Nadace Lichtenštejnů uspěla u Nejvyššího soudu ve sporu o pozemek
Nadace knížete z Lichtenštejnu uspěla u Nejvyššího soudu (NS) s dovoláním proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (VS) ve sporu o zápis vlastnictví pozemku v katastru nemovitostí. Spor vedl Úřad o zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZVSM) s Katastrálním úřadem (KÚ) ohledně zápisu pozemku u Plumlova, u něhož je jako vlastník uveden nikoliv stát, ale lichtenštejnský kníže František Josef II.
Na počátku sporu bylo rozhodnutí KÚ pro Olomoucký kraj, který zamítl návrh ÚZVSM na vklad vlastnického práva státu do katastru nemovitostí k pozemku u Plumlova. Jako jeho vlastník je totiž v katastru uveden „Liechtenstein František Josef kníže“. O rozhodnutí jako první informoval server Seznam zprávy.
František Josef II. Liechtenstein byl podle ustanovení § 1 odst. 1 dekretu presidenta č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, označen za osobu německé národnosti. Na základě tohoto dekretu mu byl zkonfiskován veškerý zemědělský majetek, včetně toho v bývalém politickém okrese Prostějov, v němž se pozemek nachází.
Konkrétně pak měla být konfiskace provedena vyhláškou Okresního národního výboru v Olomouci (ONV) ze dne 31. 7. 1945. Ta však neobsahovala konkrétní výčet konfiskovaných nemovitostí. KÚ tak dospěl k závěru, že tato vyhláška, na jejímž základě byl ÚZVSM vklad do katastru navrhován, není vkladovou listinou, neboť neobsahuje označení nemovitostí v souladu s katastrálním zákonem.
Žaloba ÚZVSM
ÚZVSM napadl rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Brně (KS) v říjnu 2019 zamítl. Podle názoru soudu katastrální úřad zkoumá vkladovou listinu jen z hledisek taxativně vypočtených v katastrálních předpisech a ve stejných zákonných limitech se pohybuje i soud v navazujícím soudním řízení podle části páté o. s. ř. Omezení zkoumání platnosti vkladové listiny proto platí i pro soud a je vyloučeno přezkoumávat platnost postupu dobových orgánů, ohledně konfiskace majetku. Konfiskační vyhláška v rozporu s ustanovením § 8 katastrálního zákona neobsahuje označení předmětného pozemku údaji katastru, a proto nesplňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, uzavřel KS.
Opačného názoru však byl VS v Olomouci, který v červenci 2020 rozhodnutí KS změnil a vklad vlastnického práva k pozemku povolil. Podle názoru VS totiž nejde o řízení, jehož výsledkem by mělo být určení vlastnického práva, ale jde o zápis dokládaného práva do katastru nemovitostí. Na vlastnické právo žalobkyně, tedy státu, nemá vliv stávající zápis v katastru nemovitostí jako vlastníka, a proto zde není důvod, aby ÚZVSM musel iniciovat řízení o určení vlastnického práva, vysvětlil VS.
Mohlo by vás zajímat
Podle VS také z předložených soudních rozhodnutí vyplývá, že vlastnictví veškerého zemědělského majetku Lichtenštejnů přešlo ex lege na stát a nemohlo být následně předmětem dědického řízení. Z rozhodnutí Správního soudu v Bratislavě ze dne 21. 11. 1951 pak bylo zjištěno, že stížnosti Františka Josefa II. Liechtensteina proti konfiskaci byly zamítnuty.
Konfiskační vyhláška
VS tedy dospěl k závěru, že ačkoli vyhláška neobsahuje specifikaci nemovitostí, nejsou pochybnosti, o jaký majetek se jedná, pokud byl na základě dekretu prezidenta republiky zkonfiskován všechen zemědělský majetek Františka Josefa II. Liechtensteina, který do té doby vlastnil. Konfiskační vyhláška tak podle VS jednoznačně prokazuje, že vlastníkem předmětného pozemku je stát, i když sama neobsahuje náležitosti podle ustanovení § 8 katastrálního zákona.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala coby účastník řízení dovolání k NS Nadace knížete z Lichtenštejna. A dovolání nadace NS vyhověl, rozhodnutí VS v Olomouci zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle NS je totiž nutné důsledně odlišovat řízení podle části třetí a páté o.s.ř., což VS v Olomouci podle NS nečinil. V řízení podle části páté soud přezkoumává a nahrazuje rozhodnutí správního orgánu, přičemž bere v úvahu výhradně jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán.
„V opačném případě by totiž takové řízení nebylo novým projednáním téže věci soukromoprávní povahy soudem, ale – při možnosti ‚vnesení‘ do soudního řízení ‚poprvé‘ nových hmotněprávních kritérií – stalo by se řízením nalézacím sporným ve smyslu části třetí občanského soudního řádu. Soudní řízení podle části třetí a podle dle části páté občanského soudního řádu je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté občanského soudního řádu také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu, než-li civilního soudu (§ 7 odst. 1, 2 o.s.ř.),“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí NS ze začátku července.
Závěr o nezaměnitelnosti
Podle NS odvolací soud postavil závěr o nezaměnitelnosti předmětného pozemku mimo jiné na skutkových zjištěních, že se jedná o zemědělský majetek), a že v době rozhodné pro konfiskaci byl ve vlastnictví osoby, jejíž zemědělský majetek byl konfiskován, kdy tato zjištění činí z údajů evidovaných v katastru nemovitostí a tam obsažených listin.
„Uvedené však znamená, že se odvolací soud v zásadě zabýval tím, zda předkládané listiny prokazují vlastnictví státu, a nikoli tím, zda vkladová listina splňuje podmínky pro vklad do katastru nemovitostí, čímž se ale dostal při posuzování věci mimo přezkumná hlediska daná katastrálnímu úřadu, a nepřípustně tak nahrazoval sporné řízení podle části třetí o. s. ř. Odvolací soud svým postupem nahrazoval zcela chybějící náležitost vkladové listiny, když v konfiskační vyhlášce nejsou nemovitosti vůbec jednotlivě individualizovány, a nelze přitom přijmout závěr, že by tím došlo k naplnění smyslu a účelu ustanovení vyžadujícího označení pozemku, neboť smyslem a účelem činnosti katastrálního úřadu a soudu v navazujícím soudním řízení podle části páté o. s. ř. není provádět dokazování dalších skutečností mimo hmotněprávní hlediska rozhodná pro vklad práva do katastru nemovitostí k odstranění zjevných nedostatků vkladové listiny spočívající v úplné absenci obligatorních údajů a nahrazovat tím chybějící soudní rozhodnutí o určení vlastnictví ve sporném řízení podle části třetí o. s. ř.,“ vysvětluje důvody rozhodnutí NS.
Podle NS také neznamená, že bylo-li v dalších sporech mezi stejnými účastníky k jiným nemovitostem rozhodnuto ve sporném řízení podle části třetí o.s.ř., jak argumentoval stát, není již potřeba, aby soud rozhodl v této věci o určení vlastnického práva a akceptoval konfiskační vyhlášku. „Na věci nic nemění, že k nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku mělo dle závěrů odvolacího soudu dojít ex lege, neboť odstranění nesouladu mezi skutečným právním stavem a zapsaným stavem se lze obecně domáhat právě žalobou na určení vlastnického práva (srov. § 985 o. z.), o níž by bylo rozhodnuto rozsudkem s deklaratorními účinky,“ konstatuje NS.
Petr Dimun
