Epidemie covid-19 byla náročným obdobím asi pro každého z nás. Ještě víc to ale platí pro zdravotníky, kteří nemoci denně stáli tváří v tvář. Jak ukázal průzkum mezi britskými sestrami, je výsledkem nárůst stresu, úzkosti i vyšší riziko vyhoření.
Téměř všechen ošetřovatelský personál se cítí ve větším stresu a trpí úzkostmi více než normálně. Podle průzkumu, který provedl britský časopis Nursing Times mezi 3500 sestrami, třetina popsala svůj duševní stav během pandemie covid-19 jako špatný. Polovina respondentů pak označila úroveň podpory poskytované pracovníkům ve zdravotní a sociální sféře jako nedostatečnou, třetina potřebovala pomoc, ale nedokázala si o ni říct.
Průzkum, který probíhal od 17. do 24. dubna, tak poukázal na to, jak závažný má pandemie dopad na životy a pohodu zdravotníků. Poznatky pak byly využity i v rámci kampaně Covid-19: jste OK?, která má pomoci zajistit podporu v oblasti duševního zdraví zdravotníků ze strany zaměstnavatelů i vlády. Kampaň přitom poukazuje na tlaky kladené na personál a potřeby sester během i po koronavirové pandemii. Má také sloužit jako platforma pro lobbování za okamžitou i dlouhodobou podporu duševního zdraví zdravotníků.
Co tedy přesně průzkum ukázal? Na otázku, jak hodnotí své celkové duševní zdraví a pohodu, odpověděla třetina dotazovaných špatně nebo velmi špatně. 87 procent respondentů pak uvedlo, že jsou v práci v o trochu nebo o hodně větším stresu než před covidem, a 90 procent cítí o trochu nebo o hodně větší úzkost. Více než polovina dotazovaných je o hodně více vystresovaná a úzkostná, než je běžné.
Nejčastějšími důvody, které sestry uváděly jako příčinu stresu a úzkosti, byly obavy z nákazy spolu se strachem o zdraví příbuzných a přátel (79 procent respondentů) či nedostatek osobních ochranných pomůcek (53 procent respondentů). V době, kdy průzkum probíhal, si přitom covid v Británii vyžádal životy 120 zdravotníků, z toho 30 registrovaných sester a porodních asistentek.
K dalším často uváděným důvodům stresu a úzkosti patřila nutnost vyrovnávat se se smrtí pacientů, kteří umírali o samotě, dále sebezanedbávání dané nedostatkem pauz a času na jídlo či nemožnost poskytnout adekvátní péči kvůli nedostatku personálu.
„Úmrtí jsou velmi těžká, hlavně protože jsme se s nimi dříve setkávali velmi zřídka; nyní jsou velmi častá. Někdy navíc nemohli přijít členové rodiny,“ popisuje jeden z respondentů. „Jsem v neuvěřitelném stresu, ale mám pocit, že nemohu mluvit se svými kolegy, protože nechci mít pocit, že nejsem schopen dělat svou práci,“ uvádí další. „Kdybychom měli jistotu ohledně testování a řádný protokol týkající se toho, jak postupovat, pomohlo by to duševnímu zdraví personálu. Osobní ochranné pomůcky jsou velký problém,“ dodává jiný respondent.
Zdravotníkům chybí podpora
K tomu všemu se navíc zdravotníkům nedostává podpory, jakou by potřebovali. Podporu na národní úrovni označilo 54 procent respondentů za neadekvátní nebo velmi neadekvátní; podle pětiny byla adekvátní a dle 11 procent dobrá či velmi dobrá. Na lokální úrovni byly výsledky o něco lepší – 50 procent podporu považovalo za neadekvátní nebo velmi neadekvátní, 22 procent za adekvátní a 13 procent za dobrou či velmi dobrou.
„Mám pocit, že z celostátního pohledu nebyly zdraví a pohoda zdravotníků brány vážně,“ myslí si jeden z respondentů. „Pro každého, kdo se toho účastní, je třeba mnohem více podpory, a to nejen během pandemie, ale i do budoucna, kdy může dopad na personál pokračovat,“ dodává další. „Nyní více než kdy dřív musí být personál chráněn před vyhořením, které ohrožuje naše nejserióznější, nejoddanější a nejstarostlivější pracovníky,“ podtrhává jiný dotazovaný.
Mnoho zdravotníků si navíc nebylo schopno v době potřeby říct o pomoc. Těm, kterým se dostalo podpory vedení nebo kolegů, to pomohlo, třetina si však o pomoc říci nedokázala. Dnes je přitom stěžejním podpůrným prvkem pro zdravotníky v první linii po celé Anglii helplinka, která by měla začít fungovat i ve zbytku Británie.
Někteří ze zdravotníků tak hledají pomoc jinde. Podle průzkumu 35 procent dotazovaných uvedlo, že mají větší spotřebu alkoholu než normálně; 10 procent pije méně a 30 procent alkohol nepije.
„Boj s pandemií covid-19 měl velmi negativní dopad na duševní zdraví některých sester a ošetřovatelů. Ocitali se v děsivých situacích, ať už museli pracovat bez ochranných pomůcek, neznámém prostředí, nebo se báli dopadu na své rodiny. Je důležité se na tyto problémy zaměřit a zajistit, aby se personál cítil bezpečně, stejně jako poskytnout čas na rozhovor, radu nebo nabídnout zdravotní služby. Musíme zajistit, aby pečující pracovníci, jako jsou ti v akutní péči, měli k těmto službám přístup,“ podtrhává ředitelka pro ošetřovatelskou politiku a praxi na Royal College of Nursing Susan Mastersová.
„Ochrana duševního zdraví pracovníků ve frontové linii během tohoto traumatizujícího období je stejně důležitá jako ochrana jejich fyzického zdraví. Vláda musí v obojím dělat více. Proto jsme napsali ministru zdravotnictví, aby personál Národní zdravotní služby a sociální péče dostal okamžitý přístup k službám na podporu duševního zdraví, a to jak nyní, tak i v budoucnu. Vláda se také musí zavázat k práci na dlouhodobém plánu pro duševní zdraví, aby se zajistilo, že nikdo, kdo má trauma nebo trpí úzkostí, nebude opomenut,“ dodává liberální demokratka Munira Wilson, která má na starosti zdravotnictví a sociální péči.
-mk-
