Nanotechnologie na mrtvici a další malé velké zprávy
Infarkt, mrtvice a nanotechnologie. Umělý ribozom. Víme, jak na superbakterie? Rukama nohama. Jezte choroše.
Mohlo by vás zajímat
Nanokapsule z Austrálie pomohou snížit počet obětí mrtvice
Australští badatelé podporovaní National Heart Foundation vyvíjejí bezpečnou a účinnou metodu léčby infarktů a mrtvic s využitím nanotechnologie.
Podle šéfa výzkumu Christophera Hagemeyera z Baker IDI Heart and Diabetes Institute právě vytvořili klíčovou technologii, která překlenuje cestu k novým způsobům léčby těchto metel lidstva, píše ABC Net. Nová nanotechnologická léčba sraženin by mohla být podávána záchranáři jako první pomoc a zachránit mnohé životy přímo v terénu a bez speciálního vybavení. Hagemeyerův tým vytvořil nanokapsule, které fungují proti krevním sraženinám. Nanokapsule jsou naplněny účinnou látkou a potaženy protilátkou, která specificky cílí na aktivované krevní destičky, významný prvek krevních sraženin.
Hagemeyerův kolega z Melbourne School of Engineering vidí v nanotechnologické léčbě krevních sraženin bezpečnější alternativu ke klasickým léčebným postupům při léčbě infarktů a mrtvic, s méně nežádoucími vedlejšími účinky.
Jen v Austrálii zažije infarkt nebo mrtvici téměř 55 tisíc lidí ročně. Polovina z nich ovšem nemůže dostat soudobá léčiva proti srážení krve, protože je u nich vysoké riziko závažného krvácení. Nanotechnologická léčba by problém z velké části vyřešila.
Na světě je první umělý ribozom
Badatelé z University of Illinois v Chicagu a Severozápadní univerzity vyrobili umělý ribozom. Pracuje skoro stejně jako jeho biologická předloha, která produkuje veškeré proteiny a enzymy v buňce.
Uměle vytvořené ribozomy by časem mohly umožnit výrobu nových léčiv nebo biomateriálů nových generací, oznamuje Nature.com. Nově vyrobený ribozom, který dostal jméno Ribo-T, lze totiž přimět k výrobě látek, které přírodní ribozomy nemohou zvládnout. Stejně tak umělé ribozomy uvítají i vědci, kteří studují strukturu a fungování přírodních ribozomů.
Když chce buňka vyrobit nějaký protein, příslušný kus DNA přeloží do RNA a vytvoří tím mRNA. Velká a malá podjednotka ribozomu, obě tvořené strukturou RNA a proteinů, se poté spojí s dotyčnou mRNA a vznikne tak funkční komplex ribozomu, který translací vyrobí požadovaný protein. Když je protein v buňce hotový, tak se podjednotky ribozomu zase rozdělí.
Nově vytvořený ribozom Ribo-T ale funguje trochu odlišně – jeho podjednotky se totiž od sebe neoddělují. Ribo-T se díky tomu stal výkonnou nanotovárnou, kterou lze nastavit na výrobu unikátních polymerů s rozmanitými funkcemi. Ty pak bude možné využít k terapeutickým nebo třeba k výzkumným účelům. Nic podobného ribozomu Ribo-T prý ještě nikdo nevyrobil, nanotechnologové si ale už teď jistě mnou ruce při představě nových úžasných aplikací umělého ribozomu.
Děsivé superbakterie možná brzy přestanou děsit
Tým badatelů Queenslandské univerzity a místní biotechnologické společnosti Alchemia objevil novou skupinu slibných antibiotik, které inspirovaly cukry z buněčné stěny bakterií. Podle autorů si bakterie vůči těmto látkám, založeným na lipopolysacharidu moenomycinu, jen těžko vyvíjejí rezistenci. Nová antibiotika by mohla obstojně zafungovat třeba proti zabijáckým multirezistentním bakteriím.
Podle šéfa výzkumu Matta Coopera, ředitele IMB Centra pro řešení problémů se superbakteriemi, si bakterie méně pravděpodobně vyvinou rezistenci vůči látce, která je blízká jejím vlastním cukrům buněčné stěny, píše ABC Online. Bakterie si staví stěny buňky podobně, jako když se staví cihlový dům – jen namísto malty slepují stavební kameny pomocí polysacharidů.
Antibiotikum nakonec buněčnou stěnu bakterie zničí a tím i zabije celou bakterii.
Na buněčné stěny bakterií míří i starší antibiotika, například penicilin nebo vankomycin. Rozdíl je ale v tom, že nová cukerná antibiotika vyřadí z činnosti klíčový prvek konstrukce bakteriální buněčné stěny. Cooper a jeho tým testoval stovky verzí cukernatého antibiotika a snažili se najít takové molekuly, které zabíjejí bakterie a přitom nejsou toxické pro lidské buňky.
Co se stane, když vám ruku přišijí k noze
Čínský lékař přišil pacientovi k noze amputovanou ruku a končetinu mu tak zachránil, píše web americké televize CNN.
Během práce v továrně utrpěl čínský dělník Sie Wej velmi vážný úraz. Stroj, na kterém pracoval, mu amputoval ruku nad zápěstím. Amputovanou končetinu nešťastník vložil do sáčku s trochou ledu a vyrazil k lékaři. V první nemocnici, do které dorazil, mu pomoci nedokázali. Teprve po sedmi hodinách se dostal do péče přednosty mikrochirurgie nemocnice Čchang-ša, v prefektuře Chu-nan.
Zkušený operatér Tchang Ťü-jü se vzhledem k poškozené tkáni pahýlu ruky rozhodl pro velmi neortodoxní řešení. Amputovanou část ruky pacientovi přišil k jeho noze. Díky jeho pohotovému zásahu zůstala amputovaná ruka vyživována krví a přibližně po měsíci ji mohl přišít pacientovi na správné místo.
Operace, která trvala více než 10 hodin, byla podle vedoucího lékaře sice mimořádně náročná, ale nakonec úspěšná. Sie Wej je již v domácí péči a v ruce se mu postupně obnovuje cit. Částečně může pohybovat zápěstím a v omezené míře i prsty. Podle prognóz lékařů by se plná hybnost ruky měla obnovit zhruba za šest měsíců.
Choroše se prý mají stát superzbraní proti obezitě
Lidské tělo je domovem více než bilionu mikrobů, přičemž zdaleka největší koncentraci těchto organismů lze nalézt ve střevech a v zažívacím traktu. Vědci již dlouho dobu vědí, že tyto mikroorganismy hrají důležitou roli v otázce lidského zdraví a tělesné hmotnosti. Nově se jim podařilo chování těchto mikroorganismů ovlivnit poměrně nečekaným způsobem.
Výzkum vědců z tchaj-wanské univerzity ukázal, že chorošovitá houba rodu Ganoderma (Lesklokorka lesklá), která se po staletí používá v čínské medicíně a běžně se vyskytuje i v českých lesích, dokáže upravit chování střevních mikroorganismů a zpomalit růst tělesné hmotnosti, píše Nature.com.
Během experimentu vědci podávali myším stravu s vysokým obsahem tuku. Část testovaných myší dostávala ve stravě i extrakt z lesklokorky lesklé. Myši, které dostávaly stravu bez houbového extraktu, přibraly během dvou měsíců v průměru 42 gramů. Druhá skupina myší přitom přibrala jen 35 gramů. Následné rozbory ukázaly, že účinek houbového extraktu skutečně souvisel s pozměněnou činností střevních mikroorganismů.
Než nicméně vyrazíte na sběr chorošů, měli byste vědět, že v rámci experimentu existovala i třetí, kontrolní skupina myší, která byla krmena běžnou netučnou a vyváženou stravou. Patrně nikoho nepřekvapí, že výsledky této skupiny byly zdaleka nejlepší.
A na úplný konec jedna špatná zpráva: Letošní suché léto nepřeje ani chorošům, nicméně pokud budete dostatečně dlouho chodit po lese, udělá vám to dobře.
Ondřej Fér, Ekonomický deník
Tomáš Cikrt
