Připojištění na služby neklinického charakteru či lepší ubytování v nemocnici, ale také spoluúčast pacientů jsou smysluplná opatření, která by do systému přivedla více peněz. Ještě přínosnější by ale podle Františka Vlčka, ředitele rozvoje a inovací AKESO holding, byla diferencovaná platba zdravotního pojištění, v níž by se odráželo, nakolik pojištěnec navštěvuje preventivní prohlídky a stará se o své zdraví. Co se pak týče samotného zdravotnictví, to by mohlo vyjít se současnými penězi, je ale třeba hledat efektivnější cesty, jak kvalitní péči poskytovat.
Vláda má ve svém prohlášení možnost zavést připojištění pro občany na dobrovolném základu. Existují podle vás oblasti léčby, na které se dnes nebo v budoucnu nedostávají nebo nebudou stačit finanční prostředky?
Dobrovolné připojištění je zajímavý nápad, jak přivést do zdravotního systému více legálních peněz. Je však velmi těžké nalézt obsah plnění pro takto připojištěné a neporušit tím některé etické hranice, hranice zaručené dostupnosti a podobně. Preferovat připojištěné ve spektru služeb či například v jejich časové dostupnosti momentálně nevnímám jako správnou cestu, protože by narážela na etické problémy a způsobila velké trhliny v sociálním smíru. Jako schůdnější se mi jeví připojištění na kvalitu například některých ubytovacích služeb nebo služeb neklinického charakteru. Jako logičtější a společensky přijatelnější mi přijde též diferencovaná částka za zdravotní pojištění, kde by pohyblivou složku tvořil jakýsi index posilování svého zdraví, například zda dotyčný chodí na všechny preventivní prohlídky, dodržuje léčebný režim svého chronického onemocnění a podobně.
Máme nějaké zdravotní výkony, které dnes není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění, a přitom by mohly přinést vyšší kvalitu nebo komfort pro pacienta?
Takových výkonů mnoho není a dříve či později, pokud se u nich prokáže efektivita, se každý výkon může dostat do systému veřejného zdravotního pojištění.
A co léčiva, které dnes nejsou plně hrazena, a dávalo by smysl, aby se na ně lidé připojistili?
Ani zde necítím velký problém, vždyť v každé skupině léků existuje alespoň jeden, který je plně hrazený. Tudíž necítím velký přínos v připojištění v oblasti léků, pokud by samozřejmě zároveň nedošlo k citelnému omezení dostupných léků pro ty, kteří připojištění nemají.
Dává smysl, aby u některých nových terapií mohlo fungovat dobrovolné připojištění?
Smysl to má, ale je to velmi těžko plánovatelné a řiditelné. Co bylo včera nové, dnes je v rutinní praxi. Jak by vypadal takový mechanismus úhrady “nové” nehrazené léčby? Jak by se vypočítávalo pojistné pro takový teoretický produkt? Neumím na to odpovědět a nemyslím, že je to jednoduše řešitelné.
V jakých oblastech by vám připojištění dávalo smysl?
Momentálně, z důvodů etických, společenských, sociálních i technických, jedině vyšší míra kvality doprovodných služeb.
Potřebuje zdravotnictví vícezdrojové financování a posílení role soukromých zdrojů? Pokud ano, kde nejvíce?
Podle mě potřebuje vyšší efektivitu, potom může klidně vyjít se současnými penězi. Jak na to, to je výhradně politická otázka, protože čistě z technického hlediska existuje celá škála opatření, která by efektivitu zvýšila.
Dávalo by někde smysl zavést nebo zvýšit spoluúčast pacientů, případně kde?
Spoluúčast jako regulační mechanismus jsme tu již měli. Myslím si, že ve své době byla smysluplná. To, že následně autorské politické straně prohrála několikeré volby, velmi pěkně vystihuje přijatelnost tohoto opatření na celospolečenské úrovni. Osobně jsem ale přesvědčen, že spoluúčast má svůj přínos, a pokud by se zavedla, zároveň se může stát jednou z položek, na které se lze připojistit.
-mk-
