Člověk, který je nemocný, nechodí do práce a on i společnost na tom finančně tratí. Když je přítomen v práci, ale není dobře léčen, nemůže se soustředit, podává slabší výkon, a nakonec stejně může skončit v práceneschopnosti či invalidním důchodu. Všechny tyto nepřímé náklady lze spočítat, i když pro ně často chybí potřebná data. U přímých nákladů je situace jednodušší. Tam jsou k dispozici přesné podklady a lze velmi dobře ukázat, jak třeba inovativní léky a terapie dokážou dramaticky snižovat náklady na nedostatečně nebo nesprávně léčené nemoci. Hodnocením přímých a nepřímých nákladů v různých oblastech medicíny – v alergologii, onkologii, psychiatrii či u roztroušené sklerózy – se zabývá profesor Róbert Babeľa. Shodou okolností je od podzimu loňského roku státním tajemníkem na ministerstvu zdravotnictví SR, ale Zdravotnický deník zajímala především jeho vědecká práce. Profesor Babeľa vede univerzitní Ústav zdravotnických disciplín, kde jsou akreditovány obory zaměřené na veřejné zdravotnictví, ošetřovatelství, zubní techniku a laboratorní vyšetřovací metody.
Chronické nemoci, které stále přibývají, s sebou nesou finanční ztráty, respektive náklady, ať už přímé nebo nepřímé. Zabýváte se jejich hodnocením a počítáním. Co všechno je nutné započítat mezi nepřímé ekonomické náklady?
Nepřímými náklady jsem se začal zabývat už v roce 2010, kdy vyšla velmi zajímavá studie v The Economist, která říkala, že je důležité se podívat nejen na to, kolik nás pacienti stojí z pohledu zdravotních pojišťoven, tedy léčby, diagnostiky, či hospitalizace, ale i z pohledu sociálního systému, invalidity, práceneschopnosti apod. K samotným analýzám jsem se dostal až v roce 2017, kdy se mi podařilo uzavřít partnerství mezi ministerstvem zdravotnictví, zdravotními pojišťovnami a sociální pojišťovnou a provedli jsme první studii, která se týkala celkových nákladů na vybrané onemocnění. Tehdy to bylo onkologické onemocnění.
Z nepřímých nákladů, na které jste se ptal, se momentálně snažíme prioritně dívat na náklady, které se týkají plátců. V tomto případě je to hlavně sociální pojišťovna a její klíčové náklady, na které se všichni skládáme – u chronických pacientů hradí práceneschopnost a pak hlavně invalidní důchody. Zaměřili jsme se ale i na oblast pracovní produktivity. Ta je evidentní v populaci, která je produktivní, měla by chodit do práce, ale díky onemocnění je častokrát nucena zůstat doma nebo častěji navštěvovat lékaře. A zajímala nás pak ještě jedna oblast, tzv. prezenteismus, čili docházka nemocných lidí do práce, která má také dost dramatický dopad na celkové náklady. V zásadních zahraničních studiích jsou aspekty, které jsem teď vyjmenoval, zcela klíčové. K nim se ještě přidávají tzv. náklady care givera, tedy poskytovatele péče, což jsou rodinní příslušníci, starající se o pacienty. Nakonec je třeba započítat náklady na léky a na zdravotnické pomůcky, které si člověk často musí platit sám, ty ale neumíme na Slovensku vyčíslit. Pacientské registry máme ve špatném stavu nebo je nemáme vůbec. Nemáme databáze, které by vypovídaly o tom, jak to vypadá alespoň v průměru u pacientů, kteří mají třeba roztroušenou sklerózu od třiceti let, kolik je to stojí a jaké jsou náklady pro rodinu apod.
Náklady na 57 lidí, kteří mají příznaky a ještě nevyhledali lékaře, činily pro firmu přes 200 tisíc euro
Zmínil jste prezenteismus. Jak velké představuje ekonomické ztráty?
Počítali jsme prezenteismus hlavně pro oblast psychiatrie, konkrétně jsme se zaměřili na depresi. U pacientů s depresí zahraniční studie uvádějí, že doba od prvních příznaků do vyhledání lékaře je 18 – 21 měsíců, tedy téměř dva roky. A teď si vezměte, že pacient s příznaky této nemoci chodí do práce. Přijde, je smutný, nemůže se soustředit. Je sice v práci, ale myslí na něco jiného, třeba na to, co se s ním vlastně děje. To může způsobit až 40procentní pokles v produktivitě. Výpočet jsme provedli pro firmu, která zaměstnává zhruba 1000 zaměstnanců. Vyšlo nám, že náklady na 57 lidí, kteří mají příznaky a ještě nevyhledali lékaře, činily pro tuto firmu přes 200 tisíc euro, což není vůbec zanedbatelná částka. Je to zcela reálná situace. Počítali jsme náklady na prezenteismus i u alergií a astmatu. Alergie je minimálně tak nákladné onemocnění jako deprese a srovnatelná například i s migrénou. Někteří pacienti v akutní fázi sezónní alergie mají tak vážné příznaky, že se na svou práci nedokáží soustředit vůbec. Jdou do práce, ale mají ucpaný nos, slzí a nepomáhají jim ani tablety a ani spreje. Tak jako u jiných oblastí nepřímých nákladů, tady chybí údaje a data. To nám ale na druhou stranu dává velký prostor pro další výzkum a doplnění těchto údajů.
Takové ztráty by měly zajímat i samotné firmy. Pokud budou dbát na zdraví svých zaměstnanců, ti budou podávat lepší výkony a podnikání bude efektivnější. Do vašich výzkumů by se tudíž mohli zapojovat i zaměstnavatelé.
Na to existují i dotazníky. Velmi dobře rozběhla spolupráci s firmami Liga pro duševní zdraví. Její aktivity jsou zacílené na vyhledávání pacientů s ranými příznaky depresí nebo i jiných psychických poruch. Pevně věřím, že firmy pochopí, že se jim vyplatí starat se o zaměstnance jiným způsobem než doposud a že tedy mají vyhledávat problémy a proaktivně na ně reagovat. A i kdyby to nedělaly, pro nás je důležité mít přístup k výsledkům tak, abychom s nimi mohli dále pracovat.
Dospěli jste ve vašem výzkumu nepřímých nákladů k nějakým výsledkům specifickým pro Slovensko?
Máme zdokumentovány výsledky v onkologii, kde jsme začali, dále v oblasti duševního zdraví, alergii, astmatu, roztroušené sklerózy a cévní mozkové příhody. Pokud se podíváme na Gausovu křivku, pohybujeme se někde okolo širšího průměru evropských zemí. Někdy je to víc, někdy méně, ale když se vrátím k alergii a astmatu, tak tam odhadujeme, že dohromady u těchto dvou onemocnění tvoří přímé náklady jen zhruba 10 procent, zbytek připadá na náklady nepřímé. Některé zahraniční zdroje hovoří o tom, že nepřímé náklady tvoří 60 až 70 procent, u nás to ale bylo oněch 90 procent. Musím ovšem přiznat, že nejsme schopni potvrdit, že jsou naše čísla přesná. Když řeknu, že alergie a astma nás dohromady stojí pravděpodobně asi 790 miliónů eur ročně, tak z toho přibližně 717 miliónů jsou nepřímé náklady, počítáme-li prezenteismus a produktivitu. Přímé náklady činí 70 milionů a ty jsou spočítány velmi přesně.
Bude zřejmě zajímavé sledovat vývoj přímých i nepřímých nákladů v čase. To může i zpětně ukázat validitu původních dat. Budete dělat i predikce?
Určitě. Pojmenoval jste to velmi dobře. U více onemocnění už momentálně děláme predikce. Například u roztroušené sklerózy víme, že za posledních šest let meziročně rostly přímé náklady o pět procent, jsme nyní na 53 miliónech eur a snažíme se odhadnout, jaké budou náklady zdravotních pojišťoven, pokud se nic nezmění, v roce 2030. Vychází nám mezi 80 až 100 miliony eur ročně. Bude záležet na tom, kolik pacientů onemocní, a na schopnosti lékařů je diagnostikovat. Naše čísla tedy dáváme i do kontextu budoucnosti, aby regulátor pochopil, že pokud s tím něco neudělá, musí počítat s tím, že jedno onemocnění ho bude stát právě tyto peníze, které jsme mu ukázali.
Sám jste nyní vysoký státní úředník, ale obecně do doby, než jste jím stal, koho vlastně zajímaly vaše výsledky? Politiky, úředníky, pojišťovny?
Postupně jsme se snažili připravit půdu a zasévat jedno semínko po druhém. Klíčí velmi pomalu. Mince má dvě strany. První je pozitivní: všichni partneři chtěli výsledky vidět, což nás velmi těší – největší zdravotní pojišťovna Všeobecná, soukromá pojišťovna Dovera, ministerstvo zdravotnictví i sociální pojišťovna. Druhá je obrácená: nelze říci, že by to mělo nějaký zásadní dopad na vývoj politiky nebo nazírání na zdravotní a lékovou politiku. Celkově totiž řešíme úplně jiné problémy. Máme nedostatek základních dat. Upřímně musím také říci, že nemáme žádnou dohledovou strategii v oblasti zdravotní politiky, kterou bychom dodržovali nebo definovali, s výjimkou optimalizace nemocniční sítě, jíž se podařilo úspěšně přijmout. Nemáme vůbec žádnou dlouhodobou strategii v oblasti léků. Kdybychom ji měli, mohli bychom ji vztáhnout k odhadům třeba nákladů na chronické onemocnění za pět, za deset let. Pak bychom také věděli, že někde máme nárůst například o 70 procent a musíme s ním něco udělat. Vláda ale právě nedávno schválila novelu zákona o způsobu kategorizace léků, která je vysoce proreformní a na níž jsme čekali posledních deset let. Považuji to za výbornou zprávu pro pacienty.
Obraťme pozornost k přímým nákladům. Můžeme zůstat u příkladu alergií. Které parametry jste sledovali a k čemu jste dospěli?
Ve všech projektech, a tedy i v tomto, jsme se soustředili na několik základních parametrů. Poprosili jsme naše partnery, aby nám vytáhli náklady, které se týkají diagnostiky. To je jedna velká skupina. V tomto případě to byly diagnózy J30 a J45 a všechny subdiagnózy. Pak jsme dali dohromady veškerou léčbu, která byla pacientům s těmito diagnózami předepsána. Třetí skupina nákladů tvořily hospitalizace, a to nejenom náklady na hospitalizaci samotnou, ale i náklady na extra hrazené procedury nebo výkony, které s ní souvisí. U všech onemocnění sledujeme tyto tři velké skupiny nákladů, na něž se díváme od nuly, to znamená, že je neomezujeme třeba tím, že jsou levnější než 50 centů. Bereme úplně všechny, které s hospitalizací souvisí a jsou vyselektovány na určitou diagnózu. Měli jsme zpracováno pět let dozadu. Viděli jsme nárůst pacientů i nárůst nákladů na léky, k němuž došlo jak u alergií, tak u astmatu. Zajímavé je, že astma je mnohem nákladnější. Pokud si řekneme, že celek je jedna, tak třetina z nákladů byly alergie a dvě třetiny jdou na astma. To nás vedlo k otázce, jak kvalitně jsou tito pacienti léčeni. Právě astmatici byli většinou alergici ne úplně dobře léčení, nebo abych někoho neurazil, kteří nezareagovali dobře na léčbu.
Došli jste k tomu, že některé typy terapií jsou dobré nejen pro pacienty, ale i ekonomicky výhodné pro zdravotní pojišťovny? Na rozdíl od nepřímých nákladů, kde je třeba se dívat s pochopením širších souvislostí, jsou tohle jasná data, která by pojišťovny mohly ihned využít.
Ano. Soustředili jsme se tady v podstatě jen na přímé náklady. Takže jsme šli rovnou do pojišťovny, kde jsme řekli: velmi vám děkujeme za ten první set dat a zjistili jsme, že by bylo dobré se podívat na to, jak jsou vaši klienti léčeni. Všichni odborníci vědí, že existuje jen jeden typ terapie, která dokáže vyléčit alergii, a to je imunoterapie. Logicky jsme pak chtěli vědět, jakým způsobem a jak často se tato alergická imunoterapie používá a jaký je její finanční dopad na zdravotní pojišťovny. Tato léčba se musí užívat tři roky. Podívali jsme se na pacienty, kteří jí po tuto dobu užívali, a pak také na pacienty, kteří jí brali pět let. Někteří lékaři se totiž na základě výsledků rozhodnou, že tři roky nestačí a prodlouží léčbu dál. Jde o relativně malé procento, ale stává se to. U této malé skupiny pacientů jsme se podívali na náklady před začátkem terapie, po dvou letech a dva roky po ukončení alergické imunoterapie.
Redukce nákladů v určitých skupinách pacientů s alergiemi dosáhla až 68 procent, jestliže jsme porovnali období před a po imunoterapii
Přišli jsme na to, že finanční dopady jsou nesmírně zajímavé. Redukce nákladů v určitých skupinách pacientů dosáhla až 68 procent, jestliže jsme porovnali období před a po terapii. Úspěšná imunoterapie dokáže prakticky pacienta z alergie vyléčit. Když přijde sezóna trávy a dalších alergenů, už nepotřebuje, aby si kupoval nebo mu hradila pojišťovna antihistaminika. Už nemá ani narušené sliznice, tím pádem nemá větší náchylnost na infekce a nepotřebuje tudíž antibiotika. Pokles nákladů je skutečně dramatický. Určitě jsou naše údaje zatížené nějakou chybovostí, ale jdou v linii výsledků, které byly naposledy publikované například v Německu, kde zjistili redukci nákladů někde okolo 30 až 40 procent při použití podobné metodiky. Naše výsledky jsme odprezentovali, lokálně publikovali a vědí o nich všechny pojišťovny, které s námi spolupracovaly. Všeobená zdravotná poisťovńa přislíbila, že je bude zohledňovat už i při koncipování nových smluv s imunology, kteří tuto léčbu předepisují. Chce se soustředit na to, zda lékaři opravdu adekvátně léčí své pacienty, nebo zda je jenom neotestují, aby dostali peníze, ale už je neléčí, případně léčí jenom symptomaticky.
Naše data minimálně největší zdravotní pojišťovna vzala velmi pozitivně a přiznám se, že nevím, jak to všechno dopadlo. Byl tam ale reálný záměr nastavení změn u hrazení výkonů a podpora lékařů, aby předepisovali alergickou imunoterapii. Pojišťovna vyslyšela hlavní argument – když se vyléčí alergie, pacient nepřejde do astmatu, a tam pak dochází k obrovskému šetření nákladů.
Projevil zájem o vaši práci o nákladech na léčbu alergií a astmatu někdo z Česka?
Ne.
Došli jste k podobným zjištěním i v jiných terapeutických oblastech?
V každé oblasti, kterou jsme analyzovali, jsme našli prostor pro efektivní využívání zdrojů. Když jsme začínali s mnohočetným myelomem, takový prostor jsme nalezli v tom, že má medicínský i ekonomický význam posouvat modernější terapie ze třetí/čtvrté linie do první/ druhé.
Na rozdíl od imunoterapie u alergií je ale moderní léčba mnohočetného myelomu velmi drahá. Vychází tedy i použití velmi nákladných přípravků ekonomicky výhodně?
Ano. Provedli jsme výpočet pro dva nové preparáty pro potřeby jedné nejmenované pojišťovny a ekonomický dopad vyšel pozitivně v případě, že by došlo k jejich zařazení do dřívějších linií. Důležité ale je, aby pojišťovna měla ve své DNA uloženou schopnost dívat se dopředu v delším čase. V prvním roce není vidět nějaký dramatický efekt, což těžko přesvědčí finančního ředitele pojišťovny. Nicméně účinek inovativní terapie tkví v tom, že je pacient po hospitalizaci týden až dva v pracovní neschopnosti, a pak se vrací do práce. Jinak je totiž v neschopnosti třeba celý rok a potom si rovnou požádá o invalidní důchod. Léčí ho starými léky, protože je nejdříve musí všechny vyzkoušet, a když už je úplně zdevastovaný chemoterapií, tak ve třetí, čtvrté linii mu dají ten nejlepší lék, který měl dostat v první.
Zdravotní pojišťovny vnímají inovativní léky jako náklad, ale oni přinášejí dlouhodobě značné ekonomické benefity, nemluvě o zdravotním stavu, pohodě a štěstí pacienta. Chronicky nemocný člověk díky nim může pracovat, dýchat a žít relativně šťastný život se svojí rodinou. Stejný efekt jsme našli i u roztroušené sklerózy.
Díky naší analýze se pojišťovna rozhodla spolu s centry, kde byla léčba poskytována, přehodnotit terapeutický režim a jeho hrazení tak, aby se inovativní přípravky dostávaly k pacientům dříve
Hovořil jste teď o návratu do práce a celkovém zlepšení života pacientů, tedy spíše o nepřímých nákladech. Jak vypadala situace u přímých nákladů na léčbu mnohočetného myelomu?
Zkoumali jsme je už v letech 2017 až 2019, kdy byl v principu trochu jiný stav dostupnosti inovativní léčby než je dnes, ale už tenkrát se vyplatila. Dokonce v té době stál v čele VZP jiný ředitel, ale díky analýze se pojišťovna rozhodla spolu s centry, kde byla léčba poskytována, přehodnotit terapeutický režim a jeho hrazení tak, aby se inovativní přípravky dostávaly k pacientům dříve. To byl přímý pozitivní efekt výzkumu, na který jste se ptal. Skutečně se nám podařilo pomoci zlepšit situaci pacientů s mnohočetným myelomem.
Se svými spolupracovníky jste hodnotil i screening pro potřeby Národního onkologického institutu. Co jste zkoumali a k jakým výsledkům jste došli?
To byla velmi příjemná spolupráce s mezinárodním týmem. Měli jsme možnost zakomponovat naše lokální podmínky do modelu, který připravovali Holanďané. Dokázali jsme si naplánovat několik modelových situací screeningových intervencí na Slovensku, ať už podle věku pacienta, frekvence screeningové technologie nebo typu screeningu. Všechny takové analýzy musí vzniknout v úzké spolupráci s odborníky na danou oblast. Definovali jsme si, že se chceme podívat na FIT test (FIT – fecal immunochemical test, test krvácení ve stolici – pozn. redakce) , který se používá běžně jako screeningová strategie. Potom jsme hodnotili také kolonoskopii, prováděnou každých deset let, ale výsledky jsme nepublikovali. Nemělo to totiž praktický význam. Slovensko není schopno z technických a praktických důvodů zabezpečit screeningovou strategii formou kolonoskopie v desetiletém intervalu. Jednoduše proto, že není dost lékařů.
Nedělali jsme něco ryze slovenského, čemu jednak nebude nikdo rozumět a jednak to nebude porovnatelné
Nakonec jsme tedy zůstali pouze u FIT testu a srovnávali jeho provádění ve frekvenci jeden rok versus dva roky. Zjistili jsme, že strategie v obou frekvencích jsou nákladově efektivní. Dostali jsme se někam okolo dvou tisíc eur za jedno QALY (QALY – Quality Adjusted Life Year, 1 QALY = rok získaného života o plné kvalitě, v plném zdraví – pozn redakce). Sice nemáme stanovenou hladinu QALY na screeningové technologie, ale na léky ano a pod ni jsme se dostali dokonce desetinásobně. Výsledky byly opravdu skvělé a jsou dostupné jako důležitý argument jak pro lékaře, tak pro skupiny, které mají zájem posunout screening dopředu i při vyjednávání s pojišťovnami. Publikovali jsme kvalitní článek v respektovaném časopise, recenzovaný kvalitním týmem lidí. Také jsme se díky metodice mohli srovnat se zbytkem světa. Nedělali jsme něco ryze slovenského, čemu jednak nebude nikdo rozumět a jednak to nebude porovnatelné. Otevřeli jsme ekonomickou cestu pro screeningy, kterou je nyní potřeba dotáhnout prakticky.
Prohlásil jste, že na lécích se nedá šetřit, jenom se do nich dá správně investovat. Mohl byste tuto myšlenku ještě nějak rozvést?
Na Slovensku už léta slyšíme stejnou mantru, že se dá na lécích šetřit a že lékaři předepisují strašně moc antibiotik a vůbec léky předepisují špatně a firmy je platí apod. Moje odpověď na tuto všeobecně vžitou myšlenku je, že s ní nesouhlasím. Máme čím dál starší populaci, která stále více churaví, máme stále méně lidí, kteří jsou v produktivním věku, tvoří hodnoty a vydělávají peníze, díky nimž můžeme platit důchody a zajistit zdravotní péči. Režim šetření, který se tu prosadil za posledních pět a možná více let, nás dovedl k dramatickému poklesu inovací. Dokonce máme i dramatický pokles ve vstupu generik. Pacienti přestávají mít přístup k moderním terapiím, respektive dostávají se k ní pouze přes výjimku. To není udržitelný stav, je třeba změnit pohled na celou věc. Neexistuje totiž inovace, na které se dá šetřit. Do všech inovací se musí investovat – od lidských zdrojů až po peníze – ale ty pak vytvářejí neskutečné zdroje šetření, které jsou vidět až za pět, za deset let. V Kanadě postupně během 20 let zaváděli inovace v oblasti onkologie, krásně jim klesaly počty hospitalizací a snižoval se čas strávený na nemocničním lůžku. U hospitalizací byl pokles tak dramatický, že v podstatě vykompenzoval náklady na inovace.
Do léků musíme inteligentně investovat. Máme na to postupy a návody v okolních zemích. Jediné, co musíme udělat, je vybrat si z nich to, co je nejlepší pro nás, což jsme se snažili vložit do novely zákona, kterou se docela nedávno podařilo prosadit. Konečně se budeme dívat na inovace jako na něco, co vytváří hodnotu. Nejenom jako na náklad, který je potřeba zaplatit.
Kdo by měl zadávat studie, o kterých celou dobu mluvíme a kdo by je měl provádět?
Základním zadavatelem by měl být regulátor, jenž by měl provádět horizon scanning (systematický proces identifikace nových léčivých přípravků nebo nového využití stávajících léčivých přípravků, které vyvíjejí farmaceutické firmy – pozn redakce) a měl by tedy jasně vidět, kam se ubírá vývoj v jednotlivých oblastech medicíny a co můžeme za několik let očekávat také u nás. Měl by zadávat akademickému sektoru, nebo i jinému sektoru, který je ochoten to dělat, studie komplexních dopadů na jednotlivé diagnózy, u nichž očekává příchod nových technologií. Jsem nyní na ministerstvu zdravotnictví a my chceme horizon scanning používat, ostatně je to jedna z věcí, kterou jsme prosadili v novele zákona. Musíme vědět, co nás čeká. Dalším logickým krokem bude práce s daty a jejich zpřístupňování externímu prostředí, aby je mohly třeba právě univerzity využít a začít produkovat studie o dopadech i predikcích do budoucna. My už pak budeme vědět, s čím máme počítat. Vezměte si třeba příklad rakoviny plic, která představuje velký problém, a pokud s ním nic neuděláme, porostou nám náklady klidně i desetinásobně.
Takže na prvním místě v zadávání studií je podle mne regulátor, ale zadavateli mohou být i zdravotní pojišťovny, pokud by měly nějaký záměr se specificky podívat na určité onemocnění.
Hlavním partnerem zadavatele studí by tedy asi měly být univerzity. Jaký je tu prostor pro další subjekty?
Na Slovensku je situace dost specifická. Každý zná každého a každý si myslí, že je placený nějakou firmou apod. Univerzita je z tohoto pohledu neutrální půdou a možná dokonce i místem, kde lze najít zdroje, abychom analýzy dotáhly do úspěšného konce. Nesmíme opomenout Slovenskou akademii věd, která by se na tomto poli také ráda uplatnila. Prostor tady je i pro nezávislou agenturu, ale to je otázka budoucnosti, zřejmě relativně daleké.
Na Slovensku ale máte Národný inštitút pre hodnotu a technológie v zdravotníctve. Neměl by se zabývat právě takovými studiemi?
Byli zřízeni minulý rok, existují od 1. ledna, momentálně přijímají nové lidi. Podle zákona se mají podílet na hodnocení léků, jejichž dopad na rozpočet překročí 1,5 miliónu eur po třech letech. Je to mladá organizace a pohled jejího současného vedení je možná jiný než můj. Zaměřují se na něco jiného, mají na to plné právo. Kdybych ale byl já v pozici, že mám jejich agendu na starosti, tak mi dává velký smysl jít po datech a začít s nimi intenzivně pracovat. Myslím ale, že dříve se toho chopí univerzity, musejí mít však zadání ze strany regulátora.
Snažíme se vyjít maximálně vstříc lidem, kteří jsou v práci. I po večerech se dají dělat přednášky a poskytovat vzdělávání těm, kteří po něm touží
V současnosti jste sice státním tajemníkem na ministerstvu zdravotnictví, ale vaše domovské pracoviště je jedním z ústavů Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety. Můžete nám váš ústav ve stručnosti představit?
Ústav zdravotnických disciplín v sobě zahrnuje zdravotnické obory, které se Vysoká škola sv. Alžběty rozhodla akreditovat. Já sám garantuji program zaměřený na veřejné zdravotnictví, který je na naší škole nejstarší. Vychováváme magistry veřejného zdravotnictví a jsme akreditováni i pro udělování titulu PhDr., docentury i profesury. Dalším akreditovaným oborem je ošetřovatelství, jenž je určený zejména pro externí studenty z praxe, kteří se chtějí dále rozvíjet. Pak tam je zubní technika, určená ale pro denní studenty. Po těchto absolventech je velká poptávka, ale jsme omezení tím, že neumíme přijmout a vychovat více než 20 lidí ročně, kteří se učí přímo „na stole“ vyrábět zubní náhrady, zubní můstky apod. Další obor – laboratorní vyšetřovací metody, je nesmírně důležitý pro mikrobiologické či biochemické laboratoře. Navštěvují ho jak ti studenti, kteří teprve začínají, tak i ti, kteří si chtějí doplnit vzdělání.
Před zhruba devíti lety jsem připravil on-line systém vzdělávání, který byl tudíž implementován už několik let před covidem. Snažíme se i nadále realizovat co nejvíce přednášek v on-line prostoru. Podobně jako zahraniční univerzity se snažíme vyjít maximálně vstříc lidem, kteří jsou v práci. I po večerech se dají dělat přednášky a poskytovat vzdělávání těm, kteří po něm touží a kteří ho potřebují ke své práci.
Jaké je uplatnění magistrů veřejného zdravotnictví?
Většina z nich už pracuje na regionálních úřadech veřejného zdravotnictví v rámci celého Slovenska. Někteří působí i v jiných oblastech zdravotnictví – v nemocnicích nebo jiných zdravotnických zařízeních, ve firmách a jednoduše si chtějí, ať už pro budoucnost nebo pro sebe, vzdělání doplnit, rozvíjet.
Tomáš Cikrt
prof. PhDr. Róbert Babeľa, PhD., MBA, MSc (HTA), FISAC
Róbert Babeľa je specialistou na oblast hodnocení zdravotnických technologií, které se věnuje již od roku 2008. Je absolventem tří univerzit včetně Open University Business School, Londýn, Spojené království a University of Sheffield, Sheffield, UK. Je autorem a spoluautorem více než 180 publikací doma a v zahraničí. Praktické dovednosti získával i během svého více než 22letého působení na různých pozicích v různých oblastech sektoru zdravotnictví, kde i nadále působí. Prof. PhDr. Róbert Babeľa, PhD., MBA, MSc (HTA), FISAC je členem několika redakčních rad mezinárodních časopisů či odborných společností. Od roku 2017 se věnoval vědeckým projektům, které se týkají vyčíslování skutečných celkových nákladů na vybrané diagnózy či medicínské oblasti na Slovensku pod záštitou Ústavu zdravotnických disciplín na Vysoké škole sv. Alžběty v Bratislavě či Biomedicínského centra SAV. Zároveň hodnotil nákladovou efektivnost vybraných screeningů v oblasti onkologie pro potřeby Národního onkologického institutu. Minulý rok byl od 1. října jmenován do po pozice státního tajemníka na Ministerstvu zdravotnictví SR. (Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví SR)
