Jen před několika málo dny dvě americké farmaceutické společnosti oznámily, že se stahují z dobrovolného schématu stanovování úhrad za léky, který používá britská Národní zdravotní služba. Je to jen začátek a utržení laviny dalších výrobců léků, kteří už nebudou ochotni za stávajících podmínek dodávat evropským zdravotnickým systémům dostatečné množství léčivých přípravků? Experti britského listu Financial Times se zamýšlejí nad možnými důsledky.
Souboj mezi výrobci léků a vládami Velké Británie a členských zemí Evropské unie o to, jak se budou na starém kontinentu hradit léčivé přípravky, vstupuje do tuhé fáze. Šéf farmaceutické divize německého gigantu Bayer v uplynulém týdnu varoval, že středobod svých zájmů přesune z Evropy do Spojených států. Zkrátka hlavně co nejdále od evropských zemí, jejichž vlády dělají „velké chyby“ v tom, jak řídí své zdravotnické rozpočty.
Dvě americké farmaceutické skupiny Eli Lilly a AbbVie však našly mnohem větší odvahu a zašly ještě dál. Před několika dny oznámily, že vystupují z úhradového schématu britské Národní zdravotní služby (NHS). Účast v něm je dobrovolná, avšak Eli Lilly a AbbVie už nebyly ochotny dále snášet fakt, že nastavený mechanismus pranic nereflektuje stoupající výrobní náklady léků, bez kterých se ale pacienti nedokáží obejít.
Výdaje na léky raketově rostou, vlády ale chtějí šetřit
„Vlády se sice nemohou jednoduše ohnout před zájmy korporátních gigantů. Musí ale vyvažovat mezi potřebou omezit náklad na zdravotnický systém včetně léků a svými ambicemi přilákat investice do biologických věd,“ píší experti britského deníku Financial Times.
Farmaceutickým firmám stále více vadí rostoucí objem zpětných plateb ve Velké Británii. Ty vyplývají z nastaveného schématu úhrad, kdy se výdaje na hrazené léky mohou zvyšovat nejvýše o dvě procenta ročně bez ohledu na to, kolik léků Národní zdravotnická služba spotřebuje. A cokoli je nad tento cenový strop, farmaceutické společnosti musí vracet zpět.
Problém je v tom, že výdaje na léky v posledních letech výrazně rostou. Začalo to za covidové pandemie, kdy výdaje byly taženy především spotřebou léků. Na to navázala krize energetická, kdy výdaje tlačí vzhůru rostoucí náklady na výrobu léků. Farmaceutické společnosti mají za loňský rok vrátit 3,3 miliardy liber (kolem 90 miliard korun).
To představuje více než čtvrtinu z celkového objemu tržeb za dodávky hrazených léků. O dva roky dříve to bylo jen pět procent. Jen pro představu, britských 26,5 procenta je přibližně dvakrát vyšší míra zpětných plateb než v Německu.
Není to jen britský problém
„Jenže problém se správným nastavením cen léků nepálí v Evropě jen Velkou Británii. Berlín loni v říjnu zavedl pravidla, která rovněž výrazně krotí výdaje za léky, které jsou na předpis. Objevují se spekulace, že podobný systém tomu britskému začnou farmaceutické firmy opouštět také ve Francii,“ upozorňuje britský deník Financial Times.
Jinými slovy v Evropě se schyluje k rozhodující bitvě mezi vládami jednotlivých zemí a farmaceutickými společnostmi o to, jak se o výdaje na léky rozdělí. Vlády na jedné straně argumentují nutnosti šetřit, jelikož veřejné rozpočty jsou napjaté, farmaceutické společnosti na straně druhé varují, že za takových podmínek nemohou nadále smysluplně léky zásobovat. A současně ztrácejí motivaci k investicím do výzkumu a vývoje nových léků na evropském kontinentu.
Farmaceutické společnosti se už v předchozích letech co do investic stále častěji obracely směrem k USA, nebo dokonce Číně. Tamní trhy jsou pro ně zkrátka lukrativnější. List Financial Times se odkazuje na nedávnou zprávu Evropské federace farmaceutického průmyslu a asociací (EFPIA), z níž vyplývá, že investice do farmaceutického výzkumu rostou rychleji právě ve Spojených státech a Číně.
Zajistěte udržitelnou cenovou politiku
Autoři dokumentu doporučují evropským vládám přehodnotit politiku v oblasti farmaceutického průmyslu a vytvářet takové prostředí, které bude v Evropě podporovat vznik skutečných výzkumných hubů světové úrovně. K tomuto prostředí mají přispívat také „udržitelné cenové politiky“. Zástupci farmaceutického průmyslu zdůrazňují, že zásadní překážkou pro větší investice je jejich poměrně nízká návratnost v Evropě v porovnání s jinými regiony.
Ironií osudu je, že dohady o cenách léků nejsou ničím novým. Už v roce 2019, tedy ještě před propuknutím covidové pandemie se zástupci farmaceutického sektoru a vlády čas od času střetly kvůli cenám některých inovativních léků, které výrazně zvyšují šanci pacientů vyléčit se z dříve jen těžko léčitelných chorob. A i tehdy se hledal přijatelný kompromis mezi dostupností léčby a její dostatečnou lukrativností, která nepovede k omezování investic do výzkumu a vývoje nových léčivých přípravků.
Zdeňka Musilová
