem za lékaře a za jakého poskytovatele se připojuji. Nejde o nějakou kartu s čipem, která by sloužila jako náhradní občanka, ale o to, abychom nemuseli v případě potřeby používat svůj osobní certifikát například pro přihlašování do banky,“ vysvětluje Petr Šonka. „Tedy něco jako elektronický podpis, který zároveň říká, za jakého poskytovatele se přihlašuji. A je mi úplně jedno, kde to je nahrané, jestli na kartě nebo tokenu,“ dodává lékař.

„Lékařskou obec zahrnují i lékaři jako radiologové či patologové, kteří recepty nepíší, a nejsou tak doposud v systému registrováni. To je třeba také vyřešit,“ upozornil ještě profesor Jan Daneš, výkonný místopředseda Komise pro screening nádorů prsu MZ ČR a ředitel mamodiagnostických center Waltrovka a Beroun.

Nutno dodat, že tyto a další hlasy byly vyslyšeny. Milan Blaha na kulatém stole potvrdil, že v současné době se nově do zákona doplňuje možnost vydávat resortní autentifikační certifikát i pro zdravotnické pracovníky. „Ještě to řešíme a dolaďujeme s ministerstvem vnitra. Dává to ale smysl pouze tehdy, pokud bude certifikát všude akceptován, tedy aby například plně nahradil i certifikát SÚKL pro eRecept. To si vyžádá minimálně novelizaci zákona o léčivech,“ dodal Blaha, podle něhož zatím ještě nelze říct, jak bude konkrétní řešení vypadat. „Detailně technicky se o tom budeme bavit, až vysoutěžíme dodavatele systémového řešení.“

Podle Marcely Szabó, předsedkyně Občanského sdružení ambulantních diabetologů, z.s., je důležité, aby konečný výsledek byl uživatelsky jednoduchý. „Zprocesování eReceptu trvalo čtyři až pět měsíců. K tomu už, doufám, nedojde. Řada lidí si i s ohledem na věk s novými technologiemi neporadí, takže dělají to, co se dělat nemá. Předávají své údaje a jsou rádi, že jim to někdo jiný zprocesuje,“ upozornila Szabó. „Není to ale vždycky na nás, musíme se také řídit požadavky legislativy, které přihlašování dělají trochu komplikovanější,“ zareagoval Milan Blaha.

Výsledky soutěže řeší ÚOHS

ÚZIS v současné době soutěží dodavatele technologie a systémového řešení centrální infrastruktury, tzv. Integrovaného datového rozhraní rezortu zdravotnictví – IDDR(z). Projekt za celkových 300 milionů korun je financován prostřednictvím evropských strukturálních fondů (Integrovaného operačního programu) a jeho řešitelem a provozovatelem bude právě ÚZIS, věcným správcem pak ministerstvo zdravotnictví. „Již jsme vysoutěžili první část projektu za 120 milionů na pořízení hardwaru a systémového softwaru pro datové centrum,“ popsal Blaha. „Proběhla již také druhá soutěž na vývoj softwaru na míru pro podporu služeb eHealth. Vybrali jsme čtyři dodavatele, kteří by se měli podílet na dílčích komponentách. Jeden z neúspěšných soutěžících však podal námitku na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a teď čekáme, co se bude dít. Doufáme ale, že vše bude v pořádku,“ dodal.

Návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví již prošel meziresortním připomínkovým řízením. Ministerští úředníci se spolu s ÚZIS  musí nyní vypořádat s desítkami požadavků, doporučení a námitek, které obdrželi. Teprve poté jej budou moci předložit ke schválení vládě a posléze i parlamentu. Podle Milana Blahy by měly být centrální služby technicky v provozu do roka od vstupu zákona v platnost a  poskytovatelé zdravotních služeb se k nim mají připojit během následujících 12 měsíců. Tomu odpovídá i harmonogram nastavení jejich práv a povinností v zákoně.

Helena Sedláčková

Foto: Radek Čepelák