Odmítnutí pacienta s čerstvou onkologickou diagnózou v centru by mělo být non lege artis

Česká republika se může pyšnit velmi ambiciózním Národním onkologickým plánem 2030, jehož vizí je zajistit každému obyvateli Česka “možnost prevence vzniku onkologického onemocnění a v případě jeho rozvoje zajistit nejvyšší možnou kvalitu péče a života bez ohledu na geografickou polohu či stadium nemoci”. Tento náročný úkol rozpracovává v rámci čtyř strategických cílů, přičemž konkrétní kroky jsou stanoveny ve dvouletých akčních plánech. První takový akční plán se soustředí zejména na prevenci, dostupnost péče, a to zejména v Karlovarském kraji, který postrádá komplexní onkologické centrum, či na paliativní péči. První vyhodnocení by přitom mělo proběhnout nyní v dubnu. Jedním z úkolů, jichž by pak do budoucna rádo dosáhlo ministerstvo zdravotnictví, je stanovení, aby komplexní onkologická centra nemohla z kapacitních důvodů odmítnout nově diagnostikované pacienty. Takový přístup by byl brán jako non lege artis. Problematice onkologické péče se věnoval kulatý stůl Zdravotnického deníku na téma Cesta pacienta k onkologické diagnostice a léčbě, který se konal 28. března v Praze.

Národní onkologický plán 2030 (NOP 2030) byl vytvořen v roce 2021 a vloni v červnu ho přijala vláda. Jeho plnění je přitom podmínkou, aby Česko mohlo čerpat miliardy korun na rozvoj onkologické prevence a léčby z Národního plánu obnovy. NOP 2030 ovšem není první dokument, který se zaměřuje na zlepšení onkologické péče v Česku. Podobný plán jsme měli už od roku 2013, přičemž jedním z přelomových kroků bylo vytvoření komplexních onkologických center (KOC). Těch je dnes 15, navíc máme dvě centra určená dětem.

“Péče o onkologické pacienty je systémová, chirurgická a také radiační, což představuje obrovské náklady spojené s pořízením ozařovací techniky. Pak dává smysl vytvářet celky, kdy jsou přístroje a personál, který je obsluhuje, na jednom místě. K tomu se dál a dál centralizuje ostatní péče. Podařilo se nám centralizovat péči systémovou, což je koncentrace biologické a později imunologické léčby. Kde se obávám, že ještě nemáme úplně vyhráno, je koncentrace speciální chirurgické péče. Výkony typu operace slinivky břišní, močového měchýře, jícnu či plic by si zasloužily být koncentrované do celků, které zaručí vysokou kvalitu předoperační, perioperační a pooperační péče. Není to totiž jen o tom udělat výkon, to jistě umí řada chirurgů. Ale jde o celý tým, který se o pacienta stará,” popisuje předsedkyně výboru České onkologické společnosti ČLS JEP a vedoucí KOC Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol docentka Jana Prausová.

S tímto problémem by nyní mohl pomoci způsob hrazení. Jak poukazuje náměstek ředitele VZP Jan Bodnár, máme letos zakotveno v úhradové vyhlášce to, že vybrané chirurgické výkony provedené mimo centrum dostanou úhradu na úrovni zhruba 75 procent. Zároveň už nyní máme v některých oblastech chirurgická centra ustanovena – jde o onkogynekologii, onkourologii a pnemoonkochirurgii, kde funguje úzká spolupráce s KOC a jejich zástupci jsou součástí multidisciplinárních týmů. Zřizování těchto týmů složených z odborníků různých specializací je součástí NOP 2030, přičemž by tyto týmy měly mít na starosti stanovení či potvrzení diagnózy, nastavené léčby a nasměrování pacienta na pracoviště, kde terapii dostane. Zároveň se plánuje, že by úhrada onkologické intervence byla podmíněna právě tím, že pacient projde rukama multidisciplinárního týmu.

Součástí péče v centrech by ovšem měla být také paliativní péče, která přichází k hlavnímu slovu ve chvíli, kdy už není možné chorobu zvládnout, ale lze zlepšovat kvalitu pacientova života. Zatím ovšem v zapojení paliativní péče do fungování KOC podle docentky Prausové pokulháváme.

Také v hematoonkologii, kam spadají čtyři procenta agresivních nádorů, funguje síť specializované péče. Center je v republice celkem osm, k tomu navíc dvě pro děti. “Protože by to ale specializovaná centra nezvládla, máme v některých regionech velmi kvalitní kolegy, kteří jsou personálně i odborně schopni spolupracovat. Z dobré vůle pojišťoven tak jsou vytvářeny smlouvy a vznikají pracoviště s rozšířenou hematologickou péčí, kde je část léčby realizována. To je obrovská pomoc centrům. S ministerstvem zdravotnictví jsme byli v jednání, jak uchopit postavení těchto center, aby byla zařazena do věstníku, kde by byly specifikovány jejich kompetence, technologie, vybavení i návaznost na vysoce specializovaná centra. To je věc, ve které jsme pokročili,” vysvětluje předseda výboru České hematologické společnosti ČLS JEP a přednosta IV. interní hematologické kliniky FN Hradec Králové profesor Pavel Žák.

Podobný problém, kdy jsou specializovaná centra přetížená, je i v onkologii obecně. Proto je nyní jedním z hlavních bodů, na kterých se pracuje, vytvoření spolupracujících pracovišť, v nichž bude moci pacient poté, co v KOC prošel multidisciplinárním týmem a byl indikován k léčbě, podstupovat terapii blíže svému bydlišti. Této problematice se budeme podrobněji věnovat v nadcházejícím vydání ZD.

První akční plán se zaměřuje na prevenci či paliativní péči

Pokud se stručně podíváme na NOP 2030, má čtyři hlavní strategické cíle. První z nich se zaměřuje na prevenci, kdy se snaží motivovat ke změně životního stylu obyvatel či zlepšení zdravotní gramotnosti, dále usiluje o zvýšení efektivity včasného záchytu nádorů a také terciární onkologickou prevenci. Druhým strategickým cílem je péče orientovaná na pacienta vedoucí k nejvyšší možné kvalitě života během nemoci, po vyléčení, ale i v terminálním stadiu. To zahrnuje zajištění časové a místní dostupnosti léčebně rehabilitační a následné péče, zajištění dostupnosti paliativní péče, zapojení pacientů a pacientských organizací a nastavení systému celoživotní péče o vyléčené dětské pacienty.

Třetí strategický cíl se zaměřuje na koordinaci celého systému. Ta by měla zahrnovat integraci systémů prevence, protinádorové a návazné péče, rozvoj personalizované medicíny a také lepší plánování a dostupnost péče. Poslední cíl pak míří na vysoký standard péče v souladu s pokrokem ve vědě i v nových technologiích. To s sebou nese zajištění dostatečného počtu kvalifikovaného a motivovaného personálu, zlepšení stavu infrastruktury poskytovatelů, sledování kvality péče, přístup k inovativním postupům, podporu výzkumu a mezinárodní spolupráce a také využití přínosů digitalizace.

Mohlo by vás zajímat

Kulatý stůl ZD: povědomí o srdečním selhání je v Česku tristní, přestože jím trpí statisíce lidí

Konkrétní kroky stanovené NOP jsou pak rozpracované v dvouletých akčních plánech, které jsou vždy na dva roky (nyní máme plán pro léta 2022 až 2024). Teď na jaře přitom čeká onkology a ministerstvo opět odstartovat intenzivnější spolupráci právě na přípravě dalšího akčního plánu.

“Do akčního plánu jsme volili cíle, které je reálné v daném období splnit, nebo alespoň s plněním začít. Proto jsme vybrali oblasti, kde budeme moci plnění prokázat a podpořit, ať už finančně, nebo metodicky. Zařazeny tak jsou především cíle, které se soustřeďují na primární prevenci a jež plní SZÚ ve spolupráci s Národním screeningovým centrem fungujícím při ÚZIS. To se soustředí na zvýšení efektivity stávajících populačních screeningů včetně využití inovativních přístupů. Dále jsou v akčním plánu cíle vedoucí ke zvýšení dostupnosti péče, a to zejména v Karlovarském kraji, cíle související s paliativní péčí a také cíle zaměřené na vybudování nových pracovišť zaměřujících se na prevenci, což se týká zejména Masarykova onkologického ústavu,” popisuje ředitelka odboru zdravotní péče ministerstva zdravotnictví Venuše Škampová.

Akční plány se budou vyhodnocovat průběžně, přičemž první vyhodnocení proběhne teď v dubnu. Zároveň bude svolána Národní rada pro implementaci Národního onkologického plánu.

Na místě je zkrátit čekání

A jak jsme na tom s rozdělováním financí? Doposud byly v rámci Národního plánu obnovy vypsány výzvy na uzavřené projekty, což se týkalo zejména Masarykova onkologického ústavu a centra v Motole. V tuto chvíli se pak připravují výzvy týkající se screeningů, přičemž už běží pilot včasného záchytu karcinomu plic a připravuje se screening karcinomu prostaty. V plánu jsou také paliativní projekty, které budou podpořeny z OP Zaměstnanost plus a IROP.

“Co se týče dostupnosti péče, kdybych si měla ze všech cílů nastavených v onkologickém plánu sama pro sebe vybrat jediný, soustředila bych se zkrácení doby od chvíle, kdy se pacient dozví onkologickou diagnózu, do okamžiku, kdy se dostane do komplexního onkologického centra a je mu vytvořen individuální plán péče,” vypichuje Škampová.

Ve spolupráci s ÚZIS se přitom nyní ministerstvo snaží získat průměrné lhůty čekání na specializovanou péči. Zatím to vypadá, že trend kopíruje mapy oblastí a krajů, kde je péče méně dostupná. “Nejhorší situace nastane tehdy, kdy se pacient dozví onkologickou diagnózu a zůstane s ní sám – je mu doporučeno, aby si sám našel nějaké pracoviště, a bohužel je i praxe, že některá vysoce specializovaná pracoviště takového pacienta z kapacitních důvodů odmítnou. Proto nyní pracujeme na tom, aby se odmítnutí pacienta s čerstvou onkologickou diagnózou stalo postupem non lege artis,” popisuje Venuše Škampová.

Čeká nás práce na HTA i indikátorech kvality

Zatímco některé cíle NOP vycházejí podle ředitele Masarykova onkologického ústavu Marka Svobody z něčeho, co mnozí dělají roky automaticky a je to dobře nastaveno, některé další úkoly budou komplikovanější.

“HTA analýzy jsou věc, která se tu řeší dvacet let. Máme také pravidelně vyhodnocovat sady indikátorů onkologické péče. My jich máme pár týkajících se akreditací KOC, ale dnes se bavíme o čekacích dobách. Masarykův onkologický ústav má směrnice, ve kterých má jasně stanovené doby čekání pacienta na první konzilium, na diagnózu či na zahájení léčby, ale to všechno už by mělo být v systému. Velký kus práce je cesta pacienta systémem, protože to není jen o velkých centrech. Ne všechno musí být děláno v KOC, ale potřebují spolupracovat s regiony,” vypočítává úkoly Marek Svoboda.

Cestě pacienta systémem i úloze regionů se budeme podrobně věnovat v nadcházejícím ZD.

Kulatý stůl proběhl za laskavé podpory Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.

Michaela Koubová