Ombudsman vyzval vnitro, aby vyjasnilo podmínky vydání zbrojního průkazu, pokud trvá na znalosti češtiny
Ombudsman apeluje na ministerstvo vnitra, aby vyjasnilo vydávání zbrojních průkazů, pokud trvá na složení teoretické zkoušky v češtině bez tlumočníka. Na veřejného ochránce práv se obrátila Němka, která má průkaz z Německa, žije v ČR, ale nemluví česky. Prokázat znalost češtiny u zbrojního průkazu má za diskriminační. Český zbrojní průkaz je doklad národní povahy a platí jen na území. Ombudsman šetřením diskriminaci neshledal.
Občanka Německa žije v České republice čtyři roky a podle svých slov zbrojní průkaz má už z Německa. Zkoušku ale chtěla složit rovněž v České republice. To se kvůli podmínce vypracovat teoretickou část v češtině bez pomoci tlumočníka ukázalo jako nemožné.
„Stěžovatelka je občankou Německa s přechodným pobytem v České republice a nehovoří česky. Chtěla by si požádat o vydání zbrojního průkazu, k čemuž je podle zákona třeba prokázat odbornou způsobilost vykonáním zkoušky, která se skládá z teoretické části prováděné formou písemného testu a z praktické části,“ objasňuje fakta ombudsman.
Otázky v jiném jazyce i tlumočníka zapovídá zákon
Zatímco pro praxi není čeština nutná, teoretický test musí uchazeč o zbrojní průkaz zvládnout v češtině. Praktickou zkoušku lze vykonat v cizím jazyce, „pokud jím s uchazečem komunikuje přímo zkušební komisař“. Teoretický test je ale třeba vypracovat v češtině a bez tlumočníka. „Tento požadavek podle stěžovatelky drtivé většině cizinců znemožňuje zkoušku složit a je diskriminační. Stěžovatelka se proto domáhá toho, aby mohla zkoušku absolvovat s tlumočníkem nebo s překladem otázek v písemném testu,“ popisuje situaci veřejný ochránce práv.
Jak dále vyplývá ze záznamu o případu, Němka s ministerstvem vnitra komunikovala, ptala se, zda si cizinec může k teoretické části zkoušky vzít na vlastní náklady tlumočníka. Vnitro odkázalo k vyhlášce, které to zapovídá: „Ministerstvo vnitra ve své odpovědi poukázalo zejména na vyhlášku, která stanoví, že žadatel vypracovává test samostatně a bez pomůcek, které nebyly zkušebním komisařem připuštěny. Na zkoušku se podle MV nevztahuje základní právo na tlumočníka a zákon neumožňuje vytvářet testové otázky v jiném jazyce,“ shrnuje stanovisko vnitra ombudsman.
Mohlo by vás zajímat
Držitel zbrojního průkazu má mít blízký vztah k ČR
O vyjádření požádal ministerstvo vnitra rovněž veřejný ochránce práv: „Ministerstvo uvedlo, že český zbrojní průkaz nemá relevantní konsekvence ve vztahu k zahraničí, neboť opravňuje k nabývání a držení zbraně pouze na území ČR. Zbrojní průkaz je tudíž dokladem ryze národní povahy. Evropská právní úprava navíc umožňuje členským státům přijímat přísnější pravidla nad rámec stanovený směrnicí o kontrole nabývání a držení zbraní,“ cituje odpověď vnitra v rámci šetření ombudsman.
Z hlediska vnitřní bezpečnosti je podle ministerstva vnitra nutné zabývat se otázkou “blízkosti” vztahu žadatele o vydání zbrojního průkazu k ČR. Česká státní příslušnost však není podmínkou vydání zbrojního průkazu a občané jiných členských států EU mají s českými občany z hlediska možnosti získat zbrojní průkaz zcela rovné postavení.
Žadatel musí rozumět při manipulaci s ostrými
Jak dále cituje veřejný ochránce práv, znalost češtiny je podle vnitra nezbytná, aby se držitel zbrojního průkazu mohl seznamovat s českými právními předpisy a aby v praxi rozuměl otázkám a pokynům policistů. „Stejně tak musí být žadatel o vydání zbrojního průkazu schopen porozumět instrukcím zkušebního komisaře během samotné zkoušky odborné způsobilosti, při níž v praktické části dochází k manipulaci se zbraní nabitou ostrými náboji,“ shrnuje ombudsman vysvětlení vnitra.
„Minimální znalost češtiny má také zabránit v získání zbrojního průkazu osobám, které pouze chtějí obcházet restriktivnější právní úpravu ve svém domovském státě,“ vysvětlilo také vnitro.
Podle upřesnění ministerstva vnitra, je třeba trvat na znalosti češtiny, neboť se lidé se zbrojním průkazem mohou pohybovat se zbraní v česky mluvícím prostředí. Držitelé zbrojního průkazu musí být zejména schopni reagovat na bezprostřední pokyny nejen ze strany policistů, ale například také odpovědných osob na střelnici či na honu. Zkouška odborné způsobilosti přitom může sloužit i k ověření porozumění českému jazyku.
Zákon má dva výklady a účast tlumočníka nevylučuje
Veřejný ochránce práv poté rozebral příslušnou legislativu. „Zákon o zbraních zjevně počítá s tím, že o zbrojní průkaz mohou v ČR žádat i cizinci. Právní úprava nicméně výslovně neřeší, v jakém jazyce je možné skládat zkoušku odborné způsobilosti. Vše tedy závisí na výkladu slova ,samostatně´ obsaženého v prováděcích právních předpisech. Jazykově lze toto slovo jistě vykládat tak, jak to činí MV, tedy ve smyslu nutnosti absolvovat test v původním (tj. českém) jazyce a bez tlumočníka,“ uvedl ombudsman.
„V úvahu ovšem připadá i takový výklad, že dotčená ustanovení pouze brání tomu, aby žadateli někdo napovídal správné odpovědi na testové otázky, ale nevylučují účast tlumočníka, který pomáhá pouze s překladem otázek. Je proto třeba dále posoudit, zda přísnější výklad MV obstojí z pohledu práva na tlumočníka a zákazu diskriminace občanů EU na základě státní příslušnosti,“ uvedl dále ombudsman.
Ve vztahu k právu na tlumočníka se pak veřejný ochránce práv opřel o rozsudek Městského soudu v Praze, který však může sloužit jen jako podpůrný argument a vnitro ho podle ombudsmana používá nesprávně.
Diskriminace občanů EU? Jde o zájem státu
Co se týče diskriminace, jde podle ombudsmana o dvojnásob citlivou otázku: „Při posuzování důvodů pro výklad právních předpisů zastávaný MV jsem předně vycházel z toho, že regulace zbraní je obzvláště citlivou otázkou, neboť se dotýká stěžejních zájmů státu na poli veřejné bezpečnosti a obrany ČR,“ uvedl veřejný ochránce práv.
Domnívá se proto, že stát v tomto případě disponuje širokou mírou diskrece v tom, jak nastaví příslušnou právní úpravu, včetně podmínek pro získání zbrojního průkazu. …V tomto světle je pak nutné nahlížet také na následující kroky testu nepřímé diskriminace.
„Soudní dvůr EU v kontextu volného pohybu pracovníků ve své judikatuře již připustil, že požadovat znalost místního jazyka může být za určitých okolností legitimní. Vždy však záleží na konkrétním případu a přiměřenosti dotčeného opatření,“ uvedl dále veřejný ochránce práv.
Naopak podle názoru ombudsmana neobstojí požadavek znalosti češtiny kvůli prokazování “blízkosti” žadatele o vydání zbrojního průkazu k ČR. „Česky mohou dobře umět i lidé, kteří k ČR fakticky blízký vztah nemají, a naopak ne všichni lidé s blízkým vztahem k ČR (včetně některých českých občanů) zvládají češtinu na úrovni potřebné pro úspěšné složení dotčené zkoušky odborné způsobilosti,“ uvedl ombudsman. Navíc je v zákoně podmínka pobytu v ČR.
Když nedorozumění může být fatální
Za pádný však považuje ombudsman argument vnitra o komunikaci s držiteli průkazu v reálném životě a o jejich schopnosti porozumět zákonům nebo nařízením.
„Ještě zásadnější je dostatečná znalost češtiny v ústní komunikaci. Držitel zbrojního průkazu manipulující se zbraní by měl být schopen dobře rozumět tomu, co se kolem něj děje, a zejména pochopit i bezprostřední pokyny ze strany příslušníků bezpečnostních sborů, zkušebního komisaře, provozovatele střelnice, organizátora honu apod. To platí zejména v krizových situacích, které vyžadují okamžitou reakci a v nichž může mít případné nedorozumění závažné, až fatální následky. Znalost českého jazyka tedy dle mého názoru může přispět k zajištění bezpečnosti všech zúčastněných (včetně samotného držitele zbrojního průkazu), což lze označit za legitimní cíl,“ uvedl veřejný ochránce práv.
Zbrojní průkaz je zkouška ověření češtiny
Podle ombudsmana je zkouška při žádosti o zbrojní průkaz rovněž zkouškou z češtiny: „Ačkoli zkouška odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu v její současné podobě zřejmě není primárně nástrojem k ověření jazykových znalostí, mám za to, že tuto úlohu může plnit. K úspěšnému složení zkoušky totiž žadatel potřebuje umět česky alespoň natolik dobře, aby porozuměl otázkám v písemném testu (obsahujícím i odbornou terminologii) a zároveň zvládl ústně komunikovat se zkušebním komisařem při praktické části zkoušky.“
Přes pochybnosti a váhání nad ne zcela jednoznačnými formulacemi ministerstva vnitra, kterými zájemce o zbrojní průkaz vnitro informuje na svém webu, dospěl veřejný ochránce k závěru, že česká právní úprava není diskriminační. Na vnitro pak apeluje, aby podmínky a text na webu vyjasnilo, pokud trvá na zkoušce v češtině.
„Z výše uvedených důvodů jsem dospěl k závěru, že požadavek absolvovat zkoušku odborné způsobilosti v češtině a bez tlumočníka sleduje legitimní cíl a splňuje podmínku přiměřenosti. Nejedná se proto o nepřímou diskriminaci stěžovatelky jakožto občanky EU na základě státní příslušnosti dle čl. 18 SFEU, a výklad právních předpisů ze strany MV lze považovat za eurokonformní,“ uzavřel veřejný ochránce práv.
Irena Válová
