Stát znehodnotil firmě zboží za miliony. Nesoudila se správně, rozhodl Štrasburk
Zboží za miliony znehodnotil český stát firmě jeho zajištěním v pět let trvajícím trestním řízení. Jenže podle Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) firma nezaložila žalobu v ČR výslovně na nesprávném úředním postupu nebo nezákonném jednání a ani u soudu takový postup nevymáhala. Ve stížnosti k ESLP namítla délku zajištění zboží pozdě. Pokud by ji ale namítla včas, nevyčerpala by vnitrostátní opravné prostředky. Navíc nebyla účastníkem trestního řízení a Úmluva negarantuje právo na odškodnění automaticky, uvedl Velký senát ESLP.
Ani ve druhém ze dvou sledovaných českých případů před Velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva se nejednalo o meritu věci. Soud se zabýval výlučně procesním aspektem a stížnost jako nepřípustnou zamítl pro opožděnost podání stížnosti, nevyčerpání vnitrostátních prostředků a nedostatek aktivní legitimace.
O prvním případu stížnosti Grosam v. ČR, kde Evropský soud pro lidská práva změnil dobu podání stížnosti a poté ji minulý týden pro opožděnost zamítl, Česká justice informovala.
Podobné znaky jako Grosam v. ČR nese i rozhodování v druhém případu Fu Quan v. ČR. Také v tomto případě Velký senát ESLP kromě dalšího rozhodl, že stížnost na délku zabaveného zboží v trestním řízení byla podána až v roce 2016, nikoli v roce 2014, jak vyplývá z konečného rozsudku Velkého senátu. I kdyby však stížnost ve znění z roku 2016 byla podána v roce 2014, byla by zamítnuta pro nevyčerpání vnitrostátních opravných prostředků stojí v rozsudku Velkého senátu ESLP.
Mohlo by vás zajímat
Úplný rozsudek Velkého senátu ESLP ve věci Fu Quan v. ČR ze dne 1. června 2023 je zde.
Původně soud přiřkl satisfakci dvanáct milionů korun
Firma Fu Quan si na postup českého státu způsobenou zadržováním zboží podléhajícího zkáze u Evropského soudu pro lidská práva stěžovala už v roce 2014. Jednatele a ředitele firmy Vrchní soud v Praze zprostil obvinění v roce 2009 po pětiletém trestním řízení, avšak stát zboží zadržoval další rok a půl.
Firma mezitím vedla v ČR občanskoprávní řízení o odškodnění, které dovedla až k ústavní stížnosti, jež byla v roce 2013 odmítnuta. Mimo jiné proto, že podle Ústavního soudu nebyla firma, které stát v trestním řízení zabavil majetek, účastníkem tohoto trestního řízení.
Úplné znění odmítnutí ústavní stížnosti firmy Fu Quan z roku 2013 je zde.
O případu Fu Quan v. Česká republika už Česká justice podrobně informovala. Loni v dubnu rozhodl „malý senát“ Evropského soudu pro lidská práva, že ČR se dopustil porušení Úmluvy a má proto firmě vyplatit satisfakci ve výši 12 milionů korun.
Úplný text rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z 2. dubna 2022 je zde.
O jak zásadní skupinu judikatury jde, dokládá fakt, že k předmětnému rozsudku ESLP už v červenci 2022 odkazovali soudci českého Ústavního soudu v jiném případu žaloby o „odpovědnosti státu za škodu způsobenou právnické osobě nezákonným trestním stíháním fyzických osob, které ji ovládají“. V tomto případu znehodnotil český stát v trestním řízení firmě noktovizory.
Také o tomto rozsudku českého Ústavního soudu Česká justice informovala.
V září 2022 však panel soudců Evropského soudu pro lidská práva vyhověl žádosti české vlády a postoupil případ Fu Quan v. ČR k projednání k Velkému senátu ESLP.
Minulý týden prohlásil Velký senát ESLP bez veřejného projednání případu stížnost nepřípustnou ve všech bodech. Rozhodnutí je definitivní.
Firma měla po zamítnutí žaloby podat další
Velký senát nejprve zamítl stížnost firmy Fu Quan na porušení práva na přístup k soudu, a to proto, že zjistil, že „stěžující si společnost nezaložila svou občanskoprávní žalobu výslovně na nesprávném úředním jednání, ani netvrdila, že soudy nižšího stupně nesprávně žalobu vyložily, namísto aby s ní naložily jako se žalobou na nesprávný přední postup“. „Konečně žalující společnost mohla podat novou žalobu s upřesněním nesprávného úředního jednání jako příčinou škody,“ uvádí k tomu zpráva Soudu.
Přímo v rozsudku pak ESLP uvedl: „Stěžující si společnost, která byla zastoupena právníkem, podala svou občanskoprávní žalobu na náhradu škody způsobené státem, aniž by výslovně uvedla, zda škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním jednáním, což jsou dva možné důvody žaloby podle zákona. Stěžující si společnost ve svých podáních před vnitrostátními orgány na nezákonnost stíhání a zadržení jejího generálního ředitele a dalšího člena, dokonce ani jednou nezmínila protiprávnost úředního jednání.“
„Opakovaně přitom odkázala na ustanovení zákona, které stanovilo lhůtu pro uplatnění nároků na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Za těchto okolností prvoinstanční soud zacházel se žalobou jako se žalobou na nezákonné rozhodnutí a odmítl ji, protože po státu mohou v tomto případě požadovat náhradu škody pouze účastníci řízení, z něhož nezákonné rozhodnutí vzešlo,“ uvádí v rozsudku ESLP. Firma však účastníkem trestního řízení nebyla. V následujícím řízení podle Soudu nevznesla žalující firma argument nesprávného posouzení nižším soudem.
„Konečně, i po zamítnutí občanskoprávní žaloby mohla společnost podat žalobu novou, v níž by jako příčina škody bylo uvedeno nesprávné úřední jednání. Tuto možnost měla stěžující společnost k dispozici ještě další čtyři měsíce poté, co rozhodnutí v řízení o odškodnění nabylo právní moci,“ uvedl Velký senát ESLP a stížnost na přístup k soudu zamítl pro nepřípustnost.
Soud: Pokud si firma stěžovala, měla to uvést ve formuláři
Jak dále uvádí rozsudek ESLP, ve formuláři podání stížnosti stěžující si společnost uvedla, že její zboží bylo zabaveno po dobu pěti let. „Učinila tak však pouze proto, aby upozornila na to, do jaké míry bylo fungování společnosti paralyzováno údajně nezákonným rozhodnutím o vzetí obou jejích členů do vazby,“ uvádí ESLP s tím, že nešlo o jednoznačnou stížnost na porušení Úmluvy.
„Z pohledu Velkého senátu byla tato zmínka o pětiletém skladování zboží příliš nejednoznačná na to, aby mohla být vykládána jako stížnosti na dlouhodobé zabavení tohoto zboží. Pokud by si stěžující si společnost v této fázi přála stěžovat si na délku zabavení jejího majetku, měla to jasně uvést ve formuláři stížnosti. Tato stížnost proto nebyla Soudu vznesena. Poprvé byla formulována ve vyjádření společnosti před senátem předloženém v červnu 2016. Z toho vyplývalo, že tato stížnost byla podána více než šest měsíců po skončení řízení o odškodnění (v roce 2013),“ vysvětluje ESLP, že stížnost byla podána pozdě.
Soudem zamítnuta by však byla, i kdyby byla podána včas: „V každém případě, i kdyby tato stížnost byla podána v šestiměsíční lhůtě, ze zjištění Soudu ohledně stížnosti na přístup k soudu vyplynulo, že je nepřípustná z důvodu nevyčerpání vnitrostátních opravných prostředků,“ stojí doslova v rozhodnutí Velkého senátu ESLP, který stížnost i v tomto bodě zamítl.
Zajímavá komunikace
V této souvislosti je zajímavá komunikace Soudu se stranami ze dne 15. prosince 2015, která shrnuje dosavadní průběh řízení v České republice a v kapitole „stížnost“ uvádí, na co si firma Fu Quan před Evropským soudem pro lidská práva stěžuje:
1.S odvoláním na články 6 odst. 1 a 13 Úmluvy si stěžovatel stěžuje, že byl de facto vyloučen z řízení o náhradě škody z důvodu formalistického a restriktivního výkladu zákona. Opírá se o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (Karamitrov a další proti Bulharsku , č . 53321/99 , § 77, 10. ledna 2008 ; Novikov proti Rusku , č . 35989/02 , § 46, 18. června 2009; Tendam v. Španělsko , č. 25720/05 , § 51, 13. července 2010), podle kterého musí orgány při zajištění majetku v rámci trestního řízení učinit nezbytná opatření k jeho uchování a zákon musí nabídnout možnost domáhat se po státu náhrady utrpěné škody, protože toto zboží nebylo udržováno v dobrém stavu.
2. Podle článku 1 Protokolu č. 1 si společnost stěžuje, že v důsledku jednání úřadů v rámci trestního řízení proti jejímu zástupci a jejímu společníkovi byla její činnost paralyzována a společnost byla nezákonně zbavena svého majetku bez možnosti bránit se nebo zmírnit následné škody.
Vyvstává otázka, jak se malý senát ESLP v prosinci roku 2015 dozvěděl, na co si společnost stěžuje, když podle Velkého senátu byla stížnost z roku 2013 nejednoznačná a poprvé byla stížnost na nezákonné zadržování a znehodnocení majetku formulována až v červnu 2016?
Komunikace je pouze ve francouzštině a nachází se zde.
Firma, které stát zabavil majetek, nebyla účastníkem řízení
Jak dále uvádí v rozsudku Velký senát, stěžující si společnost považuje trestní řízení proti jejímu generálnímu řediteli a dalšímu členovi a jejich zadržení za „nezákonné“, protože oba byli nakonec zproštěny viny. Pro účely získání odškodnění od státu charakterizuje příslušné ustanovení vnitrostátního práva jako „nezákonné“ každé rozhodnutí v trestním řízení, které je nakonec zrušeno.
Podle názoru stěžovatelky bylo tedy rozhodnutí zabavit její majetek v rámci tohoto trestního řízení v důsledku osvobozujícího rozsudku rovněž „protizákonné“. Tento argument předpokládá, že stát by měl být podle Článku 1 Protokolu č. 1 odpovědný za jakoukoli škodu na majetku, která vznikne z trestního řízení, ve kterém byl obviněný nakonec zproštěn obžaloby, pokračuje rozsudek Velkého senátu ESLP.
Tak to ale podle Velkého senátu není: „Podle ustálené judikatury Soudu však z článku 1 Protokolu č. 1 nevyplývá, že zproštění stěžovatele obžaloby nebo zastavení trestního řízení musí automaticky vést k odškodnění. To platí a fortiori v projednávané věci, kdy stěžující si společnost nebyla účastníkem trestního řízení proti jejímu generálnímu řediteli a dalšímu členovi, a nemohla tak být odsouzena ani zproštěna viny,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva.
Soud: Nárok nemá oporu ve vnitrostátním právu
Podle Velkého senátu ESLP nárok na náhradu v tomto případě nevyplýval z článku 1 Protokolu č. 1, ale z vnitrostátního práva. „Nárok na náhradu škody vzniklé nezákonným rozhodnutím měli podle příslušného ustanovení zákona pouze účastníci řízení, ve kterém bylo přijato nezákonné rozhodnutí,“ ztotožnil se Velký senát ESLP s rozhodnutím českého Ústavního soudu o ústavní stížnosti firmy Fu Quan z roku 2013.
„Nárok stěžující společnosti na odškodnění proto neměl dostatečný základ ve vnitrostátním právu. Záruky článku 1 Protokolu č. 1 se na tento nárok nevztahovaly,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva a napodruhé stížnost firmy Fu Quan zamítl ve všech bodech.
Irena Válová
