Diabetiků v české populaci po desetiletí přibývá. Trend se ale v letech 2020 a 2021 zastavil. Na vině bohužel není to, že by byla cukrovka na ústupu, ale že se na populaci českých diabetiků výrazně podepsal covid. Zatímco dříve ročně umíralo kolem 40 tisíc diabetiků, v pandemických letech to bylo skoro o deset tisíc více. Nemocné s cukrovkou přitom dokáže spolehlivě ochránit booster, díky němuž dnes není na ECMO či plicní ventilaci žádný očkovaný diabetik. Nejnovější data z Národního diabetologického registru představil na Kulatém stole Zdravotnického deníku věnovanému covidu a diabetu ředitel ÚZIS Ladislav Dušek.
Díky vybudování Národního diabetologického registru dnes máme k dispozici data o léčbě českých diabetiků. Registr se opírá o zákon o zdravotních službách a vychází ze tří implementačních fází, z nichž v tuto chvíli jsou završeny první dvě. V první fázi byla zpětně od roku 2010 do centrálního úložiště vložena data o diagnostice a léčbě diabetiků, která pocházejí hlavně od zdravotních pojišťoven. Druhá fáze pak měla do systému dostat výsledková data laboratoří, a to stejně jako u první fáze plošně automaticky, nikdo je tedy nikde nemusí zadávat ručně.
Údaje, které díky registru máme, ukazují, že na začátku roku 2021 bylo v Česku 991 tisíc pacientů, kteří mají v anamnéze diabetes mellitus. Z celkového počtu diabetiků se pak podle registru covidem nakazilo 22 procent (tedy celkem asi 200 tisíc), což kopíruje šíření viru v obecné populaci. A protože diabetem trpí starší lidé, i nákaza covidem se tu objevovala u vyšších věkových kategorií. Zdravotní dopady tak jsou samozřejmě v populaci diabetiků větší než u obecné populace, a zejména ve věkové kategorii nad 70 let výrazně narůstá smrtnost komplikovaných průběhů covidu.
Smutným faktem tak je, že v důsledku epidemie covidu došlo k významnému nárůstu mortality v populaci diabetiků, přičemž nadúmrtí je patrné zejména u starších věkových kategorií. V důsledku toho poklesl celkový počet lidí s cukrovkou a zpomalil se také roční nárůst pacientů na antidiabetické léčbě o zhruba deset tisíc (v předchozích letech byl nárůst počtu diabetiků na léčbě zhruba o 20 tisíc ročně).
„Nadúmrtí pacientů s diabetem bylo dramatické, a to jak v roce 2020, tak v roce 2021. V průběhu necovidových let umíralo ročně z různých příčin asi 40 tisíc lidí, kteří mají v anamnéze diabetes. V roce 2020 se nadúmrtí zvedá o 21 procent, a rok 2021 dopadne po dohlášení velmi podobně. Pokles osob žijících s diabetem mellitem má dva důvody. Ten hlavní je nárůst mortality, kde se při změně z roku 2019 na 2020 bavíme až o devíti tisících úmrtí. Pak je tu ale také pokles počtu nově diagnostikovaných nebo léčených pacientů o zhruba 4400. Obojí se týká zejména starší populace ve věku 75 plus a čísla nelze sčítat, protože někteří nenastoupili léčbu právě proto, že umřeli,“ vysvětluje Ladislav Dušek.
Navzdory nadúmrtí ale nedošlo k zásadní změně demografických charakteristik populace diabetiků. Nemůžeme ani počítat s tím, že by se trend růstu, který nás provázel v uplynulých desetiletích, měl změnit – predikce nadále ukazují významný růst počtu pacientů, takže zátěž diabetologie poroste. Předpokládáme tak, že navzdory covidu budeme mít v roce 2030 v Česku 1,3 milionu lidí s diabetem.
Předloni byl covid základní příčinou úmrtí pěti tisíc diabetiků
Na druhou stranu data ukazují, že se covid promítl do očekávané doby dožití diabetiků a nejvíc zkrátil život seniorním pacientům. Rozdíl v očekávatelném dožití u lidí s diabetem klesl v roce 2020 v nejrizikovějších věkových kategoriích o 0,7 a 0,5 roku. „Abychom se ale nevymlouvali na covid – diabetes sám o sobě snižuje očekávatelné dožití v populaci velmi podstatně,“ konstatuje Dušek.
Co se týče pacientů zemřelých na covid, byla mezi nimi v roce 2020 třetina diabetiků. Mezi zemřelými pacienty, u kterých byl covid základní příčinou úmrtí, pak bylo 19 procent diabetiků. Pokud bychom se podívali na necovidové roky, umírá ročně kolem 42 tisíc lidí s anamnézou diabetu, z toho 9 až 10 procent má jako primární příčinu úmrtí diabetes a až u 30 procent je cukrovka příčinou související. V roce 2020 ovšem zemřelo skoro 51 tisíc diabetiků, z nichž 16 procent bylo v době úmrtí covid pozitivní. U zhruba pěti tisíc, tedy deseti procent, byl covid základní příčinou úmrtí.
„Mezi předcovidovým a covidovým obdobím je u diabetiků hezky vidět pokles příčin úmrtí typu zhoubné nádory či ischemická choroba srdeční – to vše na sebe natáhl covid. Ukazuje to, že diabetik často nemá jen diabetes mellitus, ale i řadu dalších chorob, a pokud se u něj nasčítají dva, tři, čtyři takové rizikové faktory, je pravděpodobnost úmrtí velmi vysoká,“ podotýká profesor Dušek.
Diabetici mají vedle vyššího rizika úmrtí na covid také větší pravděpodobnost hospitalizace a toho, že skončí na JIP. Například v prvním čtvrtletí loňského roku měl normální člověk ve věku 50 až 64 let, kterému byl diagnostikován covid, 7,5procentní pravděpodobnost hospitalizace, zatímco u diabetiků ve stejné věkové skupině to bylo 15,6 procenta (u JIP šlo o necelá dvě procenta u obecné populace a pět procent u diabetiků). Ve věkové skupině nad 65 let se pak riziko zvedlo na 32 procent u celkové populace a 41 procent u diabetiků (v případě JIP šlo o necelých sedm procent versus devět procent u diabetiků).
„Mezi všemi hospitalizacemi kvůli covidu tvořili pacienti s diabetem třetinu,“ poukazuje profesor Dušek.
Ambulantní péče o diabetiky zůstala během covidu zachována
Zabránit hospitalizaci či dokonce úmrtí ovšem velmi pomáhá očkování. Zatímco riziko, že neočkovaný diabetik nad 65 let skončí v nemocnici, je skoro 60 procent, očkování riziko snižuje na 30 procent (jde o data z loňského podzimu, kdy dominovala delta; u omikronu letos v lednu bylo riziko hospitalizace u neočkovaných 43 procent vůči 11 procentům u očkovaných s boosterem). Ještě markantnější je snížení rizika, že člověk skončí na JIP, a to z 13 procent u neočkovaných na pět procent u očkovaných (u omikronu jde o 8,6 procenta versus dvě procenta). U celé populace diabetiků tak je ochranný efekt očkování s boosterem proti hospitalizaci skoro 72 procent, ochrana proti hospitalizaci na JIP 81 procent a proti tomu, že člověk skončí na plicní ventilaci či ECMO, sto procent (ve věkové kategorii nad 65 let jsou čísla podobná).
„Na JIP neleží připojen na plicní ventilaci či ECMO žádný pacient s diabetem, který má posilující dávku. Ochranný efekt je úplně dramatický,“ shrnuje Ladislav Dušek.
Na závěr se ještě podívejme na to, jak během covidu fungovala péče o pacienty s diabetem. Podle dat z registru propad ambulantní péče o diabetiky v nejtěžších obdobích nepřekročil 13 procent a ve srovnání s ostatními segmenty péče tak byl relativně nízký. Celkový propad za rok 2020 v počtu návštěv přitom dosáhl necelých čtyř procent. Zcela bez ambulantního vyšetření v roce 2020 pak zůstalo 11 až 12 procent diabetiků, což je podíl, který se neliší od předchozích let.
„To je o hodně menší propad než v jiných segmentech. Diabetologové se snažili držet držet péči v chodu,“ doplňuje Dušek.
Na druhou stranu se ale zásadním způsobem propadly počty hospitalizací kvůli diabetu – v nejtěžším období na přelomu roku 2020 a 2021 to bylo až o 40 procent. „To bude vyžadovat další analýzu. Určitě se na tom částečně podílela mortalita a také to, že hodně diabetiků skončilo v nemocnici z příčiny covidu, nikoliv diabetu,“ dodává Ladislav Dušek.
Problematice se budeme věnovat i v nadcházejících vydáních ZD.
Grafy: ÚZIS
Michaela Koubová
