Bílá místa očkování proti covidu vyplňují neziskové organizace. Stát jejich potenciál neumí využít, a proto zůstává mnoho lidí z rizikových skupin bez vakcinace

Velkokapacitní očkovací centra umožní naočkovat velké množství osob v krátkém čase. Pro řadu lidí, však nejsou dostupná nebo jim nevyhovují. Vstup do registračního systému je navíc složitý. Reálně tak hrozí, že mnozí z těch, kteří o očkování mají zájem, včetně těch nejzranitelnějších, zůstane bez potřebné ochrany před infekcí covid-19. Řešením je větší zapojení neziskových organizací, které už nyní pomáhají svým klientům a řeší bílá místa očkovacího programu. Stát však systematicky s neziskovým sektorem nespolupracuje a ani neřeší přetrvávající nerovnosti v přístupu k očkování. Výsledkem ale mohou být obtížně zvladatelná ohniska nákazy covid-19. Jejich vzniku je přitom možné předejít.

Nedostatek informací o vakcínách a s ním spojené obavy, praktická nemožnost vstoupit do očkovacího systému, pokud člověk nemá přístup k internetu, komplikovaná registrace, ale také přetrvávající nejistota, zda bude možné být očkován v ordinaci svého praktického lékaře nebo nemožnost využít velkokapacitní očkovací centra. To všechno jsou identifikované a jasně popsané bariéry, na které naráží senioři, kteří zvažují očkování. Mnozí z nich mají aktivní zájem o to, aby byli očkovaní, přesto stále čekají, nebo dokonce vůbec nevědí, zda vůbec a případně kdy se tak stane. Řada z nich českým systémem očkováním „propadá“ a i když právě oni patří mezi infekcí covid-19 nejohroženější, stále naráží na přetrvávající nerovnosti v přístupu k vakcinaci. Podrobněji jsme se bariérám komplikujícím mnoha skupinám obyvatel přístup k očkování již věnovali. Naráží na ně například mnozí cizinci trvale žijící v Česku, lidé na okraji společnosti nebo mnozí senioři.

Podle dat European Centre for Disease Prevention and Control (ECDC) se Česko pohybuje lehce pod mediánem proočkovanosti evropských zemí. Ve věkové skupině 80+, která má mít absolutní prioritu v očkování, je v současnosti plně očkováno 65,4 %, alespoň jednu dávku vakcíny pak dostalo 78,7 %. Medián pro ukončené očkování napříč 26 zeměmi EU je 66,3 %, alespoň jednu dávku vakcíny dostalo 80,5 %. Pro srovnání alespoň jednu dávku očkování v této věkové skupině dostali prakticky všichni senioři starší 80 let v Dánsku, Portugalsku, Finsku, na Maltě nebo Irsku. Mnoho seniorů, těch vůbec nejstarších a ohrožených těžkým průběhem nemoci covid-19, včetně rizika smrti, tvoří pomyslné „slepé skvrny“ českého očkovacího systému. Problém je, že český stát se jim příliš nevěnuje a očekává, že si tito lidé očkování „nějak zařídí sami“. Jim stejně jako mnoha dalším, kteří očkovacím systémem propadli, pomáhají neziskové organizace. Bohužel ani s nimi stát při realizaci očkování proti covid-19 příliš nepočítá, i když by to znamenalo lépe se připravit na možné zhoršení epidemiologické situace.

Více než 300 tisíc seniorů stojí úplně mimo systém očkování

„Podmínky, za jakých budeme fungovat na podzim a v zimě, budou dost závislé na míře kolektivní imunity, jíž se podaří dosáhnout zejména do té doby realizovaným očkováním,“ upozorňuje Jakub Weiner, analytik Centra pro modelování biologických a společenských procesů (BISOP). „Stát ve své komunikaci očkování momentálně cílí na většinovou populaci, ale současně ani po šesti měsících není hotov s doočkováním nejrizikovější věkové kategorie 80+,“ dodává s tím, že podle dat ministerstva zdravotnictví se do očkování, včetně registrací zapojilo zhruba 88 % osob této věkové kategorie. V současnosti 8 619 z nich má svůj termín očkování první dávkou vakcíny a dalších 34 205 osob starších 80 let stále čeká na termín očkování. Zcela mimo systém očkování nyní stojí asi 55,5 tisíce lidí z kategorie 80+. Nejen zahájenou vakcinaci ale ani registraci pak nemá dalších zhruba 134 tisíc osob ve věku 70 až 79 let a také asi 147 tisíc seniorů ve věku 65 až 69 let.

Děje se tak v době, kdy byla vakcinace otevřena pro všechny starší 16 let bez omezení. „Neziskové organizace činné v sociální oblasti můžou být pro stát dobrým partnerem díky své znalosti místního prostředí a také schopnosti pomáhat individuálně těm, kteří se skrze k aktuální systém k očkování nedostali. To se týká jak nejstarších skupin obyvatel, tak vyhledávání a práce s dalšími potenciálními ohnisky nákazy,“ vysvětluje Weiner.

Neziskovky umí pracovat operativně a oslovit ty, kteří nedůvěřují vládě

Země jako Rakousko nebo Německo systematicky využívají neziskové organizace jako partnery při organizaci tamních očkovacích programů. Jednoduše řečeno, na základě analýz došly k názoru, že toto je cesta, jak dosáhnout potřebné proočkovanosti a zároveň efektivně oslovit různorodou populaci. „Nevládní sektor je schopen akčně organizovat velké množství lidí, a to jak přímo zdravotníků, tak operativu kolem, aniž by odčerpával personál z ordinací a nemocnic. Navíc je zvyklý na produkční práci a projektové řízení,“ vyjmenovává Jindřich Vobořil, který vede společnost Podané ruce. Ta působí v Jihomoravském, Zlínském a Olomouckém kraji a v současnosti zajišťuje například očkování imobilních pacientů, k nimž vyjíždí do terénu. On sám dlouhodobě upozorňuje na to, že by český stát měl začít spolupracovat s neziskovým sektorem v rámci očkovacího programu.

„Neziskové organizace jsou zvyklé na nízkoprahový přístup a na práci s klienty, kteří jsou nedůvěřiví, nemají sami zájem využívat různé služby, včetně například lidí bez domova nebo ohrožených sociálním vyloučením. Je obrovský rozdíl, jestli lidé mají za očkováním cestovat do anonymních velkokapacitních center, které propaguje vláda, anebo za nimi na vesnici přijede mobilní tým neziskové organice, která dokáže spolupracovat s místním starostou, hasiči i panem farářem,“ popisuje Vobořil s tím, že právě neziskové organizace mají kredit i u těch, kteří nedůvěřují pro ně vzdálené vládě. Navíc neziskový sektor umí problematiku očkování řešit i jinak než z úzkého pohledu medicíny, což je důležité zejména při krizových situacích, kdy se podmínky průběžně mění.

Mohlo by vás zajímat

Zdlouhavé čekání na dárce dřeně končí. Nově jím může být každý rodič

„Problematické je, že se v Česku na rozdíl od Rakouska nebo Německa díváme na očkovací program jako na něco, co má být hrazeno pouze ze zdravotního pojištění, nikoliv ze státního rozpočtu a na základě projektového řízení. My sami očkujeme imobilní pacienty a naše náklady na očkování několik stovek z nich byly 450 tisíc, zatímco zdravotní pojištění pokrylo pouze 90 tisíc. Zbytek jsme hradili ze svého rozpočtu a pomocí sponzorů. Přitom praktičtí lékaři nejsou vždy schopní vyjíždět za svými pacientem, ne všichni jsou mobilní, případně mají plné ordinace,“ dodává. Zásadní podle něj je, že neziskové organizace umí efektivně pokrýt „slepé skvrny“ očkovacího programu, tedy oslovit lidi, kteří systémem propadávají a bez potřebné pomoci očkováni být nemohou. Také dokáží pracovat s těmi, kteří mají ohledně očkování pochybnosti, a na „oficiální“ komunikaci ze strany státu nereagují. „Zásadní chybou státu je, že očkovací program připravoval teoreticky, aniž by kontaktoval lidi z terénu, kteří přímo pracují s těmi nejohroženějšími. Výsledkem je, že stát nezná potenciálně rizikové skupiny, které se mohou stát ohnisky nákazy, protože je nemá pokryté očkováním. To se však může velmi brzy negativně projevit,“ shrnuje Vobořil.

Bez asistence se mnozí nedostanou ani přes registraci k očkování

Klíčovou roli sehrály neziskové organizace, sociální služby a také některé samosprávy už v okamžiku, kdy byl očkovací program oficiálně spuštěn. Nebýt jejich ochoty spolupracovat a aktivně pomáhat zejména nejstarším občanům a jejich blízkým, podíl neočkovaných by nyní byl ještě vyšší. „Z počátku to byly především technické problémy s přihlášením do systému, řešením problému, že senior nebo seniorka nemá email, ale jen telefonní pevnou linku, nebo neumí z mobilu otevřít a přečíst SMS. Zvlášť během hovoru s operátorkou, když čeká na PIN. Také to byly časté dotazy seniorek a seniorů, kteří se fyzicky nezvládli dostavit na očkovací místo – hledání možnosti přepravy zdravotní službou, doprovody na místo a řešení otázky mobilních očkovacích týmů. Časté byly telefonáty ohledně čekací doby na zaslání PINu2 a pak na samotný termín po registraci,“ přibližuje Terezie Šmídová, manažerka Komunity ŽIVOTa 90.

Tato organizace společně s pražským magistrátem obnovila telefonní linku 800 160 166 z loňského jara a zřídila také Registrační linku pro seniory v Praze, kam mohli volat nejen své dotazy ohledně vakcinace samotné, ale také se prostřednictvím dobrovolných operátorů zaregistrovat a poté, co obdrželi PIN2, zarezervovat si termín. „Naši operátoři byli proškoleni pro odpovědi na otázky, které se týkaly bezpečnosti vakcín, druhů, které se aplikují, reakcí na očkování, nebo kdy je možné se očkovat pro prodělání Covid-19. Velmi zdatně vyhledávali informace, které byly třeba, naučili se ovládat nejen telefonní online ústřednu, ale i registrační a rezervační systém,“ dodává Šmídová s tím, že na tuto linku měli pozitivní ohlasy, protože senioři opakovaně naráželi na to, že nebyli schopni zvládnout registraci sami. Důležitá podle ní byla spolupráce s magistrátem, která navazovala na zkušenosti z předchozích měsíců. „Obě zapojené strany jsme cítili velkou potřebu pomoci těm, na které se tak trochu zapomnělo. Pro tu nejkřehčí skupinu se otevřela možnost očkování, ale zapomnělo se na ty, kteří nemají své blízké a zároveň nejsou schopni technicky ani zručností se k očkování sami přihlásit,“ shrnuje manažerka Komunity ŽIVOTa 90.

Na komplikovanost registračního systému opakovaně ministerstvo zdravotnictví upozorňovala Pracovní skupina pro ochranu práv starších osob, nyní Výbor pro práva starších osob. „Problematická je absence nedigitálního přístupu k registraci, kdy stát aplikuje řešení, které významné části cílové skupiny brání v přístupu k potřebné službě a posiluje digitální vyloučení a digitální propast,“ popisuje Jana Klusáková Seďová, manažerka pro advokátní činnost Charity Česká republika, která zastupuje tuto organizaci ve zmiňovaném výboru. „Ad hoc realizované aktivity různých subjektů, ať již neziskového sektoru nebo územní samosprávy při online procesu registrace sice snižují negativní dopady, ale nemohou napravit ve své podstatě problematické řešení,“ doplňuje. Za velmi problematická považuje vyjádření, že přece seniorům pomůže jejich rodina nebo okolí.

 Řada seniorů žije osaměle, nebo také nechtějí nikoho obtěžovat, případně se cítí zmatení či bezmocní, že se nedokážou k očkování registrovat sami. „Charitní sociální služby poskytly podporu všem svým klientům, kteří potřebovali pomoc s registrací na očkování, přestože to pro ně znamenalo značnou zátěž, mimo jiné proto, že sociální služby byly v té době přetížené mimo jiné proto, že se potýkaly s personálním oslabením v důsledku covid-19 a karantén,“ upozorňuje Klusáková Seďová s tím, že se postupně situace uklidnila, ale problémy přetrvávají. „Celá řada dalších neziskových organizací a jiných institucí pomáhala s registrací. Nicméně i přesto zůstala celá řada seniorů bez potřebné podpory, jelikož tato podpora není systémově nastavena a je poskytována ad hoc různými subjekty,“ konstatuje.

Velkokapacitní centra nejsou pro všechny, ale očkovací systém v Česku na nich stojí

Do značné míry anonymní přístup státu k očkování, kdy vakcíny sice zajistí, ale už neřeší, jak se k nim lidé dostanou a zda jim v přístupu k očkování nebrání bariéry, se nejvíce projevuje mezi seniory. Mnozí z nich se tak očkování obávají jednoduše proto, že neměli prostor mluvit s někým, kdo by jim trpělivě vysvětlil možné přínosy vakcinace a zároveň byl ochotný odpovídat na jejich otázky. Nutně to však nemusí být zdravotník. I v případě, že své obavy překonají, a nakonec se dostanou přes překážky nemají vyhráno. „I když naši klienti mohou jít za svým praktickým lékařem a požádat jej o očkování, řada z nich nadále cítí nejistotu a bezmoc, například již mají aplikovanou první dávku, ale nikdo jim není schopen sdělit, kdy dostanou dávku druhou. Interval mezi první a druhou dávkou je u praktiků delší než v očkovacích centrech,“ popisuje Klusáková Seďová. Možnost, že by se tito lidé dostavili na druhou dávku do očkovacího centra je zpravidla mimo možnosti mnohdy imobilních nebo obtížně mobilních osob.

Praktičtí lékaři se tak stávají záchytným místem pro ty, pro něž velkokapacitní očkovací centra nejsou z řady důvodů vyhovující. Mimochodem, informace o tom, zda je dané centrum bezbariérové, byly doplněny až se zpožděním několika měsíců, ačkoliv jde o naprosto klíčovou informaci nejen pro řadu seniorů, ale také například pro osoby se zdravotním postižením nebo rodiče s malými dětmi, které potřebují kočárek. Na význam praktických lékařů v systému očkování dlouhodobě upozorňuje také BISOP, mimo jiné proto, že právě praktici jsou svým pacientům nejblíže. „Osoby, o kterých jsme věděli, že jejich lékař očkuje v zásadě nepotřebovali žádnou naši pomoc. Vše za ně zařídil ve většině případů jejich lékař.  Na nás se pak obraceli uživatelé, kteří netušili, že jejich praktický lékař má tuto možnost anebo je v danou chvíli ještě nekontaktoval. Často se na nás však obraceli i ti, jejichž praktičtí lékaři očkování provádět nechtěli nebo nemohli,“ přibližuje Linda Obrtelová, ředitelka
Ústavu sociálních služeb v Praze 4. U těchto klientů, kteří již využívají nějakou formu sociálních služeb, bylo možné navázat na předchozí spolupráci. „Jako větší problém vnímám spíš to, že se někteří lidé nechtějí nechat očkovat, a zde právě doporučení jejich praktického lékaře hraje velkou roli,“ dodává.

Ti klienti Ústavu sociálních služeb Prahy 4, kteří chtěli a mohli být naočkováni, již v současnosti očkování jsou. V první fázi registrace se to týkalo zhruba 800 seniorů starších 80 let, které tato příspěvková organizace aktivně telefonicky oslovila s nabídkou pomoci. Zhruba 50 osob pak využilo pomoci s registrací, případně doprovodu do Fakultní Thomayerovy nemocnice, a to převážně z tohoto důvodu, že neměli nikoho jiného. Někdy pomoc ze strany sociálních služeb spočívala „jen“ ve větší podpoře seniora, aby se spojil se svými blízkými. Podobně aktivně oslovoval seniory nad 80 let, kteří čerpají příspěvek na péči, také sociální odbor Městské části Praha 4. „Lepšímu očkování seniorů by jednoznačně pomohlo, pokud by mohli být častěji očkování u sebe doma, kdy by je navštívil jejich praktický lékař nebo mobilní tým. Stejně tak je pro ně důležité, aby je jejich praktik oslovil a k očkování pozval,“ shrnuje Obrtelová.

Ludmila Hamplová