Pacienti lékařům běžně (ne)rozumí. Zásadní je komunikace
Lékaři mezi sebou komunikují svým vlastním jazykem, který ale nemusí být vždy srozumitelný pro pacienty. Pokud však lidé nerozumí tomu, co jim jejich ošetřující lékař říká, mohou být zmatení nebo si dokonce nevědomky svým chováním škodit, protože špatně pochopí sdělení v ordinaci. Na to, jak dalece široká veřejnost rozumí lékaři běžně používaným frázím, se zaměřila nová studie publikovaná v žurnálu JAMA Network.
Podobně jako jiné obory lidské činnosti má i zdravotnictví svůj vlastní jazyk. Jenže to, jak komunikují zdravotníci mezi sebou, už nemusí být zcela srozumitelné pro širokou veřejnost. Ukázala to nová studie publikovaná v žurnálu JAMA Network. „Studenti medicíny se musí naučit zcela nový jazyk, který jim umožňuje přesně vyjádřit své klinické dojmy před ostatními. Časem se to pro ně stane druhou přirozeností a brzy jsou slyšet, jak sebevědomě mluví, což zní docela dobře,“ popisuje ve svém článku pro mezinárodní magazín The Conversation Stephen Hughes, chirurg a specialista na urgentní medicínu působící na britské Anglia Ruskin University.
Ačkoliv jsou komunikační dovednosti a jejich trénink dnes již běžnou součástí studia medicíny a většina studentů a studentek medicíny obvykle dbá na to, aby jejich nová jazyková dovednost nezpůsobovala nedorozumění při kontaktu s pacienty, stejně se tomu děje. Možné vysvětlení nabízí zmiňovaná studie. Ukazuje, že i zcela běžné lékařské fráze nemusí být pro pacienty automaticky srozumitelné. Na druhou straně pacienti – i vlivem dostupnosti velkého množství informací – nechtějí být těmi, s nimiž zdravotníci zachází jako s malými dětmi. Naopak mají stále více snahu být při své léčbě partnery. To ale vyžaduje nemalé komunikační dovednosti na straně zdravotnického personálu.
Negativní test na rakovinu pacienti chápou, slovo febrilní nikoliv
Studie provedená na americké University of Minnesota zahrnovala celkem 215 dobrovolníků z řad široké veřejnosti, kterým byly předloženy lékaři běžně používané fráze. „Tato zjištění ukazují, že řada ve zdravotnictví běžně používaných frází je interpretována přesně opačně, než jak jsou myšleny,“ konstatuje autorský tým. Lékařský žargon používaný při komunikaci s pacienty tak podle nich může mít i velmi vážné důsledky, protože lidé nepochopí to, co se jim lékař snaží sdělit. Na jeho otázky při vyšetření tak odpoví nepravdivě nebo si výsledky provedených testů vyloží nesprávně.
Zkoumaným dobrovolníkům vědecký tým předložil popis modelových situací za použití vět, které patří k běžné komunikaci zdravotníků. Respondenti pak měli zaškrtnout možnost, jež podle nich nejlépe odpovídá skutečnému významu sdělení. Vůbec nejlépe lidé porozuměli větě: „Vaše vyšetření krve neukazuje přítomnost infekce“. Tu správně pochopili všichni respondenti. Velmi dobré porozumění lidé vykazovali i u sdělení: „Výsledky vašeho screeningového testu na rakovinu jsou negativní“. To správně pochopilo 97 procent z nich.
Naopak vůbec nejhůře dopadlo porozumění dotazu, zda je pacient „febrilní“, čemuž správně porozumělo pouze 9 procent dotazovaných, a že před určitým výkonem „nesmí nic přijímat perorálně“. To pochopilo 11 procent respondentů. Pokud však autorský tým předložil obsahově stejná sdělení v běžně používaném „lidském“ jazyce, nikoliv lékařském žargonu, porozumění se zvýšilo. „Vzhledem k tomu, že v běžném jazyce nemluvíme o jezení nebo pití jako o něčem, co přijímáme perorálně, je možná nejjednodušší říci, že pacient nemá nic jíst a pít,“ nabízí studie náhradní možnost komunikace.
Mohlo by vás zajímat
Ne každý pacient porozumí všemu. Vliv mají i obavy
„Ať už jsou použita jakákoliv slova, někteří pacienti nejsou schopni pojmout všechno. Strach a úzkost zatemňují porozumění při jakémkoli vyšetření a s tím je třeba počítat,“ je přesvědčený Stephen Hughes a nabízí vhodné řešení, které by mohlo zvýšit míru porozumění mezi sdělením lékaře a pochopením ze strany pacienta. Jsou to různé informační letáky a brožurky nebo webové stránky vytvořené v jazyce, v němž lidé běžně komunikují.
Další cennou možností je nabídnout pacientům příležitost, aby mohli položit své otázky a dostali na ně odpovídající odpovědi, i když se na všechno při první návštěvě nedostane. To ale vyžaduje více času i nasazení ze strany zdravotníků. Výsledkem však je pacient, který lépe chápe svůj stav a je tedy i lépe schopen upravit své chování, například vhodně spolupracovat během své léčby.
Ludmila Hamplová
Ludmila Hamplová
