Povinné očkování zdravotníků proti covid-19 je řešení i problém současně

Efektivní nástroj, jak udržet zdravotnická zařízení v provozu bez omezení způsobených nákazou covid-19 u personálu. Ale také způsob, jak chránit pacienty, kteří z vážných zdravotních důvodů očkováni být nemohou nebo jim vakcinace vlivem jejich zdravotního stavu nepřináší potřebnou ochranu. To jsou praktické dopady očkování zdravotnického personálu. V Itálii je povinností, Velká Británie to samé plánuje, debata probíhá ve Francii. Síť amerických nemocnic Houston Methodist už opouští 153 zaměstnanců, kteří povinné očkování odmítli. Česko zatím váhá.

Být očkovaný proti covid-19, pokud tomu nebrání závažné zdravotní důvody, to by mělo být samozřejmostí pro každého zdravotníka. Důvody jsou jasné. Zvládnout pandemii znamená sdílenou zodpovědnost všech a také ochranu těch nejzranitelnějších. Čili nebýt zdrojem nákazy pro ty, kteří očkováni z vážných zdravotních důvodů být nemohou nebo vlivem zdravotního stavu jim vakcinace nepřináší dostatečnou ochranu. Právě tyto úvahy jsou součástí debat v řadě zemí, kde již zavedli povinné očkování proti covid-19 pro zdravotníky (s možnými zdravotními výjimkami). Nebo o této povinnosti uvažují.

Česko zatím stojí v této debatě stranou, ačkoliv z hlediska počtu mrtvých na počet obyvatel patří k vůbec nejzasaženějším zemím světa. V důsledku infekce covid-19 u nás zemřelo více než 36 tisíc osob a desítky tisíc dalších mají dlouhodobé zdravotní následky. I když všichni čeští zdravotníci byli v první prioritní skupině pro očkování, dodnes část z nich očkovaná není.

Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky bylo k 7. červnu očkováno 81,4 % lékařů, 71,5 % sester a 67,6 % ostatních zdravotnických pracovníků. Důvodů je celá řada, od skutečnosti, že řada z nich onemocnění prodělala a s očkováním stále vyčkává, přes nejistotu ohledně vakcín samotných až po případy, kdy sami zdravotníci podléhají nepravdivým informacím o očkování nebo je dokonce sami aktivně šíří. Své pacienty tak mohou ohrozit jak přímo nákazou, tak tím, že je budou odrazovat od vakcinace, ačkoliv k tomu v konkrétním případě nejsou medicínské důvody.

Očkování jednoznačně zabírá, zdravotníci jsou toho důkazem

V Česku se v současnosti neuvažuje o zavedení povinného očkování proti covid-19 pro zdravotníky. Nicméně podle České lékařské komory ČLK) jsou právě zdravotníci konkrétním důkazem efektu vakcinace. „ČLK od začátku přípravy očkovacího programu prosazovala, aby všichni zdravotníci byli v první prioritní skupině pro vakcinaci. Ve chvíli, kdy byl na přelomu roku očkovací program spuštěn, bylo covid-19 nakaženo více než 8 tisíc zdravotníků, z toho více než tisíc lékařů. Několik z nich bohužel infekci podlehlo. Díky dostupnému očkování se podařilo tento nepříznivý trend zvrátit,“ připomíná Milan Kubek, prezident ČLK.

Podle Kubka není v současnosti česká společnost připravená na povinné očkování proti covid-19, byť on sám by si uměl představit tuto povinnost pro všechny, nejen pro zdravotníky. „Bohužel stále čelíme přívalu dezinformací o očkování a nefunguje u nás smysluplná edukační kampaň. Politici si věnují předvolební kampani, ale nikoliv vysvětlování přínosů očkování,“ dodává.

Mohlo by vás zajímat

Doktoři, usmívejte se: Empatičtí chirurgové mají spokojenější pacienty

Za jednoznačný důkaz efektivnosti očkování považuje dramatický pokles nemocnosti u zdravotníků také Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR. „Očkování zabírá. Nemocných zdravotníků je nyní minimum,“ popsala nedávno novinářům s tím, že ona sama je proti covid-19 očkovaná. Nejméně očkovaných je mezi ostatním zdravotnickým personálem, například laboranty, sanitáři či ošetřovatelkami. „Jsem zdravotní sestra, pracovala jsem dlouhá léta na oddělení AR a také u zdravotnické záchranné služby. Pravidelně jsem se očkovala proti žloutence a jsem očkovaná proti tuberkulóze, spalničkám a dalším chorobám. Můj názor je, že povinné očkování u vybraných infekčních nemocí je správným krokem. Chrání jak zdravotníky samotné, tak jejich pacienty,“ dodává Žitníková.

Osobní příklad zdravotníka ovlivňuje chování pacientů

To, zda jsou jednotliví zdravotničtí pracovníci očkovaní, má vliv také na to, zda se nechají očkovat jejich pacienti. „I když jsou lékaři pouze jedním ze zdrojů informací a pacienti poslouchají také média, rodinu, přátele i internet, mají vysokou důvěryhodnost. Jejich působení může být klíčové. Dostupná data ukazují, že informování pacientů o vakcinaci ze strany zdravotníků má vliv na vyšší míru očkování.  Vzhledem k vysoké míře důvěryhodnosti zdravotníků a faktu, že osobní příběhy mohou pomoci lidem si informace lépe zapamatovat a více se o ně zajímat, můžeme říct, že očkovaný zdravotník je do velké míry schopen ovlivnit rozhodnutí lidí se nechat očkovat,“ vysvětluje Dominika Kovačovičová, studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a také členka organizace Medici PRO Očkování.

Naopak pokud konkrétní zdravotník není očkován nebo dokonce očkování aktivně odmítá, přirozeně u pacientů vyvolává otázky a pochybnosti. „Je důležité poznamenat, že lidé mohou jako autoritu a pomyslného odborníka vnímat kohokoliv v “bílém plášti” nebo kteréhokoliv lékaře, jehož často vidí v televizi či novinách. Proto ať už slyší například kardiologa nebo zubaře mluvit o vakcinaci, mají k nim často stejnou nebo téměř stejnou důvěru jako k vakcinologům či imunologům. To znamená, že i oni a jejich vyjádření mají značný vliv na veřejné mínění,“ vysvětluje Kovačovičová.

Obecně pak platí, že by zdravotníci a zejména lékaři měli být pro veřejnost důvěryhodným zdrojem informací, který je současně schopný komunikovat srozumitelně. Mimo jiné to znamená pracovat individuálně s každým jednotlivým pacientem s ohledem na jeho potřeby. „Důležitá je empatie a neshazování případných obav či dotazů. Pokud se pacient cítí hloupě nebo uraženě, snižuje se šance, že by negativní přístup k očkování změnil,“ popisuje Kovačovičová. Příliš složitá či dlouhá vysvětlení mohou tedy také paradoxně vést ke strachu. Někdy tak místo statistik a analýz či odborných názorů může pomoci jednoduché sdělení, že daný zdravotník je očkovaný i jak vlastní vakcinaci zvládal.

Jen jeden z 10 000 italských zdravotníků odmítá očkování

Vůbec první evropskou zemí, která zavedla povinné očkování proti covid-19 pro zdravotníky, byla letos v dubnu Itálie. Jak připomíná British Medical Journal, v zemi onemocnělo více než 3,5 milionů osob a téměř 109 tisíc jich zemřelo. Řada ohnisek nákazy se přitom objevila v nemocnicích či pobytových zařízeních sociální péče, kde se prvotním zdrojem infekce stal právě někdo z personálu, kdo odmítl být očkovaný. Právě tato skutečnost se stala důvodem k přijetí legislativy na národní úrovni, která z očkování proti covid-19 učinila povinnost pro všechny zdravotníky.

Roberto Agresti, ředitel a majitel jednoho domova pro seniory ve Fiano Romano nedaleko Říma, popsal americké televizní stanici CNN situaci, kdy se toto zařízení stalo ohniskem nákazy „pravděpodobně“ právě kvůli neočkovanému pracovníkovi z řad ošetřovatelského personálu. Během směny v polovině března se u tohoto člověka objevila horečka, následně byl odeslán domů a otestován pozitivně. Z celkem 36 obyvatel bylo 27 nakaženo a dva museli být hospitalizováni. „Mělo to být přijato už dříve,“ prohlásil Agresti o tomto nařízení. „Chtěl jsem, aby v mém zařízení pracovali pouze očkovaní lidé. Před přijetím tohoto nařízení jsem to ale nemohl vyžadovat,“ dodal s tím, že mnozí z ošetřovatelského personálu jsou vystrašeni z toho, jak případné nežádoucí účinky vakcín zveličují média.

Podle organizace FNOMCeO zastupující lékaře, chirurgy a stomatology, naprostá většina italských zdravotníků již byla očkována nebo v blízké budoucnosti očkována bude. Pouze zhruba jeden z 10 000 zdravotníků podle údajů této organizace odmítá být očkován. Největší odpor vůči očkování vyjadřuje nejméně kvalifikovaný zdravotnický personál. Prezident FNOMCeO Filippo Anelli je přesvědčen, že by legislativa měla být ještě přísnější a zjednodušit pro zaměstnavatele proces propuštění těch, kteří vakcinaci odmítnou.

Etická i profesní povinnost

V proočkovanosti zdravotníků existují regionální rozdíly. V Lombardii, nejvíce zasažené italské provincii, se pouze 6 až 10 % zdravotníků nenechalo očkovat, zatímco v Puglii je podle regionálních úřadů neočkováno 10 až 15 % zdravotnického personálu. „Přijetí očkování je etickou povinností pro zdravotníky. Je jejich profesní povinností léčit nemocné, a zároveň zabránit přenosu infekce, pracovat v bezpečných podmínkách a předávat důvěryhodné informace o významu očkování pro ochranu veřejného zdraví,“ popsala pro British Medical Journal Laura Pallazzani, viceprezidentka italského Národního výboru pro biotetiku. Ten obecně podporuje dobrovolnost očkování, ale uvědomuje si význam povinného očkování pro zdravotníky v případě, že bude nezbytné.

Pokud některý ze zdravotníků vakcinaci odmítne a nebude k tomu mít závažné zdravotní důvody, bude podle nové italské legislativy přeřazen na jinou práci. Takovou, kde nebude hrozit riziko, že nakazí pacienty. Jinak bude propuštěn. „Cílem opatření je chránit co možná nejvíce jak zdravotníky, tak ty, kteří se pohybují v prostředí, kde mohou být vystaveni riziku nákazy,“ cituje agentura Reuters vládní nařízení. To se vztahuje na všechny pracovníky ve zdravotnictví včetně farmaceutů. Podle premiéra Maria Draghiho jsou všichni zdravotníci povinni očkování podstoupit. „Je nepřijatelné, aby zdravotníci, kteří jsou v přímém kontaktu s nemocnými, odmítli očkování,“ prohlásil na vládní tiskové konferenci.

Je nezbytné být očkován, tvrdí francouzský ministr zdravotnictví

Debata o povinném očkování pro zdravotnický personál probíhá také ve Francii. Pokud se zde nepodaří zvýšit proočkovanost zdravotníků a dosáhnout minimálně hranice 80 %, bude nutné sáhnout k povinnému očkování, varoval francouzský ministr zdravotnictví Olivier Véran. Jak upozorňuje francouzská rozhlasová stanice RFI, proočkovanost zdravotnického personálu v pobytových zařízení sociální péče je nižší než u francouzské dospělé populace. Proto Véran opětovně vyzval, aby se zdravotníci nechali očkovat. „Pokud nedojde ke zlepšení do konce léta, budeme muset zvážit povinné očkování pro tuto skupinu. Je nezbytné a etické být očkován, pokud jste v kontaktu se zranitelnou populací,“ uvedl ministr.

V současnosti je podle informací televizní stanice France24 očkováno alespoň jednou dávkou pouze 57 % pečovatelského personálu v pobytových zařízeních dlouhodobé péče, 64 % zdravotnického personálu a 79 % lékařů působících v soukromém sektoru. Francouzská vláda proto stanovila časovou lhůtu do letošního září. „Každý má čas učinit rozhodnutí a nechat se očkovat. Poté, pokud by proočkovanost nebyla dostatečná, přistoupíme k povinnému očkování. Ale znovu, toto není ve Francii nové. Nemůžete pracovat v nemocnici a nebýt očkován proti žloutence typu B,“ vysvětlil Véran.

Pro povinné očkování zdravotníků a dalších profesních skupin se také v květnu letošního roku vyslovila Académie Nationale de Médecine. Podle ní by to mohla být jedna z cest, jak dosáhnout potřebné kolektivní imunity. To znamená 90 % proočkované dospělé populace nebo 80 % celé populace včetně dětí. „Povinnost není špatné slovo,“ uvedla ve svém prohlášení instituce, podle níž jsou ostatní preventivní opatření proti šíření infekce „nedostatečná“ a mají „společenské dopady“. „Věříme, že existuje určitý podíl lidí, kteří jsou zdrženliví vůči očkování. Jedná se až o 30 %. Proočkovanost 70 % tváří tvář novým variantám viru není dostatečná,“ popsala pro rádi RFI profesorka virologie Christine Rouzioux na Université Paris Descartes a také členka Académie Nationale de Médecine.

Podle této instituce by měli být povinně očkováni zdravotníci, pracovníci sociálních služeb, učitelé a také zaměstnanci veřejných služeb, včetně například pracovníků v supermarketech nebo hotelech. Na místě by bylo také očkování studentů. Profesorka Rouzioux pak považuje za správné uvažovat o plošné povinnosti očkování proti covid-19. To by v zemi, kde již od roku 2018 existuje povinné očkování dětí proti jedenácti nemocem, nebylo nové. „Existuje povinné očkování. Jedná se o rozhodnutí chránit celou populaci, nikoliv nedostatek svobody. Vakcíny poskytují individuální i kolektivní ochranu,“ dodala.

Anglie povinné očkování zvažuje, vakcinace je cesta z pandemie

Povinné očkování pro zdravotníky, kteří působí v rámci Národní zdravotní služby (NHS), zvažuje odcházející ministr zdravotnictví a sociálních věcí Matt Hancock. Ten již prosazuje povinné očkování proti covid-19 pro personál pobytových zařízení sociálních služeb. Tato povinnost by měla začít platit od letošního října, a to jak pro zdravotníky, tak pro ošetřovatelský personál. Podrobnosti k plánu povinného očkování zdravotníků působících v NHS by měly být zveřejněny v nejbližší době. „Očkování je naší cestou z pandemie. Již zachránilo tisíce lidských životů spolu s tím, jak byly miliony zdravotníků a pracovníků v sociálních službách očkovány,“ řekl médiím mluvčí resortu.

Podle Dannyho Mortimera, výkonného ředitele NHS Confederation, která je součástí britského zdravotnického systému a zastupuje zájmy více než 1,5 milionů zdravotníků, je cestou vzdělávání zdravotníků, komunikace a podpory očkování ze strany zaměstnavatelů. A to bez ohledu na to, zda se očkování proti covid-19 stane pro zdravotnický personál povinné. „Jedná se o komplexní problém. Zaměstnavatelé ve zdravotnictví se zavázali k tomu, že budou podporovat své zaměstnance, aby se cítili jistí tím, že se nechají očkovat. Pomohou tak chránit sebe, své kolegy i pacienty,“ uvedl. Právě díky tomu je již většina zdravotníků působící v NHS očkována. Zavedení povinného očkování v pobytových zařízeních sociální péče podle něj už nyní ovlivní také zdravotníky, kteří pracují v těchto zařízeních nebo sem dochází.

Právě větší vzdělávání a komunikaci o očkování ze strany zaměstnavatelů směrem k jednotlivým pracovníkům vidí jako vhodné řešení také Saffron Cordery, generální ředitel NHS Providers, který zastupuje jednotlivé segmenty NHS. Podle něj možné povinné očkování vytváří řadu složitých právních, etických i personálních otázek. Současně se již podařilo dosáhnout poměrně vysoké proočkovanosti personálu díky tomu, že se zaměstnavatelé snaží poskytnout potřebnou podporu, vyvrací nejrůznější mýty a dezinformace o očkování a sdílí informace o výhodách vakcinace.

Nicméně část z nich má z jeho pohledu stále pochybnosti o tom, zda je povinné očkování proti covid-19 správnou cestou: „Existují alternativní přístupy, jako například nadále pokračovat v individuálních rozhovorech nebo vyžadovat očkování proti chřipce nebo covid-19 jako podmínku pro všechny nové zaměstnance NHS.“ Britská vláda by také měla zvážit možné dopady tohoto kroku, včetně nutnosti poskytnutí dalších finančních prostředků. Zaměstnavatelů by se totiž mohli dostat do situace, že budou musit propustit zaměstnance, kteří odmítnou očkování. A to v době, kdy již na mnoha místech zdravotníci chybí.

První americká síť nemocnic nařídila povinnou vakcinaci zaměstnanců

Zájem médií vyvolalo dubnové rozhodnutí americké sítě nemocnic Houston Methodist povinně vyžadovat očkování proti covid-19 u svých zaměstnanců. V opačném případě si jako zaměstnavatel vyhradila právo neočkovaného zaměstnance propustit nebo suspendovat. „K dnešnímu dni (9. červnu – pozn. redakce) jsme téměř na 100 % dodržení našeho nařízení o povinném očkování proti covid-19. 24.947 zaměstnanců bylo plně očkováno. Houston Methodist je oficiálně prvním nemocničním systémem v zemi, které dosáhne tohoto cíle jako benefitu pro své pacienty,“ oznámil v tiskové zprávě generální ředitel Marc Boom.

Podle Booma pouze 178 zaměstnanců z celkového počtu nebylo plně očkováno nebo jim nebyla udělena výjimka či odklad. Nicméně 27 z nich již dostalo svou první dávku. „Přál bych si, aby byl počet neočkovaných nulový. Bohužel několik málo jedinců se rozhodlo nemít své pacienty na prvním místě,“ dodal ředitel, který si stále uvědomuje, že rozhodnutí této společnosti vzbuzuje kontroverze. A to i mezi zaměstnanci, jež přišli o své neočkované kolegy.

Od okamžiku, kdy Houston Methodist zveřejnila své rozhodnutí ohledně povinné vakcinace, čelila kritice některých médií i žalobě ze strany zdravotní sestry, která očkování proti covid-19 považuje za „pokus na lidech“. Podle Booma na to však byla společnost připravena. „Kritika je někdy cena, kterou platíme za špičkovou medicínu,“ prohlásil.

Již od roku 2009 platí přitom pro zaměstnance těchto zdravotnických zařízení povinná vakcinace proti chřipce. Požadavek na povinnou vakcinaci je eticky v pořádku i podle profesora práva Lawrence O. Gostina, který působí na Georgetown University Law Center a specializuje se na zdravotní právo: „Každý má právo rozhodovat o svém vlastním zdraví a životních podmínkách. Nemá však právo vystavovat nebezpečným a potenciálně smrtelným chorobám ostatní,“ uvedl pro deník Washington Post.

K 22. červnu síť nemocnic Houston Methodist podle informací deníku New York Times opustilo 153 zaměstnanců, kteří odmítli být očkováni, aniž by k tomu měli závažné zdravotní důvody. Arthur Caplan, profesor lékařské etiky působící na New York University Grossman School of Medicine, je přesvědčený, že požadavek na vakcinaci proti covid-19 se nijak neliší od obdobného požadavku na očkování proti chřipce nebo třeba používání ochranných pomůcek. Již v minulosti podle něj došlo k případům, kdy někteří zdravotníci, kteří odmítli očkování proti chřipce, byli propuštěni.

„Zdravotníci mají tři speciální etické odpovědnosti. Tou první je ochrana zranitelných osob, kterým hrozí onemocnění. Druhou je mít zájmy pacientů, tedy nikoli své, vždy na prvním místě. Tou třetí je neškodit,“ popsal expert. Odmítat očkování, a zároveň i nadále chtít pracovat ve zdravotnictví, je podle něj naprostý omyl.

Zdravotnický deník se obrátil i na Ministerstvo zdravotnictví ČR s dotazy ohledně proočkovanosti zdravotníků a zda a za jakých podmínek by uvažovalo o zavedení jejich povinné vakcinace proti covid-19. Do doby vydání článku však redakce neobdržela žádnou reakci.

Ludmila Hamplová