V České republice je možná nejvíce zubařů na světě. Většina z nich ovšem není k dispozici pojištěncům. Existuje možnost, že k přímým platbám přejdou i lékaři jiných odborností? Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka je současný stav stomatologické péče v České republice dobrým příkladem toho, kam si přeje, aby se všeobecná medicína nikdy nedostala. Problematice se věnovalo sympozium Zdravotnického deníku s názvem Koncept udržitelného zdravotnictví – nárok pojištěnce a přímé platby.
Prostupnost péče, všeobecné pokrytí služeb na základě veřejného zdravotního pojištění, solidarita a spravedlnost. Priority, které jsou podle Světové zdravotnické organizace na těch nejvyšších příčkách. Česká republika je v těchto měřítkách hodnocena velmi vysoko, a navíc při nízkých nákladech. „Zdánlivá vysoká efektivita systému je ovšem dosahována na úkor těch, kteří ve zdravotnictví pracují, protože jejich příjmy za práci jsou značně nesvětové,“ započal panelovou diskusi sympozia Milan Kubek. Zároveň dodal, že existuje určitá společenská objednávka, kterou jsou politici povinni prostřednictvím zdravotního pojištění zajistit a zabezpečit dostatečné kapacity pro její naplnění. „Pojišťovny omezují úhrady a tím vystavují poskytovatele k tlaku, aby omezovaly nároky pacientů, které jsou ovšem garantované zákonem. Čím více se budou snižovat výdaje na zdravotní péči, tím více poroste tlak na to, aby se svévolně omezovala dostupnost a kvalita zdravotní péče, případně aby se vybíraly peníze,“ predikoval Kubek.
Podle prezidenta České lékařské komory je rozhodujícím faktorem nálada mezi poskytovateli zdravotní péče. „V současnosti převažují lékaři, kteří kolegy vybírající peníze považují za šejdíře. Pokud se zvýší počet lékařů, kteří budou sami sebe považovat za blbce, protože nevybírají peníze, dojde ke stomatologické cestě, která už nemusí mít návrat. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že stávající systém je vysoce efektivní, účinný, spravedlivý a levný. Je ale zapotřebí jeho řádné profinancování.“
Na otázku, zda by Česká lékařská komora podpořila změnu, reagoval její prezident souhlasně. Uvedl však, že samotná komora žádným nástrojem k regulaci nedisponuje. „Zdravotní pojišťovny mají smlouvu s poskytovateli a nedělají vůbec nic. My nejsme ti, kdo by měl omezovat společenskou objednávku. V současnosti jednáme o úhradách na příští rok. Jestliže svazové zdravotní pojišťovny nabízejí dvouprocentní nárůst úhrad při 15procentní inflaci, je jasné, že se příliš nedohodneme. V letošním roce jsou úhrady pod nárůst nákladů,“ varoval Kubek.
Veřejná, nebo soukromá kapsa?
„Jsme v období dotačních titulů z Evropské unie, které budou končit v roce 2027. V rámci dotačních politik se rozdělilo 750 miliard. Od roku 2028 bude přicházet z těchto finančních prostředků třetina. To bude významně ovlivňovat právě pomyslné výdaje ve zdravotnictví, protože poskytovatelé z dotačních titulů EU nakupují velké technologie a staví infrastrukturální parky,“ upozornil na problém s financováním zdravotnictví Martin Šamaj. Pokud by měl občan něco připojišťovat, je to podle něj chování ke svému vlastnímu zdraví. Zdravotnický deník o tomto tématu psal zde. „Všechny návrhy se týkají regulace poskytovatelů, případně regulace zdravotních pojišťoven. Ačkoliv je to politicky citlivé, měli bychom se bavit také o regulaci občanů a pojištěnců. Když se překlopí sociální role klienta na pacienta a vzniká vazba mezi poskytovatelem a nemocným pacientem, právě chování může jistým způsobem ovlivňovat i budoucí příjmovou stranu zdrojů financování zdravotních služeb,“ nastínil jednu z možností.
Možnost připojištění nevylučuje ani Milan Kubek. „Má smysl, aby se lidé připojišťovali do budoucnosti, ti lidé, kteří teď vydělávají. Spoluúčast je hlavně přes léky a je zaměřena na úzkou skupinu seniorů. Lidé ale musejí mít jistotu, že v momentě, kdy vydělávat přestanou, budou osvobozeni od doplatků na léky. To je ovšem otázka důvěry občanů v budoucnost.“
Chybí definice nároku
Další část diskuse sympozia se věnovala tématu, kdo by měl vlastně být onou institucí či orgánem, který by definoval reálný odborný nárok pojištěnců na úhradu zdravotnických služeb. „Pojďme se klidně pokusit vytvořit instituci, která bude reaktivní a bude se snažit o pravidelnou aktualizaci, ale pořád si myslím, že nám část medicíny bude utíkat a výkony nestihneme tak rychle ‚nacenit‘,“ řekla v této souvislosti analytička pro oblast zdravotnictví poslaneckého klubu Pirátů Bára Malíková. Zároveň doplnila, že ačkoliv je ve stomatologii zákon ohledně úhrad jasně vymezený, systém je stejně v mnoha ohledech nevyhovující. „Zákon nám říká, jaké výkony má pacient hrazené pojišťovnou. Všechno ostatní je mimo. Máme tam zapojeny soukromé peníze, ale ten systém přesto nefunguje.“
Na to konto reagoval Ladislav Švec, podle kterého v současné době neexistuje kapacita pro formulování katalogu hrazených služeb, ale je možné ji vybudovat v horizontu několika let. „Měli bychom mít na zřeteli, co přijde za 10 let. Je otázkou, kdy se velká část poskytovatelů postaví ‚na zadní‘ a řekne si, proč by také neměli vybírat peníze za to, co si určí, že je mimo přímo hrazený rozsah nároků,“ uvedl. Inspirací může být dle jeho slov v tomto směru například Německo, kde existuje spolkový výbor, který je vytvořen zástupci smluvních poskytovatelů zdravotních služeb a zástupci nemocenských pokladen. Společně vytvářejí instituci, která pravidelně kultivuje rozsah služeb, které jsou ve zdravotním systému.
„Hlavním vodítkem musí být cena věci. Přístup ke zdravotní péči ve vymezené pracovní době musíme umět zastropovat, aby byl využívaný jenom tam, kde je to indikováno. Nárok nemůže být bezbřehý a zdraví něco stojí. Lidé se musí rozhodnout, jestli je to pro ně důležité a jsou ochotni věnovat peníze. Žádný systém toto není schopen ufinancovat,“ reagoval další z diskutujících, předseda senátního výboru pro zdravotnictví Roman Kraus, který doplnil, že je v této souvislosti připravena řada změn vyžadujících legislativní oporu. „Krokem číslo jedna je skutečně změnit znění některých zákonů. Otázka je, v jakém rozsahu. Chceme legislativně umožnit, aby se objevilo více soukromých peněz a aby se zvýšila spoluúčast pacientů. Chceme dát možnost lidem, aby si mohli připlácet dobrovolně na věci, které budou přesně definované.“
Dostupnost péče na prvním místě
Podle generálního ředitele NeoVize Group Petra Kociana stávající systém funguje dobře, což ovšem neznamená, že se věci nemohou zlepšovat. „Větší problém v současnosti vidím v oblasti dostupnosti běžné péče. Denně se setkáváme s tím, že na nás pacienti útočí a obviňují nás z neochoty, proč máme dlouhé objednací lhůty. My nemůžeme suplovat zdravotní systém,“ řekl Kocian na sympoziu a dodal, že velmi dobrý efekt ve zlepšování dostupnosti péče měly regulační poplatky. Stejný pohled na současné omezené kapacity lékařské péče doplnil také Roman Kraus. „Systém dnes nemá problémy v objemu peněz. Větší problém je dostupnost péče. V katastrofálním pokrytí jsou některé specializace, jako je například pediatrie. Nedostatečnost finanční je dle mého názoru nyní druhotná,“ uzavřel.
Nela Slivková
Foto: Radek Čepelák
Zdravotnický deník děkuje generálnímu partnerovi sympozia společnosti Sprinx Systems, a.s.
