Přijít o dítě je asi nejtěžší věc, která může rodiče potkat. Přesto máme v Česku pravidla, která umožňují, aby těla mrtvě narozených dětí, jejichž rodiče v šoku ze ztráty nebyli schopni během čtyř dnů říci, že miminko chtějí pohřbít, skončila ve spalovně jako biologický odpad. Možnost ostatky pohřbít pak vůbec nemají rodiče, jejichž dítě mělo méně než 500 gramů nebo bylo mladší než 22 týdnů od početí. Změnit tento stav se ale nyní snaží pracovní skupina působící na ministerstvu pro místní rozvoj, která připravuje novelu zákona o pohřebnictví.
Současný právní stav, který umožňuje likvidovat mrtvě narozené děti ve spalovnách nemocničního odpadu, trvá od roku 2002, kdy začal platit zákon o pohřebnictví. První kroky směřující ke změně proběhly v roce 2013, kdy vniklo sdružení Tobit. To dnes spolupracuje s celkem pěti nemocnicemi (Jihlava, Liberec, brněnská Nemocnice milosrdných bratří, VFN a městská nemocnice Ostrava) a pohřbívá mrtvě narozené děti, jejichž rodiče do čtyř dnů neprojevili zájem o pohřeb, do společné hrobky na Vinohradském hřbitově.
„Rodiče se v traumatizující situaci třeba rozhodnou, že dítě nepohřbí, ale už nemají informaci, že skončí jako odpad. Nemocnice se v podstatě jinak nezachová, protože náklad na vypravení pohřbu v tomto státě nikdo nezaplatí a musela by to financovat z vlastních prostředků,“ vysvětlila na konferenci Nejmenší z nás 2014 předsedkyně Tobitu Jana Vališová.
Sdružení zároveň usiluje o změnu současného zákona a vypracovalo i vlastní návrh novely. Právě díky spoluzakladatelce sdružení Tobit Janě Hynkové si problému povšiml také ombudsman Pavel Varvařovský. V dopise, který Hynková veřejnému ochránci práv v roce 2013 napsala, vylíčila vlastní zkušenost, kdy přišla o dítě ve 21. týdnu těhotenství. Když požádala o vydání ostatků k pohřbu, nemocnice jí sdělila, že to není možné a tělíčko skončí v nemocniční spalovně odpadu.
„Přikláněl bych se k tomu, aby právní úprava s právem rodičů na vydání mrtvě narozených dětí, včetně plodů po potratu, za účelem jejich pohřbení počítala. Osobně nevidím žádný rozumný důvod pro to, aby rodiče dětí, které zemřely ještě před porodem, nemohli požádat o vydání svého mrtvě narozeného dítěte za účelem jeho pietního pohřbení dle svého přání. Pokud zákon o pohřebnictví vychází z principu zajištění pietního a důstojného zacházení s lidskými pozůstatky a ostatky, není žádný důvod takovou pietní ochranu odepřít mrtvě narozeným dětem,“ zareagoval tehdy dopisem ombudsman Varvařovský s tím, že na právní a etický problém upozorní ministra pro místní rozvoj a ministra zdravotnictví.
Jasno bude v říjnu
Změně ovšem dala zelenou až současná ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. „Pracovní skupina, kterou zřídila ministryně Karla Šlechtová a jež je složena z odborníků, obdržela od ministerstva pro místní rozvoj v červnu 2015 koncept paragrafového znění novely. Jakmile bude 21. září 2015 tento návrh změny zákona o pohřebnictví pracovní skupinou MMR projednán, bude během října 2015 zveřejněn pro veřejnost na stránkách ministerstva,“ přibližuje mluvčí ministerstva Vilém Frček.
„Účelem navrhované změny právní úpravy je zabránit tomu, aby pozůstatky mrtvě narozených dětí končily v nemocničních spalovnách, kde dochází k jejich zpopelnění společně s ostatním nemocničním odpadem a lidskými amputáty. Není žádný rozumný důvod pro to, aby rodiče dětí, které zemřely ještě před porodem, nemohli požádat o vydání svého mrtvě narozeného dítěte za účelem jeho pietního pohřbení dle svého přání,“ uvádí Marek Hanák z kanceláře ombudsmanky, který je členem pracovní komise.
Zákonná úprava by tak měla zakotvit právo rodičů na vydání mrtvě narozeného dítěte, a to včetně plodu po potratu, pro pohřeb. Taková možnost přitom rozhodně není v rámci Evropy nic neobvyklého – právě naopak, mají ji jak třeba ve Skandinávii, tak u našich sousedů na Slovensku, v Polsku či Německu.
Otazník nad důstojností
Jak se na situaci dívají porodníci? „Současný stav umožňuje rodičům mrtvě narozeného novorozence jej pohřbít podle platné legislativy. Od konstatování mrtvorozenosti lékařem mají zákonnou lhůtu pro rozhodnutí se k pohřbení novorozence 96 hodin. V opačném případě je novorozenec zpopelněn buď v krematoriu, nebo v nemocniční spalovně v souladu se zákonnou normou. Podle mého názoru je tato praxe vyhovující. K diskusi je otázka, zda je lhůta 96 hodin postačující, či by měla být novelou zákona prodloužena. Co se týče zpopelnění mrtvě rozených novorozenců ať už v krematoriích, nebo nemocničních spalovnách, nemám dostatečné informace o tom, že by tento proces neprobíhal v dostatečně důstojných podmínkách. Z hlediska medicínského jsou zdravotníci zavázáni povinností nakládat s těly zemřelých i jejich částmi důstojně. Pokud se tomu tak neděje, je věcí zákonodárce, aby podmínky upravil a zajistil důstojné nakládání s lidskými ostatky při jejich zpopelnění,“ uvedl pro ZD Jaroslav Feyereisl, předseda Gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP a ředitel podolské porodnice.
Právě důstojné podmínky ale podle sdružení Tobit současná úprava nezaručuje, což by měla změnit plánovaná novela. „Opatření aplikovaná státem na ochranu těl mrtvě narozených dětí by měla zahrnovat nezbytné kroky k zabránění špatnému zacházení s nimi a měla by být natolik účinná, aby zároveň od pokusů takto jednat odrazovala. Měla by být zaměřena na zajištění lidské důstojnosti a ochranu piety lidských pozůstatků dítěte bez ohledu na jeho porodní váhu nebo délku těhotenství, což je již v některých zemích pravidlem,“ uvádějí Tomáš Kotrlý a Jana Vališová v příspěvku ve sborníku Nejmenší z nás 2014.
Mrtvý plod je třeba nechat vyšetřit
Co se týče rozlišení mrtvě narozených dětí a potratů, situace u nás změnila v roce 2012. Do té doby totiž mohlo být bráno jako potrat – a tedy nemožno pohřbít – dítě do 1000 gramů, zatímco nyní je hranice stanovena na 500 gramů.
„V případech, kdy nejsou splněna kritéria porodu, které upravuje zákon, neexistuje zákonná možnost, jak plod, který nemá zákonný statut zemřelé osoby, pohřbít. Novela zákona si klade za cíl tuto praxi změnit a umožnit osobám, které vnímají morální status embrya a plodu shodný s morálním statutem osoby, pohřbít i potracený plod. U osob, které takto embryo a plod nesplňující kritéria porodu takto nevnímají, je současná praxe vyhovující. Z čistě medicínského hlediska je nutné zdůraznit, že právo na pohřbení potraceného plodu a jeho částí by nemělo interferovat s možností histopatologického a genetického vyšetření plodu. Histopatologické vyšetření má zásadní význam například v diagnostice choriokarcinomu. Bez správně stanovené diagnózy by žena nebyla včas léčena a byla by vitálně ohrožena. Genetické vyšetření potraceného plodu včetně molekulárně genetických metod má význam pro plánování dalších gravidit. Pokud bude tato podmínka splněna, je opět na zákonodárci, aby stanovil podmínky, za kterých bude možné předat ženě potracený plod a současně i její povinnosti při dalším nakládáním s potraceným plodem,“ dodává Jaroslav Feyereisl.
V roce 2013 přišlo v ČR na svět 366 mrtvě narozených dětí a došlo k 38 887 potratům, z nichž 13 708 bylo samovolných. Celkově se od roku 2001, do kdy nebylo pohřbívání potratů a mrtvě narozených dětí nijak omezeno, do roku 2013 narodilo 3908 mrtvých dětí. Z celkem 528 858 potratů jich bylo 169 850 samovolných.
Michaela Koubová
