Provádět interrupce je pro italské gynekology stále komplikovanější
Mnoho prestižních lékařských fakult v Itálii, stejně jako velkých nemocnic v zemi, vede katolická církev, která se jednoznačně staví proti interrupcím. Pracovat jako gynekolog či gynekoložka na takovém pracovišti a současně poskytovat ženám péči související s interrupcemi, znamená riskovat problémy ze strany nadřízených. Více než dvě třetiny gynekologů a gynekoložek pak interrupce neprovádí vůbec. Na jihu země je to dokonce více než tři čtvrtiny. Podstoupit interrupci je tak pro italské ženy stále komplikovanější a komplikovanější.
Od roku 1978 jsou v Itálii interrupce na žádost ženy legální během prvních 12 týdnů gravidity, poté, co žena splní povinnou týdenní čekací lhůtu. Na tom se doposud nic nezměnilo. Přesto je pro ženy v Itálii stále složitější najít lékaře či lékařku, kteří budou ochotni poskytnout odpovídající péči. Odvolávají se přitom na výhradu svědomí či jednoduše nechtějí mít problémy ze strany svých nadřízených.
V zemi, jež nyní vede konzervativní premiérka Georgia Meloniová, tak ženy naráží na stále více bariér, pokud potřebují podstoupit interrupci. Více než dvě třetiny italských gynekologů a gynekoložek odmítají tyto zákroky provádět úplně. Na jihu země pak podle informací mezinárodního zpravodajského portálu .coda interrupce provádí méně než čtvrtina lékařů a lékařek. V mnoha nemocnicích a na mnoha poliklinikách tak mnohdy není ani jeden gynekolog, který by byl ochotný tento zákrok vykonat.
„Pokud je váš šéf odpůrce, váš pracovní život bude obtížný. Možná to nebude mít černé na bílém, ale dává vám najevo, že vám to rozhodně neulehčí, pokud budete pokračovat v interrupcích,“ popisuje situaci Silvana Agatone, italská gynekoložka působící v Římě a prezidentka Asociace svobodných gynekologů, jež zastupuje zájmy lékařů, kteří chtějí svou profesi vykonávat svobodně a bez vlivu katolické církve. Podle ní řada kolegů a kolegyň čelí psychickému nátlaku, aby interrupce zcela odmítali, tedy odmítali i ženy, jež se pro tento zákrok rozhodnou.
„Dostáváte ty nejhorší směny, posílají vám vytýkací dopisy a jste uvězněni v prostředí, kde jste pronásledováni,“ dodává Agatone. Podle ní jsou v Itálii podobně jako v USA vidět výrazné snahy o okleštění práv žen na bezpečné interrupce, a to i přesto, že zákrok je v zemi od roku 1978 legální v prvních 90 dnech gravidity, což se doposud nezměnilo. „Připadáme si jako na horské dráze, dostali jsme svá práva, která nám nyní berou a my o ně musíme bojovat,“ je přesvědčená gynekoložka.
Mohlo by vás zajímat
Katolická církev vede nemocnice a odmítá interrupce
Podle British Medical Journal má nemalý vliv na chování jednotlivých lékařů a lékařek skutečnost, že řada italských nemocnic, ale i prestižních lékařských fakult, vede vlivná katolická církev. Ta se jednoznačně staví proti interrupcím. Provádět tak interrupce pro některé z lékařů a lékařek znamená rozloučit se s kariérním postupem na daném pracovišti, či alespoň jeho výrazné ztížení. Mnozí se tak cítí profesně izolovaní a komunikují o svých negativních zkušenostech pouze na uzavřeném internetovém fóru. Stěžují si, že například nemohou získat potřebné léky k tomu, aby bylo možné provést interrupci, či zažívají ponížení ze strany svých kolegů a nadřízených.
Počet lékařů, kteří odmítají provádět tento zákrok, roste. Podle údajů italského ministerstva zdravotnictví z roku 2020 z důvodu „výhrady svědomí“ odmítá provádět interrupce 64,9 procenta gynekologů a gynekoložek. V některých regionech na jihu země však toto číslo dosahuje až 90 procent. Prakticky tak někde provádí tento zákrok jen hrstka lékařů. Zdravotnictví je v zemi navíc řízeno na úrovni regionů, tedy i silně konzervativní regiony mají možnost ovlivňovat to, jak fakticky budou interrupce dostupné na daném místě.
Příkladem je region Marche ve střední Itálii, kde když v roce 2020 italské ministerstvo zdravotnictví umožnilo provádět interrupce pomocí léků, což je bezpečná a méně riziková metoda než chirurgický zákrok, odmítli toto nařízení přijmout a uvést do praxe.
„Směrnice byla navržena tak, aby na vrcholu pandemie zmírnila tlak na nemocnice, ale zdejší úřady ji odmítly z ideologických důvodů. Nezajímala je ochrana veřejného zdraví, nezajímalo je riziko nákazy nebo riziko komplikací kvůli odloženým interrupcím. Jediným cílem bylo vytvořit více překážek pro ženy,“ shrnula pro France 24 Tiziana Antonucci, která vede malou kliniku v městě Ascoli Piceno, kde je péče související s interrupcemi dostupná. Běžně se setkává se ženami, které jejich gynekolog odmítne, a ony těžko hledají zdravotnické zařízení, kde by zákrok mohly podstoupit.
„Nalézt lékaře, který je ochotný provést interrupci, je něco jako cesta minovým polem, protože neexistuje žádný oficiální seznam, který by uváděl odborníky nebo nemocnice, jež zákrok provádějí či neprovádějí interrupce,“ vysvětluje Silvia de Zordo, vědkyně působící na Barcelonské univerzitě a hlavní řešitelka projektu Europe Abortion Access, který mapuje dostupnost péče související s interrupcemi napříč Evropou. Ženy, které se rozhodnou pro interrupci, se tak setkávají s tím, že nemohou nalézt zařízení, kde by zákrok mohly podstoupit, a současně jim zdravotníci jejich rozhodnutí vymlouvají nebo na ně přímo cílí nátlak.
Server Politico zaznamenal pod podmínkou anonymity zkušenosti žen, které se rozhodly pro interrupci, a proto ze strany zdravotníků čelily značnému psychickému nátlaku: „Některé poslouchaly vyložené lži a byly traumatizovány. Dalšími byly nabídnuty peníze, pokud plod donosí.“ To se odehrávalo během lékařského vyšetření, v povinné sedmidenní čekací lhůtě, jenž musí uplynout od žádosti k vlastnímu zákroku, nebo povinného poradenského sezení, jehož cílem je „odstranit jakékoliv překážky, které brání pokračování těhotenství“.
Ludmila Hamplová
Ludmila Hamplová
