Jak se věci mají s prospěšností alkoholu a další malé velké zprávy

Ve víně je lež. Star Trek klepe na dveře. Sezení vyvolává úzkost. Chystá se Amerika na atomovou válku?

 

 

 

Mohlo by vás zajímat

Heliporty v nemocnicích nejsou stavěné pro těžké armádní vrtulníky, varují hejtmani

 

Studie o tom, jak chybují studie, konkrétně o alkoholu

Nová britská studie bere vítr z plachet všem, kdo svou náklonnost k dobrému pití živili pocitem, že se vlastně starají o své zdraví.

Výzkumníci deset let sbírali data od více než 50 000 respondentů: polovinu tvořili abstinenti a polovinu konzumenti alkoholu v únosném množství (v průměru sklenka vína nebo jedno pivo denně). V podstatě jedinou skupinou, kde se sice drobné, ale měřitelné pozitivní dopady na zdraví dotyčné osoby projevily, byli muži mezi 50 a 64 lety a ženy starší 64 let, píše The Verge.

Studie dále uvádí, že předchozí podobné práce v oboru často opakovaly tu chybu, že braly abstinenty za jednolitou skupinu, což v praxi vůbec neodráží realitu: v jedné velké množině se tím pádem potkají asketičtí sportovci, bývalí alkoholici nebo lidé, jejichž životní styl sice vynechává alkohol, ale jinak má do zdravého ideálu daleko.

S přihlédnutím k výše uvedeným nedostatkům lze jakákoli drobná pozitiva víceméně pominout. Nebo z nich alespoň v žádném případě neodvozovat, že konzumace alkoholu vám nějakým zásadním způsobem pomůže vylepšit zdravotní stav. Výrazné a prokazatelné dopady jsou jenom ty, které se vztahují ke konzumaci nadměrné. A ty bohužel zůstávají jednoznačně záporné.

 

ATP syntáza. Ten název si pro jistotu zapamatujme

Lidové pořekadlo „Kam nemůže světlo, musí lékař“ má možná větší váhu, než jsme si mysleli. Například ozařování infračerveným světlem se při léčbě špatně se hojících ran už nějakou dobu používá a dokonce i samotný pobyt na přímém slunci má příznivý vliv na řadu neduhů, nevíme ale přesně proč.

Donedávna ovšem vůbec nebylo jasné, proč tomu tak je a jestli všechny zdokumentované pozitivní efekty nejsou jen důsledkem zlepšení psychického stavu. Skupina německých výzkumníků ale záhadě léčivého světla přišla na kloub. A stačil jim k tomu obří laser, píše se v New York Times.

Abychom pochopili, jak může světlo léčit, musíme se ponořit hluboko do nitra buněk. Konkrétně k mitochondriím, „buněčným elektrárnám“, které zajišťují buněčné dýchání a tím pádem buňkám dodávají energii.

Jednou z nejdůležitějších částí tohoto buněčného komplexu je molekulární komponenta zvaná ATP syntáza. Ta nápadně připomíná rotační motor osazený přímo na vnitřní membráně mitochondrií. Roztáčejí jej protony, které se snaží proniknout dovnitř, a s pomocí takto získané energie motor vytváří ATP – molekulu sloužící jako hlavní přenašeč energie v buňce.

Jakýkoli proces, který by měl vliv na efektivitu tohoto „motoru“, by tudíž mohl přímo ovlivňovat množství energie, které bude mít buňka k dispozici. Netřeba dodávat, že vyčerpaná buňka bude mít co dělat sama se sebou, natož aby účinně regenerovala a hojila zranění.

Jedním z nejdůležitějších faktorů, které mají vliv na efektivitu ATP syntázy, je viskozita vody obsažené v mitochondrii. A právě na ni má zásadní vliv světlo. Životodárná tekutina se v mitochondrii vhledem k jejím mikroskopickým rozměrům chová úplně jinak než v našem makrosvětě, svou vysokou viskozitou připomíná spíše med.

S pomocí výkonného laseru ale výzkumníci dokázali její viskozitu výrazně snížit. Stačilo na ni posvítit paprsky správných vlnových délek. V buňce by tudíž podobné osvětlení mohlo značně urychlovat generování energie. Vzpomínáte si na lékařské trikordéry ze seriálu Star Trek?

Doba, kdy by se podobný přístroj mohl stát běžnou součástí lékařského vybavení, možná není tak vzdálená.

 

Při práci a učení se je lépe pohybovat, sezení vyvolává úzkost

Sedavé zaměstnání a absence pohybu ve volnu má rozsáhlé zdravotní dopady a dokonce může vyvolávat úzkostné stavy.

Odborníci zkoumali, jak aktivita s nízkou spotřebou energie (tedy sezení) souvisí s emotivním rozpoložením. A jejich závěry by se neměly brát na lehkou váhu. Trávit dlouhé hodiny, někdy i celý den, v sedě, pro naše fyzické zdraví skutečně není dobré. Je to prokázáno a každému je to zřejmé. Ať už to vede ke vzniku srdečních problémů, cukrovky či osteoporózy, posedávání v křesle nebo povalování se na pohovce není ku prospěchu nikomu.

Vědci se tentokrát soustředili na to, jaký vliv má sedavý způsob života na duševní zdraví. Nová studie, zveřejněná na BMC Public Health, ukazuje, že nebezpečí vzniku úzkostí roste v závislosti na čase, který strávíme v sedě, ať už před počítačem nebo před televizí či u pracovního stolu.

Úzkost je skutečnou duševní chorobou, kterou ve světě trpí na 27 milionů lidí, a ještě mnohem více, připočítáme-li k tomu poruchy s úzkostí spojené, jako jsou fobie. Lidé trpící úzkostí se neustále příliš znepokojují, což více či méně narušuje kvalitu jejich života.

Úzkost mívá často somatické projevy, to znamená, že se projevuje fyzickými problémy, které mohou mít podobu trvalé únavy či dýchacích potíží, svalového napětí či bolesti hlavy.

“V moderní společnosti narůstají symptomy úzkosti, které zjevně doprovázejí sedavý životní styl,” vysvětluje hlavní autorka studie Megan Teychenneová z Deakinovy univerzity v Austrálii. “Chtěli jsme tedy ověřit, zda jsou oba faktory skutečně spojeny.

Vědci analyzovali a srovnávali devět předchozích studií. Většina z nich je přivedla k výše uvedenému závěru. Vědci za sedavou aktivitu považovali také sezení u počítače, přestože vztah mezi úzkostí a displejem vyšel méně výrazně.

Studie prokázala, že 36 procent vysokoškolských studentů, kteří tráví více než dvě hodiny denně před počítačem, je více vystaveno nebezpečí vzniku úzkostí, než ti, kteří před počítačem tráví méně času. Vědci to vysvětlují hypotézou, že přílišné sezení narušuje spánkový cyklus, což zhoršuje metabolismus. Připomínají psychiatrickou teorii, podle níž nadměrné sezení vede k tomu, že se jednotlivec stahuje ze sociálních vztahů, jejichž ztráta vyvolává úzkosti. To vše ještě hodlají dále zkoumat a analyzovat.

 

V USA schválili do prodeje lék na následky ozáření

Ve Spojených státech povolili první lék k léčbě následků ozáření po jaderných katastrofách. Preparát s názvem Neupogen je vlastně syntetickou bílkovinou stimulující růst bílých krvinek, které se podílejí na našem imunitním systému, a dosud se používal ke zmírnění vedlejších účinků chemoterapie.

Neupogen od Novartisu dokáže uspíšit růst leukocytů, jejichž produkce klesá v důsledku chemoterapie nebo radioterapie, a urychluje obnovu kostní dřeně, píše Bloomberg.

Lék byl povolen americkými úřady už v roce 1991, ale pouze v rámci léčby rakoviny. Nyní se tento preparát stal vůbec prvním oficiálním lékem určeným k léčbě akutního radiačního syndromu, respektive jeho hematopoetických aspektů.

Povolení léku k léčbě nemoci z ozáření předcházel dlouholetý výzkum Marylandské univerzity, která preparát zkoušela na zvířatech. Mimo jiné i proto, že v současné době prakticky neexistují lidé s otravou radiací.

Zásoby Neupogenu byly také umístěny do strategických skladů, kde Američané skladují antibiotika, vakcíny a protijedy pro případ, že se Spojené státy stanou terčem chemického nebo biologického útoku.

 

Ondřej Fér, Ekonomický deník