Ambulantní a klinická pediatrie by se měly studovat jako jeden obor. Na včerejším zasedání zdravotnického výboru se na tom shodli poslanci napříč politickým spektrem. Navzdory odporu některých pediatrů se podle ministerstva zdravotnictví nenašly racionální důvody, aby byly obory oddělené. S celkovým snížením počtu lékařských odborností přichází novela zákona 95/2004 o postgraduálním vzdělávání lékařů, která by podle plánu měla jít na vládu během července.
„Jde především o snížení počtu základních oborů, ve stávajícím návrhu konkrétně na 29, a zároveň o zkrácení délky přípravy v těchto oborech v souladu s evropskými pravidly. 18 základních kmenů pro lékaře bude definováno přímo zákonem, délka základního kmene přitom zůstává na 24 měsících. Teď máme celkem kolem 90 oborů, přičemž většina současných základních oborů, které nebudou zachovány, by se měla přesunout do nástavbových oborů,“ přibližuje ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD). To je případ například malého oboru nukleární medicína, kde jednání ministerstva a odborné společnosti směřuje k tomu, že půjde o nástavbový obor.
Podle Němečka se může strhnout diskuse kolem každého oboru, který byl vyřazen z těch základních. Hlasitě se už nyní ozývají pediatři. „Doposud nám nikdo neodpověděl na otázku, proč má být zrušen obor praktický lékař pro děti a dorost? Proč mají být dva obory (Dětské lékařství a Praktické lékařství pro děti a dorost) sloučeny do jednoho? Co se tím má vyřešit? Pokud se někdo domnívá, že tímto krokem vyřešíme nedostatek pediatrů obecně, nedostatek lékařů na dětských odděleních a nedostatek budoucích praktických lékařů pro děti a dorost v primární péči, že zkvalitníme vzdělávání, tak se z našeho pohledu hluboce mýlí. Důvody jako „horizontální prostupnost lékařů“, o které se tolik mluví, a „kompatibilita oborů s předpisy EU“ nás v tomto případě nepřesvědčí,“ píše na svých webových stránkách Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR. Zároveň přikládá petici, kterou dávají lékaři podepisovat rodičům v ordinacích.
S tím ale ministerstvo nesouhlasí. „V celé Evropě je běžný jeden obor pediatrie. Nepovažuji úplně za korektní, když lékaři neinformované laické veřejnosti dávají v ordinacích podepisovat petice a straší je tím, že bude ohrožena péče o děti v ambulancích – víme, že tomu tak nebude,“ oponuje Němeček. „Protože nejsem pediatr, laicky jsem se ptal, co je zásadně na těch dvou pediatriích odlišného, že by musely mít zvlášť atestace. Dozvěděl jsem se, že jsou jiné počítačové programy a administrativa, jinak se vyplňují neschopenky a očkuje se. Jiné argumenty jsem nedostal,“ dodává ministr.
Podle pediatra Davida Kasala (ANO) navíc lékaři při praxi v nemocnici získají neocenitelné zkušenosti. O tom, že by měl být jeden obor, je přesvědčen i Jaroslav Krákora (ČSSD). „Dělal jsem ambulantní i lůžkovou pediatrii, takže jsem dost kompetentní, abych mohl zhodnotit, co je co. Vždycky jsem byl názoru, že pediatrie je jen jedna – k rozdělení došlo zbytečně,“ domnívá se místopředseda zdravotnického výboru Krákora.
Platové motivaci se nevyhneme
Opatření sice neumožní zvýšení počtu pediatrů (na to podle Krákory musí ministerstvo zareagovat propočtem, kolik odborníků bude dle demografie a odchodů do ciziny chybět, a podle toho navýšit kapacity na vysokých školách), dá ale zelenou pružnějšímu přestupu mezi nemocnicemi a terénem. To by mohlo napomoci i proto, že zatímco průměrný věk praktických lékařů pro děti a dorost je téměř nejvyšší v rámci medicíny, kliničtí pediatři jsou poměrně mladí.
Nalákat zájemce pak může ministerstvo prostřednictvím rezidenčních míst, která již dobře fungují u všeobecných lékařů pro dospělé. „Nejzásadnější motivace však bude, jak budeme schopni lidi zaplatit. Buď dostaneme peníze a budeme moci obory, které jsou velmi náročné z hlediska stresu a pracovního nasazení, zaplatit, anebo se obávám, že s každým dalším rokem budeme řešit větší a větší problémy a problémových oborů bude přibývat. Pak se bojím, že už na místě není evoluční změna, ale dříve či později to bude vyžadovat skokový růst,“ konstatuje ministr Němeček.
Vykuchaná interna
K požadavku redukce oborů, o niž ministerstvo usiluje, se připojují i poslanci, kteří zmnožení odborností kladou za vinu hlavně odborným společnostem. „To, co se zákonem 95 dopustilo například v oboru interna, vyvolalo tak těžký bordel, že na interně potřebujeme hepatologa, nefrologa či kardiologa. Je paradoxní, že když lékař získá specializaci, pojišťovny opakovaně sdělují, že nemůže dělat obor interna. Lékař najednou po 20 letech pojišťovně nevyhovuje jako vedoucí patra, protože je endokrinolog. 20 let to dělá a vychovává lékaře, ale protože je endokrinolog, internu dělat nemůže. Domnívám se, že cévní chirurg po 20 letech na chirurgické klinice logicky může sloužit na příjmové ambulanci, byť mu tam přivezou břicho,“ popisuje současné důsledky přílišné specializace poslanec Jiří Koskuba (ČSSD).
Podle ministra by kompetence lékařů po jednotlivých oborech měla jasně vymezit vyhláška. Další věcí bude jednání s pojišťovnami, aby nepřistupovaly na další požadavky, co se týče různých certifikátů a kurzů podmiňujících výkony, které do daného oboru běžně patří. „Stav, do kterého se dostal jeden z klíčových oborů – interna, je tristní. Byl vykuchán a nic v něm nezůstalo. Právě to je jeden z důvodů, proč chceme změnu. Lékař po absolvování interny by měl mít možnost v drtivé většině suboborů naprosto samostatně působit,“ říká Svatopluk Němeček. Podle Leoše Hegera (TOP 09) by zároveň bylo řešením co nejvíce vymezení zařadit do sazebníku.
Pedopsychiatrie by měla být oborem zvlášť, navrhuje poslanec
Ministr ovšem připouští, že u několika oborů bude v případě dostatku racionálních argumentů možné udělat výjimku. „Nesmí to ale být v masové míře, to by pak ztratilo smysl,“ dodává Němeček.
Kde by ústupek podle Jaroslava Krákory měl smysl, je případ psychiatrie a pedopsychiatrie. „I zkušenosti ze světa mě utvrdily, že to jsou dvě oblasti. Do pedopsychiatrie patří dětská mozková obrna, psychomotorické retardace, autismus, poruchy chování – 70 procent diagnóz je u pedopsychiatra a je to něco jiného než u dospělého psychiatra. Přimlouval bych se tedy za oddělení, aby se vzdělávání zbytečně nezdržovalo, protože nedostatek odborníků je na obou stranách,“ apeluje poslanec Krákora. O problematice jsme psali zde.
Akreditace více pracovišť? Pozor na dvě úrovně vzdělání
Zcela jednotný názor pak ve sněmovně nevládne ani v tom, nakolik rozšířit pracoviště vzdělávající novopečené lékaře. „Mělo by dojít ke zjednodušení akreditačního řízení – požadavky by se měly zjednodušit tak, aby zdravotnické zařízení splňující požadavky na lůžkové zařízení v daném oboru, pro který je základní kmen, mohlo v tomto kmeni vzdělávat. Při tvorbě vzdělávacích programů dostala akreditační komise za úkol zkrátit pobyt lékaře mimo mateřské pracoviště na nezbytné minimum,“ říká Svatopluk Němeček.
„Dochází trochu ke snížení laťky, aby bylo pracoviště akreditované v případě, že bude schopno vzdělávat ve kmeni, což je správné. Osobně si ale myslím, že ve chvíli, kdy absolvent bude kmen mít, bylo by dobré, kdyby šel alespoň na čas na vyšší pracoviště, což se ale zákonem nepodaří regulovat. Pokud se to vyvine spontánně, bylo by to fajn, pokud ne, bylo by potřeba pečlivě dbát na to, aby se nevyvinuli lékaři dvou úrovní se vzděláním převážně na nižších a převážně na vyšších pracovištích,“ upozorňuje Leoš Heger (TOP 09).
Michaela Koubová
