Budeme se schopni vyrovnat se stárnutím populace? Pomoci by měl národní plán

Stárnutí populace je nejen celosvětový problém, ale i výzva. Zatímco věkový medián byl v roce 1920 pro muže 56 a pro ženy 59 let, v roce 2013 byl již 78 let pro muže a 84 roků pro ženy.  Na to, aby dlouhý život mohl člověk prožít hodnotně a ve zdraví, má obrovský vliv jak on sám, ale důležitou roli hraje i společnost a státní politika. Ta naše na stárnutí populace zatím připravena není.

 

Statistických dat a údajů o stárnutí populace existuje nepřeberné množství. Tato data by měla být v praxi využívána jak na úrovni státu, tak na úrovni regionální politiky. Dosud tomu tak bohužel nebylo.

„Na ministerstvu jsem tři roky a celou dobu se snažíme, aby příprava na stárnutí populace nebyla vnímána jen jako zajištění sociální péče a sociálních služeb a zaměstnanosti starších lidí, ale i něco více, je třeba, aby se společnost připravovala na stárnutí po celý životní proces,“říká Marta Koucká z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

Mohlo by vás zajímat

Přístrojová komise přijala od svého vzniku 248 žádostí, nedoporučila 24 přístrojů

Od května tohoto roku tam funguje samostatné oddělení – oddělení politiky stárnutí, které vzniklo v rámci nového odboru rodinné politiky a stárnutí. „Když se nad tím zamyslíme, jde o rozumné rozhodnutí, protože senioři a rodina patří k sobě, podpora rodiny je velmi důležitá,“ vysvětluje Koucká s tím, že díky vzniku nového oddělení se dá předpokládat, že agendu bude možno řešit komplexně, jak je to i v jiných Evropských zemích. Tam jsou s přípravou na stárnutí mnohem dál než my.

Národní akční plán pro pozitivní stárnutí

Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí (NAP) je strategický dokument zahrnující všechny oblasti potřebné v průběhu stárnutí. Tento dokument existuje od roku 2002 (vychází z principu Madridského akčního plánu, který byl schválen OSN) a k jeho aktualizaci dochází každých pět let. Gestorem programu je MPSV, přičemž na jeho přípravě a aktualizaci se podílí mezirezortní pracovní skupina, kde jsou zástupci krajů, měst, všech ministerstev, ústředních správních úřadů či neziskových organizací.

Když byla v roce 2013 schvalována původní verze NAP, poukazovalo se na to, že příprava na stárnutí populace není v ČR dostatečně zohledněna. Do plánu se proto dostala konkrétní opatření s konkrétními termíny pro jednotlivé resorty. „Nicméně velká chyba byla, že na tato opatření nebyly dostatečné finanční zdroje ani personální kapacita, takže plán byl kritizován ze všech stran. Proto jsme se rozhodli, že ho budeme aktualizovat,“ vysvětluje M. Koucká.  Aktualizovaný NAP byl schválen usnesením vlády č. 218 ze dne 30. 3. 2015 č. 218.

„Naplňování strategie umožní vyrovnat se s demografickým stárnutím populace a přispět ke změně přístupu lidí a celé společnosti ke stárnutí,“ říká M. Koucká s tím, že je třeba podporovat mediální obraz zaměřený na podporu pozitivního pohledu veřejnosti na stáří, prevenci, zdravý životní styl, aktivní stárnutí, tedy zapojení seniorů do života společnosti, posílení mezigeneračních vztahů a role rodiny.

Oblasti NAP pro období 2013 až 2017 jsou:

• Realizace politiky přípravy na stárnutí v České republice
• Zajištění a ochrana lidských práv starších osob
• Celoživotní učení
• Zaměstnávání starších pracovníků a seniorů
• Dobrovolnictví a mezigenerační spolupráce
• Kvalitní prostředí pro život seniorů
• Zdravé stárnutí
• Péče o seniory s omezenou soběstačností

K plánovaným aktivitám spojeným s NAP patří například:

• Finanční podpora určená na medializaci NAP a přípravy na stárnutí
• Nový dotační program pro oblast přípravy na stárnutí na místní úrovni „Obec vstřícná seniorům“
• Přijetí odpovídajících opatření k zajištění agendy přípravy na stárnutí na věcně příslušných rezortech od roku 2016 – do 30. 6. 2015; např. vytvoření rezortních plánů přípravy na stárnutí v návaznosti na NAP či vytvoření stálých kontaktních míst
• Finanční posílení současného dotačního programu „Podpora veřejně účelných aktivit seniorských a proseniorských organizací s celostátní působností“
• Spolupráce s krajskými úřady a místní samosprávou a příprava projektu „Podpora sociálního začleňování na místní a regionální úrovni “

Jak se odborníci shodují, pro kvalitní život prožitý ve zdraví je nezbytný odpovědný přístup člověka k přípravě na stáří, celoživotní aktivity a odpovědný přístupu ke svému životu a ke svému zdraví.

Duševní zdraví – klíčová otázka související s kvalitou prodlužujícího se života

„Kognitivní schopnosti s věkem přirozeně ubývají, demence však není přirozenou součástí demografického stárnutí.  Důležité je, že demence není nemoc, ale symptom provázejícím různá onemocnění.  Problematika duševního zdraví je jednou z klíčových otázek souvisejících s kvalitou prodlužujícího se života, která klade značnou zátěž pro pacienta i okolí,“ uvádí Markéta Pechholdová z Fakulty informatiky a statistiky (FIS) VŠE v Praze.

Absolutní počty demence stále narůstají. Podle údajů WHO jí trpí 35,6 milionů lidí a předpokládá se, že do roku 2030 se tento počet zdvojnásobí.  Přesná data o výskytu demence v ČR zatím chybí, současné odhady se opírají například o neúplné registry ÚZIS. Celková prevalence výskytu demence v Česku se tudíž uvádí mezi 90 až 169 tisíci pacientů.

Demence nejčastěji provází onemocnění nervové soustavy, ale i nemoci cévní či infekční. Z demencí primárních, které jsou progresivní a nelze je vyléčit, pouze progres zpomalit, je nejznámější Alzheimerova či Parkinsonova choroba. „ Demence sekundární, tedy ty provázející jiné onemocnění, je naopak reverzibilní úplně či částečně při vyléčení původní nemoci. Nejčastěji jde o vaskulární demenci, která bývá důsledkem infarktu mozku, či demenci provázející například infekční nemoci (HIV, meningitida či encefalitida), může ale jít i o demenci metabolickou, která je důsledkem hormonálních poruch či patologií štítné žlázy,“ vysvětluje Pechholdová. Největší část demencí má na svědomí Alzheimerova choroba (70%), druhým nejčastějším typem je vaskulární demence (14%) a demence při Parkinsonově nemoci.

Demence je kromě snížení kvality života i prediktorem zvýšeného rizika úmrtí. Podle Pechholdové je toto riziko dva až třikrát vyšší než u osob, které demencí netrpí.  Varující je skutečnost, že u demence dochází k rychlé progresi. Časné stádium pozorujeme 1. až 2. rok a častá je zde záměna se „senilitou“.  Střední stádium nastává mezi 2. – 5. rokem, kdy již dochází k patrnému omezení aktivit.  Pozdní stádium, které nastává po zhruba pěti letech, znamená ztrátu autonomie. „Pětileté přežití s demencí je 30 %, průměrná doba přežití s demencí okolo 4,5 let,“ dodává Pechholdová s tím, že i přes rostoucí závažnost v Česku stále chybí národní akční plán zabývající se tímto závažným problémem.

Pro kvalitní stáří je vedle zdraví významná i ekonomická stránka

„Význam starších osob na trhu práce se bude zvyšovat s jejich rostoucím absolutním počtem, zvyšujícím se věkem odchodu do starobního důchodu a vyšší ochotou pracovat i ve starším věku,“ domnívá se Ondřej Nývlt z FIS VŠE v Praze.

[infobox]Podle něho ve starším věku pracují a mají v budoucnu úmysl pracovat především osoby s vyšším vzděláním, osoby žijící ve městech a v nemanuálních profesích, často na částečné úvazky – což je v kontrastu se současným trhem práce v České republice.

Úroveň nezaměstnanosti starších osob, tedy lidí nad 50 let, je podle zveřejněných údajů překvapivě nižší, než je za celou populaci. Podle ekonomů je to dáno zejména špatnými podmínkami na trhu práce především pro mladé lidi (absolventy) a matky s malými dětmi. „Obecně jsou na tom starší lidé z pohledu zaměstnanosti dobře,“ konstatuje Nývlt, s tím, že uznává, že pro staršího člověka je mnohem těžší vyrovnat se se ztrátou práce než pro mladého.

Podle zjištění 45 % důchodců pracuje proto, že je to baví. Celá čtvrtina pracuje z finančních důvodů, 11 % proto, že vypomáhá svým blízkým a 14 % proto, že sice má dostatečný důchod, ale chtějí si přilepšit. Více než ½ seniorů by přestala pracovat v případě nemožnosti pobírat ke svému výdělku zároveň i důchod. Na druhou stranu by ale 22 % seniorů v tomto případě svůj odchod do důchodu odložilo.

Ačkoli senioři přikládají zaměstnání v životě člověka často jiný smysl než finanční, víc než polovina z nich by při změně podmínek souběhu příjmu a důchodu přestala pracovat.

Pracovat bude čím dál více důchodců

„Základní znak stárnutí obyvatelstva z pohledu trhu práce je, že nám stárne pracovní síla a v tomto ohledu je to mnohem znatelnější než v samotném demografickém. Například u věkové skupiny 55 – 59 let byl během posledních tří let nárůst z 69,3 na téměř 77 %, což je 7% nárůst a to je opravdu hodně, obdobná je i situace u věkové skupiny 60 – 64 let. A lze předpokládat, že takovýto vývoj bude neustále narůstat,“ konstatuje Nývlt.  Tento stav je podle něho ovlivněn jednak prodloužením věku odchodu do starobního důchodu i faktem, že část těchto osob chce pracovat déle.

Další velkou změnou na trhu práce bude, že nastupující důchodové generace budou mnohem aktivnější. Předdůchodové ročníky, které jsou teď na trhu práce, už totiž podle odborníků znají jiný život, mají jiný smysl života, budou jinak vnímat důchodový věk. Pro tyto lidi bude mnohem podstatnější, aby si udrželi svoji životní úroveň,“ vysvětluje Nývlt, podle něhož právě finanční důvody jsou a budou podstatné pro to, že důchodci budou pracovat i po odchodu do důchodu. Podle současných údajů 41% lidí počítá s tím, že bude pracovat i v důchodu, ochota pracovat tedy bude mnohem vyšší, než u generací, které do důchodu odcházejí nyní.

Rozdělení osob, které chtějí pracovat, je však podle shromážděných dat velmi selektivní. Obrovský přelom hraje městské a venkovské osídlení, kdy na venkově je mnohem snazší se po odchodu do důchodu realizovat, takže snaha pracovat je výraznější ve větších městech. Extrémem je Praha, kde by 4 z 5 lidí chtěli dále pracovat. Zůstává však otázkou jak a jakou práci budou schopni ve svém vyšším věku zvládat.

Rozdíl je i ve vzdělání, čím vyšší vzdělání, tím je vyšší ochota zůstat v zaměstnání. „Samozřejmě nepřekvapí, že například u manažerů nebo u specialistů, kteří se orientují na konkrétní činnost, je ochota zůstat i nadále v práci mnohem vyšší. Nikdo se nechce vzdávat pracovního života, který mu určuje nějakou smysluplnost. Na druhé straně u manuálních profesí je situace horší, což souvisí především se zdravotními problémy,“ hodnotí získaná data ekonom.

Zdenka Kolářová