Podle známého hesla „comment is free, but facts are sacred” si hned v úvodu tohoto komentáře zrekapitulujme, že zdravotní gramotnost je významnou, a námi všemi ovlivnitelnou determinantou zdraví. Je proto užitečné jí věnovat nejen výrazně větší pozornost než nyní, ale kalkulovat s ní i v „to do“ listu celého resortu zdravotnictví.
Hlavními nástroji v tomto boji jsou znalosti a motivace. Pokud česká společnost neuvěří, že je třeba něco dělat, a nebudou jí poskytnuty relevantní argumenty, tak nás nezachrání ani nejlepší mozky na světě. A stejně jako každé dítě ví, že 2+2 jsou 4, my naopak víme, že zdravotní gramotnost je prvním předpokladem emancipovaného pacienta, a že je zároveň třeba, aby zdravotní gramotnost byla individuální, interaktivní, funkční a kritická. Je tedy potřeba mít i kus odvahy a prokázat leadership, což je něco, co u většiny politiků v Česku v současnosti do značné míry chybí.
Selským rozumem se lze dobrat toho, že pokud lidé budou mít lepší porozumění o tom, jaké benefity přináší zdravý životní styl, a naopak jaká jsou hlavní rizika a individuální i kolektivní dopady nezdravého chování, mohou být motivováni ke změnám. Esencí úspěchu je, aby preventivní programy byly dostupné, srozumitelné a finančně přijatelné pro všechny členy společnosti. Zároveň je třeba mít na paměti, že člověk, který si výše uvedené konsekvence uvědomuje, může sám svým zodpovědným chováním přinést pozitivní výsledky jak sobě, např. ve formě delší doby života ve zdraví, tak systému veřejného zdravotního pojištění, protože zdravý člověk generuje výrazně menší náklady než člověk nemocný.
Zdraví ovšem nemá ,,na triku” jen jedna instituce, v tomto případě ministerstvo zdravotnictví. Hodně práce zůstává i na ostatních složkách státu. Státní opatření v oblasti regulace, daňové a dotační politiky a zavedení zdravé výživy ve školách, mají větší vliv na zdravý životní styl než mnohé jiné kroky. Na změně se tak musí podílet větší skupina resortů, ale i oblast businessu.
Omezení ztrát z absencí v zaměstnání by mohlo inspirovat k investici do nákladově efektivních programů primární prevence okolo 15 % očekávaných přínosů. Hlavní ekonomická ztráta způsobená nemocemi se skládá jak z veřejných nákladů na zdravotní péči, tj. náklady systému veřejného zdravotního pojištění a dílčích nákladů z oblasti sociální (invalidní důchody, pracovní neschopnost a sociální služby hrazené z veřejných zdrojů), tak z nákladů „ušlé příležitosti“ zapříčiněné absencí nemocného, případně také jeho pečujících z trhu práce nebo rapidním zhoršením produktivity práce.
Avšak ad fontes – zdravotní gramotnost by měla být součástí našeho života již od raného dětství. Naše vzdělávací systémy však zpravidla nevěnují dostatek pozornosti zdravotní, finanční nebo občanské gramotnosti. I přesto, že je dnes již řadou odborných studií doloženo, že prevence je jak z medicínského, tak ekonomického pohledu výrazně vhodnější a výhodnější než následná léčba, české zdravotnictví má stále většinu cesty před sebou. Neměli bychom zapomínat ani na to, že nelze předpokládat, že změna nastane jen případnou činností ze strany ministerstev. Svou úlohu máme všichni, jako jednotlivci, ale i další subjekty, pro které by zdravotní gramotnost a s ní obecně zlepšená kvalita českého zdraví měla přinášet i přímý ekonomický benefit. Zaměstnavatelé by měli sehrát velmi výraznou roli, protože právě oni by měli motivovat své zaměstnance, aby o své zdraví pečovali co možná nejvíce. Zaprvé je zdravý zaměstnanec s největší pravděpodobností i déle produktivní a zadruhé není radno podceňovat sílu motivací a incentiv ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec. Zároveň by zaměstnavatelé měli výrazně více promlouvat do aktivit státu a zdravotních pojišťoven v této oblasti.
Sumarizováno a podtrženo – je důležité, aby se podpora prevence a zdraví stala prioritou pro celou společnost a aby se k ní zapojily všechny relevantní subjekty, včetně zdravotnictví, školství a zaměstnavatelů. Zároveň je potřeba, aby prevence byla standardní a běžnou součástí našich životů. Aby to tak ale bylo, musí každý chápat jaké výhody přináší preventivní péče oproti péči následné. A právě tady hraje nenahraditelnou roli zdravotní gramotnost. Při zavádění preventivních programů je nezbytné zvažovat jejich efektivitu a kvalitu – aby bylo vynaložené financování opravdu smysluplné a neopakovala se klasická věta: „Mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako vždycky”. Resuscitace zdravotní gramotnosti není krátký a jednoduchý proces. Bude to pracné, nákladné a výsledky se dostaví až časem. Energie a vložené zdroje ale nejsou v žádném případě zbytečné, ba naopak. Lepší je vědět přesně, ke komu komunikuji a co mu chci říct – včetně tvrdých dat a kalkulací – než „střílet od boku“ a střídat jedno téma za druhým.
1) MONEY TALKS
Primární prevence je klíčem pro zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a snížení nákladů na zdravotnictví. Je to fakt starý téměř jako lidstvo samo. Lidé s vyšší zdravotní gramotností jsou více samostatní v péči o své zdraví, aktivně se podílí na prevenci nemocí, což úměrně vede ke snížení počtu hospitalizací a nákladů na zdravotní péči (pozn.autora: finančních nákladů všech daňově aktivních občanů – aby bylo jasné za jaký tým tu kopeme). Efektivní primární péčí si můžeme sáhnout na navýšení růstu HDP v průběhu příštích
dvou dekádách až o 0,7 % ročně, což se postupně inkarnuje do částky až ve výši 840 miliard Kč (cca 42 miliard za rok).
2) DIGITALIZACE
Umožnit přístup k informacím a datům o zdraví a zdravotní péči by byl krok ohodnocený 11 body z 10 možných. Transparentnost dat a zpřístupnění informací umožňuje lidem mít přístup k potřebným znalostem a rozhodování se na základě faktu namísto emocí či domněnek.
3) UVOLNI RUCE SVÉMU LÉKAŘI
Zdravotnická gramotnost není filozofický nesmysl. Zdravotně gramotným pacientům lze poskytovat efektivněji informace o jejich zdraví i léčbě. Pacienti mají vyšší povědomí o rizikovém chování a lépe managují prevenci nemocí a poskytovatelé využijí personálních zdrojů lépe.
4) ZVĚSTOVÁNÍ
Nejsme politici, aktivisté, spasitelé ani věrozvěsti, ale víme, že zdravotní gramotnost je důležitá pro každého jednotlivce, aby se mohl sám o sebe postarat a přijímat informovaná rozhodnutí týkající se vlastního zdraví.
5) NEMOCNICE NENÍ SILLICON VALLEY. BOHUŽEL.
Zapojení systémů umělé inteligence do screeningových programů by mohlo přinést zlepšení výsledků – s vědomím, že je třeba dbát na to, aby byla využita kvalitní data a algoritmy, a aby nebyly opomíjeny další důležité faktory, jako například klinická zhodnocení a vstupní diagnostika.
Praktický lékař je klíčovou postavou v prevenci a péči o zdraví jednotlivce, a může hrát důležitou roli v podpoře zdravotní gramotnosti a prevence zdravotních problémů u svých pacientů. Nicméně, prevence není jen v rukou jednotlivce, ale měla by být podporována a usnadňována i prostřednictvím veřejného zdravotnictví a systému zdravotního pojištění. Praktičtí lékaři mohou prohlídky využít k identifikaci rizikových faktorů a k zařazení pacientů do dispenzárních a screeningových programů. Rizikové faktory, na které by se měla primární prevence zaměřit, jsou jasně definované, a je důležité na ně upozorňovat a snažit se je minimalizovat. Víme však, že pouze jedna třetina populace se dostavuje na preventivní prohlídky, a to často ti, kteří je méně potřebují. Legislativní zajištění screeningu byl krok správným směrem, avšak aby byl screening co nejefektivnější, je třeba vytvořit kvalitní programy s dobře specifikovanými podmínkami provádění a řízení pro zvýšení účasti. Mohou to být účinná opatření na úrovni praxí (automatické pozvání), na úrovni pojišťoven (adresné pozvání ke screeningu, bonusy, programy podpory zdraví – programy kouření, redukce alkoholu, zvýšení fyzické aktivity) a také mediální podpora na úrovni státu.
Díky komplexnímu přístupu odborné komunity i občanské společnosti může vzniknout během veřejné konzultace mnoho nových a viabilních nápadů. Avšak chybějící konsenzus ohledně budoucí strategie MZČR a její pasivní politický narativ by měl motivovat lídry politických stran k širší debatě o klíčových složkách českého zdravotnictví. Preventivní péči je nutné považovat za důležitou součást zdravotního systému – je třeba ji však vnímat v její celistvosti a nejen jako část bezplatné zdravotní péče.
Závěrem lze říci, že je důležité, aby politické plány byly založeny na datech a faktech, aby mohly být účinné a ovlivnit pozitivně náš život. Pokud se tyto faktory budou řešit, může to přinést pozitivní změny pro nás všechny. Aby se budování důvěry podařilo, je nezbytné transparentně komunikovat a vést debatu na základě faktů. Praktickým způsobem, jak toho dosáhnout, je již před vznikem krize vytvořit prostor a platformy pro dialog, který zahrnuje hlas odborníků i občanů a zároveň umožňuje zapojení např. soukromého sektoru do procesu rozhodování. Pokud se část veřejnosti bude cítit ignorována a opatření budou vnímána spíše jako přikazování než vysvětlování, bude spolupráce s nimi pravděpodobně omezena. Tato opatření mohou být použita k nápravě situace a minimalizaci ekonomických dopadů, které současný stav může mít.
Andrea Daňková, David Kolář, Tomáš Doležal, Ivo Hlaváč, Vojtěch Mucha, Pavel Hroboň, Pavel Vepřek
