Pokud chce EU konkurovat USA, měla by výrobce motivovat i k tomu, aby chtěli své léky na vzácná onemocnění poprvé zaregistrovat právě v Evropě, navrhuje EURORDIS

Připravovanou novelizaci nařízení EU pro výzkum a vývoj léků na vzácná onemocnění a v pediatrické péči bychom měli využít k posílení pobídek a zvýšení atraktivity Evropské unie jako místa, kde budou farmaceutické společnosti chtít své léky vyvíjet i poprvé registrovat. To Evropské komisi, která by měla návrh revize obou předpisů předložit na jaře příštího roku, doporučuje mezinárodní nevládní organizace EURORDIS slovy jejího ředitele Yanna Le Cama. Ta spolu s dalšími odborníky a také zástupci farma firem zpracovala konkrétní návrhy, jak nařízení změnit. Le Cam je představil na mezinárodní konferenci, která se pod záštitou českého předsednictví v Radě EU uskutečnila v Bruselu.

Neměli bychom se bát posílit pobídky pro výzkum a vývoj léků na vzácná onemocnění. Jde přece o to, abychom zvýšili jeho atraktivitu. To, a nic jiného, má být hlavním cílem nařízení o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění, zaznělo na mezinárodní konferenci k připravované novelizaci dvou nařízení EU k lékům na vzácná onemocnění a v pediatrické péči, která se pod záštitou současného českého předsednictví v Radě EU uskutečnila koncem září v Bruselu.

Uvedená slova vyšla z úst výkonného ředitele významné nevládní Evropské organizace pro vzácná onemocnění EURORDIS Yanna Le Cama. Podle něj by zmíněná novelizace měla zajistit takovou podporu inovací, která bude vycházet ze skutečných potřeb pacientů a nikoli z toho, do jaké míry bude výsledný produkt uplatnitelný na trhu. A už vůbec by neměla řešit dostupnost takového léku v jednotlivých zemích EU, dodává Le Cam.

EURORDIS byl jedním z iniciátorů mezioborové expertní pracovní skupiny pro pobídky v oblasti léků na vzácná onemocnění, která vznikla za účasti zástupců několika malých a středně velkých farmaceutických firem na podzim roku 2020, rok před původně ohlášeným termínem předložení novelizace. Výsledkem její práce je loňská sada návrhů, jak zlepšit výzkum a vývoj těchto léků v Evropské unii i jejich postavení v rozhodovacích procesech, včetně cenotvorby. Tyto návrhy ještě skupina letos rozpracovala do několika doporučení, jak konkrétně upravit znění nařízení o lécích na vzácná onemocnění tak, aby se více zatraktivnilo evropské prostředí pro výzkum a vývoj v této oblasti (především ve srovnání s USA, kde vzniká celá polovina originálních inovativních léků, v Evropě je to necelá čtvrtina), jež zároveň bude reagovat na skutečné potřeby pacientů. A právě tyto návrhy Le Cam účastníkům konference představil.

Vzácnou chorobu by měla určovat prevalence i incidence

Obě zmíněná nařízení k lékům pro vzácná onemocnění a v pediatrické péči vznikla v nultých letech s cílem podpořit vývoj a dostupnost léků v těchto dvou oblastech. Tehdy vhodná léčba prakticky neexistovala nebo byla jen velmi omezená. Dvacet let poté se ukazuje, že legislativa skutečně pomohla zvýšit počet léků centralizovaně registrovaných v EU (přes 160) i pediatrických studií, i když výzkum se ne vždy podařilo zaměřit tam, kde je ho nejvíce zapotřebí. Poučení z fungování obou předpisů by měla evropská komisařka pro zdraví Stella Kyriakidesová zohlednit právě v očekávané novelizaci, kterou by měla veřejnosti představit někdy na jaře příštího roku.

Vzácné onemocnění definují současná pravidla jako onemocnění, kterým trpí pět a méně osob z 10 000. „To by mělo zůstat. Neměli bychom měnit pravidla uprostřed hry,“ říká Le Cam. Podle něj se objevují návrhy, které by takto definovanou prevalenci (počet pacientů s daným onemocněním v určitém okamžiku – pozn.red.) snížily například na tři osoby z 10 000. „To by ale byla zásadní chyba. V zásadě bychom vyslali signál, že se chceme srovnat s trhem v USA, že nechceme být atraktivnější,“ tvrdí.

Mohlo by vás zajímat

Přetížený personál, zhoršené duševní zdraví a delší čekací lhůty. Pomoct musí umělá inteligence

Zároveň ale připouští, že s rozvojem genetické profilace nádorů se mohou tímto způsobem z „běžných“ rakovin „vyrábět“ rakoviny vzácné, a to by se dít nemělo. „Proto navrhujeme, aby se přihlíželo i k incidenci (počtu nových případů onemocnění za určité časové období – pozn. red.), která by měla být šest a méně osob na 100 000. Nejde o žádné vyčarované číslo, vychází ze společného evropského projektu, který se zabýval vzácnými rakovinami,“ dodává Le Cam.

Nechceme definici, ale proces

Ředitel EURORDISu je obezřetný i co se týče vymezení dalšího z klíčových pojmů, kterým je nenaplněná léčebná potřeba (unmet medical need). Současná pravidla počítají s tím, že se má podpořit výzkum léků v takových případech, kdy „neexistuje uspokojivý způsob diagnostiky, prevence nebo léčby daného onemocnění“ nebo pokud lék sice existuje, ale zároveň přinese „významný užitek těm, kteří jsou postiženi daným onemocněním“. V souvislosti s chystanou novelizací se nicméně hovoří o tom, že by taková nenaplněná léčebná potřeba měla být definována přesněji, aby se výzkum podpořený z veřejných prostředků nasměroval skutečně žádoucím směrem.

„My ale nestojíme o žádnou definici. Měli bychom spíše zakotvit proces,“ zdůrazňuje v této souvislosti Le Cam. Toto své stanovisko obhajuje dosavadní zkušeností z různých evropských projektů, které se definicí nenaplněné léčebné potřeby zabývaly a postupně přicházely s jejím odlišným zněním. „Nedokážeme se shodnout na tom, kdy je taková potřeba naplněná a kdy nenaplněná. Vezměte si léky na cystickou fibrózu – jde o naplněnou potřebu, když se na tuto nemoc stále umírá? Nebo spinální svalová atrofie – budeme stále platit za současnou nákladnou léčbu nebo chceme rozvíjet editaci genů, která je pětkrát levnější?“ ptá se řečnicky. V takovou chvíli pronikají do diskuze i ekonomické otázky, ale to je podle něj špatný přístup, který neslouží pacientům. „Neměli bychom stoupat vzhůru proti řece jen kvůli tomu, abychom zúžili její tok,“ pomáhá si příměrem.

Proto namísto definice nenaplněné léčebné potřeby navrhuje legislativně zakotvit institut včasného dialogu, který by zahrnul zástupce pacientů, regulátorů, plátců i klinické experty a odborníky na hodnocení zdravotnických technologií (HTA) a kde by se již ve velmi rané fázi vývoje léku hledala shoda na tom, v čem v případě konkrétní nemoci spočívá ona nenaplněná potřeba. „V současné době takový dialog funguje jen ad hoc, potřebujeme jich mnohem více,“ zdůrazňuje Le Cam.

Různé stupně tržní exkluzivity

Významným motivačním prvkem, proč by se farmaceutická společnost měla rozhodnout zaměřit svoji pozornost na oblast vzácných onemocnění, je možnost získání výhradního práva pro umístění léku na trhu v EU. V současné době platí, že po zaregistrování nového léku na vzácné onemocnění nesmí po dobu deseti let získat v EU registraci žádný podobný lék nebo stejná léčebná indikace. „Naše pracovní skupina vypracovala návrh na systém postupně se prodlužující délky tohoto práva. Vychází ze tří archetypů,“ vysvětluje Le Cam.

V principu jde o to rozlišit, zda se jedná o oblast, kde neexistuje žádná terapie a výzkum je minimální, až po situaci, kdy je pacientům k dispozici již několik terapií, ale zcela ještě nenaplňují jejich potřeby. „Pro Archetyp 3 navrhujeme tržní exkluzivitu po dobu sedmi, ideálně osmi let, pro Archetyp 2 devět až deset let a pro Archetyp 1 deset až dvanáct let,“ vypočítává. A upozorňuje, že délka tohoto práva by měla být minimálně sedm let, i kvůli tomu, aby Evropa zůstala konkurenceschopná vůči USA.

Vedle „významného užitku“ příslušné terapie, jak byl zmíněn výše, navrhla dále odborná pracovní skupina zavedení i „podmíněného významného užitku“. „V době udělení registrace není v těchto případech k dispozici ještě dostatek dat na to, aby bylo možné významný užitek léku řádně vyhodnotit,“ vysvětluje Le Cam. Podmíněné „přidělení“ významného užitku by znamenalo, že výrobce ještě získává možnost dodat další data, například porovnání s jinou terapií či doplněná na základě progrese nemoci.

Podobně jako v případě plánu pediatrického výzkumu (PIP) by výrobci mohli také zpracovávat plán pro výzkum léků na vzácná onemocnění, pokračuje Le Cam. „Nebyla by to komplikace, ale příležitost,“ je přesvědčený. Podle něj se plány pediatrického výzkumu osvědčily a podobně by to dopadlo i s tímto návrhem. „Takový plán by zajistil systematické, nepřerušované a proaktivní vědecké poradenství a pomoc při přípravě protokolu. Snížil by riziko investice, podpořil inovativní design a zvýšil kvalitu evidence,“ dodává. Tím vším by se podle něj pro výrobce zvýšila předvídatelnost a zlepšila i komunikace s regulátory a plátci.

Evropská unie na prvním místě

Novelizace legislativy by se měla také využít k posílení postavení odborného výboru Evropské lékové agentury (EMA) pro léčivé přípravky pro vzácná onemocnění (COMP). Ten v současné době posuzuje, zda příslušný lék může nést označení „orphan“, lék na vzácnou chorobu, a zda si tedy jeho výzkum a vývoj zaslouží podpořit příslušnými pobídkami. „Měl by hrát roli po celou dobu životního cyklu léku, od včasného dialogu, přes orphanovou dezignaci, vědecké poradenství a pomoc s protokolem, až po registraci a post-marketingovou kontrolu,“ vysvětluje Le Cam.

A stejně jako jiné výbory agentury EMA by jeho činnost měla být spojena s vybíráním poplatků. „Dnes je to prakticky charita, jež vychází z práce dobrovolníků, “ tvrdí Le Cam. Takto se podle něj zahazuje cenná expertíza, kterou jeho členové, na rozdíl od jiných výboru EMA s většími pravomocemi, mají. „S ohledem na stále rostoucí počet orphanových designací by tak výbor mohl ulevit od práce Výboru pro humánní léčivé přípravky (CHMP, doporučuje Evropské komisi udělení registrace – pozn.red.). Významnou roli by hrál i při hodnocení významného užitku,“ dodává.

Evropská komise by podle Le Cama měla také v rámci novelizace lékové legislativy zapracovat zkušenosti se zrychleným schvalováním léků z úspěšného mezinárodního projektu PRIME. Ten umožňuje dostat nové inovativní léky k pacientům rychleji než přes běžné rozhodovací procesy. „56 procent léků, které prošly projektem PRIME, bylo z oblasti vzácných onemocnění, a těch zaregistrovaných je dokonce 89 procent,“ zdůrazňuje.

A nakonec by se Evropská komise podle Yanna Le Cama neměla bát vytvořit pobídku ze samotné Evropy: „EU na prvním místě – to by mohla být také motivace pro výrobce, aby chtěl dostat první registraci pro svůj lék právě v Evropské unii. Mohl by za to získat třeba další rok tržní exkluzivity. Vyslalo by to jasný signál, že EU chce být atraktivní a konkurenceschopná, a přitáhlo další klinický výzkum.“

Vedle revize právních předpisů by však výzkum a vývoj nových terapií měly podpořit i další kroky nelegislativního charakteru. Yann Le Cam tak navrhuje například vytvořit platformu pro společné jednání a spolupráci mezi státy v této oblasti, spolupracovat na sběru potřebných komparativních dat a za tímto účelem třeba založit i společný evropský fond, který by pomohl snížit míru nejistoty po dobu (například) prvních pěti let po registraci léku. „To je jednoznačně politické rozhodnutí. V tuto chvíli na něj není Evropská komise připravená, ale některé členské státy zřejmě jsou,“ uzavírá Le Cam.

Helena Sedláčková

Konferenci Jak by měla vypadat nová nařízení k lékům na vzácná onemocnění a v pediatrické péči organizovala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) pod záštitou českého předsednictví v Radě EU. Záznam z celé akce je možné shlédnout zde.