Muž porodil dítě, ale odmítl být zapsán jako matka. Případ řešil ESLP
Německo se nedopustilo porušení lidských práv, když do matriky zapsalo muže, který porodil dítě, jako matku dítěte. Muž, který byl původně žena, chtěl být zapsán jako otec. Podle mezinárodních úmluv má dítě právo znát svůj původ a stát musí evidovat příbuzenské vazby. Ten, kdo poskytl pro narození dítěte vajíčko, je matka. Uvedl to Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku.
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve stížnosti OH a GH. V. Německo byl vyhlášen 4. dubna 2023, je pouze ve francouzštině a nachází se zde.
Stížnost podle článků 8 a 14 Úmluvy na Německo podali otec OH se synem GH protože německé orgány odmítly „zaregistrovat prvního stěžovatele (OH) jako otce druhého stěžovatele (GH) proto, že první stěžovatel porodil druhého stěžovatele, a proto musel být, navzdory soudnímu uznání změny jeho pohlaví, ke které došlo před početím, zapsán jako matka dítěte v souladu s ustanoveními občanského zákoníku“.
Stěžovatelé O.H. (nar. 1982) a G.H. (nar. 2013), mají německou státní příslušnost a žijí v Německu. Muž O.H. se narodil v roce 1982 jako žena. Dne 1. listopadu 2008 uzavřel stěžovatel manželství s mužem, s nímž se dne 18. února 2013 rozvedl.
Mohlo by vás zajímat
Muž skončil hormonální léčbu a porodil dítě
Dne 26. srpna 2010 vyhověl Okresní soud Schöneberg v Berlíně její žádosti používat mužské jméno. Dodal, že žádosti o určení, že je muž, nemohlo být vyhověno, protože ještě nepodstoupil operaci, která by změnila jeho vnější sexuální znaky a také neztratil schopnost rodit. O několik měsíců později, 11. dubna 2011, okresní soud uznal, že prvním stěžovatelem je nyní muž.
Události však šly svojí cestou: „Dne 28. března 2013 první stěžovatel porodil druhého stěžovatele. Podle něj poté, co získal uznání příslušnosti k mužskému pohlaví, ukončil hormonální léčbu a stal se znovu plodným. Jeho syn se měl narodit s pomocí darovaného spermatu a dárce souhlasil, že nebude mít postavení právního otce dítěte,“ uvádí ESLP ve faktech případu.
Dítě porodil otec. Matrika zapsala muže jako matku
Dva dny po porodu požádal muž matriku, aby ho zapsala nikoli jako matku, nýbrž jako otce dítěte, protože „je muž a dítě porodil“. „Dodal, že dítě nemá matku, že prostor pro záznam jména matky by měl zůstat prázdný, že dítě nemá druhého zákonného rodiče a že bylo počato z darovaného spermatu. Dále požadoval, aby v rodném listě nebylo uvedeno pohlaví ani náboženství dítěte,“ popisuje Soud vývoj událostí.
Matrikářka vyjádřila pochybnosti o tom, zda má být první stěžovatel zapsán jako otec nebo jako matka dítěte nebo zda má být místo zápisu napsáno „bez uvedení rodičů“. Žádost o vyřešení otázky předložila okresnímu soudu v Schönebergu k rozhodnutí. Dne 13. prosince 2013 nařídil soud zapsat muže jako matku pod jejím ženským jménem. O rok později toto rozhodnutí potvrdil odvolací soud.
Soud: Ten, kdo porodí dítě, je matka
Dne 6. září 2017 zamítl dovolání Spolkový soudní dvůr a potvrdil rozsudek odvolacího soudu. Připomněl, že podle německého Občanského zákoníku je matkou dítěte osoba, která je porodila. A to přesto, že „první stěžovatel, který porodil druhého, již není ženou v právním smyslu tohoto výrazu, protože od 11. dubna 2011 je muž.“.
Podle německého Spolkového soudu to však není rozhodující, protože podle německého zákona o transsexuálních osobách má zůstat statut transsexuála nezměněn pro účely určení otcovství a eventuálních žalob. Zákon o filiaci (biologickém příbuzenství – pozn. autorky) má obecně zaručit, že postavení matky a otce dítěte biologicky definované porodem a oplodněním nepodléhá změnám. Podle soudu se to vztahuje na všechny biologické děti transsexuálů, ať se narodily před změnou pohlaví nebo až po ní. Spolkový soudní dvůr dodal, že odvolací soud správně rozhodl nejen o tom, že první stěžovatel by neměl být zapsán do knihy narození jako otec, ale že existuje také důvod ho označovat jeho dřívějšími ženskými křestními jmény.
Matka má vajíčka, proto není otec
Jako velká většina existujících právních systémů ve světě je německé právo o příbuznosti založeno na vytvoření vazby mezi rozmnožovacími funkcemi rodičů a jejich pohlavím – otec oplodňuje a matka rodí, uvedl dále německý soud. Podle něho „základní zákon neimplikoval povinnost vytvořit genderově neutrální zákon o rodičovství, který by měl za následek omezení otcovství a mateřství na čistě sociální role a zrušení těchto dvou statusů jako právních kategorií“.
„Matka je osoba, která porodila dítě. Otec je osoba, kterou můžeme předpokládat – na základě sociálních vztahů k matce nebo na základě soudního rozhodnutí, které to stanovilo, že je rodičem dítěte,“ uvedl soud s tím, že tak naplňuje zákon, jehož cílem je, aby děti byly právně spjaty s otcem a s matkou, i když jeden z nich změní pohlaví, jak už uvedl Ústavní soud.
„Přisouzení právního postavení nesouvisejícího s funkcemi biologického plození by mělo vážné důsledky pro koherenci právního řádu, protože mateřství a otcovství jako právní kategorie nejsou zaměnitelné a jsou odlišné jak podmínkami, tak právními důsledky, které z nich plynou. Podle současné legislativy nelze transgender muže považovat za otce dítěte, které sám porodil, protože – s výjimkou darování vajíček, které je v Německu zakázáno – jeho genetická vazba na dítě není dána příspěvkem spermie, ale příspěvkem vajíčka,“ uvedl Spolkový soudní dvůr doslova.
Jiní muži nemají schopnost rodit děti
Spolkový soudní dvůr dále neshledal, že by došlo k diskriminaci muže. Uvedl, že právo na rovné zacházení nebrání právnímu zohlednění významných biologických rozdílů při zjišťování vztahu mezi rodiči a dítětem ve věcech rodičovství. Soud poukázal na to, že stěžovatele od ostatních osob mužského pohlaví v právní rovině odlišuje jeho skutečná biologická způsobilost počít a porodit dítě. To podle Soudu odůvodňuje zacházení se stěžovatelem, pokud jde o jeho postavení ve vztahu k dítěti, které dokonce sám přivedl na svět, jinak než s ostatními muži, kteří tuto schopnost neměli.
Konečně, z hlediska práv zaručených Úmluvou, Spolkový soud poznamenal, že Německo tím, že založilo spojení dítěte narozeného nebo počatého transsexuální osobou po změně pohlaví na funkci plození, a nikoli na novém pohlaví tohoto rodiče, nepřekročilo meze široké diskreční pravomoci. Tuto pravomoc Úmluva respektuje při hledání spravedlivé rovnováhy mezi soukromými a veřejnými zájmy, které jsou v rozporu, nebo při řešení konfliktů mezi odlišnými právy chráněnými Úmluvou.
Rovněž soud upozornil na nejednotný přístup v evropských zemích a zdůraznil, že německé právo zohledňuje obecný zájem na soudržnosti vnitrostátního právního řádu a na právu dítěte znát svůj původ.
Přibývá porodů mužů, kteří musí žít dva životy
K případu se vyjádřilo značné množství třetích stran. Například Slovensko se ztotožnilo s německým rozsudkem, neboť německé právo odpovídá slovenským pravidlům. S odkazem na právo dítě znát své rodiče Slovensko uvedlo, že „že rodný list, kde není uvedena matka, ale pouze otec, který však nedaroval sperma, ale dítě porodil, by nesloužil právu dítěte znát své rodiče“ podle Úmluvy o právech dítěte ani právu znát svůj původ, jak je definováno v judikatuře Soudu. „Slovenská vláda připomíná, že státní orgány jsou odpovědné za zajištění správnosti a úplnosti údajů zapsaných do knihy narození, což je důležité nejen pro řádné fungování státu, ale i pro fyzické osoby v případě potřeby zjištění totožnosti,“ uvedlo dále Slovensko.
Svoji realitu pak popsaly organizace sdružující transsexuály TGEU, ILGA a Federal Association Trans*. Podle jejich pozorování „v posledních letech přibylo případů porodů transgender mužů“. Avšak zákon o příbuznosti a zákon o TSG zůstaly beze změny upravující vztah mezi transgender osobou a jejím dítětem. Domnívají se, že ani vznik nové kategorie „jiné “ nic nezměnil, protože osoby právně mužského pohlaví nebo „jiné “, které porodily dítě, zůstávají „matkami “, a že osoby nebo „jiné“, které darovaly sperma, zůstávají „otci “ v matrice narození svého dítěte.
Vedlejší asociace poukazují na to, že transgender rodiče obtížně prokazují svou totožnost jako rodiče, že jsou často povinni svou transidentitu prozradit, když musí předložit rodný list svého dítěte, například zaměstnavateli, že jejich administrativní procedury trvají déle a jsou někdy ponižující a že mnozí jsou nuceni udržovat dvě oddělené identity.
Etická otázka: Změna pohlaví a rodičovství
K tomu Evropský soud pro lidská práva dodal, že pouze pět zemí z členských států Rady Evropy uvádí v matrikách zmínku o uznaném pohlaví, zatímco většina nadále určuje osobu, která dítě porodila, jako matku dítěte. „Připomínky některých vedlejších účastníků třetích stran a srovnávací právo potvrzují toto zjištění. Tento nedostatek konsenzu odráží skutečnost, že změna pohlaví v kombinaci s rodičovstvím vyvolávají choulostivé otázky etické povahy a potvrzují, že státům musí být v zásadě poskytnut široký prostor pro uvážení,“ dodal k tomu ESLP.
Německé orgány musely podle Soudu vážit několik soukromých a veřejných zájmů a několik odlišných práv: zaprvé práva prvního žalobce; dále základní práva a zájmy druhého stěžovatele, to znamená právo dítěte znát své rodiče, jeho právo na péči a výchovu od obou rodičů a jeho zájem na stabilním spojení se svými rodiči. Také podle ESLP veřejný zájem spočívá i v soudržnosti právního řádu a úplnosti matriky, které mají zvláštní důkazní hodnotu. I tato okolnost hovoří o širokém prostoru státu pro uvážení.
Zapsat matku jako otce? Dítě musí žalovat otcovství
Evropský soud pro lidská práva se ztotožnil i s dalšími závěry německého Spolkového soudu. Jak ESLP poznamenal, podle Spolkového soudu by uvedení původního pohlaví prvního stěžovatele v knize narozených mohlo „porušit právo prvního stěžovatele na sebeurčení kvůli riziku prozrazení jeho bývalého pohlaví a jeho dřívější křestní jména“.
Spolkový soud však připomněl, že toto právo není zaručeno neomezeně a musí být váženo na jedné straně veřejnými zájmy, zejména soudržností právního řádu a vedením matriky o úplném a přesném osobním stavu a na druhé straně právy a zájmy dítěte, zejména právem znát svůj původ, právo na péči a výchovu od obou rodičů a zájem na tom, aby byl v rámci biologického plození od začátku právní vztah k matce a otci, citoval ESLP německý soud.
Evropský soud pro lidská práva poté zdůraznil, že „právo dítěte znát svůj původ je rovněž chráněno Úmluvou a zahrnuje zejména právo zjistit podrobnosti o jeho rodičovství“. Právo na výchovu od obou rodičů je pak totožné s identifikací zájmu dítěte v případě potřeby zjistit a registrovat otcovství biologického otce.
To je problém v případě, když se matka zapíše jako otec: „Ve skutečnosti, pokud je první stěžovatel zapsán do knihy narození jako otec, biologický otec dítěte by mohl být zapsán jako otec pouze za podmínky, že druhý stěžovatel (dítě) nejprve napadne otcovství prvního stěžovatele, což je možnost, kterou Spolkový soud shledal pro dítě nepřijatelnou,“ uvádí k tomu doslova Evropský soud pro lidská práva.
Soud: Uvést svobodného otce jako matku nic neřeší
Co se týče důvěrnosti údajů, jen omezený počet osob zná transgenderovou povahu dotyčné osoby a k získání rodného listu musí být legitimní zájem. Německá vláda uvedla, že v úředním a profesním styku lze užívat jiné dokumenty než úplný rodný list, aby se zamezilo riziku prozrazení. Navíc podle ESLP stěžovatelé neuvedli, komu musí předkládat rodný list, kdy nestačí jeho zkrácená verze.
Konečně Soud poznamenává, stejně jako Spolkový soud, že ve zvláštní situaci, ve které se první stěžovatel nachází jako svobodný otec, se nezdá, že by jeho uvedení jako otce druhého stěžovatele v matrice narozených mohlo mít kýžený účinek, protože neexistence jakékoli zmínky o matce v rodném listě může rovněž vyvolat otázky ohledně postavení prvního stěžovatele.
Podobně, jak uvedla německá vláda, stěžovatelem navrhované nahrazení pojmů „matka“ a „otec“ slovy „ rodič 1“ a „ rodič 2“ by ho dále nechránilo před prozrazením, protože „ rodič 1“ by zůstal spojen s osobou, která dítě porodila, uvedl Evropský soud pro lidská práva, který se ztotožnil s německými závěry a seznal, že Německo neporušilo Článek 8 – právo na soukromý a rodinný život Úmluvy.
Irena Válová
