To, že jsme něčeho technicky schopni, nás ještě neospravedlňuje to dělat. Na reálná rizika výzkumu a vývoje lidských embryí, která vzniknou v umělých podmínkách bez použití spermií a vajíček, upozorňuje docentka Ildem Akerman, jež se na britské University of Birmingham věnuje molekulární genetice. Nicméně takto synteticky vytvořená lidská embrya by mohla pomoci v dalším výzkumu nejranějších fází nitroděložního vývoje a důvodů, proč dochází k samovolným potratům. Tento výzkum však přináší řadu zatím nezodpovězených otázek včetně právního postavení takto vzniklých lidských zárodků.
Hned dva vědecké týmy v posledních dnech oznámily, že se jim podařilo vytvořit strukturu podobnou lidskému embryu z lidských kmenových buněk, a dostaly se v této oblasti dále než předchozí výzkum. Přesněji se jim podle žurnálu Nature podařilo takto synteticky vytvořená embrya dostat do vývojové fáze, která by odpovídala zhruba dvou týdnům po oplodnění. To by na jedné straně mohlo nabídnout velkou příležitost posunout embryonální výzkum člověka ještě dál a získat více informací například o příčinách samovolných potratů, ale současně to otevírá celou řadu etických otázek.
Konkrétně se takto podařilo vytvořit modelová lidská embrya týmu vedenému Magdalenou Zernicka-Goetz z britské University of Cambridge a týmu, která vedl Jacobe Hanna z izraelského Weizmann Institute of Science v Rehovotu. Výsledky obou byly zatím publikovány jako preprint a na vědeckých konferencích.
Oběma týmům se podařilo vytvořit modelová lidská embrya, aniž by k tomu použili spermie či vajíčka. Pracovali s lidskými embryonálními kmenovými buňkami a buňky v takto vytvořených embryích byly schopné další specializace. Například byly pozorovány buňky, z nichž se později vytváří placenta, či buňky žloutkového váčku mimo embrya samotná. Výsledná modelová embrya pak obsahovala struktury odpovídající zhruba 6 až 14 dnům po oplodnění, kdy dochází k tzv. gastrulaci, kdy se mimo jiné vytváří oddělení mezi plodovou vodou a žloutkovým váčkem. Nicméně v této fázi embryo ještě nemá tlukoucí srdce, náznak mozku nebo střeva. Mělo by se tak jednat o vůbec nejpokročilejší modely lidských embryí. Nicméně další podrobnosti zveřejněny zatím nebyly.
Model lidského embrya není embryo podle práva
Pro takto uměle vytvořená embrya se používá termín modelová či syntetická embrya, protože z pohledu práva nejsou lidskými embryi. „Výzkum na přirozeně vzniklých lidských embryích má sklon sledovat obecně přijímanou směrnici, danou v mnoha zemích zákonem, že by lidská embrya neměla být v laboratoři kultivována déle než 14 dnů. To znamená, že pro pozdější fáze vývoje musí být používána zvířecí embrya, která však už nemusí úplně odpovídat vývoji u člověka,“ upozorňuje žurnál Nature.
Nicméně ve většině zemí tyto modely embryí nesplňují formální definici embrya, tedy nejsou vázána tímto omezením výzkumu a teoreticky mohou být kultivována i déle, než je hranice 14 dnů. „Snažili jsme se vytvořit specifický nástroj, který by mohl odpovědět na otázky týkající se druhého týdne vývoje, protože použití skutečných lidských embryí ve výzkumu je eticky a technicky náročné,“ vysvětlila žurnálu Nature Magdalena Zernicka-Goetz, vedoucí britského výzkumného týmu. Modelová embrya starší 14 dnů by tak mohla poskytnout odpovědi na řadu otázek, které se týkají například vzniku vývojových vad či samovolných potratů.
Podle profesora Jamese Briscoe, z britského Francis Crick Institute, který se specializuje na embryonální vývoj, je nezbytné, aby se v tomto výzkumu postupovalo „opatrně, transparentně a pečlivě“, jinak to může mít velmi negativní efekt na to, jak bude celou problematiku vnímat veřejnost.
„Na jedné straně modely lidských embryí vyrobené z lidských kmenových buněk mohou nabídnout etickou a snáze dostupnou alternativu k používání embryí získaných skrze IVF. Ale na druhou stranu, čím blíže modely lidských embryí odvozené z lidských kmenových buněk budou k lidským embryím, tím důležitější bude mít jasné předpisy a pravidla pro jejich použití,“ popsal expert pro britský zpravodajský portál BBC News.
Molekulární genetička docentka Ildem Akerman, která působí na University of Birmingham, varuje před možnými etickými dilematy spojené s tímto výzkumem: „Tato zjištění ukazují, že brzy vyvineme technologii pro kultivaci těchto buněk za hranici 14 dnů, což přináší potenciálně více poznatků, které bychom mohli získat v oblasti lidského vývoje. Nicméně schopnost něco udělat ještě neospravedlňuje to, abychom to dělali.“
Výzkum přináší kontroverze i naději
Robin Lovell-Badge, vedoucí centra výzkumu kmenových buněk a vývojové genetiky v londýnském Francis Crick Institute, považuje tuto cestu za nadějnou: „Idea je taková, že pokud modelujete lidský embryonální vývoj pomocí vývoje kmenových buněk, můžete získat velké množství informací o tom, jak probíhá raný vývoj a co všechno se může pokazit, aniž bychom museli používat lidská embrya,“ popsal pro britský deník The Guardian.
V této oblasti však vědecký vývoj jde kupředu rychleji než úprava legislativy: „Pokud záměrem je, aby se modely embryí co nejvíce podobaly normálním embryím, pak by se s nimi mělo zacházet stejně. V současnosti to tak však legislativě není, a z toho mají lidé obavy,“ dodal.
Navíc existuje zatím nezodpovězená otázka, zda by tyto modely embryí teoreticky mohly pokračovat ve svém vývoji a vyrůst v živého tvora, tedy člověka. „Na toto je velmi těžké odpovědět. Je těžké říct, zda si ponesou nějaký vnitřní problém, nebo je to jen technická záležitost,“ doplnil Lovel-Badge s tím, že i toto by mělo být legislativně ošetřeno. Doposud uměle vytvořená embrya ze zvířecích kmenových buněk však odumřela krátce poté, co byla implantována do dělohy.
Ludmila Hamplová
