Přejme si, aby „postcovidové“ zdravotnictví nebylo tou oblastí, kde se bude nejvíce šetřit, říká ředitel Nemocnice Na Františku David Erhart
Vedení pražské Nemocnice na Františku převzal v roce 2018 tehdejší primář chirurgie MUDr. David Erhart. Do funkce nastoupil ve složitém období, ale zařízení postupně stabilizuje, což dokazuje kromě ekonomických ukazatelů i vyšší počet zájemců o práci. Daří se čerpat prostředky na modernizaci zdravotnického vybavení, v plánu je také další rozvoj akutní péče a léčebných programů, které jsou již dnes podle ředitele poskytovány na velmi vysoké úrovni. David Erhart odpovídá v rozhovoru pro Zdravotnický deník nejen na dotazy týkající se samotného „Františku“, ale také reaguje na některá politická témata českého zdravotnictví.
Když jste v roce 2018 převzal funkci ředitele nemocnice, nebylo zařízení v dobré ekonomické kondici. Jaký posun se vám v této oblasti podařil?
Ano, to je pravda, ale situace tehdy nebyla jednoduchá zejména proto, že panovala nejistota ohledně dlouhodobého fungování nemocnice. Nebylo především jasné, pod jakým zřizovatelem bude nemocnice ve své činnosti pokračovat a zda-li se podaří udržet akutní péči. Byli jsme takzvaně nechtěné dítě, které oscilovalo mezi první městskou částí a Magistrátem hlavního města Prahy.
To se propisovalo do nálady našich zaměstnanců, kterým bylo v takové situaci obtížné nabídnout dlouhodobou perspektivu ve zdravotnickém zařízení akutní péče. Rozhodnutí, že nemocnice zůstane pod správou Prahy 1, bylo zásadním krokem ke stabilizaci nemocnice, stejně jako její zařazení do systému urgentní péče. V současnosti vidíme, že tyto aspekty zcela jasně vedou k prosperitě nemocnice a ke zvýšenému zájmu zdravotníků o práci v naší nemocnici.
Kromě ekonomických ukazatelů se tedy dlouhodobě zaměřujeme i na personální stabilizaci nemocnice. Bez kvalitních zaměstnanců, kterých si velmi ceníme, bychom nebyli schopni udržet vysoký standard péče, na kterém si zakládáme. Zároveň však v posledních letech dochází k zásadnímu zvyšování tabulkových mezd, zejména u zdravotníků, což se do naší ekonomiky výrazně promítá. Personální náklady jsou a budou naší největší nákladovou položkou. V roce 2021 představovaly více než 67 % celkových nákladů nemocnice.
Po obtížném roce 2020 jsme uzavřeli rok 2021 opět s vyrovnaným hospodařením a se stejným záměrem vstupujeme i do letošního roku. Když se ještě ohlédnu za loňským rokem, tak za důležité považuji především to, že se nám podařilo uspět v dotačním programu REACT-EU, z něhož můžeme čerpat prostředky na modernizaci zdravotnického vybavení, a nejsme tak odkázáni pouze na našeho zřizovatele Prahu 1. Peníze z Reactu jsme využili například na nákup nového echokardiografu a CT, které již plně využíváme.
Mohlo by vás zajímat
Podporuje nemocnici po ekonomické stránce nadále městská část Praha 1 a magistrát, jak tomu bylo v dřívějších letech?
Ano, převážně městská část Praha 1, z menší části magistrát.
Bez podpory Prahy 1, ale i pražského magistrátu, by nemocnice nebyla schopna ekonomicky fungovat. Jsme rádi, že od roku 2021 je finanční příspěvek, který nemocnice od zřizovatele každoročně dostává, schvalován jako součást rozpočtu Prahy 1, což nám dává jistotu a zároveň nám to umožňuje efektivně plánovat provozní i investiční výdaje. Vedením Prahy 1 jsem ujišťován, že zdravotnictví patří do jejich strategických aktivit, které chtějí dlouhodobě podporovat. Připravujeme také několik dalších investičních projektů, které by měly zlepšit například přístup do nemocnice, koordinaci péče nebo standard obslužných provozů.
Za svého působení jste dokázal navázat spolupráci s různými pojišťovnami, také jste takřka „vybojoval“ zachování akutních lůžek. S tím souvisí vznik výjezdové základny záchranné služby v rámci nemocnice, pro kterou tím vzniklo zajímavé stanoviště v samém centru Prahy. Jak hodnotíte vaši vzájemnou spolupráci?
Bez součinnosti se zdravotními pojišťovnami by záchrana Nemocnice Na Františku nebyla možná. Na vypracování její nové koncepce jsme v roce 2019 spolupracovali s Prahou 1, Magistrátem hlavního města Prahy a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Společně jsme hledali model, který v oblasti poskytování zdravotní péče na území hlavního města chybí a v jehož intencích by mohla nemocnice fungovat. Smysl jsme nalezli i v rozšíření spolupráce se Zdravotnickou záchrannou službou hlavního města Prahy.
Došlo díky této spolupráci i k rozšíření ambulantní části nemocnice?
V rámci rozsahu poskytovaných zdravotních služeb ano. Museli jsme zřídit urgentní příjem, na pokyn zřizovatele jsme rozšířili chirurgickou péči o gynekologii a nyní pracujeme na ORL ambulanci.
V minulých letech se připravoval koncept změny zřizovatele nemocnice, měl se jím stát magistrát. Z tohoto převodu však nakonec sešlo. Vedou se v této věci nějaká další jednání, nebo je toto rozhodnutí finální?
Toto je spíše otázka pro vedení Prahy 1, ale vím, že pan starosta Petr Hejma průběžně s představiteli magistrátu jedná o možnostech vzájemné spolupráce.
Nemocnice se převodem pod magistrát měla stát součástí tehdy tvořícího se metropolitního zdravotnictví. Došlo k tomuto kroku?
Nedošlo, nemocnice zůstává příspěvkovou organizací Prahy 1.
Jak funguje součinnost vaší nemocnice s ostatními poskytovateli péče na území Prahy?
Jsme nemocnicí okresního typu, proto potřebujeme spolupracovat s vyššími zdravotnickými zařízeními. Máme rámcovou smlouvu o spolupráci s Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady, jejíž spolupráce si velmi ceníme mimo jiné i kvůli získávání akreditací k doškolování lékařů. Dále je pro nás velmi významná spolupráce s Onkologickou klinikou Všeobecné fakultní nemocnice v oblasti mammologie či koloproktologie, a nesmím zapomenout na spolupráci s IKEM v gastroenterologii, chirurgii a diabetologii.
Jsou nějaké oblasti zdravotní péče, na které se chcete do budoucna zaměřit?
Především bychom se chtěli dále rozvíjet v oblasti akutní péče. V nemocnici máme několik léčebných programů, z nichž mohu jmenovat třeba proktologii, mammologii, aloplastiku nebo bariatrii, které považuji za velmi kvalitní. V těchto programech chceme pokračovat.
Co očekáváte od nové vlády v oblasti financování zdravotnictví a v oblasti zdravotnictví obecně – jaké body z programového prohlášení vám přijdou nejvíc důležité a které vám chybí?
Jednoznačně za nejvíce potřebné považuji změnu systému vzdělávání lékařů po ukončení studia. A nejen lékařů, ale i středního zdravotnického personálu. To je oblast, která nás v současné době, a troufám si říct, že i v následujících letech, bude trápit, stejně jako většinu poskytovatelů zdravotní péče v České republice. Dále bych očekával větší razanci při stanovování úhrad na delší časové období. Vezměte si, že úhrady pro letošní rok vycházejí z roku 2019 s navýšením, které však zdaleka neodpovídá současné ani budoucí inflaci.
Jaký je váš názor na zavedení víceletého financování a plánování úhrad zdravotní péče?
Víceleté financování a s tím související možnost plánování rozvoje nemocnice ve víceletém období by bylo krokem vpřed. Za stávající situace, kdy se o financích pro zdravotnická zařízení rozhoduje v podstatě dva až tři měsíce před platností pouze pro daný rok, se víceleté plánování rozvoje odvíjí vlastně jen od odhadů, jak asi bude financování vypadat za dva až tři roky, o delším časovém období ani nehovořím. Smlouvy se zdravotními pojišťovnami jsou uzavírány obecně na pětileté období, a pokud by byla známá i výše úhrad v daném segmentu na pět let, pro plánování rozvoje poskytované péče by to bylo určitě výhodnější. Otázkou také je, jak do financování zahrnout i investiční potřeby obnovy ve všech nemocnicích, protože stávající úhrady vlastně proplácí víceméně pouze provozní náklady.
Bude mít projekt DRG Restart skutečně vliv na odstranění nerovnosti v úhradách zdravotní péče? Nebo je třeba hledat jiné cesty, a jaké?
Projekt DRG Restart již přináší první výsledky, zmenšuje rozevírající se nůžky a nerovnosti v úhradách zdravotní péče mezi různými poskytovateli. Co se týče Nemocnice Na Františku, jsme v tomto ohledu mírně optimističtí. Uvidíme, zda se ambice stoprocentně naplní. Jde vždy o politické rozhodnutí, kolik financí do zdravotnictví půjde, a DRG Restart je jen férovým klíčem k jejich rozdělení. Přejme si, aby „postcovidové“ zdravotnictví nebylo tou oblastí, kde se bude nejvíce šetřit.
Silvie Purmová
Silvie Purmová
