Léky se shodnou molekulou jsou oficiálně zaměnitelné. Lékaři sice zpravidla předepisují recept na konkrétní obchodní název léčiva, neboť je to v softwarovém rozhraní, v němž e-recepty vystavují, jednodušší a někdy i jediná možnost, lékárníci ale pacientovi mnohdy vydají lék s jiným názvem – tedy provedou tzv. generickou substituci. Jaké k tomu mají důvody? Jak se na věc zaměnitelnosti léků dívají pojišťovny? Například v Německu mají lékárny povinnost nabídnout pacientovi levnější generikum, pokud ho samozřejmě mají. Pomohl by i v Česku státní befel? Zdravotnický deník kvůli tomu oslovil odborníky.
K výdeji (ale i předepisování) levnějších generik se shodnou účinnou látkou namísto originálních přípravků se ve své závěrečné zprávě vyjádřil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. „Úřad doporučuje předepisování/poptávání léčiv dle účinné látky, případně výraznější upřednostňování generických a biosimilárních léčiv při jejich preskripci a výdeji, např. zakotvením zákonné povinnosti pro lékárny přednostně nabízet či přímo vydávat levnější alternativy léčiv,“ navrhuje ÚOHS.
Oborová zdravotní pojišťovna (OZP) se k doporučení ÚOHS postavila kladně. „Vzhledem k tomu, že úkolem zdravotní pojišťovny je zajištění efektivní a účelné péče o pojištěnce za současného hospodárného vynakládání veřejných prostředků, je v našem zájmu podporovat uzákonění povinnosti lékáren přednostně vydávat levnější alternativy léčiv,“ vyjádřil se pro Zdravotnický deník tiskový mluvčí OZP František Tlapák.
Mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívová vyloženě případné zákonné ukotvení povinnosti vydávat v lékárnách generika či biosimilars nekomentovala. Deklarovala ovšem, že VZP generickou substituci podporuje. Připomněla též, že se dlouhodobě snaží formou tzv. pozitivních listů motivovat lékaře k předepisování nejméně nákladných a ideálně plně hrazených léčivých přípravků. „Současně VZP v rámci projektu Racionální preskripce doporučuje nejméně nákladné, terapeuticky zaměnitelné léčivé přípravky,“ dodala Plívová.
Jak se ale na věc dívají sami lékárníci? Oslovení provozovatelé lékárny ve Voticích, Kristýna Pilátová a Filip Škarda, legislativní befel jednoznačně odmítají. „Toto v současné době není aplikovatelné v praxi z důvodu absolutní nepřehlednosti v cenotvorbě léčiv, turbulentním cenovým výkyvům a propastným změnám úhrad,“ vysvětlují svůj postoj. Systém by podle nich potřeboval širší a hlubší změny. „Pokud chceme aplikovat metodu ‚best practices‘ měli bychom takto činit komplexně a začít nastavením stejných doplatků a pevných cen či sociodemografickému zasíťování lékáren,“ dodávají.
Na dotaz, zdali pacientům vždy aktivně nabízejí nejlevnější generický lék, nebo se přísně řídí předpisem lékaře, odpovídají: „Aktivně nikoliv. Z našich bohatých zkušeností je neoddiskutovatelné, že příliš časté záměny vedou k nepřehlednosti v medikaci, a to především pro starší a méně adherentní pacienty. Následné duplikace v užívání či neužívání ‚pro jistotu‘ ze strachu z chyby napáchá více škody než užitku.“ Zároveň ale dodávají, že pokud má pacient zájem o změnu medikace z důvodu nižšího doplatku, vyjdou mu vstříc. „Vše však musí jít v ruku v ruce se svědomím vydávajícího lékárníka a výslovným souhlasem a compliance pacienta,“ doplňují Pilátová se Škardou.
Přestože se může zdát, že téma generické substituce je pouze věcí útrat, úhrad a paragrafů, ve svém výsledky jde vždy o člověka, a proto je zřejmé, že se do něho mohou promítat i mezilidské vztahy. „Záměny by měly probíhat v přesně definovaných případech, po vzájemné dohodě lékař-pacient-lékárník, v prostředí vzájemné důvěry všech zúčastněných,“ připomíná často opomíjený aspekt generické substituce vedoucí lékárník nemocniční lékárny Všeobecné fakultní nemocnice Michal Janů. „Dobré je, pokud pacient má svojí ‚domovskou‘ lékárnu, které v případě nutnosti záměny plně důvěřuje,“ uzavírá.
Filip Krumphanzl
