Trápení s umělými vůněmi a další malé velké zprávy

Když z vůně bolí hlava. Vztah cukrovky a depresí. Řídící pozice coby prevence demence. Ochočené viry dosluhují.

 

 

 

Mohlo by vás zajímat

Rozpočet prošel zdravotnickým výborem. Poslanec Hovorka přihazoval miliony

 

 

Migréna z vůně parfémů

Jako by nestačilo jak dovede svět být více či méně voňavý sám o sobě, lidé tomu ještě pomáhají tisíci umělých vůní. Vcelku není divu, že z toho kdekoho rozbolí hlava. Pro řadu lidí představuje svět přesycený vůněmi utrpení, způsobuje jim totiž přinejmenším bolest hlavy. Lidé s alergií končící úpronou migrénou nesnesou vůni pracího prášku, tělového mléka, nepředstavitelná je pro ně i kratší přítomnost navoněného člověka, například při nakupování nebo při jízdě ve výtahu.

“Bolesti hlavy jsem začala mít kolem třiceti let, postupně jsem zjistila, že je způsobují parfémy. Přestala jsem proto parfémy užívat, ale kdybych byla ve stejném pokoji, když se můj bývalý manžel natřel vodou po holení, cítila bych se hrozně,“ svěřila se britskému DailyMailu jistá Eileen Hughes, která se parfemovaným výrobkům vyhýbá již přes třicet let.

Parfémované výrobky podle portálu DailyMail nezpůsobují jen těžké migrény, ale jsou také příčinou řady nepříjemných vyrážek, ekzémů, zánětů kůže, v některých případech mohou vyvolat i astma. Podle nedávných průzkumů obsahují alergeny i parfémy světově známých značek. Jedná se o vůně s výtažkem z lišejníku, pro které jsou charakteristické “hluboké dřevinné tóny,” což je popravdě řečeno popis, který autorovi digestu nic neříká.

 

Jak souvisí cukrovka a deprese

Dospělí, kteří trpí depresemi nebo cukrovkou druhého typu mohou mít zvýšené riziko rozvoje demence, tvrdí výzkum seattleské univerzity.

Nejrizikovější skupinou jsou lidé, kteří splňují obě podmínky, tvrdí studie, kterou provedli vědci pod vedením Samuela Dawydova z lékařské fakulty University of Washington v Seattlu.

Ve studii vědci zkoumali riziko demence u více než 2,4 milionu obyvatel Dánsku starších 50 let. Skupina zahrnovala lidi, kteří měli cukrovku druhého typu, deprese nebo trpěli oběma onemocněními. Asi u dvou procent lidí ve studii se vyvinula demence v průběhu sledovaného období šesti let. U těch, u kterých se vyvinula demence, trpělo 26 procent depresemi a téměř 11 procent cukrovkou 2. typu. Dalších 7 procent splňovalo obě podmínky. Vědci zjistili, že lidé s cukrovkou měli o 20 procent vyšší riziko rozvinutí demence než zdraví lidé. U lidé s depresemi se riziko zvýšilo o 90 procent. Lidé s diagnózou cukrovky i deprese měli více než dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se u nich v průběhu sledovaného období rozvine demence, než ti, kteří tuto podmínku nesplňovali.

 

Řiďte lidi, demence vás mine

Švédská studie zaměřená na výskyt demence zkoumala více než 10 000 starších dospělých Švédů, kteří jsou vedeni v registru dvojčat. Výzkum ukázal, že lidé s náročnou prací byli vystaveni menšímu riziku vzniku zmíněné choroby.

Ukázalo se, že lidé ve vedoucích pozicích, mají ve srovnání s těmi, kteří se podřizují a nechají vláčet okolnostmi, mnohem nižší riziko, že budou dementní. Výzkumníci z University of South Florida to vysvětlují tím, že tyto osoby svůj mozek více zatěžují a že tato duševní cvičení oddalují vznik demence do pozdějšího věku. Ze studie vyplynulo, že celý ochranný efekt je produktem namáhání mozku při řešení složitých komplexních vztahů s dalšími lidmi. Zapadá to do rámce dřívějších poznatků o tom, že ti kdož se učí do vysokého věku, mají mnohem nižší riziko vzniku Alzheimerovy choroby. Matematické zpracování výsledků ukázalo, že muži i ženy ve velmi exponovaných místech mají ve srovnání s těmi, kteří jsou jen pracovníky vykonávajícími pokyny, mají o 22% nižší riziko, že onemocní Alzheimerovou chorobou.

 

Ochočené viry nejspíš půjdou do důchodu

Genová terapie by se mohla od základu změnit. Doposud používané “ochočené viry” by mohly nahradit viry umělé.

Na projektu pracuje tým Nanobiologické jednotky Barcelonské autonomní univerzity vyvíjející umělé viry, tedy proteinové komplexy, které se samovolně uspořádají do nanočástic, schopných propašovat terapeutickou DNA do buněčného jádra. Když uspějí, mohli by s nimi nahradit ochočené viry, jejichž používání je stále poněkud biologicky riskantní. Genová terapie je založená na vkládání genů do genomu v jádře buněk pacienta. Proto potřebuje technologii, která přenos genů do genomu zařídí. Jednou z možností je použít odzbrojené viry, to ale není úplně bez rizika. Vědci se tudíž snaží k ochočeným virům nalézt rozumnou alternativu. Bouřlivě se rozvíjející nanomedicína pracuje na sofistikovaných nanočásticích, které by do jisté míry napodobovaly aktivitu virů a zvládly by dostat do cílových buněk požadovaný náklad DNA.

Vědci vyzkoušeli celou řadu rozmanitých materiálů a velmi obstojně si mezi nimi vedou proteiny. Jsou biokompatibilní, biologicky rozložitelné a nabízejí celou řadu funkcí, které je možné nastavit a přizpůsobit genetickým inženýrstvím. Zároveň je ale velmi obtížné regulovat organizaci proteinů do složitějších struktur, které by fungovaly jako viry.

Villaverdeho tým objevil trik, jak z proteinů poskládat proteinové nanočástice, které proniknou buněčnou membránou a pak i jadernou membránou, kde vyloží svůj náklad. Spočívá v úpravě chemického složení konců proteinů, které se používají ke konstrukci proteinových nanočástic.

Ondřej Fér, Ekonomický deník