Kardiochirurgie mě nepřestává fascinovat. Když máte srdce na dlani, není prostor pro chyby, říká přednosta Kardiochirurgické kliniky FNKV Petr Kačer 

Po ukončení studia na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v roce 1994 pracoval na chirurgickém oddělení Oblastní nemocnice v Příbrami a následně na chirurgickém oddělení Městské nemocnice v Sedlčanech. V roce 1997 složil atestaci I. stupně z chirurgie a nastoupil na Kliniku kardiovaskulární chirurgie IKEM. Po složení atestace z kardiochirurgie v roce 2002 působil na klinice postupně ve funkcích vedoucího lékaře operačních sálů, vedoucího lékaře lůžkového oddělení a vedoucího lékaře JIP. V roce 2015 obdržel Čestné uznání za osobní zásluhy o rozvoj programu transplantace srdce v IKEM. Od prosince 2017 je přednostou Kardiochirurgické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FN Královské Vinohrady. Doposud provedl zhruba 3 900 kardiochirurgických operací prakticky veškerého spektra. „Kardiochirurgie je týmová práce. Mým základním cílem je vytvořit a podporovat na klinice kvalitní a fungující tým lidí, od sanitáře přes sestry po lékaře,“ říká v rozhovoru pro Zdravotnický deník Petr Kačer. 

Jak moc se podle vás kardiochirurgie za poslední dvě až tři dekády proměnila? 

Oproti svým začátkům vidím obrovskou změnu. Bouřlivý technologický rozvoj a nové vědecké poznatky v oblasti operačních technik, používaných materiálů, patofyziologie a perioperační péče umožňují úspěšně provádět složité operace i u nemocných, u kterých by to dříve nebylo možné. Trendem je menší invazivita operačních výkonů, zkracování délky hospitalizace a co nejlepší funkční výsledek operace s cílem umožnit pacientům co nejrychlejší návrat do běžného života, a u těch, kteří pracují, také do pracovního procesu. 

Jak si stojí česká kardiochirurgie v porovnání s nejlepšími světovými pracovišti. S kým se vlastně má Česko srovnávat?

Česká kardiochirurgie se může zcela jistě srovnávat s vyspělým světem a v tomto srovnání si vede velice dobře. Kardiochirurgie je navíc velice dobře měřitelný obor.

Mohlo by vás zajímat

Chyběla mi reflexe. Za ocenění jsem vděčný, říká Marek Svoboda ke státnímu vyznamenání

Které kardiochirurgické kongresy v Česku a zahraničí považujete za nejdůležitější? Čemu se letos budou věnovat?

Za nejdůležitější odbornou akci považuji každoroční kongres Evropské společnosti pro srdeční a hrudní chirurgii (The European Association for Cardio-Thoracic Surgery). Ze světových akcí bych ještě zmínil kongres Mezinárodní splečnosti pro minimálně-invazivní srdeční a hrudní chirurgii (The International Society for Minimally Invasive Cardiothoracic Surgery). Z akcí pořádaných v České republice bych uvedl kongres České společnosti kardiovaskulární chirurgie. Zmíněné kongresy se budou věnovat kardiochirurgické problematice v celé její šíři.

Čím je výjimečné Vaše pracoviště, respektive, jsou oblasti, na které se specializujete?

Na kliniku jsem nastupoval před pěti lety s určitou vizí. V rámci její realizace došlo k postupnému vytvoření prakticky nového týmu sester a lékařů. Podařilo se přivést zhruba sto lidí, za což jsem nesmírně vděčný. Našim pacientům poskytujeme komplexní kardiochirurgickou péči s pomocí nejmodernějšího vybavení. Provádíme široké spektrum operací pro ischemickou chorobu srdeční (s preferencí použití tepenných štěpů), chlopenní vady (s preferencí záchovných operací), operace hrudní aorty (včetně zevní stabilizace ascendentní aorty metodou PEARS), arytmologické výkony a další. V souladu se světovými trendy jsme v těsné spolupráci s Kardiologickou klinikou 3. LF UK a FNKV vytvořili dvě specializované ambulance a mezioborové týmy specialistů. Jedna z ambulancí je zaměřena na onemocnění srdečních chlopní, převážně mitrální a aortální chlopně. Druhá se věnuje onemocněním hrudní aorty včetně geneticky podmíněných nemocí. Cílem je nabídnout pacientovi léčbu dle posledních poznatků vědy a doporučených postupů. Léčbu navrženou mezioborovým týmem zkušených specialistů konkrétnímu pacientovi na míru a poskytnutou pokud možno bez dlouhého čekání.

Školíte také lékaře z jiných zemí? Proč vás vyhledávají? Jaký to má přínos pro Česko?

Naše klinika je součástí 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jsme výukové pracoviště. Podílíme se na výuce budoucích lékařů z České republiky i ze zahraniční. Na naší fakultě studují studenti ze všech světadílů. Jsou to studenti zhruba z padesáti zemí světa. Pro naši zemi a její reprezentaci to má obrovský význam. Když někde strávíte několik let svého života, naučíte se mluvit jazykem té země, poznáte do hloubky její kulturu a zvyky, tak s tou zemí a lidmi navážete hluboký vztah, který přetrvá po celý život. 

Jaké cíle si kladete jako šéf kliniky, čeho byste chtěl jednou dosáhnout tak, abyste si mohl říct, že Vaše mise byla úspěšná? 

Kardiochirurgie je týmová práce. Mým základním cílem je vytvořit a podporovat na klinice kvalitní a fungující tým lidí, od sanitáře přes sestry po lékaře. Tým na vysoké odborné úrovni s perspektivou dalšího rozvoje a empatický vůči pacientům. Pacient je pro nás na prvním místě. Děláme vše pro to, aby se u nás nemocní cítili dobře a abychom pro ně dokázali vytvořit co nejlepší možné podmínky s nejlepším možným operačním výsledkem. A samozřejmě předat mladé generaci lékařů vše, co umíme, vše, co nás naučili naši učitelé, a vychovat naše budoucí nástupce.

Plánujete v rámci modernizace kardiochirurgické kliniky nákup některých nových přístrojů? Má Česko peníze na investice do moderních přístrojů a technologií? Kde by je mělo brát?

Česká republika je vyspělá země, která je schopná vygenerovat a alokovat prostředky na moderní medicínskou techniku. Obzvláště viditelné je to v posledních třiceti letech, kdy od sametové revoluce zaznamenala medicína v České republice s otevřením hranic ohromný odborný a technologický progres. Česká republika má z mého pohledu výsadu, že se stala členem Evropské unie. Část finančních prostředků na vybavení nemocnic proto pochází nejen z národních, ale i evropských zdrojů. V současné době probíhají dotační programy v rámci nichž si naše klinika obnoví velkou část vybavení. Jako příklad mohu jmenovat nové echokardiografické přístroje, narkotizační přístroje, přístroje pro mimotělní oběh, torakoskopickou věž pro provádění minimálně invazivních operací, dialyzační přístroje, ECMO a další. Jedná se o nejmodernější medicínskou techniku. Jsme za tu příležitost velice rádi a těšíme se, že si v letošním a příštím roce velkou část vybavení obnovíme. 

Jsou podle Vás vhodně nastaveny úhrady pro kardiochirurgii z veřejného zdravotního pojištění? Do jaké míry je zohledněna v úhradách kvalita péče, respektive provedených kardiochirurgických výkonů? Pokud není, měla by být a jak? 

Z mého pohledu jsou úhrady kardiochirurgické péče nastaveny v současné době dobře. Nebudu se pouštět do podrobností, ale obecně je systém nastaven tak, že nás nutí operovat dobře s minimem komplikací. Maximální možnou úhradu dostaneme v okamžiku, kdy pacientovi uděláme operaci bezchybně, a ten tak stráví v nemocnici pouze nezbytně nutnou dobu. V tomto případě je úhrada pro nás nejvýhodnější.

Jsou kapacity kardiochirurgické péče v Česku dostatečné? 

V současné době je kardiochirurgická péče v České republice kapacitně velice dobře zabezpečena. Síť kardiochirurgických pracovišť je nastavena dostatečně. Od východní po západní a od severní po jižní hranici České republiky se každému pacientovi dostane perfektní kardiochirurgické péče. 

Měly by zdravotní pojišťovny více podporovat kardiovaskulární prevenci? Kdyby lidé více dbali na prevenci, měl byste méně práce? 

Kardiovaskulární onemocnění (KVO) jsou v České republice na prvním místě, co se týče příčiny úmrtí. Ve srovnání s vyspělými evropskými státy si v tomto směru nevedeme vůbec dobře. Po sametové revoluci u nás počet úmrtí na KVO postupně klesal, ale tento pokles se zastavil. Našim cílem i povinností by mělo být tento negativní stav zvrátit. Prevence a její podpora zde zcela jistě hraje jednu z klíčových rolí, ale ta hlavní role, jak se ke svému zdraví, respektive k tělu, chováme, je především na každém jednom z nás.

Pojďme se vrátit k vám. Proč kardiochirurgie? Co Vás na tomto oboru nejvíce baví?

První tři roky po promoci jsem pracoval na obecné chirurgii. Byla to po všech stránkách skvělá škola, ale chtěl jsem jít dál a kardiochirurgie mě velice přitahovala. Přihlásil jsem se proto do výběrového řízení na místo sekundárního lékaře Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM, kam jsem v květnu 1997 nastoupil a kde jsem pod vedením profesora Jana Pirka strávil rovných dvacet let. Kardiochirurgie mě zcela pohltila, věnoval jsem jí prakticky všechen svůj čas a záhy začal samostatně operovat. Za svoje působení v IKEM jsem provedl přes 3300 kardiochirurgických operací prakticky veškerého spektra, včetně transplantací srdce, složitých, komplexních reoperací, minimálně-invazivních operací a dalších. Nabyté zkušenosti a know-how mi umožnily aspirovat na uvolněnou pozici přednosty Kardiochirurgické kliniky 3.LF UK a FN Královské Vinohrady, kam jsem po absolvovaném výběrovém řízení v prosinci 2017 nastoupil. Kardiochirurgie mě nepřestává fascinovat. Je to tvořivá a náročná práce, kde není prostor pro chyby, a při které máte srdce na dlani. Do slova a do písmene.

Napsal jste monografii s názvem Poinfarktová ruptura volné stěny levé komory srdeční, která je výsledkem Vašeho dlouholetého zájmu o akutní infarkt myokardu. Co je na infarktu z hlediska kardiochirurgie zajímavého?

Infarkt myokardu je závažnou život ohrožující diagnózou. Pro kardiochirurga jsou zajímavé zejména takzvané mechanické komplikace infarktu myokardu. Jednou z nich je Vámi zmíněná poinfarktová ruptura volné stěny levé komory srdeční, při které dojde v oblasti infarktového ložiska k destrukci, respektive ruptuře volné srdeční stěny a výlevu krve do perikardu. Jedná se o katastrofickou diagnózu, na kterou většina pacientů zemře, a to buď bezprostředně v okamžiku, kdy tento stav nastane, nebo v řádech hodin či několika dnů. Průběh bývá tak náhlý a dramatický, že se jen zlomku pacientů dostane účinné kardiochirurgické pomoci. Pro kardiochirurga je to diagnóza raritní a bývá chirurgickou výzvou dát srdce postižené rupturou dohromady. Můj zájem o tuto problematiku podnítilo moje první setkání s touto diagnózou na operačním sále v roce 2006. Postupně přibývaly další případy a později jsem měl příležitost sestavit a publikovat soubor nemocných operovaných pro tuto diagnózu, který v evropském a světovém měřítku patří mezi větší soubory. Vzhledem k absenci uceleného literárního materiálu, který by obsáhl toto nesmírně zajímavé téma, jsem se rozhodl zaplnit tuto mezeru sepsáním monografie.

Zajisté pracujete na dalších publikacích. Prozradíte mi, o co se jedná?

Rád zmínil jeden, z mého pohledu velice zajímavý a smysluplný projekt. Naše klinika se podílela na vzniku Evropského registru aortálních disekcí typu A (ERTAAD), což je mezinárodní projekt osmnácti kardiochirurgických center z osmi vyspělých evropských zemí. Aortální disekce typu A je katastrofická diagnóza, která pokud není včas diagnostikována a operována, vede ke smrti pacienta. Závažnost této diagnózy je obrovská. Každá nová data ohledně způsobu kardiochirurgické léčby a jejího rozsahu jsou velice cenná. Projekt přinesl nová a velice zajímavá data. Část z těchto dat již byla publikována a další část se k publikaci připravuje. Jsem velice rád, že jsme se mohli tohoto mezinárodního projektu účastnit. 

Je o Váš obor zájem mezi mladými lékaři? Jak si vychováváte své nástupce? 

Osobně mám pocit, že v posledních letech zájem o chirurgické obory mezi mediky poněkud poklesl. Často si kladu otázku, proč tomu tak je, a co bychom mohli jako vyučující chirurgických oborů udělat, aby se zájem o naše obory zvýšil. Zároveň musím říct, že na naší klinice mladou generaci lékařů máme. Jsou to velmi perspektivní a nadějní kolegové a my jsme rádi, že jsou součástí našeho týmu. 

Nela Slivková

Foto: Radek Čepelák