Nechtějí do ukrajinské armády ani zpět do chudoby. Válka se stala pro soudy notorietou
Pro správní soudy se válka na Ukrajině stala notorietou. U žadatelů o azyl bez azylových důvodů začaly uplatňovat pravidlo nevracení non-refoulement. Dříve zamítnuté žádosti kvůli odporu k ukrajinské armádě, chudobě a poměrům v zemi vrací soudy k řízení ministerstvu vnitra. Jako případ ženy, které Ukrajinci nadávají do separatistů a Rusové do ukrajinských špiónů nebo muže, který nechce být u hádavých rodičů. Česká justice přináší několik rozsudků, které tento přístup soudů dokládají.
Pochází z Luhanské oblasti. O azyl žádala v České republice už od roku 2020. Podle zápisu z jejího výslechu tam od roku 2014 probíhaly boje, denně slyšela ostřelování, výbuchy. Domy v jejím sousedství byly zdemolovány přímým zásahem, další byly poničeny.
Podařilo jí uprchnout do města Sumy, i když cesta byla zničena střelbou. „V práci a na veřejnosti čelila šikaně a nadávkám za to, že je údajně separatistka, majitelé nemovitostí jí odmítali pronajmout bydlení, její zaměstnavatel ji předem varoval, že sehnat bydlení s ohledem na její původ je obtížné. V zaměstnání jí mj. byly bezdůvodně strhávány ,pokuty´, dostávala přesčasy a úkoly navíc,“ stojí v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze jako správního soudu.
Bojí se žít v SSSR, nemůže se tam vrátit
Až do smrti otce musela podnikat cesty do Luhanska.: „Zároveň ji v březnu 2019 ve městě Sumy přišli vyslechnout příslušníci SBU, kteří se jí dotazovali, zda ví nějaké informace o místě konfliktu. V Luhansku měla onkologicky nemocného otce, za kterým se snažila jezdit pravidelně na návštěvy a vozit mu jídlo a léky, musela jezdit přes Rusko přes nekontrolované přechody, přes ty oficiální totiž nelze vozit některé léky, přičemž nechtěla riskovat jejich konfiskaci. Pokaždé při hraniční kontrole čelila šikaně, kompletní prohlídce věcí a dotazům, z jakého důvodu žije mimo okupované území… Válečný konflikt v Luhansku pokračuje,“ vypověděla Ukrajinka před českým soudem. „Nemůže se vrátit do Luhanska, kde se bojí žít.“
„Na území pod kontrolou proruských separatistů ji navíc mají považovat za špionku, neboť několik let žila na území kontrolovaném ukrajinskou vládou, kde se naopak cítí diskriminovaná a šikanovaná kvůli svému luhanskému původu. O udělení mezinárodní ochrany žádá také ve snaze o legalizaci svého pobytu na území ČR, neboť se zde nachází její syn, rovněž žadatel o mezinárodní ochranu, a ona si o něj dělá starosti a chce být s ním,“ shrnulo již dříve žalované ministerstvo vnitra výpověď Ukrajinky.
Když byla naposledy v Luhansku, zaskočilo ji, že je to tam jako za dob Sovětského svazu, v TV vysílali pouze ruské kanály, ukrajinský kanál byl pouze sportovní. Rodina byla nucena si vyřizovat doklady Luhanské lidové republiky, ale ty nikdo neuznává, jsou s nimi problémy.
Mohlo by vás zajímat
Nic z toho nebyl dříve důvod k azylu
Až do letošního 24. února nešlo o azylové důvody. Ukrajina, která je šestkrát větší než Česká republika, poskytovala dost prostoru pro tzv. vnitřní přesídlení. Podle mnoha rozsudků českých soudů se poměry lepšily, korupce ustupovala a instituce jako policie nebo prokuratura začínaly pracovat, jak měly. Proto byla tato žádost o azyl původně zamítnuta.
To se s datem 24. února 2022 změnilo. V azylovém řízení posun války na Ukrajině do horkého mezinárodního konfliktu znamená „novou skutečnost“. „V Luhansku probíhá ozbrojený konflikt, zároveň hrozí porušení mezinárodních závazků v případě jejího návratu – čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, došlo by k porušení zásady non-refoulement,“ uvádí Ukrajinka před soudem.
S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dal Městský soud v Praze ukrajinské ženě za pravdu. „Ve zde řešené věci je konkrétně třeba zohlednit, že v zemi původu žalobkyně došlo po vydání rozhodnutí k významné změně poměrů, kdy v zemi probíhá válečný konflikt, přičemž tato skutečnost je nesporná a obecně známá. Za aktuální situace na Ukrajině by mohl být návrat žalobkyně na Ukrajinu v rozporu se zásadou non-refoulement,“ uvedl Městský soud v Praze a vrátil případ ministerstvu vnitra k došetření.
Bojí se kriminálníků v ukrajinské armádě
Důvody k udělení azylu v České republice neshledal správní orgán původně ani u Ukrajince ze Zakarpatské oblasti. Muž uváděl, že do ČR přijel v únoru roku 2020 v rámci bezvízového styku. „Důvodem podání žádosti jsou obavy z války a povolání do armády; musí živit rodinu. Rovněž se obává kriminálního jednání ze strany válečných veteránů a poukázal na neochotu policie tyto případy řešit. Vadí mu též špatná ekonomická situace a špatné podmínky pro život,“ stojí v rozsudku Krajského soudu v Brně.
„V průběhu správního řízení žalobce poukazoval na to, že na Ukrajině probíhá vnitrostátní ozbrojený konflikt, který nepolevuje na intenzitě, naopak zesílil v důsledku přímé vojenské agrese mezi Ukrajinou a Ruskem v Azovském moři. Situace je v oblasti Krymu a na celém východě Ukrajiny neustále napjatá, hrozí mezinárodní konflikt. Civilní obyvatelstvo je vystaveno násilí a perzekucím,“ cituje soud ze správního spisu.
Soud zohlednil opatření ESLP na návrh Ukrajiny
Jako uvádí Krajský soud v Brně, musel soud nově přihlédnout k faktu, že válka na Ukrajině „dle nezávislých médií zasahuje velkou část území této země a představuje skutečnost obecně známou“. „Nejedná se tedy o skutečnost, kterou by bylo třeba dokazovat při jednání,“ uvádí soud.
Poté soud cituje předběžné opatření Evropského soudu pro lidská práva a Mezinárodního soudního dvora v Haagu: „V tomto ohledu lze odkázat např. na předběžné opatření Evropského soudu pro lidská práva za dne 1. 3. 2022, které bylo přijato na návrh Ukrajiny kvůli ,masivnímu porušování lidských práv ruskými vojsky během vojenské agrese proti suverénnímu území Ukrajiny´, a to s ohledem na skutečné a trvající riziko vážné hrozby porušení práv civilního obyvatelstva zaručených Evropskou úmluvou o lidských právech, zejména podle článku 2 (právo na život), 3 (zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání) a 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života). Poukázat lze též na předběžné rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v Haagu ze dne 16. 3. 2022, podle něhož musí ruská armáda pozastavit použití vojenské síly na ukrajinském území a nepodnikat žádné kroky na podporu vojenských operací; k tomu však dosud nedošlo.“
Také tuto žádost vrátil soud k dalšímu šetření.
Muž žádá o azyl, nechce být u hádek rodičů
Ukrajinec z Chustu podal žádost o azyl v České republice v roce 2021, rovněž bez azylových důvodů, z důvodů ryze soukromých. V žádosti uvedl, že nechce žít s rodiči, chce studovat. „K důvodům své žádosti o mezinárodní ochranu sdělil, že na Ukrajině je málo dobře placené práce, má špatné vztahy s rodiči, nechce tam žít. V rámci pohovoru provedeného s žalobcem téhož dne sdělil, že se měsíc zdržoval v Polsku, pak cestoval do ČR, neboť v Polsku bylo málo práce. Přijel za kamarádem, rád by zde studoval. V Chustu žije s rodiči, ti se stále hádají, nechce být u toho,“ cituje soud jeho výpověď.
„Zkoušel hledat práci v Kyjevě, také ve Lvově, Ternopolu, jenže nemá dokončenou střední školu, takže nic pořádného nenašel,“ stojí dále v rozsudku.
Rovněž tento případ původně zamítnuté žádosti se vrátil ministerstvu vnitra k dalšímu řízení: „Krajský soud však dále nemohl přehlédnout další vývoj bezpečnostní situace na Ukrajině, kdy je obecně známo z každodenních zpráv hromadných sdělovacích prostředků, že dne 24. 2. 2022 na velké části území Ukrajiny vypukl mezinárodní ozbrojený konflikt invazí vojsk Ruské federace. Krajský soud konstatuje, že v době vydání rozhodnutí žalovaného takto vyhrocená situace v zemi původu nebyla, nicméně již v té době existoval dlouhodobý konflikt na východním území Ukrajiny,“ uvádí mimo jiné Krajský soud v Hradci Králové.
Tyran a násilník se bojí vraždění na Ukrajině
Před soudem naopak neobstála opakovaná žádost o azyl z roku 2018. „Jako důvod své prvé žádosti uvedl, že se obává vnitřního konfliktu na Ukrajině a povolání do armády. V armádě docházelo k vraždám vojáků a následnému obchodu s jejich orgány. O jeho první žádosti bylo rozhodnuto tak, že mu nebyl udělen azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu. Doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu mu nebylo možné udělit pro existenci důvodů podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu,“ uvádí se v rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze 4. dubna 2022.
Muž byl v České republice v roce 2016 odsouzen ke třem letům vězení za týrání svěřené osoby, znásilnění, pokus o znásilnění, omezování osobní svobody a krádež.
I v tomto případě soud zohlednil novou situaci, avšak využil vylučující klauzuli mezinárodní ochrany. Zločinec bude v ČR nadále strpěn. „Účelem vylučujících klauzulí je ochrana institutu mezinárodní ochrany, aby nebyl kompromitován tím, že by formy mezinárodní ochrany byly přiznávány i osobám, které se dopouští těch nejzávažnějších protiprávních jednání. Ze skutečnosti, že žalobce byl vyloučen z doplňkové ochrany, nelze dovozovat, že mu nebude poskytnuta ochrana v jiných typech řízení (typicky v řízení o správním vyhoštění). Žalobce tak může být na území České republiky s ohledem na situaci na Ukrajině trpěn, nebude však požívat výhod spojených s doplňkovou ochranou, které není pro své předchozí jednání hoden,“ uvedl Krajský soud v Praze.
Irena Válová
