Snaha Andreje Babiše centralizovat účty zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven pod Českou národní banku je další z bezpočtu pokusů, jak zvýšit roli státu v našem zdravotnictví. To je konec konců trend dlouhodobý a o novou, náhodně se objevenou myšlenku, nejde ani v této dílčí věci zdravotního pojištění. Naopak, jde o logické pokračování předešlých snah o centralizaci zdravotního pojištění, o vytvoření jedné státní a monopolní zdravotní pojišťovny. To je ambice, která v našem politickém prostoru stále existuje a tento dílčí krok ji nahrává.
Už dnes je zdravotnictví samozřejmě z velké části státem ovládaný sektor, přesto v něm existují prvky konkurence, soukromého kapitálu a podnikání. To ale bylo a zůstává trnem v oku těch, kteří se nikdy nesmířili s tím, že může být zdravotnictví také předmětem působení tržních sil a nikoliv jen „moderní“ obdobou centrálního plánování. I díky konkurenci může zdravotnictví zvyšovat ekonomickou efektivitu systému a nabízet co nejlepší kvalitu svému zákazníkovi – pacientovi. Z naprostého nepochopení fungování trhu ze strany velké a mocné části lékařské obce a na ně navázaných politiků, kteří společně trh považují za hokynářství (v lepším případě za užitečný koordinační mechanismus pro všechny lidské činnosti kromě medicíny), tak žijeme ve velmi prazvláštním stavu. Ten je charakterický tím, že na jedné straně se ve zdravotnictví „točí“ neuvěřitelný objem finančních prostředků, máme zde bohaté farmaceutické firmy, výrobce přístrojů, soukromé nemocnice, lékaře a na straně druhé je tu vytvářen dojem, že zdraví nepatří byznysu a stát dělá vše proto, aby nad zdravím svých občanů měl co největší kontrolu.
Centralizace účtů zdravotních pojišťoven pod ČNB, navrhovaná ministerstvem financí, je další snahou zase o kousek tu konkurenci umenšit a pomalými kroky směřovat k monopolní státní zdravotní pojišťovně. Krok je to samozřejmě naprosto brutální. Vzít těmto pojišťovnám možnost využívat volnou likviditu k jejímu zhodnocování prostřednictvím finančních nástrojů soukromých bank je samozřejmě velký zásah do jejich autonomie a možnosti vytvářet konkurenční prostředí ve prospěch pojištěnců, tedy nás, občanů České republiky. Pokud se návrh prosadí, přijdou zdravotní pojišťovny minimálně o 100 milionů korun, které dnes přes fond prevence čerpají pojištěnci. O kompenzaci těchto prostředků nikdo v návrhu nemluví. Prostě ty peníze lidem seberou. Připomeňme navíc, že hospodaření těchto pojišťoven se nedotýká státního rozpočtu, a pojišťovny tak hospodaří na „svoje vlastní triko.“
Návrh na centralizaci účtu je samozřejmě potřeba odmítnout a vybojovat jeho neschválení. Podobné návrhy ale budou přicházet i v budoucnu a vycházejí z představy o ideálu státního zdravotnictví, ze kterého vymizí zdravá konkurence a tento prostor obsadí maximálně několik málo vyvolených oligarchů. Jsme svědky pokusu o omezení konkurence a prosazení státem podporovaného oligopolu. Důsledky pokračování takového trendu v budoucnu jsou jasné. Nákladnější, dražší, méně dostupné a méně kvalitní zdravotnictví. Pacient – pojištěnec – v roli prosebníka o podpultové zboží, které mu milostivě dodá oligarchizované zdravotnictví, placené z daní občanů. Tomu nemůžeme nečinně přihlížet.“
Jan Skopeček, ekonomický expert ODS
