Extrémní vedra představují rostoucí nebezpečí. Opatření jsou však přijímána pomalu a počet obětí vzrůstá
Vlny veder jsou po celém světě stále častější a vybírají si daň na jednotlivcích i zdravotnických systémech. Navzdory úmrtím a hospitalizacím kvůli extrémním horkům se však teprve nyní podnikají kroky k tomu, aby se různé země o tomto stále častějším zdravotním nebezpečí od sebe navzájem poučily, uvedl British Medical Journal. Za účelem zlepšení připravenosti zdravotnických systémů na účinky veder byly v posledních letech nejen v Evropě, ale také ve Spojených státech či Asii implementovány vládní projekty, koordinované na nadnárodní úrovni za spolupráce se Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Navzdory zvyšujícímu se počtu těchto programů však nejsou znalosti o tepelném stresu a rizicích extrémního horka dosud dostatečně globálně sdíleny, což stále zvyšuje počet úmrtí, kterým bylo možné předejít.
V Paříži dne 9. srpna 2003 umírá ve věku 88 let bývalá učitelka Eugénie Thieventová sama ve svém bytě v nejvyšším patře ve čtvrti Marais. Příčinou smrti osamělé a zmatené Thieventové byla krevní sraženina, způsobená zhoustnutím krve následkem dehydratace. Tělo důchodkyně nalezne soused pět hodin po její smrti. Toho dne se francouzské hlavní město nacházelo uprostřed 20 denní vlny veder, kdy průměrná maximální teplota země překročila sezónní normu o 11 °C v devíti po sobě jdoucích dnech a dosáhla celkové teploty 37 °C, zatímco noční teploty se vyšplhaly na 26 °C. Byt Thieventové byl o čtyři stupně teplejší než ty v nižších patrech jejího čtyřpatrového bloku. Smrt Thieventové byla jednou z 35 000 úmrtí připisovaných tomuto ojedinělému extrémnímu výkyvu počasí.
Čtvrt milionu obětí ročně
Podle agentury WHO za 20 let do roku 2017 zemřelo na celém světě na tepelný stres 166 000 lidí a počet lidí vystavených vlnám veder se zvýšil od roku 2000 do roku 2016 přibližně o 125 milionů. Agentura odhaduje, že v letech 2030 až 2050 způsobí změna klimatu na celém světě ročně v důsledku podvýživy, malárie, průjmu a tepelného stresu dalších přibližně 250 000 úmrtí. Mnoho vládních plánů veřejného zdraví však navzdory každoročním úmrtím a hospitalizacím kvůli extrémním horkům zůstávalo neaktivních a teprve nyní se podnikají kroky k tomu, aby se od sebe různé země o tomto stále častějším zdravotním nebezpečí navzájem poučily.
Vystavení extrémnímu teplu může způsobit vyčerpání a úpal, což je vážný stav, ke kterému dochází, když tělesná teplota stoupne na 40 °C nebo více. Pokud se neléčí, může rychle poškodit mozek, srdce, ledviny a svaly, což je smrtelné u 10 až 50 procent všech případů. Mezi další příznaky tepelného stresu patří otoky dolních končetin, tepelná vyrážka na krku, křeče, bolesti hlavy, podrážděnost, letargie a slabost. Teplo může také způsobit těžkou dehydrataci a akutní cerebrovaskulární příhody a může přispět, jako v případě Thieventové, k trombogenezi, tedy tvorbě krevních sraženin.
Riziko tepelného stresu závisí na teplotě i vlhkosti vzduchu. Při měření se tedy bere v úvahu teplota, vlhkost a přímé nebo sálavé sluneční světlo. Jako „extrémní riziko“ je definován výsledek měření těchto faktorů a tedy teplota nad 32 °C.
Komu hrozí úpal?
Většímu riziku komplikací a úmrtí v důsledku tepelného stresu jsou vystaveni zejména starší lidé, včetně těch v domovech s pečovatelskou službou, a děti. Ohroženou skupinou jsou ale i lidé s chronickými onemocněními nebo lidé, kteří denně užívají léky a nemusí vědět, jak správně upravit jejich dávku. Studie také zjistily rizika u těhotných žen a spojuje vystavení se nadměrnému teplu s předčasnými porody a nízkou porodní hmotností narozených dětí.
Z geografického hlediska jsou tepelným stresem nejvíce ohroženi lidé v zemích s nízkými a středními příjmy, stejně jako obyvatelé měst. V roce 2021 odhadla britská národní meteorologická služba (UK Met Office), že zvýšení globální teploty o 2 °C povede k tomu, že v extrémním tepelném stresu bude žít oproti dnešním 68 milionům až miliarda lidí. Studie z června roku 2022 zjistila, že zvýšení globální teploty o 1 °C by mohla v Latinské Americe souviset s milionem úmrtí. Nejvíc postižených lidí na světě se nachází na lidnatém indickém subkontinentu, v Brazílii a ve střední Africe.
Mohlo by vás zajímat
Větší riziko nepříznivých zdravotních účinků mají dále lidé, kteří fyzicky pracují ve venkovním prostředí. Fyzická aktivita zvyšuje nejen tělesnou teplotu, ale také účinky tepla a vlhkosti. Důkazy u těchto lidí také ukazují nárůst akutních a chronických onemocnění ledvin. Dřívější výzkum poukázal na vyšší negativní vliv na fyziologickou kondici těchto osob způsobenou tepelným stresem ve znečištěném prostředí.
Reálné riziko pro veřejné zdraví
Právě evropská vlna veder v roce 2003, která ve Francii zabila 20 000 lidí včetně Thieventové, byla pro západní svět přelomovým bodem, říká Franziska Matthies-Wieslerová, která pracovala pro regionální kancelář WHO pro Evropu a na projektu EuroHEAT, v jehož rámci vznikly v roce 2007 pokyny pro zvládání extrémních veder. „Evropa začala brát horké počasí jako reálné riziko pro veřejné zdraví a podle toho plánovat,“ říká Matthies-Wiesler.
Podle British Medical Journal je v mnoha zemích standardem jednat až tehdy, když extrémní teploty vedou k náhlým a alarmujícím úmrtím. Ve Spojených státech byly vypracovány plány až po událostech, jakou byla například vlna veder ve Filadelfii v roce 1995, která zabila přes 1000 lidí. Dokonce i v Asii, kde jsou vysoké teploty samozřejmostí, proběhla v roce 2010 smrtící vlna veder vedoucí k 4462 nadměrným úmrtím, než byly vypracovány jakékoli plány pro ochranu veřejného zdraví.
První evropský projekt, který kvantifikoval zdravotní účinky horka v evropských městech a identifikoval možnosti, jak zlepšit připravenost zdravotnických systémů a jejich reakci na účinky veder, byl projekt EuroHEAT z let 2005 až 2007, koordinovaný Světovou meteorologickou organizací pro Evropu a financovaný Evropskou komisí. Jednotlivé státy se však k výzvě postavily odlišně a výsledkem bylo nejednotné přijímání potřebných opatření. Francie zavedla systém varování před horkem v podobě systému odstupňovaných výstrah generovaných meteorologickými informačními systémy země již v roce 2003 a následně přijala akční plán pro zvládání extrémních veder (heat health action plan – HHAP) v roce 2012. Německo učinilo totéž v roce 2008, stejně jako Portugalsko v roce 2010 a Itálie v roce 2012, zatímco Anglie a Wales vypracovaly plány již v roce 2004. Pokyny jsou však zavedeny pro Severní Irsko nebo Skotsko, ale neexistují žádné formální HHAP. Do roku 2014 zavedlo HHAP 18 z 51 členských států evropského regionu WHO.
Průlomový akční plán a první projekt na území Asie zavedlo v roce 2013 indické město Ahmedabad. Pilotní hodnocení dopadu HHAP ve městě Ahmedabad na úmrtnost ze všech příčin v roce 2018 zjistilo korelaci mezi včasným varováním systému zdravotní péče před očekávanými vlnami veder a nižší mírou úmrtnosti ze všech příčin v letním období, přičemž největší pokles byl pozorován při nejvyšších teplotách. K roku 2022 byly pokyny HHAP implementovány celkem ve 23 indických státech.
Sdílení znalostí je zásadní
WHO spolupracuje na přípravě plánů s národními zdravotnickými sektory, součástí je například vypracování pohotovostních plánů mapujících rizika, zranitelné skupiny obyvatel, dostupné kapacity a zdroje. “Tyto plány zahrnují také systémy včasného varování a zajišťují, že zranitelné skupiny obyvatel, jako jsou lidé ve zdravotnických zařízeních, pečovatelských domech a školách, budou mít odpovídající vybavení pro chlazení,” uvedl mluvčí agentury.
Mezi mnoho způsobů, jak se vypořádat s tepelným stresem, patří přizpůsobení se zastavěnému prostředí a architektuře, informační kampaně pro veřejnost, monitorování zranitelných osob a propojení varovných systémů s připraveností zdravotní péče. Navzdory nárůstu HHAP však nejsou znalosti o tepelném stresu a rizicích extrémního horka dosud globálně sdíleny, což zvyšuje počet úmrtí, kterým bylo možné předejít poučením se z přijatých funkčních opatření. Za účelem zlepšení této situace vznikla v roce 2018 za tímto účelem v rámci projektu ENBEL zvláštní globální informační síť. Projekt, financovaný z programu EU Horizont 2020, si klade za cíl propojit výzkum v oblasti zdraví a změny klimatu.
Problémem HHAP, které jsou obvykle vedeny odděleními životního prostředí, je podle Matthies-Wieslerové skutečnost, že zatím nedokáží plně integrovat poskytovatele zdravotní péče. Srovnávací studie HHAP z roku 2021 zjistila, že zmatek a překrývání mezi rolemi zúčastněných stran a správou, včetně zdravotnických agentur, brzdí mnoho současných akčních plánů.
Jedna ze zemí, která projevila chuť této výzvě čelit, je Německo. Skupina zahrnující odborníky z lékařské a sociální péče zahájila 20. června 2022 v Berlíně projekt vedený více zdravotnickými profesionály než občanskými úředníky. Projekt s názvem Action Alliance for Heat Protection Berlin bude zahrnovat tepelnou ochranu zdravotnických zařízení, jako je adaptace budov a zvýšení dostupnosti vody na nemocničních odděleních. O výsledcích budou informována další německá města a spolkové země.
„V letech 2018 až 2020 došlo jen v Berlíně a Braniborsku k 1400 úmrtím z horka. Teplo je skutečným nebezpečím pro lidi s již existujícími zdravotními problémy, těhotné ženy, malé děti a kohokoli, kdo pracuje venku. Vlny veder jsou životu nebezpečné také pro seniory a osoby s již existujícími onemocněními a zejména pro ty, kteří žijí sami. Jako společnost musíme zranitelné skupiny před tímto nebezpečím chránit. Je podceňováno, kolik lidí v Berlíně umírá na následky klimatické krize,“ uvedl Peter Bobbert, prezident Berlínské lékařské asociace.
Silvie Purmová
Silvie Purmová
