Pro zlepšení kardiovaskulárního zdraví české populace je podle předsedy senátního Výboru pro zdravotnictví Romana Krause zásadní organizace péče o pacienty s metabolickými riziky. Jedná se o kontrolu vysokého cholesterolu, zlepšení dostupnosti farmakologické léčby, ale také o funkční disease management programy. Ty přispívají k tomu, aby byl nemocný léčen co nejdříve, nebo aby jeho choroba vůbec nevznikla. Bohužel takový nástroj, který by byl skutečně motivační jak pro lékaře, tak pro pacienty nám zatím chybí, upozorňuje Roman Kraus.
Jak zlepšit zdraví české populace a snížit kardiovaskulární mortalitu o odbornou společností zamýšlených pět procent do roku 2035?
Je to z velké části otázka našeho životního stylu a genetického nastavení. Kombinace „českého jídelníčku“, nedostatku pohybu, kouření a konzumace alkoholu vede populačně ke značnému zvýšení metabolických rizikových faktorů (obezita, diabetes, dyslipidemie) s důsledkem urychlení procesu aterosklerózy a bohužel též velkého počtu hospitalizací a úmrtí na kardiovaskulární choroby.
V těchto kulisách je proto kromě primární prevence zcela zásadní organizace péče o pacienty s metabolickými riziky. Relativně největší a nejrychlejší efekt má zaměření na kontrolu vysokého cholesterolu, zavedení skutečně funkčních disease management programů zdravotních pojišťoven a též zlepšení dostupnosti farmakologické léčby pro rizikové skupiny pacientů.
Jak a kde by měl být pacient s vysokým cholesterolem nejlépe léčen? Jak dosáhnout větší adherence k léčbě a dosahování cílových hodnot léčby?
Optimální hodnotu cholesterolu stanovuje praktický lékař nebo specialista. Určuje ji pro každého pacienta na základě vícero ukazatelů, jako je věk, pohlaví, hodnoty krevního tlaku, kouření, celková hladina cholesterolu a komorbidity, které určí aktuální kardiovaskulární riziko pacienta.
Adherenci k léčbě lze podpořit prací lékaře s pacientem, vhodnou formou telemedicíny či využívání pacientských aplikací, ale též strukturou bonifikace lékařů v rámci preventivních programů. Osobně dnes v rámci preventivních programů zásadně postrádám platbu vázanou na léčbu k cílovým hodnotám cholesterolu pro jednotlivé skupiny rizikových pacientů.
Jak by měla vypadat efektivní organizace péče (praktik – ambulantní specialista – specializované centrum)? V čem vidíte limity centrové péče o pacienty s dyslipidémií?
Praktický lékař by měl být onen „gate keeper“, měl by včas a správně diagnostikovat pacienta, dispenzarizovat jej a využít maximálně možností základní farmakoterapie – tj. preskripce statinů, případně statinů v kombinaci s ezetimibem.
Praktik by měl též včas referovat vysoce rizikové pacienty, stejně jako pacienty, které není možné běžnou farmakoterapií kompenzovat, ambulantnímu specialistovy, případně do center.
Bohužel současné nastavení centrové péče, které je mimochodem u takto populačně rozšířeného onemocnění zcela nelogické, neplní svoji funkci. Mnoho pacientů tak zůstává neléčených, nebo léčených neadekvátně.
Budoucnost vidím v léčbě pacientů v sekundární prevenci inovativními léky v ambulancích kardiologů a internistů. Tato péče však musí být vhodně koordinována s primární péčí. S odesláním pacienta musí docházet i ke sdílení dat – mezi ambulancemi praktika a specialisty a stejně tak mezi ambulancí, laboratoří a pojišťovnou. A zaléčený, kompenzovaný pacient se zase musí vrátit do péče praktického lékaře. Jen tak bude systém i finančně efektivní. Bohužel nám zatím chybí nástroj v podobě disease managementu kardiovaskulárních onemocnění, který by byl skutečně motivační jak pro lékaře, tak pro pacienty.
Přestože je farmakologická léčba považována za jeden z nejúčinnějších preventivních i terapeutických postupů v oblasti léčby vysokého cholesterolu, jsou inovativní léčivé přípravky pro české pacienty omezeně dostupné. Jaké cesty vedou k větší dostupnosti inovací pro české pacienty?
Vzhledem k zatížení české populace bychom v prvé řadě měli usilovat o to, aby byly inovace v léčbě cholesterolu dostupné pro české pacienty v maximálním rozsahu. V případě léčby cholesterolu jde především o dostupnost inovativní farmakoterapie ve specializované ambulantní péči.
Samozřejmě to sebou nese náklady, a proto je nezbytné, aby Státní ústav pro kontrolu léčiv, pojišťovny i výrobci našli rozpočtově efektivní řešení pro systém veřejného zdravotního pojištění i pro pacienty.
Výzvy přitom vidím na obou stranách – zdravotní pojišťovny by měly umožnit větší dostupnost inovací, firmy by zase měly nabídnout cenu, která napomůže širší možnost intervence kardiovaskulárního rizika populace a skutečnost, že jde v případě kardiovaskulárních onemocnění o nejčastější příčinu úmrtnosti v ČR.
-pur-
