Návrh novely zákona o zdravotních službách, který ministerstvo zdravotnictví představilo koncem loňského roku, poprvé upravuje legislativně dosud opomíjenou, nicméně čím dál důležitější telemedicínu, tedy poskytování zdravotních služeb na dálku. Tu v zásadě staví na roveň jiným službám – bez dalších limitací. Proti tomuto směřování legislativní úpravy telemedicíny se ovšem ostře vymezila Česká lékařská komora. Ta v připomínkovém řízení navrhuje, aby bylo možné poskytování zdravotních služeb na dálku provádět pouze v oborech, které stanoví prováděcí předpisy. Taková úprava by ale byla vzhledem k dynamickému rozvoji telemedicíny zcela nesmyslná, řekl Zdravotnickému deníku tuzemský průkopník systémového přístupu k telemedicíně profesor Miloš Táborský, vedoucí Národního telemedicínského centra Fakultní nemocnice Olomouc.
Poskytování telemedicínských služeb ošetřuje navrhovaná novela zákona jednoduchým způsobem – zdravotní služby lze podle jejího znění poskytovat i „na dálku za použití telekomunikačních a informačních technologií“, pokud to je v souladu s pravidly danými tímto zákonem – tedy zcela totožnými pravidly, kterými se mají řídit i jiné zdravotní služby. Návrh neřeší ani odpovědnost za stanovení diagnózy na dálku, i ta je stejná jako v případě klasického osobního vyšetření. S takovou minimalistickou, ale jednoznačnou definicí se sice ztotožňuje většina expertů na telemedicínu, návrh ovšem v připomínkovém řízení (které je již ukončené, ale zatím nezapracované do znění novely) čelil kritice. Část týkající se telemedicíny torpédovala především Česká lékařská komora (ČLK).
Ostrý nesouhlas komory
ČLK se proti ustanovení, které se týká telemedicíny, ostře vymezila. „Česká lékařská komora opakovaně poukazuje na skutečnost, že opětovně nebyla oslovena ani přizvána k tvorbě novelizačního návrhu vyhlášky o zdravotnické dokumentaci a návrhu úpravy zákona o zdravotních službách,“ stojí v připomínkách.
Že se na přípravě návrhu nepodílela, však není zdaleka jedinou výtkou, kterou ČLK uvádí. „Tato problematika má řadu příznivců, ale i odpůrců z řad lékařů a pacientů a je potřeba velmi přesně definovat, za jakých podmínek lze zdravotní služby touto formou poskytovat,“ píše se poměrně obecně v dokumentu podepsaném prezidentem komory Milanem Kubkem. Podle ČLK je také potřeba odmítnout, aby byl lékař povinen zdravotní služby formou poskytovat, podle komory se vždy se musí jednat o možnost, nikoliv o zákonem uloženou povinnost.
Komora proto navrhuje upravit ustanovení tak, aby bylo možné telemedicínu provádět pouze v oborech, které stanoví prováděcí předpisy, jsou-li splněny minimální technické požadavky stanovené prováděcím předpisem a pouze těmi poskytovateli, kteří již mají pacienta ve své péči, případně specialisty na základě indikace poskytovatele, který má pacienta ve své péči.
Připomínky k návrhu vyhlášky odeslala ČLK 12. ledna, své stanovisko k věci ale projednávala i na setkání svého představenstva, které se konalo 28. ledna. Tam bylo k digitalizaci zdravotnictví a telemedicíně přijato jednomyslně (všemi 20 hlasy) stanovisko, v němž se uvádí: „Digitální zdravotnické technologie mění způsob poskytování zdravotní péče a zasahují do vztahu mezi lékařem a pacientem. Digitalizace zdravotnictví přináší nové výzvy, ale také rizika, ke kterým patří především zvyšování nákladů na zdravotnictví, zneužití osobních dat, ohrožení vztahu lékař – pacient a snížení kvality poskytované péče i tlak na nové znalosti a dovednosti zdravotníků a pacientů.“ Podle usnesení ČLK je nutné stanovit „jasné podmínky a regulace při používání telemedicíny a mobilního zdravotnictví“.
Regulace je nesmysl, říká Táborský
„Pokud bychom telemedicínské služby definovali zcela konkrétně v zákoně, jak to požaduje Česká lékařská komora, bude to totální nesmysl. Telemedicína se velmi dynamicky rozvíjí a každý den přicházejí desítky nových technologií. A dojde-li ke zúžení v zákoně, tak to prostě není příliš chytrý krok do budoucna,“ řekl Táborský Zdravotnickému deníku.
A upozornil na to, že se spolu se svými kolegy snaží o to, aby znění novelizace zákona umožnilo rozvoj telemedicíny. „Od začátku komunikujeme s paní doktorkou Těšitelovou (statutární zástupce ředitele ÚZIS Vladimíra Těšitelová – pozn. red.), která je garantem návrhu novely zákona a proběhla nějaká resortní i meziresortní diskuse,“ poznamenal Táborský.
A upozornil, že spolu s dalšími odborníky připravuje nezávislé diskusní fórum, jehož garantem by měl být zdravotní výbor Senátu. Tam by spolu diskutovali předkladatelé návrhu, lidé z ministerstva zdravotnictví, odpůrci návrhu a řada předních expertů v oblasti, například doktorka Jolana Kopsa Těšinová nebo docent Petr Šustek. „Na té konferenci by si měli vyříkat, jaký je pohled obou stran, tak aby došlo k nějakému konsenzuálnímu závěru a aby byl ten zákon ve výsledku publikovatelný a především aby měl spíše obecný charakter,“ vysvětlil Táborský.
Termín konference ještě není stanoven, je pravděpodobné, že se uskuteční v první polovině června.
Jakub Němec
