Většina krajů popisuje síť služeb jako těžko udržitelné a často nedostačující minimum. Problém je s dostupností služeb, zejména ambulantní léčby, substituční léčby a preventivních programů. Informace o krajské politice v oblasti závislostí za rok 2021 dnes projednala Rada vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí, které předsedal premiér Petr Fiala.
„Síť služeb prevence a pomoci v oblasti závislosti se v 90. letech rozpadla. Existují nízkoprahová zařízení a ambulantní poradny, kde se objevují lidé se závislostí na nelegálních drogách. Co se týká alkoholu a dalších závislostí, které jsou výrazně větším problémem, ta síť je nedostatečná a neexistující,“ uvedl na dnešní tiskové konferenci národní koordinátor pro protidrogovou politiku Jindřich Vobořil. „Měly by vzniknout krajské strategie, které se budou dívat na to, jak je rozložen problém v kraji. Na Vysočině nebo v Pardubickém kraji je výrazně menší problém v oblasti nelegálních drog než třeba v Praze a Brně. Na základě toho by se měly tvořit místní sítě,“ dodal.
V roce 2021 kraje vynaložily na politiku v oblasti závislostí téměř 365 miliard korun a obce necelých 85 miliard. Dohromady se jednalo o částku 449 miliard, což je zhruba o 18 miliard více než v předchozím roce. „Financování je primárně dotační a týká se především nestátních organizací, případně soukromých ambulancí. Zdravotní pojištění do toho nějak vstupuje, nicméně je to sporadicky. Každý kraj to má jinak,“ okomentoval Vobořil. Jednoletá dotační nebo grantová řízení představují podle něj nestabilitu a administrativní zátěž pro poskytovatele služeb. „Hovořili jsme o tom s ministerstvem práce a sociálních věcí. Ministerstvo chystá novelu zákona o sociálních službách, kde chceme podchytit jiným způsobem systémové financování této pomoci. Souběžně se snahou MPSV teď prochází připomínkovým řízením Akční plán Národní strategie v oblasti závislostí, který navrhuje zřídit úřad, který by se díval na to, jakým způsobem budeme financovat služby a udělat tzv. adiktologický zákon.“
Podle Vobořila je zapotřebí především kooperace mezi jednotlivými kraji. „Doporučením je naučit kraje spolupracovat s naší národní strategií a sjednotit krajské strategie. Podívat se na indikátory, podle kterých bychom ty prostředky generovaly.“
Zapomínat by se nemělo ani na zdravotně-sociální pomezí, kde podle Vobořila není jasně definované, jak, komu a kým má být poskytována péče lidem v této oblasti. „Narážíme na definici toho, co vlastně ta síť je, kolik těch lidí má být nebo jestli mají vzniknout nové typy služeb,“ uzavřel.
-ns-
