Český lékař uprostřed Afriky podruhé: Zdejší pacienti vděčně čekají třeba celý den

V Malawi vyrostla nemocnice pro obyvatele devíti set vesnic. V oblasti, kde je elektrický proud nebo tekoucí voda nedostižným luxusem, má takové zdravotnické zařízení obrovský význam. Vzniklo díky „Doktorovi Rasti“ aneb docentovi Rastislavu Maďarovi, přednímu českému epidemiologovi a expertovi na infekční onemocnění, jeho humanitární organizaci International Humanity a mnoha dobrovolníků, kteří v ní působí zcela zdarma. On sám pravidelně opouští svou českou ordinaci, aby se pustil do boje s nemocemi, dětskou podvýživou, ale i negramotností a zaostalostí. První část rozhovoru, který vznikl před odjezdem docenta Maďara do Malawi, najdete zde.  Před pár dny se z Afriky vrátil a mohl se s námi podělit o čerstvé zážitky. Došlo nejen na statečnost pacientů, proslov náčelníka, či víru v šamany, ale dokonce i na migranty politika Okamury.

 

Do Malawi se opakovaně vracíte s humanitární pomocí. Jak probíhal váš poslední pobyt?

Zdravotníci byli neustále včetně víkendů vytíženi velkým množstvím pacientů, denně jich bylo přes sto. Poprvé jsme bydleli přímo na venkově, spali na rohožích na podlaze, myli se v malých slaměných chýších, kam se vcházelo v předklonu, jedli jsme každý den prakticky to stejné, tedy život podobný místní populaci. Přesto jsme měli mnohem pohodlnější život než místní. My jsme měli spacák, termoprádlo, deky, i na žádost ohřátou vodu, dříví jsme samozřejmě museli předem koupit. Oni mají chatrné jen děravé oblečení, byť v noci klesala teplota k 5 stupňům, což je chlad přirovnatelný k lednici. Žasli jsme, jak jsou stateční. I při ošetřování v nemocnici. Děti při čištění vředu ani neceknou.

Mohlo by vás zajímat

Ministr si pozval ředitele nemocnice na kobereček. Kvůli ženě, která vraždila

K tomu jsme stihli zorganizovat malnutriční kliniku a věnovali se celé řadě dalších činností. Rádi bychom nejchudším rodinám věnovali pro děti s podvýživou, a tedy i s málo výkonným imunitním systémem, deku na zimní období, moskytiéru proti malárii, poskytli jim trochu sóji, kuře nebo kozu kvůli přísunu bílkovin. Také chceme zajistit pro jejich vesnici filtr na studnu nebo podpořit chytré studenty v jejich dalším studiu na střední škole. Právě vzdělání změní osud dětí, jejich rodin i celé země nejvíce. Zbaví je závislosti na vnější pomoci. Momentálně podporujeme více než sto padesát studentů, další desítky máme na čekací listině, snad se nám pro ně podaří sehnat u nás v ČR podporu. Ta přitom neznamená žádné vysoké částky.  Je to 150 korun měsíčně, tak málo stačí na naději na lepší život.

Na začátku srpna byla slavnostně otevřena vaše nová nemocnice ve městě Fanuel, nedaleko hranice se Zambií. Co všechno dokáže nabídnout pacientů?

Nová nemocnice je pro nás po letech improvizované terénní medicíny v nejchudší zemi světa přímo úžasná. V porovnání s minulostí na nás při práci nefouká průduchy ve zdi či okny bez skel, nad hlavami nám nelétají netopýři, mnohem méně se práší a také máme dispozici stropní osvětlení. Změnila se i naše práce s pacienty. Můžeme je hospitalizovat, intenzivněji je léčit i nabídnout nocleh těm, na které se dostalo až pozdě večer a netroufají si na dalekou pěší cestu domů, zejména tedy matkám s malými dětmi, a to dokonce na postelích s matrací, což oni nemají ani doma. Zatím si diagnosticky musíme vystačit se základním vyšetření krve, včetně malarických testů, a moči. S tím však dokážeme zvládnout 95 % všech diagnóz.

Jaké bylo otevření nemocnice?

Otevření nové nemocnice v sobotu 1. srpna byla skutečně velká sláva. Ceremoniál trval přes tři hodiny a vystoupilo na něm před zraky více než patnácti set osob sedmnáct pěveckých a tanečných souborů. Dokonce jsme viděli i kus vesnické činohry, slyšeli recitace a samozřejmě projevy významných hostů. Podle místních stařešinů to byla největší událost v této oblasti za desítky let. Účastnili se jí proto i příšery symbolizující duchy zesnulých předků, kterých se dětí bojí, ale pro dospělé jsou ukazatelem významnosti akce. Předtím jsem je za léta práce v této oblasti viděl jen na největším výročním shromáždění kmene Chi-Chewa v Zambii.

Velký náčelník, nejvýznamnější místní osoba v regionu, kterému se klaní lidé, když kolem něj prochází, řekl přítomným, že až opustí tento svět, právě tato nemocnice bude tím, co si z jeho éry budou lidé pamatovat. Ve svých více než sedmdesáti letech přitom nepochybně udělal pro stovky vesnic mnoho užitečného. Pokud by tomu tak nebylo, zvolili by si lidé už dávno za náčelníka někoho jiného. Stávající náčelník své postavení zdědil po strýci. Zajímavé je, že u žen kmenů Chi-Chewa se náčelnictví dědí z matky na dceru, ale u mužů místo syna na synovce.

V čem se nemocnice liší od zařízení, na která jsme zvyklí u nás?

Liší se v mnoha věcech. Její vybavení je zatím jen základní, ale na africké poměry je už teď skvělá. Zejména tím, že jako jediná široko daleko má k dispozici léky na celé spektrum diagnóz a to počítám i poměrně velkou okresní nemocnici vzdálenou dvě hodiny jízdy autem. Postupně ji budeme vybavovat dál a dostavíme ještě jeden další blok. První pavilon má několik ordinací, lékárnu, místnost pro zdravotnický materiál, technické zázemí a k tomu pokoje pro hospitalizaci pacientů pro muže, ženy, děti a izolačku. Poliklinickou částí projde přes sto pacientů denně, hospitalizovat jich můžeme zatím maximálně dvacet. V druhé sousední budově bude lůžek více a taky standardní operační sály.

Nemocnice vyrostla v oblasti, kde není elektrický proud a ani vodovod. Jak řešíte tyto dost zásadní problémy?

Elektřinu nám zatím poskytují solární panely, jejich počet ale chceme navýšit, aby utáhly i přístroje, které tam chceme mít. Současně jsme schopni přivézt elektřinu z odbočky hlavního vedení, na ní se ale kvůli častým výpadkům spoléhat nemůžeme. Zdrojem vody je pro nemocnici zatím vesnická studna, v areálu nemocnice budeme mít ale studny dvě, jednu s filtrem na pitnou vodu a druhou na užitkovou. K tomu navíc vyvýšené nádrže na dešťovou vodu.

Jak velkou spádovou oblast nemocnice pokrývá?

Celý distrikt má téměř půl miliónu obyvatel, do naší nemocnice však jezdí i pacienti z mnohem vzdálenějších oblastí. Kolik lidí žije v bezprostředním okolí, nikdo neví. Náčelníci neznají počet obyvatel svých vesnic a sčítání lidu bývá maximálně jednou za deset let. Roční růst populace v zemi se odhaduje na 3,53 %, což řadí Malawi na 6. místo na světě. Za těch deset let tedy přibyde obyvatel o třetinu. V minulosti i letos jsme měli i pacienty ze sousední Zambie a také z větších malawijských měst vzdálených mnoho hodin jízdy. Dobrá pověst se šíří rychle, ale zlá by se taky, takže je to pro nás velký závazek.

Nemocnice ale neustále potřebuje léky a zdravotnický materiál.

Do Fanuelu, kde nemocnice stojí, bude směřovat zásilka z ČR prakticky každý měsíc. Nejvíce potřebné jsou právě léky, mnoho účinných látek nelze v Malawi vůbec sehnat, diagnózy, na které jsou určené, se tam přitom vyskytují. Počítáme i s účastí dobrovolníků z České republiky a Slovenska. Když vybavíme již postavený lékařský dům, pobytové podmínky tam budou mnohem lepší.

Kde se vám podařilo najít stálý personál pro nemocnici?

Nižší personál pochází z vesnic kolem. Místní od začátku počítali s tím, že nemocnice bude vytvářet pracovní příležitosti a těšili se na to. Zaměstnáváme uklízečku, hlídače apod. Libí se mi i to, že před nemocnicí vzniká každý den improvizované tržiště, kde jsou čekajícím pacientům a jejich rodinám nabízené různé formy občerstvení. Je to příležitost, kterou se snaží obyvatelé vesnic využít. Samozřejmě peněz v dané oblasti není moc a jedná se spíše o drobné, ale je to projev určité aktivity a snahu o soběstačnost. Kvalifikovaný zdravotnický personál je problémem. Zatím budou kolegové dojíždět z okresního města. Pokud nechceme brát personál jiným zdravotnickým zařízením, musíme si svůj personál vychovat a mladé doktory podporovat až do momentu, kdy získají potřebnou kvalifikaci. Řešíme to i s lékařskou fakultou v Blantyre, které je vzdálené přes 500 kilometrů. Bude trvat chvilku, než se bude personální situace stabilizovat, nepředpokládám ani, že bychom byli s výkonem všech hned spokojeni. Nároky na ně budeme mít vysoké. Přístup zdravotníků k pacientům je ve vnímání kvality služeb velmi důležitý, ať už tady nebo tam.

V Česku mnozí pacienti neradi čekají a nelibě nesou, když nejsou rychle ošetřeni. Jak je to v Malawi?

Zdejší pacienti jsou velmi vděční a trpěliví. Většina z nich čeká celý den bez jídla, proto se snažíme dětem dávat alespoň multivitaminy a všem pitnou vodu. Nikdy jsme z jejich strany neslyšeli žádné výčitky nebo stížnosti. Snažíme se být pečliví a udělat pro každého pacienta maximum. Oni sami dobře vidí, jaký je rozdíl mezi vyšetřením u nás a v místní africké nemocnici. Zavedli jsme lístkový systém s čísly, ale moc to tentokrát nefungovalo. I tak stáli či seděli v řadách za sebou od dveří každé ze tří ordinací. Navíc s lístky například na úterý chodili i další dny. My jsme stejně každý den ordinovali tak dlouho, dokud byli pacienti a akutní případy jsme vždy brali přednostně. Navíc mnoho z našich pacientů následně absolvovalo dlouhou cestu domů a to i několik hodin. Vzpomínám si na jednu starší pacientku, která byla dovezená na kole. Nemocná, s bolestí, po hrbolatých neasfaltových cestách plných děr a výmolů a absolvovala cestu trvající přes šest hodin. Jiná pacientka dorazila až z okresního města. Trvalo jí to několik hodin, musela třemi dopravními prostředky a ještě pěšky. K tomu navíc musíte mít peníze, což většina venkovanů nemá.

Jak se léčí, pokud nemají možnost dostat se do nemocnice?

Dost pokoutně u různých léčitelů a šamanů. Ti se v principu moc neliší od šarlatánů, kteří působí v Evropě. Mluvil jsem nedávno s jedním na místním trhu a zajímal se o to, jak pracuje. Léčitelé používají přírodní látky, třeba kůru ze stromů, které však nejsou nijak ověřené, jestli fungují nad rámec placebo efektu. Nabízí kulaté barevné pilulky, žlutou údajně na tlak, modrou na žaludek, červenou na bilharziózu a bílou na potenci. Nikomu však neřeknou, co která pilulka obsahuje, neřeší dávkování, jediným faktorem jsou peníze. Lidé si koupí tolik tabletek, kolik si mohou dovolit. K tomu předkládají různé šarlatánské teorie a nabízí nevzdělaným a manipulovatelným lidem za peníze různé příběhy a amulety, aby se jim dařilo líp v lásce či v životě. Bylo by to na dlouhé povídání. Tento léčitel nabízel například i teleportaci do Johannesburgu za pár vteřin, pokud měl u sebe zájemce dost peněz a na sobě alespoň 3 vrstvy oblečení. Místní se báli to vyzkoušet, a tak mu to raději věřili. Já na výlet neměl čas a stejně bych raději do Kapského města.

Šokující je, že tito přírodní léčitelé bez znalostí základů medicíny chodí často i k porodům. Na venkově nejsou ani porodní báby a do nemocnice to bylo až dosud příliš daleko. I proto tu mnohem častěji než u nás vidíme děti s trvale poškozeným mozkem následkem porodních komplikací.  Mimochodem, naučili jsme se, že žen se nemáme ptát na počet dětí jako u nás, ale na počet porodů. Děti mohou mít čtyři, ale porodů klidně jednou tolik. Když je to první dítě, radíme rodičům pořídit si další, ať se má o něj kdo starat, až tady rodiče nebudou. Žádné ústavy ani finanční podpora ze strany státu v Malawi neexistují.

Jste předním expertem na cestovní medicínu a infekční nemoci. Proto se nedávno se na vás odvolával populista Tomio Okamura ve svém nenávistném videu namířeném proti migrantům. Použil část odpovědi, který jste poskytl deníku Právo, jako „důkaz“ toho, že migranti znamenají hrozbu pro Česko.

Asi nikoho nepřekvapuje, že pan Okamura opomenul zmínit úvodní i další části mé obšírné odpovědi na novinářský dotaz týkající se možných nemocí u imigrantů a s tím souvisejících rizik pro populaci v ČR. Uvedl jsem, že většina zmíněných zdravotních problémů hrozí i od českých občanů – cestovatelů, kteří vyráží do ciziny po zdravotní stránce nedostatečně připraveni a v zahraničí riziko získání nákazy nebo nosičství značně podceňují. Tato skupina spoluobčanů přitom strach domácí populace nevyvolává, i když by mohla. Taky jsem uvedl, že nejlepším indikátorem je vždy reálný život a když se podíváme na země jako Německo, Velká Británie, Francie nebo na skandinávské krajiny, které v minulosti akceptovaly mnohem více uprchlíků, k žádnému dramatickému zhoršení epidemiologické situace tam nedošlo.

Pravdou sice je, že nejlepší pomocí by skutečně bylo asistovat chudým zemím  s rozvojovou pomocí přímo na jejich území, Tomio Okamura by si však měl uvědomit, že některé autoritářské režimy takovou pomoc nedovolí, případně nad ní znemožňují kontrolu, čímž by vznikaly podmínky pro vysokou míru korupce. Stejně tak to efektivně není možné ani v situaci občanské války.

Z minulosti existuje velké množství příkladů, kdy cizinci obohatili zemi, do niž byli přijati, ať už to byli sportovci, umělci, architekti, lékaři apod. A nemálo z nich bylo i českého původu, utíkali před totalitními režimy a nesvobodou do jiných zemí, kde našli svůj druhý domov. Teď žijeme svobodně i my a měli bychom projevit stejnou míru lidskosti, pochopení a vstřícnosti vůči jiným.

Ludmila Hamplová

Foto: Archiv R. Maďara