Zvýšení spoluúčasti pacientů na pomezí sociální a zdravotní oblasti je důležité pro stále větší okruh lidí. Otázkou ale je, zda její zavedení neomezí přístup ke zdravotní péči u nižších příjmových skupin, konstatuje advokátka Společnosti medicínského práva ČLS JEP Lenka Teska Arnoštová. Pokud by se spoluúčast pacientů měla zavádět, je třeba nejprve legislativně vyřešit otázku vymezení standardu a nadstandardu zdravotní péče. Kvalitní péče se však nesmí stát výsadou movitějších občanů, uvádí advokátka v dalším díle anketních otázek Zdravotnického deníku na téma dobrovolné zdravotní připojištění.
Vláda má ve svém prohlášení možnost zavést připojištění pro občany na dobrovolném základu. Identifikujete oblasti léčby, na které se dnes nebo v budoucnu nedostávají nebo nebudou stačit finanční prostředky?
Česko v příštích letech nevyhnutelně čeká řada systémových změn ve zdravotnictví. Důvodem jsou zejména měnící se potřeby stárnoucí populace, dramaticky rostoucí počet pacientů s chronickým onemocněním a nedostatek kvalifikovaného personálu zejména v nemocnicích.
Rovněž se zvyšuje nabídka moderních medicínských technologií a léčiv (zejména tzv. centrových) a spolu s rostoucí poptávkou po kvalitní péči mají vliv na růst nákladů a vytváří tlak především na veřejné zdravotní pojištění.
Identifikujete nějaké zdravotní výkony, které dnes není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění, a přitom by mohly přinést vyšší kvalitu nebo komfort pro pacienta?
Obecně nové technologie, které čekají roky na uvedení do systému všeobecného zdravotního pojištění, například nové diagnózy v robotické chirurgii, nové typy neurostimulátorů nebo objednání na čas mimo běžnou ordinační dobu či možnost telefonické konzultace s lékařem mimo běžnou pracovní dobu.
Zkušenosti ze zahraničí nám ukazují, že pojišťovny mohou být součástí řešení problému i prostřednictvím soukromého zdravotního pojištění. V Dánsku je všeobecný nárok na zdravotní služby a veškerá zdravotní péče je hrazená. Můžete mít ale i soukromé zdravotní připojištění na některé uvedené výkony – na dřívější termín u ambulantního specialisty v jeho zvláštní pracovní době, péče u chiropraktika nebo například na již dnes prováděnou léčbu v soukromých klinikách zbytnělé prostaty horkou parou tzv. Rezūm.
Otázkou ale je, zda zavedení spoluúčasti neomezí přístup ke zdravotní péči u nižších příjmových skupin, které mají vyšší potřebu péče.
Dává smysl, aby u některých nových terapií mohlo fungovat dobrovolné připojištění?
Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění přinesla dvě nové cesty pro vstup inovativních léků a léků na vzácná onemocnění. Pokud nastane situace, kdy je potřebná zdravotní péče zdravotní pojišťovnou nehrazená, existuje možnost podání na výjimečnou úhradu přes § 16 zmíněného zákona, kterou posoudí revizní lékař. České zdravotnictví, založené na systému všeobecného povinného zdravotního pojištění, je zatím v porovnání s ostatními státy EU na relativně dobré úrovni a zaručuje dostupnost nových terapií, které jsou posuzovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv a jejichž financování je vyjednáno se zdravotními pojišťovnami.
Je ale otázkou, zda do budoucna bude tento stav nadále příznivý. V obecné rovině tak přichází v úvahu připojištění na vysoké doplatky.
V jakých oblastech by vám připojištění dávalo smysl?
Zvýšení spoluúčasti pacientů na pomezí sociální a zdravotní oblasti je důležité pro stále větší okruh lidí. Vidíme demografické trendy a víme, jak bude narůstat potřeba dlouhodobé péče o seniory v příštích dekádách, a to jak té zdravotní, tak sociální, a potřeba pobytových služeb.
Rostoucí péče o pacienty s chronickými nemocemi bude významně zatěžovat systém a náklady navíc porostou s tím, jak bude docházet k dalšímu prodlužování průměrné délky života a stárnutí obyvatelstva. Pacienti s chronickým onemocněním potřebují služby prakticky neustále. Dále platí, že se o ně nestará pouze jeden lékař, ale mnohdy celé lékařské týmy. Poskytování zdravotních služeb proto musí být lépe koordinované, mezi sebou propojené a integrované.
Potřebuje zdravotnictví vícezdrojové financování a posílení role soukromých zdrojů? Kde nejvíce?
V obecné rovině si spíše než posilování soukromého pojištění dovedu představit do budoucna posilování projektů partnerství mezi veřejnými poskytovateli zdravotních služeb a soukromými firmami v podobě dohod o sdílení rizik. Úhradu dostanete, jen když to funguje. Pro další zlepšení je nezbytné se zaměřit na neefektivity zdravotního systému, jako jsou délka hospitalizace, počet lůžek, účelnější využití personálu a vzrůstající administrativní zátěž.
Dávalo by někde smysl zavést nebo zvýšit spoluúčast pacientů? Kde?
Pokud by se měla zavádět spoluúčast pacientů, je v první řadě potřeba legislativně vyřešit otázku vymezení standardu a nadstandardu zdravotní péče. Předpokládá se, že by standardní péče byla hrazená z povinného zdravotního pojištění, kdežto na nadstandard by si občané sjednávali právě komerční zdravotní pojištění. Definice standardní péče musí být ale šetrná ve vztahu k nemajetným skupinám obyvatel, aby nedošlo k sociální diskriminaci a kvalitní péče se nestala výsadou movitějších občanů. Zároveň je potřeba posílit motivaci občanů k zájmu o své zdraví, k zdravému životnímu stylu a zajistit informovanost o nákladech na jejich zdravotní péči.
Konkrétně si například dovedu představit opětovné zavedení pobytového poplatku v lůžkových zdravotnických zařízeních s citlivější regulací u dlouhodobých hospitalizací, vyšší spoluúčast za lékařskou pohotovostní službu (ovšem při zachování výjimek) či stanovení taxy za prokazatelné zneužití záchranné služby.
-pur-
