Obezita, diabetes 2. typu, ischemická choroba srdeční, karcinom tlustého střeva a konečníku, to všechno jsou nemoci, jejichž vzniku se dá předejít. Přesto nemocných Čechů neubývá, naopak počty osob trpících civilizačními chorobami rostou. Na vině je pohodlnost, nedostatek pohybu, špatný jídelníček a neochota ke změně životního stylu. Stále dokonalejší medicína tak selhává, když nefunguje to základní a to prevence. „Zdraví nevzniká v nemocnicích, ale tím, jak my sami žijeme a co pro své zdraví děláme,“ je přesvědčená lékařka Marie Nejedlá, ředitelka Centra podpory veřejného zdraví Státního zdravotního ústavu v Praze a členka vědecké komise iniciativy Vím, co jím a piju.
Na první pohled na tom Češi se zdravím nejsou zas tak špatně. Délka jejich života se trvale prodlužuje. Za posledních dvacet dva let se u mužů průměrný věk života zvýšil o 7,5 roku a u žen o 5,5 roku. Jenže delší život ještě neznamená kvalitnější a zdravější. Češi sice žijí déle, ale ne lépe.
Jsme zdraví stejně jako za komunismu
„I když klesá úmrtnost na nemoci oběhové soustavy, nádory a úrazy, jsou české ukazatele úmrtnosti výrazně horší než ve vyspělých státech západní Evropy,“ upozorňuje Nejedlá. Navíc obyvatelé Česka prožijí více let ze svého života v nemoci. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) se délka lidského života, kterou Češi prožijí ve zdraví, od roku 1962 do roku 2010 prakticky nezměnila. U mužů se dokonce zkrátila zhruba o půl roku, u žen se pak prodloužila jen o rok. „Prodlužování naděje na dožití v České republice znamená zvyšování počtu let prožitých v nemoci,“ konstatuje lékařka. Bez ohledu na stále bohatší a pohodlnější životní styl i lepší možnosti moderní medicíny mají tak Češi stejné vyhlídky na život ve zdraví jako v šedesátých letech. Pro srovnání ve Švédsku se za stejné časové období doba života strávená ve zdraví prodloužila o 9 let. Muži i ženy zde ve zdraví prožijí 71 let, zatímco v České republice muži budu žít ve zdraví 62 let a žen 64 let.
„Je třeba si uvědomit, že až 80 procent chronických neinfekčních onemocnění je preventabilních. Tedy sami můžeme ovlivnit, zda vůbec a případně kdy onemocníme,“ upozorňuje Nejedlá. Mezi jednoznačně prokázané rizikové faktory patří kouření, nadměrná konzumace alkoholu, nedostatek zeleniny a ovoce ve stravě, obezita, nízká tělesná aktivita, vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu a také cukru v krvi. Tyto rizikové faktory se navzájem potencují a často se u osob trpících civilizačními onemocněními vyskytují současně. Mají navíc větší vliv než rizika spojená s profesí nebo znečištěním ovzduší. „Většina Čech podceňuje rizikové faktory životního stylu a spoléhá se jen na lékaře a léky,“ dodává. Jenže léčba civilizačních onemocnění je vždy dražší a komplikovanější než jejich prevence. Ta v Česku příliš nefunguje ani v podobě ovlivnění životního stylu obyvatel, ani ve formě preventivních screenigových programů. Češi lékaře nevyhledávají, pokud nemusí. Podle údajů ministerstva zdravotnictví na pravidelné preventivní prohlídky u svého praktického lékaře využívá jen asi pětina dospělých. Zájem o screeningové vyšetření na kolorektální karcinom je pak stejně nízký.
Víte, na co umřete?
Zásadní vliv na vznik celé řady civilizačních onemocnění má nadváha a obezita. Podle údajů WHO jimi trpí více než 57 procent dospělé populace. Vyloženě obézní je pak třetina obyvatel. Češi i Češky se dlouhodobě umísťují na předních příčkách obezity v rámci celé EU. Výrazně přitom roste podíl obézních dětí a dospívajících. Například mezi lety 2001 až 2010 vzrostl podíl obézních chlapců v populaci třináctiletých o 7 procent na téměř 19 procent. „Nárůst dětské obezity má tři viníky: rodiče a jejich vlastní nezdravý životní styl, nedostatek pohybu a špatné stravovací návyky,“ vysvětluje Jitka Kytnarová, dětská obezitoložka z Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Obézní děti přitom ze svých kil „nevyrostou“, ale stávají se z nich obézní dospělí, kteří trpí celou řadou zdravotních problémů a ty mohou mít fatální následky.
„Vysoká hladina tuků v krvi vede ke kornatění cév, které postihuje všechny tepny v těle, ale nejdůležitější jsou důsledky postižení srdečních a mozkových cév. Pokud se uzavře aterosklerotická věnčitá tepna, dojde k infarktu neboli odumření části srdečního svalu, což je často událost bezprostředně ohrožující postiženého na životě,“ popisuje docent Michal Vráblík, který působí na III. interní klinice 1. LF UK a VFN. Obézní lidé se také podle něj musí smířit s tím, že často u nich bez varování přichází mrtvice. „Následky bývají tragické a mohou končit smrtí nebo ochrnutím. Mozková mrtvice je vlastně cévní onemocnění, při kterém jsou postiženy tepny zajišťující výživu mozku,“ dodává odborník.
Podle údajů Státního zdravotního ústavu jsou právě kardiovaskulární onemocnění hlavní příčinou úmrtí v Česku. Umírá na ně zhruba polovina populace a to i přesto, že Česko zažilo mezi lety 1992 až 2012 doslova kardiovaskulární revoluci, kdy zásadně poklesla úmrtnost na nemoci srdce a cév. „I přes neustálé snižování zůstává úmrtnost na oběhová onemocnění dvakrát vyšší než v původních patnácti zemích EU,“ upozorňuje Nejedlá. Češi tak mají lepší vyhlídky, pokud se u nich objeví náhlý kardiovaskulární problém, jako například infarkt myokardu. Jenže u chronických onemocnění, jako je chronická ischemická choroba srdeční, úmrtnost zůstává stejná. Počet nemocných navíc roste. Tomu nahrává i fakt, že mnoho nemocných vůbec netuší, že trpí hypertenzí nebo má vysokou hladinu cholesterolu.
Za rakovinou i diabetem jsou kila navíc
Obezita pak také přímo souvisí s výskytem nádorových onemocnění. „U lidí s nadváhou a obezitou se prokázalo zvýšené riziko kolorektálního karcinomu, karcinomu prsu u žen po menopauze, agresivních forem karcinomu prostaty a dalších zhoubných nádorů, například jícnu, slinivky, žlučníku nebo dělohy. Odhaduje se, že 5 až 10 procent všech nádorů je způsobeno nadváhou a obezitou a tento podíl stoupá se zvyšujícím se počtem obézních osob v populaci,“ konstatuje docent Tomáš Büchler, přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK a Thomayerovy nemocnice v Praze. Nebezpečný je pak zejména abdominální typ obezity nebo nadváhy, kdy se tuk ukládá do břicha a do břišních orgánů. „Pacienti s nadváhou a obezitou mají navíc vyšší riziko závažných komplikací při chirurgickém výkonu, chemoterapii nebo radioterapii,“ doplňuje onkolog. Jedním z důvodů, proč mají lidé s nadváhou vyšší riziko rozvoje nádorů je zvýšená konzumace rizikových potravin, jako jsou uzeniny, živočišné tuky a smažená jídla, a naopak menší zastoupení čerstvého ovoce a zeleniny ve stravě.
Mezi stále podceňovaná civilizační onemocnění pak patří diabetes II. typu, který přímo souvisí s nezdravým životním stylem. „Počet pacientů s diabetem v České republice stále stoupá, u některých se na jejich onemocnění přijde až po mnoha letech a ani poté není u velké části pacientů diabetes uspokojivě léčený,“ upozorňuje docent Martin Prázný z III. interní kliniky VFN a 1. LF UK. V Česku žije více než 800 tisíc diabetiků a dalších 500 tisíc osob s poruchou glukózové tolerance, což je stav předcházející vzniku diabetu 2. typu. „Pacient sám může přispět k diagnóze a léčbě svého onemocnění tím, že bude pravidelně chodit na preventivní prohlídky a na léčbě se bude podílet dodržováním vhodného stravovacího a pohybového režimu. Bez spolupráce pacienta nemůže být léčba diabetu úspěšná ani s nejmodernějšími léky,“ přibližuje odborník.
Ludmila Hamplová
